Nejste přihlášen/a.
Mám pejska od jeho tří týdnů. Zahozený, vypiplaný. Přišlo mi naprosto přirozené brát ho v noci k sobě do postele a zahřívat. Už tam zůstal.
Pokud jsem v posteli v bdělém stavu, může kdokoli přijít a cokoli dělat. Pokud spím (nebo to jen tak vypadá) a někdo se nade mnou skloní, pes začne škaredě vrčet a chňapat.
Je to dobře nebo špatně?
Kdyby ten někdo byl lupič a vrah, určitě by to bylo chvályhodné psí chování. Vrazi za mnou naštěstí nechodí, ale rodinní příslušníci ano.
Z psího hlediska bychom měli být všichni příslušníci jedné velké smečky, ve které on je na posledním místě. Za normálních okolností to tak je. Jen když má dojem, že někdo ohrozí jeho spící bezbrannou nejvyšší paničku, je zle.
Pokud bych já s kýmkoli z rodiny v posteli cloumala, ani si toho nevšimne.
Pejskovi bude 13 let, už s tím nic nenaděláme, už se s tím musí počítat. A to zejména ve chvílích, kdy mám doma vnuky a potřebuji si po obědě maličko zchrupnout.
Ale moc mě zajímá, jestli se někdo s něčím podobným setkal a jaký má na to názor.
Myslím, že je to špatně. Pes by měl reagovat na pokyn majitele, ne podle svého uvážení. Ta plemena, která mají vrozené jednat podle svého uvážení, mohou být nebezpečná a často ani není možné s nimi jít ven jinak, než na vodítku. Problém může nastat ve chvíli, kdy se člověku něco stane a bude třeba v bezvědomí a přes vrčícího psa se mu nedostane včas lékařské pomoci. Pokud je to malý pes, vyřeší to rázný kopanec, pokud něco velkého, může mít majitel smůlu a než přijede policie, aby psa zajistila, zemře člověk na udušení, srdeční zástavu...Známí takhle mají filu, která brání jejich děti. Je to sice možná milé, ale pes nepozná, co je ohrožení a co jen nevinná hra. Takže honit se s dětmi po zahradě v přítomnosti psa zkrátka nejde.
Se zájmem čtu všechny odpovědi, děkuji za zájem a reakce.
Doplním, že toto chování se neobjevilo až v jeho starším věku, začal s tím už jako odrostlé štěně. Nyní už vlastně v rodině mezi dospělými není nikdo, kdo by o tom nevěděl. Takže mu ani nezvavdává příčinu, snad jen jednou za rok dva vyzkoušíme, jestli ho to stále drží. A drží. Pes je vořech, 10 kg.
Pokud zde mám vnuky a nutně si přes den potřebuji odpočinout, zamykám se se psem v pokoji, považuji to za nejbezpečnější pro všechny, i pro toho psa. Také si od nich potřebuje odpočinout... Příchod vnoučat v noci je nepravděpodobný, spí s rodiči v podkroví a někteří zatím ani pořádně nechodí. Ale vím, že opatrnosti není nikdy dost.
Zaujal mě příspěvek od pb o psech, co jednají podle svého uvážení. Ach ouvej, je to tak. Před mnoha lety úplně jiná fenečka (mix jezevčíka) pokousala sousedku. Sousedka přišla na návštěvu, klepala. Maminka neslyšela, luxovala. Sousedka vstoupila bez vyzvání, zakopla o hadici a spadla na maminku. Pejsek si situaci vyhodnotil po svém a byla to veliká ostuda.
A kdyby to nebyl malý pes ale nějaký pastevec, nebyla by to ostuda ale trestný čin ublížení na zdraví s následkem smrti.
Všichni psi hlídají, jen některý důkladněji a odvážněji. A považoval bych to za normální. Když jste ho to neodnaučili včas (hlídání Vás), teď už to nezměníte.
A samozřejmě psi reagují sami, ne jen na povel. To by byli hodně podivní hlídači, kdyby hlídali před zlodějem jen tehdy, kdyby jim zrovna pán ukázal a řekl "zažeň ho". Takže je i v pořádku, když sousedku upadnuvší (bože, píše se to tak?) na člena domácnosti rafnul za nohu.
