Nejste přihlášen/a.
Je to asi určitá citová chladnost. Některý otec by se za své potomky bil, jinému jsou šumafuk.
Že nechtěl k porodu? Buďte za to ráda. Když jsem rodila v roce 1977 své 1. dítě /mělo 4,30 kg a nešlo to ven/ a řadu hodin jsem se válela v bolestech a v krvi, byla jsem ráda za to, že u toho nikdo z rodiny není. Tehdy to ještě nebylo v módě a jsem ráda, že jsem to zvládla sama.
Jinak - o syna dobře pečujte sama a bývalému manželovi jej nevnucujte. Nechce, tedy nechce. Třeba jednou pochopí sám a změní se. A když ne, zůstane na stará kolena někde v ústavu sám, jako bezdětný, opuštěný, nikým nechtěný. Pokud tedy nezaloží novou rodinu, kde se bude chovat jinak.
Možné je i to, že to z jeho strany nebyla láska k Vám, jen mu prostě "ujely nohy" a tak se k plodu svého hříchu staví netečně až nepříjemně. Je to sice smutné, ale nikdo kromě něho to nedokáže zdůvodnit, ani změnit. Láska se nedá zaplatit, vyškemrat, poručit, koupit...porostě buď je, nebo není.
Důležité je, zda na svého syna platí, aby všechno nebylo jen na Vás. Jaga.
Bylo to Vaše špatné rozhodnutí, bohužel, tlačil Vás navíc ve vyšším věku čas. Když si koupím kabát, který mi nesedí, odložím ho. S nevhodným partnerem je to daleko těžší. Buďte ráda, že jste se dočkala zdravého chlapce, pán by asi nebyl dobrým partnerem, i kdyby s Vámi zůstal. Zřejmě bude sobecký.
Pokud chlapci chybí mužský vzor, chtělo by to, aby začal chodit někam, kde jsou vedoucí chlapi. Třeba na fotbalový trénink, na lehkou atletiku, do skauta, k vodákům, ...aby měl možnost poznat nějaké muže, kteří by na něj měli dobrý vliv.
A třeba i vy potkáte chlapa, s kterým bude dobře nejen Vám, ale i vašemu synovi. Přála bych Vám to. Jaga.
Vybrala jste si spatneho partnera, ale to uz jiste vite. Ten clovek se nikdy nezmeni! Mozna nekdy na sklonku zivota se bude citit osamely a vzpomene si.
Na vasem miste bych nezatezovala dite takovou situaci, dite se pak upina na neco, co se nikdy neuskutecni a rostou v nem negativni emoce.
Radeji mu budte dobrou matkou a zijte si spokojeny zivot bez nej.
Treba potkate normalniho muze, ktery bude vasemu diteti dobrym kamaradem?
Emočně je syn dle popisu na tom špatně. Poprvé asi v nemocnici, zlomená ruka, nic příjemného a nová situace.
Teď mu hlavně nevpalte narovinu situaci otce s Vámi. To syna nezajímá. Ten chápe svět trošku jinak. Pro něj jste táta a máma.
Zkuste ho nějak neutrálně uchlácholit, že jste se pokusila o kontakt a uvidí se.
A snažte mu být teď oporou hlavně Vy. Případně mu sebou dejte nějakého plyšáka, který to s ním v dané chvíli zvládne.
To taky pomáhá, protože tam asi nejste s ním 24/7 v té nemocnici.
Tak teď je to trošku jasnější. Neštastná a nevyrovnaná matka si potřebuje ulevit a všem popsat situaci, jak partneři byli naprd.
Ještě se divíte, že se syn po otci pořád ptá?
Na Vaši otázku možná nezná odpověď ani Váš bývalý partner. Neměla byste se v tom utápět, je to kontraproduktivní a ničemu tím nepomůžete. Navíc posilujete v synovi pocit, jak je hrozné, že o něho tatínek nemá zájem.
