Nejste přihlášen/a.
Mám takový trochu asi na první pohled podivnou otázku. Ale já nechápu svět. Vůbec jako. Byla jsem teďka úplně naprosto štastná, na vše jsem se těšila a bylo to proto, protože mi došlo, že mě baví dělat lidem radost a povídat si s nimi, pomáhat jim, chválit je - a nejen proto, že bych od nich vyžadovala to samé. A to se mi děje vždycky s jednotlivci. Jak se ale sejdu s větší skupinou lidí, tak je to katastrofa. Všichni všechny pomlouvají, nehledě na to, že se potom opijí a chovají se doslova jako zvířata. Jistě budete namítat, abych si našla lidi, kteří jsou jako já, kteří chtějí rozdávat štěstí, trochu se třeba napít, ale ne do takového stavu, aby si nic nepamatovali. Zaprvé nevím jak takové lidi najít a za druhé si myslím, že 98 % populace jsou takoví, jací se mně nelíbí. Takže si myslím, že je chyba ve mně, že je na mně a na každém z nás si zvyknout na to, že na světě prostě nechodí všichni podle našich představ, že jsou dokonce i lidé, kteří by nám rádi ublížili (s tím jsem ještě nesetkala, vůbec nevím, jak bych se zachovala:D) a že je to celé jedna velká zkouška najít si lidi takové, kteří nám budou nejbližší a ostatní vydržet a nebo možná na učit se je mít rád. A poslyšte - jak to mám tedy udělat? Třeba je to moje chyba, že každého vidím, že je svým způsobem smutný, že by chtěl něco jiného, že mi přijde, že nikdo nedělá nic tak dokonalého, že je skoro všude jen faleš a hra pro svojí vlastní sobeckost. Navíc občas cítím, že mám ráda všechny lidi. A pak se podívám na televizi jak jsou tam ty skvělý celebrity - celý tenhle svět mi přijde trapný, tak si říkám, proč vůbec někdo chce být slavný stylem, co vidíme a dojde mi, že celebritou by chtěl být navíc kdekdo a zase hned je to v pytli. Zase hned jsou mi lidé protivní...
Já bych se tazatelky zastala.
Řekla bych ,že vlastně pochopila svět,nebo chcete-li život.ANO svět je falešný,lživý ,mstivý,zákeřný..Každý chce urvat co nejvíc pro sebe.Dobrých lidí je jako šafránu.Nejhorší je ,že to není divnota světa,ale normálnost světa.
K radě,že na podobné splíny je nejlepší práce.Ano,člověk zaměstná mysl,utahá se a na chvíli zapomene.Nic tím však neřeší.Otázkou je ,zda to lze vůbec řešit.A na tuhle otázku už odpovědět neumím.
Vy nechápete svět a chcete ho změnit. To nejde podle mě dohromady. Až ho pochopíte, pak zjistíte že je hromada věcí, které změnit nelze. To, že všichni všechny pomlouvají, jsou pořád nespokojení a někdy i nevděční, je tak staré, jako snad lidstvo samo. Je na Vás, jestli se přidáte, nebo odejdete. Nikdo Vás nenutí zdržovat se v jejich společnosti. V životě se jistě setkáte s tím, že se spletete v člověku, o kterém jste byla přesvědčená, že ho znáte. To je tak časté, že to už je snad i normální. Zblázníte se z toho, jestli to budete pokaždé řešit. Neuděláte nic. Proč byste se měla učit mít ráda lidi, které nemusíte? Vyhněte se jim. Nechte si ta 2% lidí, kteří Vám vyhovují. Proč ne? Celebrity nesleduji, nějak mě to nezajímá jak kdo žije. Myslíte, že jsem sobecká? Ani pomoc od nikoho nečekám a asi ani nechci. Pomoc jde ruku v ruce s vděčností a ta zavání závazkem. Nejradši si pomáhám sama. (taky zkušenost) Nevím co poradit, já osobně po zkušenostech velkou společnost lidí nevyhledávám a jsem spokojená.
Jenže já se cítím dobře, když vím, že mám někoho ráda. A když se budu lidem vyhýbat, bude to horší, než když do té společnosti chodím. Přijde mi, že zkušenosti nasbírám tím, že budu do té společnosti chodit, jak jinak bych mohla? Když bych si doma četla a scházela se se dvěma osobami? z knížek se toho dá hodně vyčíst, ale chtělo by to asi propojovat. Chtěla bych tedy zjistit, jak se v té společnosti, kde každý na každého nadává a je svým způsobem hloupý, vydržet, ba jak si ji oblíbit. Ano, říkáte, že nemusím. Ale mně něco říká, že musím. A nevím proč.
