Nejste přihlášen/a.
Dobrý den, jsem tu poprvé, tak jestli jsem napsala do nesprávné rubriky, tak se omlouvám.
Jsem 10 let vdaná, máme s manželem dvě děti...takže normálka, až na to, že manžel mi ustavičně lže. Jak už tady jedna paní psala, lže mi ve všem. Ohledně financí ( momentálně jsem na MD, takže chybějících penízků si člověk všimne :o) ). Říká, že má menší výplatu, než je skutečnost. Že mi nemůže zavolat nebo napsat sms, protože nemá žádný kredit, přitom má skoro stokorunový kredit...nepíšeme si, nevoláme si, tak je mi divné, proč mi v tomhle lže, pro koho si ho asi schovává...
o děti se moc nezajímá, jen na nás křičí nebo se s náma nebaví vůbec.
Jak už tu jeden pán napsal, je to o komunikaci a já s ním souhlasím, ale manžel o komunikaci nestojí. Když se ho na cokoli zeptám, hlavně co se týče jeho trápení, tak mě jen odbyde, že mi nebude nic říkat, že mu nic není, že mi do toho nic není a že ho mám nechat na pokoji a tak..někdy je i dost sprostý...
Takže každý večer sedíme, mlčíme, já lítám kolem dětí, zvířat a domácnosti a on jen sedí a kouše si nehty, nebo prostě spí...
Je zvyklý už od své mamky, že se o něj pořád starala a pak jsem tu roli přebrala já...když nebyly děti, tak to šlo, ale teď ho potřebuji a on si to neuvědomuje...nebo právě že si to uvědomuje a právě proto je na mě naštvaný? Že po něm něco chci?
I na úřadech, co jde, musím vyřizovat za něj, protože si neví rady...tak proč mi ještě lže? Je toho tolik, v čem mi mimo jiné lhal, ale to by bylo na dlouho.
Co si myslíte vy? Podle mne, kdyby měl milenku ( a na to to jeho chování poukazuje ), tak by nechodil domů na čas...hezky by se oblíkal, holil se, prostě by o sebe dbal, ne?
Prosím o radu. Děkuji.
Já bych neřekla, že má milenku. V čem konkrétně Vám lže? Já jsem to nějak ve Vašem vyznání nezaznamenala. Ale popořádku.
Pokud je to u Vás tak špatné, že spolu ani nemluvíte, necht Vám ukáže výplatnici. Já vím kolik bere manžel, ale třeba moje matka nevěděla, kolik táta bere. Důvod byl jednoduchý. Co dostala, to kolikrát utratila naprosto neúčelně. Tak si radši část výplaty schoval, protože když se rozbila pračka, bylo kam sáhnout. To je na dlouhé vyprávění, ale podstata je vidět. Můžete si určit pravidla. Na jídlo mi dáš tolik a tolik, na provoz domácnosti tolik. Pokud na jídle ubere, nebude mít řízeček, ale třeba čočku s vejcem, no a co.
Zarazila mě Vaše poznámka o stokorunovém kreditu. To Vám připadá hodně? (teď mi to spíš nahrává k tomu, že si z nás dělá šprtouchlata dítko školou povinné, pro které je stovka hromada peněz)
Je to o komunikaci. Když o ní nestojí, nevadí, komunikujte sama. Jak jsem řekla. Dejte pravidla. Ale pro oba dva stejná, spravedlivě. Tam narážím na poznámku o JEHO trápení. Co má za trápení?
Jinak úřady zařizuji taky sama, pro svůj klid a právě pro to, abych se pak nemusela ptát. Byl jsi tam? Co Ti řekli? Zařídit si to sama mi přijde pohodlnější.
V poslední větě... hezky by se oblíkal, oholil, dbal by o sebe. To, že je zanedbaný, nebo ne, nesvědčí podle mě o milence, ale o přístupu, či chuti do života. Já z toho mám spíš dojem, že Váš muž je v jakémsi stavu "nebaví mě to". Příliš stereotypu, žádná touha po něčem, nějaký cíl, chut do čehokoliv. Znám to, manžel mívá taky období jakéhosi prázdna. A od toho jsem já, abych ho povzbudila.
Díky za odpověď, líbila se mi, jen mám trošičku pocit, že mi chcete naznačit, že ho moc utiskuji...ale tak to není. Má volnosti kolik chce, v ničem ho nehlídám a on by se ani nenechal a i pro mě je to pod úroveň, takže řeším jen věci očividné. Já se starám o děti a on jen o sebe. Když nechce, tak domů nejde a nic mi neřekne. Je to od určité doby, kdy mi zakázal se ho na cokoli ptát. Už je to pár let...
Lže mi vlastně ve spoustě věcí, že někde byl a pak mě druhý den prosí, abych to vyřídila za něj, že tam nakonec nebyl a že je poslední den...tř.viz ty úřady. Nebo že je auto rozbité a tak nemohu jet s dětma k doktorovi, musím jet s miminkem v horečkách autobusem ( do Prahy to trvá autobusem skoro 2 hodiny ) a pak si on sám jede jen pro cigarety do hospody...auto může používat jenom on a když s ním chci jet já, tak hned na mě začne ječet, že to ani náhodou, že je to jeho auto a že je tam stejně zase něco rozbitýho, tak at ho nechám laskavě doma.
Co se týče výplaty, tak právě kouknutím do výplatní pásky jsem zjistila, že mi zatajuje nějaké finance.
Máme spoustu placení, hypotéku a tak, z mé mateřské se platí jídlo, drogerie a tak, takže mě měsíčně nezbývá ani koruna. Manželovi samozřejmě taky ne a to nás trápí oba, ale jsme v tom nastejno a podle mne je nefér, aby si manžel mohl ulívat nějaké peníze a já neměla ani na čokoládu pro děti.
Samozřejmě, že kredit 100,- se mi nezdá moc. Ta situace vznikla tak, že jsem se před měsícem zmínila, že nemám žádný kredit, že jsem na nule a on mi odpověděl, že on je na tom stejně, že nemá ani dvě koruny a tak mě nemůže ani prozvánět a jednou se pak podřekl a tak jsem zjistila, jak to je. Ne že by měl na měsíc jen 100,- tak to určitě není, jen jsme k tomu došli tak, jak jsem napsala výše...
Nejsem taková ta fiflena, co všechny peníze utatí a manžela oškube o všechno. Naopak, já musím každý měsíc myslet na to, co všechno se má zaptatit a na co schovat peníze, protože se budou potřebovat koncem měsíce ( viz.brikety a tak ). Napíšu mu to na papírek, co zaplatit ( hypotéka, složenky, dítěti obědy atd. ) a on si to pak platí sám, ze svého účtu.
Já dávám peníze na jídlo, drogerii a žrádlo pro zvířata, zbyde mi na účtěa akorát na odečty...
Taky mě trápí, že nám nic nezbývá pro sebe, ale nebudu to řešit tak, že zatajím třeba 1000,- což už je docela znát. Když jsem pracovala, bylo to samozřejmě jiné a opět to jiné bude, ale teď je prostě situace taková.