Moji rodiče se rozvedli, když jsem měla rok, otec pak založil novou rodinu a maminka se znovu vdala. Nikdy jsem ho nezajímala. Výživné posílala jeho žena. Měli spolu dva syny, kteří o mně nevěděli. Přestala jsem pro něho existovat. Letos budu mít 67 let, otec je 20 let po smrti, a stále jsem to nezpracovala. Jediné, co jsem pochopila, bylo to, že tak silně znenáviděl moji matku, že se odvážila od něho odejít, že zavrhl i mě. To mi nikdo neřekl, vydedukovala jsem to z náznaků a příhod - když jsme se v relativně malém městě potkali, odvrátil hlavu a dělal, že mě nevidí a nezná. Zdravila jsem se jen s jeho paní.
Prošla jsem i rodinnou konstelací a vyhodila jsem tak z okna 5.000 Kč. Byla to naprostá ztráta času. Celý život se pokouším být "nad věcí" a celý život mě to dohání a kouše do zadku.
Zkuste svého syna toho pocitu ušetřit. Neporadím Vám, jak, ale pokuste se. Je to opravdu na houby.
Synek toho otce chce mít. Chce mít to, co většina dětí kolem, tak si ho idealizuje, vysnívá..A takového ho má rád. Nemá cenu otce v jeho očích pomlouvat a očerňovat, byt by to byla pravda, že je mizerný. Kluka tím jen zklamete a popudíte proti sobě.
@mettaxa dítě to vnímá jinak. Pro mě byl nedostupný tatínek zářivým vzorem všeho dobra. Maminka o něm nikdy nemluvila špatně, ale ani dobře, prostě co nejmíň, takže já netuším, co bych cítila jinak. Pamatuji si, jak jsem plakávala, tajně, aby se maminka nezlobila, protože jsem marně čekala, že si pro mě tatínek přijde a odvede si mě. Trochu rozumu jsem nabrala až tak v 10 letech. A stejně to mám někde vzadu v hlavě dodnes.
Jak si to tak pročítám, tak přemýšlela jste někdy i nad tím, jak se cítí onen chlap? Jaký měl reálně důvod odejít? Proč žije sám? Proč mobilheim? Proč vesnice? Tipuju, že mu prostě vadí společnost lidí a touží po klidu. Možná má nějaké psychické problémy. Možná větší, možná menší a hledá cestu jak si pomoci a tlak zvenčí jej ubíjí. Možná má nějaké obavy z návštěvy psychologa/psychiatra, který by mu možná mohl pomoci. Možná si to ani neuvědomuje, že by mohl někdo pomoci. Ale k tomu všemu, pokud to tak je, potřebuje u sebe někoho, kdo jej pochopí a bude mu nápomocen a nebude na něj vyvíjet (pro něj nepřiměřený) tlak a pomůže mu najít cestu.
Co se syna týče, příjemné to určitě není a může to souviset s výše uvedeným. Nebo to bere tak, že pokud vy dva spolu nevycházíte, o syna fakticky přišel - není s ním denně, nevidí jej vyrůstat, nemůže si s ním hrát, nemůže mu pomáhat ve škole a zaujal postoj, že tedy bude lepší, když s ním nebude vůbec, protože nevěří, že by mohli mít spolu dobrý vztah. Může to pro něj být hodně těžké i když se vám s tím nesvěří. Ale i to může být na pozadí. Nebo jste na tom tak, že kdyby chtěl, mohl by s ním být denně a kdykoli?
Jak jste spolu vycházeli, jak jste spolu komunikovali a k sobě se chovali víte jen vy sama, tak to berte jen jako vnější pohled a návrh alternativ nezaujatého
Třeba ho nechce vídat, protože by vídal vás při přebírání syna a to ho flustruje. I za tu cenu, že ho neuvidí.
Proč by jinak syn reagoval, jak píšete?
jak ho mám ušetřit, on se na svého otce ptá, má ho opravdu moc rád, i když nechápu proč, nikdy s ním nikam nešel, nehrál si si s ním a přesto o něm syn pořád mluví, asi taky čeká, že se něco změní
Jak víte, že si s ním nehrál a nevěnoval mu svůj čas? Jaký důvod má pak takový syn, že svého otce má rád?
Dovětek i když nechápu proč...
Celé je to zvláštní. Tuším, že mluvíte v polopravdách. Synovi je 7 let a má rád svého otce, protože se mu nikdy nevěnoval, nikde ho nebral a nehrál si sním? Jako to je nahlavu co píšete za nesmysly.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.