Mařenka má velikou pravdu. Bylo by dobře, kdybyste nejdříve pochopila a pak pomáhala. Je třeba nechat lidi být štastnými podle jejich představ. Ne podle našich. Mnohdy je nasnadě, co je dobré, ale člověka od toho nedostanete. Chce to jinak. Na chvíli ho vaše pomoc zaujme, zabaví ho to, protože v tu chvíli nemá lepší zábavu. Příklad hodně přitažený za vlasy. Dáte bezdomovci pečivo a on vám vynadá. Chce peníze na alkohol. Nabídnete mu, že mu přinesete hrubý rolák, skoro nový, vypraný, je studený podzim, on se zeptá, jakou má barvu. To se stalo mé dceři. On jiný, než ten, co má na sobě, z nějakého důvodu nechce. A tak to je. Lidi mají své, mnohdy nepochopitelné důvody, proč to takhle, podle nás správně, nechtějí. A navíc, svou pomocí, můžeme někomu ublížit. Třebas tomu potřebnému nebo někomu, kdo je na něj napojený. To nikdo nikdy neví. Je třeba pomoc nabídnout a nechat lidi být štastnými podle jejich představ. A pracovat na sobě a na vztazích k lidem, o které stojíme a kteří stojí o nás. Někdy lidi nechápeme. Ale stejně tak oni nechápou nás.
P.S. Poklikejte tady v archívu a koukněte se na pár příběhů. Např.žena je týraná a jak dlouhá je diskuze a nabízení pomoci a ona tvrdí stále totéž, pořád dokola, jako lajer. To je příklad. Přečtěte a pak teprve plačte. Pánbíček nás stvořil nějak fakt podivně.
To teda ano, tvořil prazvláštně.
Pomáhat budu, až pochopím a to je právě ten problém, že nechápu, a proto chci vysvětlenou - pochopit. A neříkejte, že můžu pochopit jinak, než tak, že mezi takové lidi budu chodit. Pomáhat mám nabízet, ale ne nutit, což je pochopitelné. Čili zatím tady plyne, že vy všichni víte, že to tak je, ale stejně jste štastni. Já se prostě nedokážu bavit s lidmi, kteří jsou jen plní záště. Na druhého hází špínu. Dělají si z lidí srandu. Navíc, když jdu třeba tancovat, tam je vám ale fakt tlupa naprosto stupidních lidi! Já ráda tancuji. Ale co tam chodí za střeva! To tam raději nechodím! A ještě teď, co my jsme v polovině vejšky, tak nemají ani maturu.
V knihách se píše, že mám člověka nechat jeho názoru. Že se mám věčně usmívat. Bý bezkonflitkní. Ale to fakticky nejde
Divnotosvěta, já nemůžu mluvit i za ostatní, ale to je to co vám tu říkám. Víte proč jsem štastná? Protože od lidí plných záště zbaběle utíkám, přímo zdrhám. Aby mě ani malinkato neovlivnili, aby ve mě nenechali ten pocit, se kterým se perete vy. Věřte, že někdy uteču pozdě a jsem na sebe naštvaná. A pomáhat jim nechci. Takoví pomoct nechtějí. Budou nadávat že mají málo peněz. Dejte jim, kolik potřebují a oni budou chtít víc. Oni nebudou potřebovat víc, ale oni chtějí být nespokojení.
A s tím že se máme usmívat? Ono to jde. Dám příklad. Jdu po ulici, jsem celá štastná a usměju se jen tak na kolemjdoucího. On hodí škleb, takový fuj plný zloby a já co? Usmívám se dál a v duchu si řeknu. "Trhni si blbečku." Prostě jinak to nejde.
Jooooo, to také dělám:D ano, to je důležité. Ono jakoby to, když vy se usmějete a druhý ne, tak je to naše vlastní výhra. Ano, to je bezva věc. Jak říkám, úsměv je skvělý lék, ale někdy i dobrá zbraň:D
Jde mi hlavně o to, že sedím ve skupince lidí, kteří jsou třeba fajn. Opravdu jsou fajn. A teď začnou pomlouvat lidi, kteří jsou hrozní. Opravdu ale jsou to většinou magoři. Ale mě se neblíbí, že celý jejich večer tvoří ze 70 % to, že pomlouvají právě tyto lidi. Je to vtipný, ale nelíbí se mi to. Tudíž nemluvím a pak to vypadá, že se s nima nechci bavit. Nebo že to neumím. Což není pravda. Mám je ráda a nerada bych je ztratila.