Komunikace mě hodně trápí, ale povídám si sama a jemu také povídám...aby řeč nestála. Co má za trápení, nevím, nechce mi to říci. Ale skoro denně chodí z práce naštvaný a hned na nás řve. Děti zmlátí a mě seřve a když se ho zeptám, co se stalo, tak na mě vyštěkne že nic, že ho jen sere, že je doma.
Tím se dostávám k poslednímu bodu ve Vaší odpovědi...souhlasím s Vámi, že to vypadá, že ho nic nebaví. Ani já, ani děti, ani bydlení ( konečně sami ) ani práce, ani život, prostě nic. On mi to i často říká, že je nějaký otrávený a že ho nic nebaví...že by to tu nejraději podpáli a tak. Ale víc mi k tomu neřekne, abychom to mohli nějak řešit. Jen jednou za týden vybuchne, všechny nás zmlátí a seřve a po týdnu se uklidní a jde to zase nanovo.
A ty úřady? Když to jde, jdu tam sama. Jsem doma, mám na to čas, ale někdy tam musí zajít on ( viz výměna řidičáku ) a to je už oheň na střeše.
Takže asi tak nějak.
Manželko, já jsem hodně tolerantní, ale zmlátit mi manžel děti (taky jsem to zažila) a říct, že podpálí barák, tak mu dám do ruky sirky a řeknu at to udělá, nebo at vypadne. To by do mě vjel čert. Argumenty typu můj barák, tvůj barák by mě vůbec nebraly. Já mám z toho pocit, že je vlastně zoufalý, ono s prací to vypadá všeobecně všude bledě a představte si možné manželovo pocity, přemýšlení. Vidí, jak se řítí dolů a ví, že strhne celou rodinu. Vidí jak se mu nad hlavou vznáší hrozba dluhů, třeba je zoufalý že hrozí, že nezabezpečí rodinu tak, jak by chtěl. To je pro chlapa hrozná pohana. Z toho by byl zoufalý každý. Ještě neví, jak z toho ven a vám se možná nesvěří proto, protože vidí, co máte sama starostí a nechce přidělávat další, s kterými byste mu stejně nepomohla. Jak?
Jenže, nejste jeho máma, abyste mu foukala kolínko. To on ví a možná mu vadí nabídka pomoci, vyptávání co se děje a neděje a proto nerad chodí domů. Víte, přirovnala bych to k jakési hysterii z toho všeho, ale víte co pomáhá na hysterii? Facka. Prostě mu to všechno řekněte tak jak to vidíte vy. Narovinu, bez lítosti. A chtějte řešení. Buď se začne chovat normálně, nebo...
doplněno 06.01.11 12:37:No vidíte to. Probírám tu problém s manželem, sedí tu naproti mě. A říká. No, když mi desetkrát denně řekneš, že potřebuješ peníze na poplatky, tak mi říkáš něco, co já sám vím moc dobře. Tím, že mi to řekneš podesátý, ty peníze nezískáš, akorát všechno zbytečně stresuješ. Já to moc dobře vím, že je potřebuješ taky. (má pravdu, občas to udělám )
Já tohle zažila s bývalým přítelem, ale naštěstí jsme neměli děti. Přísahala jsem si, že už se to nikdy nebude opakovat.
Ale po pár letech s manželem jsme také do této situace došli...na staršího syna je dost zlý, už od jeho narození. Nevím, kde se tam ta zloba vzala. Nikdy mi to nevysvětlil. A ptám se na to pořád...moje děti jsou pro mne to nejdůležitější a proto, když začne, tak se bráním a bráním hlavně je, ale pak je to u nás jak v itálii a to taky nechci, tak ustoupím ( co se týče mě, ne dětí, samozřejmě ).
Když mu pak řeknu, že to takhle dál nejde, že s tím musíme něco udělat, tak mi řekne, že on žádný problém nemá, at se podívám na sebe a když jsem ještě byla těhotná s mladším synem, tak mě vyhazoval z baráku. Pak byl malý dlouho v nemocnici, bylo toho na nás moc a to mě taky vyhazoval. Měla jsem už sbalené věci, starší syn si vzal aktovku a šli jsme na autobus. Manžel pak pro nás dojel autem a vzal nás zpátky domů, ale vyhazuje mě stále, jen už by pro mne nedojel a já bych se ani nevrátila.
Hodně dělí věci na moje a tvoje, to se mi také nelíbí, tak se mu to snažím vysvětlit, protože hádkama bych to ještě zhoršila, ale je to prd platný.
V práci to má po celé roky stejné, jinou si hledat nechce, protože by prý neměl jistotu,ale kde má člověk dnes jistotu? Podle mne se bojí jakýchkoli změn a tak raději se bude v práci i doma hádat, než aby to změnil.
Líbila se mi poslední věta ve Vaší předchozí odpovědi a říkala jsem si, že na to musí být dva. Jeden, aby spravil náladu tomu druhému a druhý, který by se nechal...a manžel by se nenechal. Už několik let.
No vidíte to. V poslední odpovědi ho hájím, ale co čtu teď, to je hrozný. Co rozvod? Nepřemýšlela jste o něm? Teď vašeho muže vidím naprosto jinak, jako sobce. Mám v tom zmatek, ale obávám se, že vy taky. (to nemyslím zle, dá se to přečíst dvěma způsoby ) Je mi Vás líto.
o rozvodu přemýšlím dost často, ale to popotahování po soudech mě děsí...hlavně máme hypotéku, to je docela problém...
V něčem se manžel chová jako sobec a už jsem mu to několikrát řekla ( to jsou moje věci a nikdo mi na ně nebude shat, řve na děti a na mě ), ale všechno se dá tolerovat, když oba chtějí být spolu.
Tak si někdy říkám, že to není tak strašný a jindy je to zase k nevydržení...kdyby jen malinko chtěl, dalo by se to přece urovnat, nikdo není dokonalý, žádný vztah není ideální...ale nevím, jak docílit toho, aby chtěl taky nebo aby jsme šli od sebe.
Stojíme na mrtvým bodě a nevím, jak z něj, protože je to na mě.
Když mluvím o rozvodu, tak mi řekne: tak se rozveď. Mě je to jedno...
Ale pak mě špehuje, na co se na PC dívám a pak se ptá: tak co, už jsi vyplnila žádost o rozvod? a směje se.
Dobrý den,
já bych moc na manželské problémy reagovat neměla, nejsem vdaná (22 let). Ale jak to tak čtu, co jste prozradila o svém soukromí, tak je to vážně na facku. Ale pro vás. To vy setrváváte v manželství se šílencem, který zkazil pohled na svět nejen vám, ale také vašemu dítěti, které už je ve svých 9 letech poznamenané na celý život. To vy zde hájíte agresivní fyzické i psychické útoky na vás a na vaše děti. Jako by to snad bylo součástí každého manželství nebo co. Napadlo vás byt jen na vteřinu, že normální lidé fyzicky neubližují svým partnerům, neničí charakter svým dětem, že normální manžel netluče manželčinou hlavou o zem? Samozřejmě se partneři hádají, mlátí dveřmi, křičí, nemluví spolu, dělají si tu a tam naschvály. ALE TO JE VŠECHNO. Váš manžel má psychickou poruchu, ale já bych nafackovala vám, že mu vůbec dovolujete, aby se tak choval k vám i k dětem. Až budou děti starší, vina padne na vaši hlavu, že jste s tím hororem, kterým nazýváte svůj běžný život, nic neudělala. Protože jste zbabělec.
