Nejste přihlášen/a.
Letěl jsem na dovolenou do Burgasu. Cestou tam jsem mohl mít až 2 litry vody a kontrola mne střední lahev 0,75l nechala v Praze na Terminálu 2.bez problémů. Zpět jsem měl malou lahev se snídaňovým balíčkem do letadla a jako diabetik potřeboval zapít léky. Na letištní kontrole už mne vyhodili do koše též malou pet lavev s vodou což jsem ani nečekal. Řekli mne, že si mohu koupit v bezcelní zóně vodu tak jsem tam do obchodu šel a divil se že stála 7,50 euro(188Kč) což je strašné a evokuje to spíše jako byznys na vodě vydělávat než by mělo jít o bezpečnost. Cestou tam běžně vodu nechají z Prahy a cestou zpět vše vyhodí a ani průkaz diabetika v češtině je nezajímá když není v azbuce napsaný. Létal jsem též do Paříže nebo Londýna a zpět bez problémů. Tak co se děje v Bulharsku, když jinde to jde a tam ne a stěžovat si nikde na ně ani nejde a logiku to nemá žádnou když v létě v horku je pro lidské zdraví pitný režim přece důležitý?
Pravidla jsou jasně daná. Tekutina maximálně ve 100ml lahvi a celkově maximálně 1L.
Pokud je letiště vybavené CT skennery, tak povolují jednu lahev do 2L.
Neznalost neomlouvá.
Ale to je přece úplně jedno, na takovém názoru absolutně nezáleží. Přepravní podmínky jsou jasně dané, podmínky a bezpečnostní pravidla letiště také. Neznáte? Smůla. Vyhození vody je to nejmenší, co se mohlo dít. Pokud by člověk trval na svém neotřesitelném názoru, že ho podmínky nezajímají, také nemusel nikam letět a řešil by problémy v cizině. Dnes už je zcela normální, že za bezpečnostní kontrolou jsou pítka. A i kdyby ne, tak prostě v případě nouze koupí vodu v obchodě. Pokud tedy člověk nepatří do sorty lidí, co sice zaplatí desetitisíce za dovolenou, ale dát pár kaček navíc za vodu je nehoráznost.
S kontroami se musi pocitat a musi se pocitat i s tim, ze na kazdem letisti to muze byt jine.
Ja bych si pro sichr vzala malou prazdnou lahvicku a pri prvni priezitosti ji doplnila vodou.
Ze jsou ceny ve free shopu predrazene, to vi kazdy.
Dokud jsme s manželem létali na dovolenou, brala jsem si s sebou svůj průkaz diabetika. Jakmile viděli červená písmena DIA, vždycky mě odmávli dál a vodu mi nesebrali. Konkrétně právě v Burgasu. Měla jsem i 1,5 l láhev a pustili mě v pohodě.
Další možnost - vzít si do příručního zavazadla prázdnou lahvičku, tu Vám nikdo nevyhodí. A po projití kontrolou si ji naplnit na WC či v umývárně. Voda je na letišti pitná vždycky.
Třetí možnost - během letu, i toho nejobyčejnějšího do Burgasu, letušky na palubě podávají všem, kdo o to stojí, kelímky s vodou. Takže se k pití dostanete pokaždé. Jaga.
Pravdu máte v tom, že v létě a v horku je pitný režim důležitý. Alez Burgasu do Prahy to trvá jen 2 hodiny a za tu dobu ještě nikdo nevyschl na troud. Navíc je v letadle klimatizace, takže to horko tam není až tak šílené.
Člověče, Vy nehodnotíte rady ostatních, vy jen pláčete sám nad sebou a jste naštvaný na celý svět. Lepší bude, když příště zůstanete sedět doma a budete si pít, kdy budete chtít. /Včera, dnes a zítra. V sobotu večer a v neděli ráno./
1/ Pítka jsou všude, na všech letištích. A nějaká letiště jsem opravdu navštívila, to mi věřte. Pítka nikdy nechyběla.
2/ průkaz DIAbetika otevře vrátka k letu s pitím. Zkušeností mám dost. Kladných. I z Burgasu.
3/ Prázdná lahvička v batohu s sebou, za odbavením si ji naplnit vodou.
4/ Balená voda se podává rozlévaná v kelímcích /na všech letech, co jsem kdy byla/. Pokud máte velikou žízeň, nalijí Vám opakovaně.
5/ Za 2 hodiny letu z Burgasu do Prahy nikdy nevyschnete na bejkovec. Pokud si vezmete jednou léky v jinou dobu, než obvykle /třeba ještě před letem/, kdy ještě máte možnost je zapít, nic se projednou nestane.