Jo tak v téhle situaci, co píšete je to něco jiného!
A teď začnou pomlouvat lidi, kteří jsou hrozní. Opravdu ale jsou to většinou magoři. Ale mě se neblíbí, že celý jejich večer tvoří ze 70 % to, že pomlouvají právě tyto lidi. Je to vtipný, ale nelíbí se mi to. Tudíž nemluvím a pak to vypadá, že se s nima nechci bavit.
Tady děláte jednu chybu. Velkou chybu. Proč mlčíte? Víte, pomlouvá jeden, přidá se druhý a kdo mlčí souhlasí. Takže řeč plyne, o zábavu je postaráno a o nic vlastně nejde. Nikdo neví, že to může někomu vadit. Ozvěte se! Řekněte hele, nemůžeme mluvit o něčem jiném? Sice máte všichni pravdu, ale to je zabitý večer no ne? Uvidíte, co se pak stane. Zkoušela jste to někdy?
A navíc k tomu všemu, neznáme celou pravdu. Známe kousíček jen z toho, co nám potřebný, řekne. Trošičku vypozorujeme, trošičku od jpp (jedna paní povídala). A tak vůbec nechápeme, protože něco předcházelo, něco se děje a něco zákonitě bude následovat, ten potřebný je v tom citově zaangažovaný a to, co si myslíme není vůbec správné. A taky lžeme. Lžeme, když to není zapotřebí, když víme, že nám to škodí, že si to odskáčeme. Např.lékař, nikdy neví, že opravdu, opravdu ten cukrovkář nesnídal 2 loupáky. A přitom musí předpokládat, že mu pacient říká pravdu. Divnotasveta, neztrácejte ani energii, ani čas, ani finance na někom, kdo za to nestojí. Soustřeďte se na sebe. Učte se, vzdělávejte se důsledně, at jste sobě a svým blízkým něco platná. Profesionálně platná. At nejste jen takový nadšenec amatér. A tady nečteme otázku-Jak se jmenuje povolání, kdy se pomáhá lidem, Co mám dělat, chci pomáhat problémovým a bezdomovcům. At nemusíte objevovat dávno objevené a zákonitostmi dané. Aby vás to někdo naučil. Nejlépe škola. Hodně štěstí
Nekoukat na televizi, číst knihy ( hodně knih ) a ne noviny a vyměnit lidi za zvířátka. Tam není faleš a hra jen pro zábavu. Přestaň lidi řešit, každý je takový jaký chce nebo je schopen být. V každé populaci se najde i pár jedinců, s nimiž si budeš rozumět, ale nedá se to lámat přes koleno. Taky jsem byla taková, ale život mne to odnaučil. Když můžu tak pomůžu, ale už na tom své štěstí nestavím.
Děkuji, na televizi moc nekoukám a hodně čtu, zvířátek mám také spoustu, je to všechno pravda, co říkáš, protože vím, že díky těmto věcem jsem štastnější. Ale neřešit lidi, to neumím. Mám pořád pocit, že jsem tu proto, abych jim pomáhala a přicházela na to, co chtějí a proč tu všichni jsou. A stále mi to nejde a dost mě to prudí právě:D
Hm, ono možná chceš pomáhat a nabízíš pomoc těm, kteří o to nestojí. Co se zaměřit na opuštěné staré lidi, na děti v dětských domovech? (studium potřebného oboru)
Patronka není jen malá patrona. Já jsem si to sama nevymyslela. Jak píše Mařenka, pomáhám spíš starším lidem, je to pro mne i velice poučné, ale má to jednu velkou nevýhodu. Protože jsou starší, tak mi odcházejí do nenávratna. Jen si myslím, že lidí kteří se starají o děti je víc a taky těm starším lépe rozumím. Já tenhle výraz moc nepoužívám, ale prudí mne právě takoví, kteří vlastně nic nepotřebují, jen jim dělá potěšení kalit vodu. I zde na poradte.cz jich pár je. Takže závěr z toho vyplývá - pomáhej lidem, ale jen těm kteří to potřebují a zaslouží si to. Často se mi stalo, že jsem byla jediná...Patronka
Vstupte do některého charitativního řádu. Nemusíte být hned jeptiškou, stačí jen společenství lidí, kteří se dobrovolně zavazují být lepšími lidmi a přitom být součástí běžné společnosti... Jde o to, že se také dobrovolně sama sobě a tomu společenství lidí zavážete být lepší člověk. Vlastně jen budete pracovat především sama na sobě a budete tím oporou lidem kolem sebe a vaší oporou budou členové řádu... funguje to celkem dlouho - myslím že pár staletí. Hledejte! Cesta je cíl.