Dobrý den Chlupatependolino,
děkuji vám za váš názor.
Ve 22 letech jsem měla na násilí v rodině názor stejný jako vy. Ale když se pak člověk do takové situace dostane, tak se stane, že neví, jak dál. Hlavně co se týče dětí, samozřejmě.
Syna bráním jak můžu a snažím se mu dávat všechnu lásku, co jsem schopna dát, ale někdy prostě nejde jen tak odejít, hlavně když nemáte kam, nemáze fin.prostředky a nemáte nikoho, kdo by vám poradil ( než jsem narazila na tyto stránky )...kdo by vás podržel...
Je lehké někoho odsoudit, aniž byste byla v jeho situaci, ale ano, souhlasím i s vámi, protože i vy máte pravdu.
Nevím, třeba jste zrovna ta světlá výjimka, co si ví rady v každé situaci a vše řeší okamžitě...ale já taková bohužel nejsem, vím, že to, co se děje u nás doma není dobře ( a to jsem neměla nikde vzor ) a taky dojdu k radikálnímu řešení, ale musím vědět, že jiná možnost už není, protože když tu cestu podniknete, už není možnost návratu.
Já potom celý dny poslouchám dotazy a pláč, kdy se vrátí táta, že se mu stýská, proč musí odejít ze školy, kde má kamarády a skvělou paní učitelku ... je to těžké, protože zůstat takhle není dobře, ale odejít taky není lehké.
Nevím, asi se neumím dobře vyjádřit, ale snažím se to ještě nějak vyřešit a když to nepůjde, tak to ukončím. To ano. A nebudu čekat dlouho, to by nevydržel nikdo z nás.
Ještě malý návrh, běžte se tady podívat do jiného vlákna. poradte.cz/...
tam se sice řeší nevěra, což není Váš případ, ale řešila se tam otázka co po rozvodu. Finančně a tak... Třeba i tam Vám něco pomůže.
Mluvíte mi z duše, škoda, že Vám nemůžu dát víc než jeden bod.
doplněno 10.01.11 10:03:Bylo myšleno pro Chlupatependolino, ale šotek zaúřadoval a odpověď se zatoulala jinam.
Manželko, uvidíte, co Vám řeknou v poradně. Za pokus stojí domluvit se s manželem na určitý den a hodinu, že si chcete vážně promluvit a třeba si i napsat body, které chcete rozebrat. Já našla na internetu /empatia.cz/ článek:
Ženy - chcete milujícího partnera? Tak na tom zapracujte!Deset nejdůležitějších bodů, abyste do pátku měla nového muže:
1. Berte vážně, co říká.
2. Řekněte mu, že je pro vás důležitý.
3. Řekněte mu, že ho v životě potřebujete.
4. Usilujte o něj.
5. Neopravujte ho a nedělejte si z něj legraci, zvláště ne před jinými lidmi. (Váš drsný chlap je mnohem citlivější, než si myslíte.) Nevyhrabávejte staré věci (nevyčítejte mu stará selhání).
6. Nesekýrujte ho. Je to váš manžel, nikoli váš potomek (přestože se někdy chová jako dítě).
7. Fyzicky se ho dotýkejte. Jediné pohlazení mu vydrží dlouho a on po něm skutečně zpozorní.
8. Mluvte o něm - i s ním - hezky. (Pozitivní klevety o vašem manželovi jsou jako vřelé objetí.)
9. Vylučte ze svého slovníku slova proč, nikdy a vždycky. (Když používáte tyto extrémní výrazy, vždy tím zmrazíte upřímnou komunikaci.)
10. Přemýšlejte o tom, co chcete říci, a pak to vydělte deseti.
Kevin Leman: Do pátku bude váš manžel jiný
Zkuste třeba jen jeden z těchto bodů - uvidíte okamžitou změnu!
Jistě je ale lepší přečíst si celou knížku, věřte, že nebudete litovat a budete vděčná, že vám ji vesmír přihrál Hodně lásky se svým mužem!
Pt. Přemýšlela jsem, jestli to mám napsat, protože předpokládám, že mi nikdo nebude věřit. Ale ani jeden! z těchto bodů mi není cizí. Jak ze strany mé, tak ze strany manžela. Je to pravda. Úplně jsem koukala, sama překvapená. Já to beru jako normální věc. Mám to okoukané od babičky. Ta žije stejně. (nejsem dokonalá, občas si taky myslím své, ale nechávám si to pro sebe)
Mařenko, jak jsem stará, tak stále se musím učit, kolikrát také potřebuji radu, tak se ji snažím získat. Buďte ráda, že máte vzor, svoji babičku. Ale je hodně pravdy na tom, že to, co chceme po druhém, měli bychom umět nabídnout sami. Kolikrát je to v denním shonu a stresu težší, ale je to důležité. - stařenka
Vážená Manželko, vypadá to, že Váš muž Vás potřebuje a "toleruje" jen proto, aby se nemusel o nic starat. a aby naopak o něj bylo postaráno, a lepší už to asi nebude - těžko ho po takové době změníte. Milenka v tom opravdu asi nebude, ten chlap je asi línej i na to, aby si nějakou sehnal...
Jéžiši, o čem to tady všichni mluvíte?! Úplně jsem se v tom ztratila. Prosím všechny, jestli by si mohli přečíst povídání za včerka, 10.1. v 8.37! Až si to pečlivě přečtete, zavřete oči a představte si to. A to celé zakončete tím, že uvidíte bezmocného chlapce se šílenou migrénou nad záchodovou mísou. Jéžiši, o čem je řeč?!A slova jakože synáček není bez viny. Bezmocný chlapec vidí, jak tatínek týrá maminku! Drží ji za krk u země a buší ji do zad. A ona řekne, ale on mi facku nedal! Děti neví, jak bude den vypadat, jaký a kdy bude kravál. O jaké lásce a pochopení tady všichni mluvíte?! Neztratili jste někde po cestě děti?
doplněno 11.01.11 10:16:K této otázce se už nikdy nebudu vracet. Dělá se mi špatně!
Milá babkozov, na hrůznost a neskutečnost popisované situace jsem se výše snažila poukázat i já, ale vcelku marně. Přijde mi, že tazatelka je sice neštastná a nepochybně má strach o děti, ale zřejmě ne tolik, aby se vrhla do složitého rozvodu a dělení majetku s tyranem. Co kdyby se manžel náhodou třeba změnil k lepšímu? Přitom je příšernost takového soužití až absurdní a všechno je lepší, než být s někým takovým. A na tom žádná - absolutně žádná - poradna bohužel nic nezmění. Nezbývá než přát tazatelce, aby v sobě našla sílu a co nejdřív osvobodila sebe i děti od takového člověka.
