Ahoj,promiň,že Ti tady tykám,ale myslím si,že ta rada bude znít přátelštěji.Víš přítel má pravdu,ale někdy jí člověk slyší tisíckrát a dokonce moc dobře ví co má dělat a jak má myslet,ale někdy se strach dost těžko překonává.Muži to mají o trochu jednodušší než my ženy.Přemýšlí spíš na rozumové rovině a ženy spíš na citové,proto všechno prožívají mnohem intenzivněji.Strach ze smrti je asi naprosto přirozený,protože je to něco hodně neznámého.I mě to někdy děsí.Na druhou stranu kdybychom zase věděli do čeho jdeme,tak při sebemenším nezdaru bychom to vzdali a z tohoto světa odešli.A to by byla velká škoda,vždyt ten život je tak krásný.Tak k něčemu je ten strach přece jenom dobrý.Někdo by mohl říct,že se mi to moc dobře říká,ale i já jsem si zažila hmatatelně velký strach ze smrti.Loni můj tatínek skoro tři měsíce bojoval o život.Lékaři mu věnovali veškerou péči.Když už to vypadalo,že to bude trochu dobré,tak zemřel.Bylo to velice nečekané a bolestivé.Ta bolest k tomu patří.Ale na druhou stranu se mi ulevilo,protože jsem věděla,že tatínka už nic netrápí a nebolí a snažila jsem se mu to přát i když to šlo dost těžko a bolelo to.Pořád jsem se ptala proč.Vždyt nebyl zas tak starý,mohl tady s námi ještě být.Ale všechno má své důvody.Hodně mě toho naučil můj manžel.Jeho život je jedno velké utrpení.Má neustálé bolesti.Jeho nemoc není smrtelná,ale je dost bolestivá.A přesto nachází v životě spoustu radosti.Jedna z jeho radostí jsou naše dvě dcerky.Že máš strach ze stáří?To je taky podle mě přirozené.Myslím si,že to časem přejde.Možná,že procházíš obdobím,kdy si přerovnáváš hodnoty a ten strach ti má pomoci ve zjištění co je opravdu důležité.Podle mě je to mít ráda život.Když se mi chce plakat,tak plakat,když bát tak bát,ale nesmí to být příliš dlouho.Musí se člověk taky rozhlížet hodně kolem sebe a hledat i tu radost třeba i v maličkostech.Dej tomu čas,nechtěj to zlomit hned,ale nezapomeň na tom pracovat.Taky jsem tyto stavy prožívala a někdy je prožívám i teď,protože jsem navíc i matkou,ale někdy si díky tomu strachu člověk uvědomí,jak hodně mu na těch lidech kolem sebe záleží a snaží si s nimi užít co nejvíce času.Ale je také důležité dát jim svobodu a nevázat je k sobě jenom kvůli tomu,že mám o ně strach.Kvůli tomu,že si netroufáš na školu v cizině si nemusíš připadat stará.Třeba ještě nepřišel ten pravý čas na ty pravý věci.Znám spoustu kamarádek,které si dodělávali školu později a svědčí jim to.Přeji hodně štěstí,ahoj neznámá.