Pokud berete psa s sebou do postele, tak to vůbec není tím posledním členem ve smečce. On vás má pěkně pod pantoflem ten váš pejsek. A myslím si, že na děti-vnuky pejsek žárlí. Proč by se měl o vás s nimi dělit? Proč? On to nechápe, proto se tak chová. Vy jste jen jeho a nikoho jiného. Asi ho nezměníte, už je fakt starý. Kdysi jsme měli psa, byl asi 12letý, když přišlo do rodiny miminko. Přinesla jsem si ho z porodnice, pes vyskočil na pohovku k miminovi v peřince, celé ho oblízal a nikdy mu neublížil. Mimčo, když lozilo, mohlo do psa štourat, jak chtělo, on se nechal. Ale to byl zlatý pes, fakt.
Pejsek si Vás hlídá, je to jeho práce a tak se snaží ji dělat dobře. Tvoří s Vámi smečku , on spí , když Vy bdíte a naopak . Mě se to líbí.Máte pravdu , nic neměnit , je mu 13 a zbytek rodiny s tím musí počítat.Jen vnoučatům vysvětlit, že ho nesmí překvapit, když spí sám , mohl by se leknout( třeba by je už ani moc neslyšel). Mám podobnou zkušenost . Kdysi měli rodiče psíka-voříška , který hlídal bráchu , tehdá byly bratrovi 3 roky , když se vydal k potoku. Tatínek je pozoroval : psík si před bratra lehnul, kluk přes něj přelezl a toto se opakovalo x a x krát , asi na 100metrech, Pak se pes naštval , bratra povalil a lehl si na něj a štěkal.Prostě ho tam nechtěl pustit. Je to rodinná historka , na kterou vzpomínáme .Druhá historka . Mám labradora , už mu bude 8let a povahu má profesorskou. Není moc zvyklý na hodně malé děti, s takovýma mrnouskama se vlastně nikdy nesekal až tak zblízka . Byla u nás hočička 4 roky,moc si s ním chtěla hrát, tak jsme si sedli na zem . Pesan byl tak opatrný , pořád ji oňuchával a děvče ho objímalo kolem krku .Nosil jí hračky a pokládal ji je do ruky.Já jsem na tom našem profesorovi i viděla jak pořád přemýšlí , jak si asi tak má s takovým mrnětem hrát a kam ji zařadit Pak se rozhodl . Naznal ,že je to štěně a přesně tak se k ní choval , normálně jí zlechtal. Štouchal jí čumákem do bříška do zadečku. Postupoval přesně tak , jak to dělal ostatním štěňatům , které jsme tu měli na výchovu . Lidi já na něj byla tak hrdá
doplněno 15.01.13 20:16:Pro ty , kteří mě osočí , že pes a takle malé dítě nepatří k sobě, tak bylo to pod mým dohledem a že reakce svého pesana velmi dobře znám i z jiných jemu neznámých situací.
jakoola, to je moc pěkná historka Kníráček Andy velice žárlil na vnučku. Stoupnul si mezi mě a maličkou holčičku a když ošklivě zavrčel, zula jsem kožešinovou bačkoru a dostal na prdel. Hned věděl, co se nemá. Svou nenávist vyřešil tak, že jí tajně kradl hračky a ve svém pelechu, měl košatinovou kukaň, je roztrhal na cucky. To byla vnučka maličká.Když jí byly asi tři roky, do mé domácnosti přišla Bubu. Ta vnučku milovala. Jednou byt ztichnul a já s dcerou jsme malou i psinu hledaly. Seděly tiše ve skříni. Ani nedutaly. Lumpačily spolu. :D Dorotka kluky vnoučy miluje, ale trošku se bojí jejich divokosti a schovává se za mě. A žárlí. Když si s nimi hraji nebo povídám, vpasíruje se do křesla vedle mě nebo mi vleze na klín, kde nikdy nesedává. Je to hrozná vtěrka. Když mám na noc jednoho z nich, musí asistovat u pohádky na spaní. Když jsem s nimi telefonovala, štěkala. Ale jen když jsem s jedním z nich mluvila. Kapku mi trvalo, než jsem jí to odnaučila. Kluci jí rozmazlují. Krmí ji tajně u stolu a já se dělám, že to nevidím. Oni i psina ví, že je to mimořádně. A také ví, že když típnu zvonění telefonu, že přijedou, že jen dávají vědět, že jsou na cestě. Ještě mobil nepoložím a ona už je nachystaná u dveří. :D Tak jsme se se svými pejsky sžili, máme se navzájem "přečteni". My víme, kdy oni potřebují naši pomoc a oni vědí, kdy potřebujeme jejich ochranu. Nebo si to myslí.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.