V podstatě souhlasím s "Mařenkou"
Pokud by v tom byla ženská, jistě by o sebe dbal. Bude to tou nechutí, leností ... Žádný cíl do budoucna ... On je vcelku spokojený, vyhovuje mu to, že je o něj postaráno a že nemusí nic extra dělat.
Možná by stálo za to, zapátrat v minulosti a najít nějaký cíl nebo něco, po čem někdy toužil a tak trochu mu to připomenout ...
Manžel vždycky miloval auta, opravování, celý dny ležet pod autem a tak. Má rád ten tuning, ale ani to ho už nebaví...jednou za čas si chce něco koupit na auto a je pak smutný, když na to nezbydou peníze, tak mu říkám, at si z toho nic nedělá, že si to koupí hned příští výplatu nebo že bude mít brzy narozeniny, svátek, vánoce...ale to nechce ani slyšet a pak řekne, že je to jedno a že to auto stejně prodá, tak na co si něco kupovat.
Podporovala jsem ho v tom a i na dále bych ho podporovala, kdyby o to stál, ale on nechce ani slyšet. Říká, že ho to dřív bavilo, ale teď už ho to nebaví. Nemá ani kamarády. Podle mne by stačil jeden prima kamarád a hned by mu bylo lépe, ale kde ho sehnat? Na to mi řekne, že to je blbost, že žádný kamarády nepotřebuje.
Je dosti otrávený, tak moc, že doma nic nedělá, protože se mu do toho nechce, ale jak mu od toho pomoci?
Když má dobrou náladu, což je tak jednou za měsíc, tak je to moc fajn chlap!
Tak to mi odpovídá přesně v tom co jsem si myslela. Tuning ho nebaví, protože na něj nemá a i kdyby na něj z další výplaty měl, nedovolí si to. Protože ví, že nemáte žádné rezervy, neví, jak to bude dál s penězi. Přišel o koníčka, má starosti. Víte, žádná radost v dáli. Auto prodá, protože na něj nemá, podporu od vás nechce, to víte že ne, málokterý muž rád čeká s nataženou rukou. Atd. atd.
Prostě krize. Plácá se v tom. Musíte vydržet, oba dva. Snad se všechno zlepší, až sama nastoupíte do práce, budete samostatnější. To víte, teď cítí zodpovědnost za celou rodinu, leží to na jeho ramenech. A v tom mu vážně nemůžete pomoct jinak, než být oporou duševní a modlit se. (obrazně řečeno) Ale to nic nemění na tom, že na vás, neřkuli na dětech si vybíjet vztek NESMÍ.
Také si říkám, že až budu mít zase práci, bude to lepší, aspoň co se rezerv týče...
Auto se nakonec neprodá, on to jen stále říká. U nás se hodně mluví a málo dělá...co se týče věcí kolem baráku a zvířat...
kotec pro psy mi slibuje už tři roky, nový plot taky...já bych mu pomohla, jen potřebuji vědět, co mám dělat, ale je to nové pro nás oba, tak nevíme ani jeden. Já otevřu knihu, internet a přečtu si to, ale potřebuji k tomu toho chlapa :o) .
Ale to je jedno, to už jsem odbočila od tématu...já jen že máte pěkné názory a něco jsem si už vyjasnila.
Rozvádět se může každý, ale vydržet, to je umění. Jen doufám, že to někdy skončí, protože tahle krize je u nás už několik let...a čím víc se snažím, tím to je horší, protože manžel se uzavře do sebe a je to.
S těma dětma mě to moc mrzí. Znám to z dětství a tak nechci, aby se moje děti měly jako já, ale jak tomu zabránit. Pokaždé mu vysvětluju, že to takhle nejde, že se to dá řešit jinak ( většinou se jedná o banality ) a on začne řvát, že to jinak nejde, protože je to debil ( náš starší syn! ). Tohle mě trápí nejvíc a nevím, co s tím. Do žádné poradny chodit nechce, že není žádný debil, at si jdu sama...tak mu to vysvětluju...co to poradna znamená, ale ne. Dokonce jsem mu dala i ultimátum, buď poradna nebo rozvod..tak po nějaké době přistoupil na poradnu a pak ve finále jsme zase nikam nešli. To bylo loni v létě. On bývá přes léto docela fajn, ale jakmile začne škola, tak je hned na zabití. Asi se bojí, že odhlásím kluka ze školy a vrátím se zpět do Prahy a pravdou je, že jsem na to myslela. Jen už teď nemám kam se vrátit :o(
Manželko, trochu to odlehčím. Víte, co funguje na mého muže? Třeba já jsem chtěla vymalovat. Neměl se k tomu. Tak jsem řekla, že jdu koupit barvu na to malování. Odpověď, ani nevíš jakou, prosím tě, akorát to zkazíš. No a já. Já chci mít vymalováno a jestli to neuděláš ty dobře, tak já to udělám zkaženě. Nějaký šmouhy na stěně mě osobně nevadí. Hádejte jak to dopadlo? Vymaloval.
Ale to nemusí fungovat všude. Víte, taky není ideál, ale proč bych se nervovala, proč žít ve stresu? Já to beru jako hru. Věřte nevěřte, ale na šňůře visí jeho ponožky už 14 dní. Mezitím jsem prala, žehlila, ale ty jedny ponožky tam nechávám. Mám z toho srandu, protože vím, že je tam vidí taky a v duchu si možná říká, kdo to dýl vydrží. Jinak by se zeptal, co tam dělají. Ale nezeptá se, protože nechce odpověď. Až mi přijdou už ohrané, dám na ně třeba mašli. To je fuk.
Rozvádět se může každý, ale vydržet, to je umění.
K tomu není co dodat. Jen s těmi dětmi, to mě mrzí a v tom Vám poradit nedokážu.
Manželko, potřebovala jste se vypovídat, slyšet názory jiných a myslím, že se Vám ulevilo. Víte, ta dnešní doba žene lidi do hypoteky, do dluhů. Pak přijdou děti a člověk neví, co zaplatit dřív. z toho jsou stresy a nesrovnalosti v rodině. Teď procházíte zkouškovým obdobím, jste na to sami dva a je to jen na vás dvou. Věřte, že rozvodem to nespravíte. Podle toho, co píšete to na rozvod není. Je to jen hra na nervy. Manžel se musí snažit v práci, a vy zase v domácnosti. Vydržte to, a až půjdete do práce, finanční situace se zlepší.
Hlavně, že máte střechu nad hlavou, že jste jako rodina zdraví a ostatní časem odezní. Víte, při rozvodu, by byly problémy s domem, s bydlením, přibyly by další starosti, a děti by nakonec mohly skončit v děcáku a odcizily by se vám. Uskroměte se ve všem, hlavně ne v lásce. To je nejtěšší v každém věku. Teď se Vám ulevilo, vypsala jste se ze svého trápení. A ted se zaměřte na to, jak všem dát najevo, že je máte ráda, na lásku. Změní se to. Držím Vám palečky. - stařenka.
Stařenko,
jak to víte? Přesně tak to je, zrovna jsem to chtěla napsat. Slyšet názory ( jakýkoli ) jiných lidí, nezaujatých lidí, mi moc pomohlo...