"divnotasveta", co způsobilo, že do teďka jste byla úplně a naprosto štastna, a najednou nechápete svět. Přece jste chodila od mala do školy, byla jste mezi vrstevníky a stále jste, když ještě studujete. To jste se přestěhovali do jiného prostředí? Co způsobilo ten náhlý stav, přece to nebylo ze dne na den. Dříve jste nepozorovala, nebo jste si to neuvědomovala, že se nějak lišíte od druhých, od vrstevníků? Neviděla jste rozdíl v jednání a chování? Možná jste jiná a může to být výchovou, nebo prostředím, kde jste vyrůstala, nebo chcete být jiná a to vědomě. Pokud máte vnitřní potřebu pomáhat, je to dobré a potom zkuste využít např. charity, nebo se zeptejte v LDN, nebo na nějaké lince důvěry, kde by využili vaši potřebu dělat lidem dobré. Píšete o studiu na Vysoké škole /snad jsem to četla správně/, zeptejte se profesorů, nevím, kam Vás nasměrovat, ale určitě najdete prostředí, kde se budete cítit znovu štastná. - stařenka
Taky myslím, že jsi pochopila chod světa (je to tak a asi trochu musí, že silnější přežívá - a silnější neznamená charakternější) - jen jsi z toho prostě přepadená. Rozumím Ti, někdy v 15 letech jsem zažila takový pocit taky, tedy na téma Smrtelnost života (proč se rodíme, pachtíme za štěstím, když pak zemřeme) - podobné rozčarování.
Neporadím Ti separovat se od lidí, ani hledat komunitu nebo knížky, poradím Ti najít si kolem sebe pár případů hezkých vztahů, fajn lidí, prima chvil a na vědomí, že existují tyhle záležitosti hned vedle té špíny světa, urážek a pomluv, tak na tom si vystavět svůj pohled na svět. Jsou lidé, kteří Ti ublíží, kolikrát bys to nečekala zrovna od nich,ale takový život je - počítej s tím, ale nyvhledávej to a netrap se předem.
Dobré je, i když to nejde vždycky, obklopovat se pozitivními lidmi. Nikde není psáno, že musíš mít na protivnou a pomlouvačnou kamarádku vždycky čas, prostě jej nemáš. Pak je cesta druhá - dát jistým kruhům jasně najevo, že tohle teda před Tebou ne : např. večírek, někdo odejde a druzí ho hned pomlouvají - lze se přímo zeptat, proč ho pomlouvají, nebo vyjádřit odpor k pomlouvání. Akorát si tím zajistíš "respekt" u dané skupiny (vyplatí se, pokud Tě to fakt zatěžuje a stýkáš se s nimi často, třeba pracoviště), ale jinak se třeba pomluvám nevyhneš, řeknu-li to s jemnou ironií, ony ty pomluvy "tříbí" náš vkus a poznatky o jiných ) ...
Zkus se radovat z toho , co je, a bohužel přijmout i tu realitu (neseš to asi podobně, jako když dítě zjistí, že není Ježíšek, je to rána). V životě nemůžou být lidi jen hodní, milí, vždycky jsou "hodní, milí" jen na někoho - není na světě člověk ten, aby se zalíbil všem. A tak to být musí. (a že lidi vyhledávají senzace, aby se oprostili od svých starostí, je normální, média to jen dost přikoření - nikdo mě nepřesvědčí, že o takové Agátě Hanychové lidi skutečně chtějí číst, je to všechno věc nabídky, cpou nám do hlav nesmysly, tak buď v klídku). J.
Dobrý den. Jan Werich kdysi zpíval písničku o Ezopovi a v té písničce měl verš>čtěte bibli tam to všechno je<. Přečtěte si Lukášovo evangelium a pak třeba knihu kazatel (je o lidském údělu - lidská moudrost) to by pro začátek stačilo. A pak pokud seženete knihu Erik Berne Jak si lidé hrají (o pocitových existenciálních hrách a hrátkách). Pak už jen rozum do hrsti a odvahu a skočit do proudu života žralok nežralok, krokodýl nekrokodýl. Stejně kdo neskočí to této řeky (i když ví že si reálně může nabít hubu) obroste mechem jako pařez a rozpadne se bez užitku.