6/ Lepší je pamatovat na zadní kolečka a neutratit všechno domrtě. Pak jste si mohl pití koupit, kdybyste všechno nerozfofroval. Já kdybych neměla žádné peníze, cítila bych se na omdlení taky. Takže Vás chápu.
7/ Tak nehledejte bubáky tam, kde nejsou. Hlavní je, jestli jste si dovolenou pěkně užil, nebo jestli jste si ji svými neustálými připomínkami pokazil. Sobě i ostatním okolo. Jaga.
Když jsou vedra tak i zdravý člověk potřebuje pitný režim aby třeba nezkolaboval někde, Pítka s vodou nejsou v každé destinaci na letišti a mnohdy je pet lahev s vodou neúměrně extrémně předražená. Kdyby opravdu šlo o bezpečnost letu tak by mělo být snažší se dostat k obyčejné pitné vodě. Tady to působí jako cílený zaměr obchodní strategie. "Tvoji i malou mini lahvičku s vodou Ti vyhodíme a žízeň Tě donutí přistoupit na naší cenovou politiku až 7,5 euro". Úpně to do sebe všechno jako puzzle zapadá. Už pramálo to má co společného s bezpečností, ale trikem jak vydělat peníze navíc na turistech. U diabetiků je to obzvlášt životně důležité se napít a brát léky pravidelně. Možná by to bylo i soudně žalovatelné, protože vyjímky při ohrožení zdraví by měly existovat než riskovat zkolabování na zem.
Hulvát to byl. Měl jsem zavolat asi supervizora jejich nadřízeného a řešit to na místě, ale ovládám pouze německý a anglický jazyk, ne bulharštinu. Byla fronta cestujících tak jsem to zase nechtěl zdržovat a dělat z toho paniku.Trošku lidské důstojnosti a vstřícného jednání by mohli mít. Mne diabetikovi by opravdu stačila malá dvoudecka vody na zapití léků v konkrtétní dobu a potom bych dostal vodu až v letadle.
Pláčete hezky, jenže to má i svoje ale.
Nedávno jsem slyšel v rakouském rozhlasovém vysílání, že letiště ve Vídni je od nějakého data vybavené modernějšími skenovacími a rentgenovými přístroji a tak není problém si do letadla vzít tekutiny (pití) do objemu 2 litry. Tuto zprávu následovala ještě informace, že ne všechny letiště jsou touto technikou vybavená, proto se mají cestující informovat o pravidlech na letišti při zpátečním letu.
Takže kontrola na letišti postupovala správně.
To, že je voda na letišti dráhá celkem nepřekvapí, protože na letišti je drahé úplně všechno.
Kdybys tu vodu za 7,50EUR nutně potřeboval, tak tu cenu zaplatíš.
Nepočítal jsem s tím když z Prahy jsem mohl mít běžně až 2l vody v EU, že nazpět už to nepůjde. To má správně fungovat v obou směrech stejně. Peníze eura jsem utratil za výlety a suvenýry a v peněžence mne zbyly poslední 2 eura při návratu domů. Voda stála 7,50euro (188Kč). Tohle mne ani nenapadlo že mini lahvičku seberou přestože jsem ukazoval kontrole diabetický průkaz. Právo na trochu vody má snad každý kdo potřebuje akutně zapít prášky a cítí se na omdlení i bez peněz.
Tazatel se zjevně rád staví do role oběti (za každou cenu) a sem si přišel pouze pro validaci tohoto postoje, proto se mu jakákoliv jiná odpověď nelíbí.
>>Až se zase něco stane, zakáží i tu trošku...
Až se někde něco stane, budeme se odbavovat nazí a fasovat erární prádlo. A je jen otázkou času, kdy někdo přijde na to, jak za stávajících podmínek něco spáchat. Je to prostě dohnané ad absurdum.
Ale aspoň už neplatí takové ty vtipy typu:
Vtrhne pasažér do kokpitu se slovy tak a teď mě odvezete do Bratislavy. No ale my letíme do Bratislavy. Vážně? Letěl jsem tímhle letem už pětkrát a pětkrát jsem skončil v Mnichově.
Vtipy moc vyprávět neumím, ale snad je jasná ta pointa z doby, kdy únosy letadel byly dost běžné. Dneska snad nic takového neni.
Je to smutné, ale myslím si, že je mnohem smutnější, když člověk trefí na vola, kterému šéfuje osel, který si hraje na šimla. Tahle a pár podobných situací dovede člověku pokazit náladu na několik dní. Pokuste se přes to přenést! Nic neuděláte a v hlavě máte prázdno, kterému šéfuje debil celník. Nedovolte to! Aspoň se o to pokuste. To je můj návrh na řešení.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.