Jsem doma pořád sama, jen s malým synkem, a tak to na mě všechno padá...tady se člověk vypovídá, "poslechne" si názory jiných a je hned na světě lépe, protože mi to pak příjde jako banalita...
Nějaký kredit ani ulité peníze řešit prostě nebudu a nebudu na to ani reagovat, dokud nechodí za holkama, tak v tomhle směru nemusím nic řešit ( si myslím ), jen musím nějak urovnat náš vztah a hlavně vztah otec X děti.
Teď jsem přesvědčená, že to půjde, ale vím, že jakmile manžel vrazí do dveří a zamumlá: nazdar, tak mě veškerý optimismus přejde. Ach jo, snad si ho nějaký den dokážu udržet ( ten optimismus ).
Přesně tak, hlavně že jsme zdravý a máme střechu nad hlavou...nevadí mi, že nejsme bohatí a že nejezdíme na dovolenou, hlavně že jsme spolu jako rodina, jen to chce, aby se zlepšila komunikace ( to bude ještě běh na dlouhou trat ) a pak budu spokojená. Kdyby moje děti skončily v děcáku, to bych asi nezvládla. Jsou to jediné, co mě drží nad vodou!
Díky za Váš názor a držení palečků :o))
Manželko, přesně to, co chceme od druhých, musíme umět nabídnout sami. A ty nejkrásnější a nejlepší věci jsou zadarmo. Je to láska, úsměv a dobré slovo. - stařenka
tak to s těma ponožkama je super, to je jako u nás ale až na to, že mě by manžel časem řekl: no jo, jsou to moje ponožky, tak je tam můžeš nechat viset, viď?
S tím malováním to je taky super, fakt a je pravda, že pomalu začínám tento styl taky praktikovat...
Nám už třetí zimu ( přesně tak dlouho tu bydlíme ) zamrzla voda a jsme už dva měsíce bez vody...nechce se mu rozkopávat zahrada, abychom aspoň viděli, kudy a jak hluboko jsou trubky vedeny ( žádná dokumentace neexistuje )...řekla jsem mu, že už takhle žít nechci,že se to prostě nedá..pořád někoho z rodiny otravovat, abych si mohla vyprat a to je jen málo z toho všeho...příští rok musím do práce, jak bych to dělala bez vody, když budu celý dny pryč, fakt nevím...postavila jsem ho před hotovou věc: když to neudělá on, udělám to já. Vezmu krumpáč a rozkopu celou zahradu! A on na to: a jak víš, kde máš kopat? A já na to: nevím, prostě někde začnu a bude... takže taky super, ne? Uvidíme, jak to na jaře či v létě dopadne :o)
a s těmi dětmi mě to mrzí nejvíce a když seženu hlídání, zašla bych do poradny. Už kvůli sobě.
AHOJ ,JÁ TO MÁM DOMA TAKY ,JESTLI TI MŮŽU PORADIT TAK ODEJ DI OD NĚHO ,JSI NEŠASNÁ A DĚTI TAKY,VÍM ŽE HO MÁŠ RÁDA A DĚCKA TAKY NA DĚCKA SE NEDÍVEJ ,MYSLÍŠ SI ŽE JSOU ŠTASTNÍ KDYŽ S VÁMI DVĚMA ŽIJÍ?
a myslíš že budou štastnější, když se budou rozvádět?
takový krok je potřeba hodně dlouho rozmyslet, protože rozbité vztahy neslepíš...
A myslíte, že je lepší zůstat ve vztahu, kde muž ženu i děti (nejenomže vůbec, ale i často!) bije? A navíc je na staršího syna vysazený? Prokristapána, pryč od něj! I s vidinou všech starostí kolem rozvodu a dělení majetku a dluhů říkám PRYČ OD NĚJ! Namouduši mi zůstává skoro rozum stát nad tím, jak se tu všichni (skoro všichni) zúčastnění zabývají tím, jak udělat, aby se dotyčný nenudil a aby mu náhodou manželka nedejbože neřekla něco pro ten moment nevhodného či opovážlivého, jako třeba jestli by ji odvezl s nemocným dítětem k doktorovi... Milá Manželko, opravdu s Vámi soucítím a upřímně se snažím Vám poradit - nicméně pořád mi z toho vychází jediné: Rozveďte se a běžte od nej pryč - budete Vy i děti mnohem štastnější a spokojenější!
Já už jsem několik životních situací řešil podle pravidla : Nevím-li zcela určitě, že ano, tak určitě NE! Zkuste se v tomto směru zamyslet a možná dojdete k tomu, že se rozvedete. Návrh na rozvod si napíšete sama podle vzoru na Internetu (www.bezplatnapravniporadna). Pokud pravdivě popíšete chování Vašeho manžela k Vám i dětem, tak Vás každý soudce musí rozvést nejdéle na 2. stání.
Je možné, že vás přestal milovat. Ale zůstává, protože se to má, protože to neumí řešit, protože to nechce řešit, protože mu to vyhovuje, je to nejjednodušší. A vy máte několik možností. Brát to tak, jak to je a začít si žít svůj vnitřní život sama. Začít si v hlavě řešit jiné věci než je on. Radovat se sama se svými dětmi, žít pro ně a pro sebe. Dělat radost dětem a sobě, těšit se z maličkostí a neříkat si, co on na to. A jeho negativní reakce vůbec neprožívat. Poskytovat jídlo, praní a veškeré služby, jako samozřejmost, ale bez pocitu křivdy. Nechat ho v klidu kousat si nehty. Jsou jeho, má čas, nechce vás, tak at si je kouše. Ale do ničeho nedávat ani kousek srdíčka. Že to nejde? Ale jo, jde. Když to jinak nejde. Anebo se se začít rozhlížet, jestli ten svět a osud (na který já věřím)pro vás nemá ještě něco připraveného. Připravovat se na únik. A až příjde příležitost, sebrat odvahu a chopit se jí.Hodně štěstí a laskavý osud!
doplněno 06.01.11 11:43:Vím, že se dvěma dětmi to není snadné, ale pokuste se o sebe dbát. Ne pro něho, ale pro sebe. Prosvůj dobrý pocit, sebevědomí. A za žádnou cenu se nesnažte vzbuti lítost v něm nebo někoho v rodině. Ne! Ještě vám přitnou. Věřte mi.
Já si také myslím, že už mě nemiluje, možná mě má rád, podle mne to bude spíše zvyk, než cokoli jiného.
Když jsme se bavili o rozvodu, což bylo jednu dobu denně, tak mi řekl, že on se rozvést nechce, at to udělám já. Můj názor je, že si neví rady a tak to nechává na mě, tak jako vše ostatní.
Snažím se věnovat se hlavně dětem, na mě mi už moc času nezbývá...
Ale někdy to na mě tak padne a prostě se ozvu a to se pak hádáme a dochází i k násílí z jeho strany...takže pak se mu snažím vyhýbat, než se zase uklidní a nejhorší je, že si myslí, že je to pokaždé jen a jen moje vina.