Dám ti asi nemilou odpověď. Ti lidé okolo tebe jsou zrcadlem tebe samé.Je to stav tvé duše.To "strašné" a "trapné"co vidíš na druhých okolo,je to co v sobě samé popíráš.Ty přece taková rozhodně nemůžeš být. Až ty popřené části v sobě objevíš a uvědomíš si, že jsou tvou součástí,ti "strašní" lidé okolo a celý ten "trapný" svět se jako zázrakem změní.Jestliže vidíš smutné lidi okolo sebe,je nejspíš tvá duše smutná.Pokud vidíš v lidech okolo sebe faleš a sobeckost,patrně se v některých případech chováš také trochu jako sobeček.Hlavní je si tyto své části své osobnosti uvědomit a vědět o nich,že jsou v tobě,že jsou tvou součástí.Nebát se podívat do "zrcadla",jk se říká.Vše ostatní pak už jde samo. Toto je stejné i v pozitivu. Pokud vidíš nějakou krásu okolo,je to krása tvé duše.Pokud by si tu krásu v sobě neměla,nebyla by si schopna tu krásu vidět tam venku ve světě.Někteří lidé nejsou schopni vnímat krásno tam kde ho vnímáš ty.
Nevím jestli Tě potěším. Myslím, že na Tvých názorech je hodně pravdy. Jsi prostě mladá a potřebuješ a jsi mezi mladými lidmi. Mám v něčem podobné pocity jako Ty, ale víc zkušeností což je dáno věkem, ale pořád mám stejně naivní touhy jako Ty. Zaráží mě ta Tvoje snaha pomáhat. Lidé potřebují svojí osobnost, a proto nemůže bezdomovec přijmout svetr jakéko-li barvy...Myslím, že nejlepší cesta jak pomoci je naučit, aby si dotyčný pomohl sám. Pak ale počítej s tím, že na Tebezapomene...
Tak jsem nějak náhodou narazil na tohle vlákno a zkusím se k tomu trošku krátce vyjádřit.
Člověk může být štastný, pokud cítí, že ho ostatní potřebují. Pocit, že mne nikdo k ničemu nepotřebuje je naprosto ubíjející a provokuje myšlenky na téma "proč tady na tom světě vlastně překážím". Je dobré někomu pomáhat, máme motivaci k životu. I když někdy za cenu financí nebo nálepku "obecního naivky". Ale vždy je to důvod, proč žít dál!
Napít se pro náladu - O.K. Napít se do bezvědomí - občas se tím lidé na chvíli oproštují od dennodenních stereotypních starostí, aby aspoň chvíli nemysleli na strasti života. Bez odreagování by to bylo na Chocholouška, a asi jsou i lepší způsoby než alkohol.
Nikdy nikdo nebude přesně podle našich představ, o tom je tolerance.
ono i to Vaše hodnocení lidí okolo Vás tak trochu vypadá jako pomlouvání... tomu se nevyhneme, každé hodnocení přinese klady i zápory
ale k věci, zkuste si třeba otevřít mojelekarna.cz/...
je to okolo Vás, tam určitě najdete lidi, kteří za každou pomoc i za každé vlídné slovo a nezištný zájem budou vděční...
věnujte více energie možnostem, jak najít smysluplnou činnost, stačí povzbudit představivost a trošku vytěžit vědomosti p. Google...
...těšíme se na Vaši reakci, až nám budete oznamovat, že jste (se) našla a už víte, co jste hledala a co Vám už nechybí...
Je to společností lidí. Dnes se nenosí být dobrý, pomáhat druhým, ale být sobecký, urvat, co se dá a na nikoho jiného nekoukat. Chová se takto většinová společnost, protože je to moderní a konzumní. Poslechněte si televizní novíny a co se dovíte? Kdo koho uplatil apod. Ale záleží pak už jen na jednotlivcích, jestli tento morální marasmus přijme za svůj, nebo si bude žít svůj život, aniž by hleděl na to, co moderní je a co ne. Celebrity? Už samotné to slovo mi nahání husí kůži. Málokdo je taková celebrita, že opravdu něco umí. To jen pár umělců, ale o těch se většinou moc nepíše. Lidé si v sobě nesou různé křivdy, kterých se na nich život dopustil, někomu dělá dobře ubližovat druhým pomluvou a pohojit si tím vlastní bolístku. Ale to bylo vždy, za každého režimu, snad už i u těch lovců mamutů, že si záviděli lepší maso z mamuta. Nechte lidi, at se opíjejí klidně do němoty, když je to baví, vy si žijte svůj život, pomáhejte, kde bude třeba.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.