Dobrý den, dovolte mi abych připojila svůj dojem /mohu se mýlit/. Podle mého názoru je Váš muž nezralý. Chová se jako chlapec a nechce, bojí se, převzít zodpovědnost za rodinu, přijmout vůbec to, že již není sám a není v centru péče jako u maminky. Buď se s tím smíříte, že je malý kluk, budete mu dávat mateřskou péči, ale zároveň jindy budete ta přísná matka... Někdy s ním můžete "blbnout jako malá" a tím se uvolnit, ale to asi vše. Pak budete muset rezignovat na plnohodnotný vztah, kdy se můžete spolehnout na dospělého muže. Druhá možnost je odejít a začít znovu.
Budˇ má jinou ženu,a nebo má nějaké trable třeba v práci.Je to třeba osobnost,která nechce zatěžovat jiný se svými starostmi.Já taky nerada mluvím o problémech se svojí rodinou,ale je to fakt o komunikaci.Stačí když to řeknu svému příteli,co mě trápí a řešení se najde.Ale je to o vzájemné komunikaci.
Hodně z toho co jste sem napsala moc dobře znám, jen tam nebylo násilí, hrubost ani agresivita - bylo ticho. Určitě se to zlepší až budete zaměstnaná a nebudete aspoň závislá finančně. Nevím jestli jsem pro Vás vhodný příklad, ale já se neučila spoustu řemesel a dokázela jsem si žít vlastní život, aniž bych o něco připravila děti. V rozvodu řešení nevidím, buď zůstanete úplně na všechno sama, nebo přijde jiný chlap a zas bude mít jiné vrtochy. Tady už aspoň víte, co máte čekat. Těch ideálních párů je možná jedno promile a stejně do toho člověk nevidí. Už vím, proč muži většinou umírají dřív než ženy - aby si žena užila trochu života. Zní to drsně, ale je to tak, aspoň v některých případech. Pánové poradci, vás se to ale rozhodně netýká. Vážně.
Takže se má dotyčná nechat mlátit? A děti? A to si jako myslíte, že on se časem změní a už nebude agresivní, jo? Promiňte, Patronko, ač si Vašich rad jinak vcelku považuji, tak tohle je nesmysl.
Hello, znovu jsem kvůli Vám přečetla poctivě celé vlákno, ale mlácení se tam objevuje jen okrajově a není zřejmě hlavním důvodem nespokojenosti tazatelky. Ono se bití v rodině vůbec moc přeceňuje - jakmile mi dá facku, okamžitě odcházím ( za kažnou cenu). Často žena toho chlapa opravdu vyprovokuje až se neudrží, já to taky jednou provedla a vím, že jsem si tu facku zasloužila. Lépe je krizovou situaci nechat vychladnout a řešit až bez emocí. Pokud by to bylo stěžejní, může se paní přihlásit do kurzu karate a pak by si to pán zkusil už jen jednou. Mlácení dětí - do toho se dá počítat i že jim dá občas na zadek a to dětičky někdy velice potřebují. Daleko závažnější je ale lhaní. Většinou se k tomu uchylují muži slaboši, kteří se chtějí vyhnout následnému skandálu a tady hodně záleží na diplomacii ženy, aby mu ke lhaní neposkytla motivaci To zatajování financí a podobně je jen čajíček, jsou i daleko horší lži, které můžou mít existenční následky a jsou i chroničtí lháři, kteří lžou z nějakého vnitřního popudu, asi jako kleptomani kradou.Nechci sem moc zatahovat své životní peripetie, ale léta jsem šéfovala chlapům, tak jsem měla možnost vidět i druhou stranu mince.
V tomto malém sporu (doufám!) jsem na straně patronky. U tazatelky to cítím stejně, nezdá se mi, že by měla doma despotu, násilníka, hrubiána a já nevím co. Sama jsem v této otázce měnila směr názoru mnohokrát - neštastný muž, sobecký muž, až jsem vytušila, oč patrně jde. Taky mám takové dny, kdy manželovi řeknu neřvi na mě. Přitom neřve, jenom něco řekne klidně, ale se zvláštním důrazem. A mám dny, kdy se mi ten můj zdá ten nejhorší na světě. :D Jeho se radši neptám, jestli nemá občas to samé. Taky jsem někdy příšera. Jsme lidi. Chce to říct mezi řádky, u tazatelky jde vyloženě o krizi. Kdy vidíme hromadu věcí černěji než černě. Dle mého názoru. Jestli tohle OBA překonají, za pár let se tomu zasmějí. Kéž by. Moc jim to přeji.
Patronko, mám podřízené muže. A můžu Vám říct, že když kolikrát vyprávějí zážitky z domova, sama si v duchu řeknu. Já bych jí jednu vrazila, být chlap. A jak dokáží někdy vyprovokat děti? Hmm, dalo by se říct, že v určitém věku jsem takhle provokovala zcela záměrně. Jako dítě.
doplněno 08.01.11 10:23:Oprava. Chce to číst mezi řádky.
Dobrý den,
všem děkuji za vaše rady i názory, moc si toho vážím.
S manželem je to jak kdy, podle toho, s jakou příjde domů náladou. V práci ho to podle mne štve, ale měnit jí nechce, kvůli jistotě. Bojí se, že by ho od jinud hned vyhodili...
Jenže svůj vztek přenáší domů a hned jak vrazí do dvěří, tak vím, že se něco děje. Všechny nás seřve hned mezi dveřma...
Starší syn se dostal do puberty ( je mu 9 let ) a tak je drzý, nedávám všechnu vinu pouze a jen manželovi, to je jasné a také jsem na straně manžela, když to synáček přežene. Co si budeme povídat, známe to všechny...Ale když se manžel nechá hodně vyprovokovat, což je velmi často ( skoro denně, v poslední době ), tak po synovi hází hračky ( klidně i dřevěné ), sprostě na něj ječí a nadává mu, mlátí ho pěstí do zad a do hlavy a kope do něj ( to kopání jsem mu už snad trošku vysvětlila, ale občas to tam je ). Podle mne si s ním neví rady a tak to řeší mlácením. Já jako malá jsem si prošla tím samým, proto jsem na to tak citlivá...když byl syn malý, tak se mu manžel vyhýbal, nehrál si s ním a skoro ani nevěděl, že ho má...když šel syn do školky, tak jsem se starala jen já a moje mamka a najednou, po nějakém čase, si manžel usmyslel, že chce, aby ho náš syn poslouchal a začal na to klást veliký důraz ( tzn.že na něj začal ječet a mlátit ho za každou blbost )...
Násilí vůči mě: je pravda, že někdy se tak pohádáme, že bych se v jeho situaci zachovala stejně a vím to, to taky tak neberu. Samozřejmě, že se mě to dotkne a je mi to líto, ale aspoň mu pak nic nevyčítám, že mě když chytne rapl ( hlavně když bráním svoje děti ), tak se taky neznám...ale někdy prostě je to trošku jinak a pak třeba jen sedím a koukám na televizi a on přilítne, chytne mě pod krkem a začne. Facku, tu mi dal asi jen dvakrát, ale dělá to, že mě drží za krk a tlačí mi hlavu k zemi, buší do mě pěstí a dvakrát mě i kopnul...dřív se mi za to omlouval, teď už to pár let nedělá...naopak mi říká, že si za to můžu sama, že jsem ho naštvala, ale on když naštve mě, tak ho taky nemlátím. Strkání je u našich hádek úplně běžné, ale pravdou je, že když mě opravdu hodně vytočí, tak do něj strčím taky. Což nemá žádný smysl, protože se naštve ještě víc...
Teď o víkendu jsme měli taky výstup. Ale tentokrát se to obešlo bez násilí, jen syna se to dosti dotýká a trpí pak bolestmi hlavy u kterých i zvrací.
Manžel mi někdy příjde, jak kdyby měl v sobě ještě někoho, kdo ho krotí...
Řve na mě, nadává mi, vyhazujeme i s dětma s baráku, pak najednou příjde, chce mě objímat a dát pusu, já v tu chvíli nechci, tak se se mnou chvíli pere a příjde mu to strašně zábavný a pak mě najednou pustí, sedne si na židli a hned mi zase nadává...
To mi příjde divný.
Tak jsem se objednala do poradny, aby mi tam poradili, jestli a co dělám špatně a jak na něj.
Když je pak manžel Ok, tak si zase říkám, že je to docela dobrý a že ne nenechám příště vytočit, ale za dva dny je zase všechno jinak.
Teda ale takhle mlátit kluka i Vás, to se mi vůbec nelíbí. Nestupňuje se to? Není to čím dál častěji? Já abyste jednou fakt neskončila v nočním úboru, s děckem za ruku sama zmlácená v noci na ulici. Tohle už bych si líbit nenechala. (mám to za sebou)
Co se týče syna, tak si myslím, že se to stupňuje. Dřív na něj jen ječel, sem tam ho praštil, ale teď začne ječet a už na něj letí...Syn mu včera řekl, že mu to jednou vrátí a manžel na to: to těžko, na to nemáš.
Myslím si, že jestli se to nezlepší, tak k tomu po čase dojde.
Nejhorší je, že se to teď začíná projevovat ve škole, jak se chová táta k němu, tak on se chová k dětem, protože mu to příjde normální. Takže poznámky typu: hodil po spolužačce hračku a nebezpečně ji zranil, jsou docela časté...
Já se snažím syna bránit a nenechám moc šáhnout ani na sebe, ale to ho akorát rozzuří ještě více a když se pak uklidní, tak je doma ještě týden dusno. On si dělá jen svoje věci a kupuje si svoje jídlo ( dokonce ) a na mě je ten zbytek. Což jde bez peněz docela těžko...ale to jsem zase odbočila.
Jsem zvědavá, co mi řeknou v té poradně. Jak na něj a tak, nebo jestli od něj. Když je v klidu, tak je právě docela fajn a snaží se, ale takových dní je tak málo...
Manželko, prosím Vás, pryč od něj! Už poněkolikáté se utvrzuji ve svém názoru, byt jsem tu za to byla i kritizována. Vždyt Vy jste typický příklad týrané ženy! A zcela upřímně, kdyby šlo jenom o Vás, tak si řeknu, že si to holt chcete nechat z nějakého důvodu asi líbit, a proto s ním pořád jste, ale ono nejde jenom o Vás. Ono totiž jde především o Vaše děti, resp. hlavně syna, který tyhle zážitky odskáče na celý život. Copak ani tohle není pro Vás pádný důvod? Myslím si, že jakékoliv Vámi popsané násilí je obrovským důvodem pro zavolání policie - a já bych to na Vašem místě opravdu ihned udělala. Váš vztah je stejně již odsouzen k záhubě, na tom bohužel asi žádná poradna nic nezmění a přece takhle nemůžete vy tři žít?!
Co se ještě musí stát, abyste se vzchopila a zachránila sebe i děti?
Tohle násilí je! Nezralý násilník. Syna bere jak soupeřícího sourozence! Omlouvám se, ale tohle není jen ztráta nervů. Chytání pod krkem, přisoupit když se dívám na televizi a bez varování chytit pod krkem hm... To se bude stupňovat, protože on si neví rady sám se sebou! Pryč od něj dokud je čas.
dost dlouho uvažuji o tom, že bych odešla, dokonce jsme mu jednou řekla, že jestli se takhle bude k malýmu chovat, tak se rozvedu. Jen se mi smál a pak říkal, že pořád proti němu něco mám...
Jenže já nevím, kam mám jít...to je to nejhorší.
A za co budu s dětmi žít, než dojde k rozvodu? Manžel mi bude děla naschvály a nedá mi na děti ani korunu, už jsme se o tom bavili...
Chtěla jsem si najít nějaké bydlení, do té doby, než se zmůžu na nějaký podnájem, ale to nejde jen tak.
Jsem tak nějak v koncích, ve slepé uličce...
Vzhledem k tomu, že Váš muž na Vás i synovi páchá domácí násilí, obrate se na Bílý kruh bezpečí bkb.cz/.... Tam s Vámi Vaši situaci proberou a případně nasměrují, kam dál. Udělejte to, už kvůli dětem, nesmíte je nechat týrat od vlastního otce! Jak už tu někdo psal, syn si tento model chování ponese do života a pak se takto bude chovat ke svému okolí a vlastním dětem.
Vážený šípku, nechtěl jsem reagovat do této diskuze, nakonec jsem musel po přečtení Vašeho příspěvku. 1.Tyto organizace považuji za bezzubé a tohle řešení je neřešení. Proč?
Trochu z jiného soudku : sám jsem rozvedený, děti - 2dcery jsou v péči matky - mojí bývalé manželky. Rozvedli jsme se v pohodě, na první stání, dohodli jsme se a byl klid. Ha! Jenže! Našla si milence (mě to může být svým způsobem jedno-i když i to je pofiderní, protože nevím proč, ale má potřebu je vždycky představovat dětem, zatím 4ks... ) a poslední z nich byl naprosto perfektní , choval se k nim slušně, chodil je uspávat - dcerám je 9 a 12 let! a nakonec z něj se vyklubal pedofil - světe div se. V první chvíli jsem myslel, že bývalou zabiju a jeho nechám vykastrovat. Po měsíci dohadechj a hledání řešení, jsem vychladnul, začal řešit. První štace - linka důvěry - jenom kecy po telefonu a výsledek a řešení nula, zerro, nada nichts. Druhá štace - fond ohrožených dětí - spolupráce kriozové centrum - objednací lhůta, to by člověk nevěřil vlastním uším - 2měsíce! OK zase jsem kousal jazyk, ale budiž. První sezení s dcérou, 2. sezení s dcerou, 3. sezení s dcérou a pak s rodiči. Podotýkám, že mezi sezeními 1měsíc odstup. šetření - závěr: mluví pravdu z 90%, nemůžeme NIKDY zaručit, musíme Vás upozornit, že nesmíme dát podnět k policii a při případné žalobě bude pozván soudní znalec, který bude přítomen vyšetřování dítěte policií - avšak - světe div se - praxe je taková, že obviněný se z toho vykroutí, protože se jedná POUZE o indicie, nikoli důkazy - TEDY : NEDOPORUČUJEME!. (názor krizového centra je pouze doporučení a oznamovací povinnost je zde jako povinnost mlčenlivosti - prý kvůli zdraví dítěte - pikantní, že?)
Výsledek? ptáte se milé dámy? Po těchto průtazích, s evidentně nevalným výsledkem moje bývalá zcela ztratila chut na vyšetření mé druhé dcery, která je mladší a nese to vlastně hůře než ta starší.
A co je nejlepší? Mohli byste přispět, jsme nadace... . Ovšem co mě úplně šokovalo, byl závěr psychožky, ketrá mi vysvětlila, že oni NESMÍ dávat rodičům písemnou zprávu o výsledku šetření, nebo psychologického posouzení rodičům na vyžádání. POUZE na soudní příkaz, nebo orgánům činným v trestním řízení... cha, cha cha, takže pes honí svůj ocas, protože vám jedním dechem řeknou toto a zároveň výrazně nedoporučí trestní stíhání - pozor - údajného pachatele pedofilie.
Takže potud z praxe. pokud nevěříte rád poskytnu bližší infos na e-mailu : matousek@post.cz
Pokud si tedy myslíte pod vlivem seriálů, sdělovacích prostředku, že je tu úspěšný boj s pedofilíí, máte problém. Pokud si myslíte totéž u jakékoli jiné nadace tohoto typu dostanete sprchu.
Já vás varoval.
Milá manželko, nejistotu,kterou pocitujete má asi každá týraná osoba. Člověku to srazí sebevědomí. Zkuste si ale představit sebe a svého syna za pět let. Kde jste? Co děláte? Jste štastná? Je Váš syn spokojený a sebevědomý mladík? Má před sebou nadějnou budoucnost? A co Vy? Podle toho se rozhodněte. Pak si najděte pomocníky tím, že zavoláte na bílý kruh bezpečí. Oni tam poskytují byty a pomůžou hledat práci, pomůžou s hlídáním dětí... Vaše situace není neřešitelná. Nejste ve slepé uličce. Jste na cestě...
Ještě doplním. Typické chování násilníka:
Izoluje svoji manželku od zaměstnání, rodiny,přátel, zvyšuje její závislost na něm, jak finančně, tak psychicky.
Záchvaty bití a ponižování se střídají s omluvami a úžasným chováním, laskavým, prostě ideální partner,
Bití se zvyšuje jak intenzitou tak četností. Vždy je ale proloženo obdobím kdy je prima.
Útočník oběti tvrdí, že si za to může sama, nutí ji k tomu aby se dohadovala jak se chovat, aby neprovokovala, tím ji zbavuje soudnosti a samostatého myšlení. Její názory jsou šílené atd...
Útok mu přináší pocit, že má věci pod kontrolou. Neznamená to, že toho nelituje. Vždy se ale dostaví taková rozlada, že znovu zaútočí a ventil nestačí, je třeba zvýšit brutalitu. Nejistota útočníka sám se sebou je jednou z příčin, ale vždy je nebezpečný! Není to vina oběti. Obět je nevinná a nemůže situaci ovlivnit, i když v to doufá. Jedíné řešení je opustit prostor, kde se útočník vyskytuje. Proto existuje "vykázání útočníka" . On se musí léčit.
Obět začíná věřit, že si za situaci může sama, že kdyby se zachovala jinak, nerozlobil by se... Ale není to tak. Vždy se znovu rozlobí a obviňuje obět. Je to vzorec.
Já to vidím na nějaký jeho komplex, který se může týkat vzdělání, zaměstnání, nebo něčeho z mládí, co ani on sám neumí definovat. S poradnou si nejsem tak jista, musela byste mít štěstí na zkušeného a kvalitního terapeuta, který se již dlouho specializuje na partnerské vztahy. V tomto oboru je hodně populární PHDr Jeroným Klimeš, ale netuším kde působí. Může se totiž stát, že méně fundovaný poradce má předem připraveny "škatulky" a když mu do žádné nepasujete, tak Vám ani poradit neumí. Nejvhodnější by byla zkušená osoba ( at muž nebo žena ) z vašeho okolí, která zná situaci a má přirozené nadání vycítit jádro problému. My se tu můžeme snažit sebevíc, ale nedokážeme získat dostatečnou objektivitu. Zkuste zajít do knihovny, přečtěte si pár publikací na dané téma a hledejte podobné modelové situace. Je fajn, že hned neřešíte problém radikálně, ale snažíte se najít chyby své i manželovy. Moc Vám držím palce, ale zde už odpovídat nebudu, některé osobní postřehy nechci zveřejňovat. Pokud budete mít zájem, můžete mi napsat vnitřní poštou a následně můžeme podebatovat mailem. Patronka
Nečetla jsem celé vlákno,ale četla jsem jak píšete že manžel Vás a hlavně syna bije.Nechtěla jsem na to reagovat ale musím.Jako dítě si pamatuju jak nás otec bil,nadával nám ani sem nechci vše vypisovat.Byly jsme jako děti byly každý den,za maličkosti,pak už i za pohled na něho.Můžu Vám říct že jako dítě jsem měla jen jedno přání-aby se mamka s ním rozvedla.Neudělala to,bála se že nás neuživí a nám stačil třeba jen chleba jen kdyby jsme nemuseli být s ním.Otec už dávno zemřel,ani nevím kde je pohřbený,ani to vědět nechci.To dětctví,samá rána bylo tak hrozný že se mi to špatně píše.Jsem vdaná,vím že lhaní a nevěru bych dokázala překousnout ale jak mi manžel sáhl na dítě tak by letěl.Dítě se nemůže bránit ale vy jo.Vím je to těžký ale věřte že syn Vám brzy uteče z domu...
"manželko", už zde máte spoustu názorů a rad, k tomu, co jste napsala. Všichni Vám radíme, z našich pohledů to nejlepší. Někdo je pro radikální řešení, někdo je třeba shovívavější. Nikdo z nás do vašeho vztahu nevidí a slyšíme zde jen jednu stranu. Vyberte si sama podle svého uvážení, jen Vy znáte přesně situaci v rodině. Přeji Vám hodně štěstíčka a lásky. - stařenka
Dobrý den, jako bych viděla svého bývalého přítele. Byli jsme spolu šest let, člověk by řekl, že toho druhého zná. Tři roky mě podváděl se svou sekretářkou a já se pořád naivně ujištovala, že to není možné, že by se choval jinak. Lhal mi naprosto ve všem, v sebemenších blbostech, ve všem. Přestal se mnou trávit čas, koukal jen na televizi, sportoval, nechtěl se mnou spát, přestala jsem ho zajímat. Vyvolával konflikty, hádal se. Ale měl stále servis, navařeno, vypráno, uklizeno, protože jsem ho milovala a nechtěla si připustit, že je konec. Neodešel ode mě, odešla jsem já. A on vůbec neprotestoval, se vším souhlasil. Každý muž je jiný, oblíkat, holit se nemusí, chodit pozdě taky ne, ale pokud spolu netrávíte čas a on o vás nemá zájem a ve všem vám lže, tak už je hotovo jako bylo u nás. Děláte mu zázemí a asi to není takový hrdina, aby se zachoval jako chlap. Také chodil domů včas. Také jsem za něj všechno vyřizovala. Jste žena, vy to víte, že vás podvádí.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.