Nejste přihlášen/a.
Zdravím všechny, vím že to bude znít jako nejaký stupídny vtip, ale vážne to musím ze sebe dostat. Je mi ze mně na blití, ale uvedu to aby jste měli pointu, jsem 23 letí zakomplexovaný týpek který měří sotva 164-165 cm možná 166 když se dobře vyspím... a neskutečně mně to ničí, a nejhorší je že si za to můžu sám ale to vysvětlím níže. Můj fotr (neznám ho ale podle matky měl alespoň 175cm) a moje matka kolem 170-171 cm jsou proste mnohem vyšší, a při své matce si připadám jako malé ho*no, když to řeknu narovinu proste jsem malý a k tomu hubený takže vypadám jako 14-15 leté dítě. A mám vlastne tak nejak pocit, že nehrozí že bych si někdy našel přítelkyni, i když jsem sympatickej (vypadám spíš jako holka než kluk LOL), tak mně to stejne ničí, proto nic nedělám, nemám práci jen hraju videohry a celé dny trávim poslechem hudby a v depresích že budu navždy sám, a k čemu je mi vzhled když vypadám jako malý skřítek?... Prostě jsem ve fázy toho že se ukončím, a snad to hned nejakej mod nesmaže, ale říkam to úpřimně, jsem na dně, proste si teď uvědomuji že jsem si zničil život, protože jsem jako puberták jenom jedl sladkosti a nechodil ven, takže jsem ani neměl z čeho vyrůst. Takže jsem zostal takhle, a nemůžu vyjít ani ven bez toho, aby mně přepadli myšlenky, že se na mně budou lidi dívat divně, proste mně to ničí. A vlastne ani nevím proč to sem píši, stejně je to už vše nejspíš jedno, prostě mi nebylo dáno abych mohl někdy žít štastně... nebo jsem si to spíše neumožnil protože jsem byl hloupej mladej retard když to řeknu takhle.
Tvuj problem neni tvoje vyska, ale tvoje hlava.
Najdi si psychologa.
Bohuzel je to prave hlava, ktera rozhoduje, takze me stejne zrejme neuveris ani na radu nedas
Se stim smiř.
Problém není tvoje výška ale hlava. Tak přestaň bulet a kňourat a začni něco dělat abys nebyl zakomplexovanej ubožák. Videohry nejsu řešení, naopak tě potopí a udělaj z tebe opravdu hloupýho retarda.
Vhodný je sport, ideálně něco typu karate, judo. Tam zjistíš že výška problém fakt neni.
@smutnypobuda - nemám práci jen hraju videohry a celé dny trávim poslechem hudby... Chápu, že mi navrhujete najít si práci, jenže mě prostě klasická práce nebaví.
Naivní dotaz světa neznalé stařenky - z čeho žijete, mladý muži?
Tak finančně jako rodina na tom nejsme nejhůř (na poměr dnešního Česka/Slovenska). Máme Chatu Dům a celkově se to dá, nejsem v takové situaci že bych musel hned jít a pracovat, ale zase nejsme milionáři. A hlavně moje rodina tak nějak chápe, že jsem prostě jakí jsem, mám ADHD a OCD, no a někdy se mi nechce jít ani na záchod, když to povím takhle...
Takže nabrknout si holku, na to je potřebný a zdravý.
Na práci ale ne, má apanáž a ochranu od rodiny.
Takže ve výšce není problém, ale v nějakých úlevách, diagnózách.
Které děvče by chtělo nemakačenka?
Každé děvče si podvědomě vybírá budoucího tatínka svých dětí, živitele, který zajistí rodinu.
A možná snad nosí ještě pleny, podle poslední věty?
Je sice hezké vidět že se tady k tomu stavíte (v rámci možnosti pozitivně), a sice nemám dokončenou ani střední (jsem obří Introvert), tak plynule ovládam Angličtinu a stále mám ještě dlouhé vlasy (prozatím, a jestli da Bůh nebo Ďábel tak mi i zůstanou dlouhé, LOL). No a začal jsem i cvičit, jenže když se vidím v mobilu, a vidím své fotky, tak je to fajn dokud se dívam je na svůj ksicht, ale když přejdu na fotky svého těla, tak se mi delá špatne. Přirovnal bych to k holce která má sice dokonalou postavu jenže trpí anorexii, a tak si připadá jako tlustá ošklivá zrůda, jenže ja jsem doopravdy malej a to je rozdíl, protože s tím, nic už nenadělám...
A jak jsem napsal, možná přeháním, ja nevím, ale ja jsem proste divnej vůbec mi ani nejde o sex jako většine lidí v 20 letech, spíš toužim po lásce a po životním partnerovi. Jenže představa, že bych měl někdy děti, mě desí, kdybych si našel holku která ma co já vím 150 cm (hrozně se mi libí aziatky no co ), tak by naše děti byli otřesně malé. Jenže vyšší holky by asi nechtěli za přítele trpajzlíka, (dobrá to je možná přehnané ale chápete).
Co jste jako puberták jedl a kam jste nechodil nemělo na Vaši výšku absolutně žádný vliv. Píšete, že je Vám 23, ale vypadáte na 15 a že si za to můžete sám. V tom s Vámi souhlasím, ale nebude to ani tak vzhledem, jako spíš pro Vaše mindráky, ufňukanost a lenost. Vypněte hry, zvedněte zadek ze židle a najděte si práci. To ostatní přijde samo.
Moje cca 180 cm vysoká dcera má manžela o hlavu menšího. Mají 12 letou dceru (už téměř stejně velkou jako máma) a 8 letého syna. Dalo by se říct, že ukázkové manželství. Takže v tom Váš problém není.
doplněno 03.09.25 08:34:
"...vlastne ani nevím proč to sem píši."
To jsme na tom podobně. Já zase vlastne ani nevím proč Vám odpovídám, kadyž Vám nevěřím .
Malých lidí je spousta, nic hrozného se neděje.
Utápět se v tom, že jsi něco spackal, je k ničemu. Že tě nikdo nechce není proto, že jsi malý, ale proto, že nic neděláš, nechodíš do práce, nic za tebou není, žádné výsledky.
Nevím, co umíš, ale začni prostě někde pracovat, nebo se vzdělávej, začni třeba nějakou rekvalifikací na pracáku. Pak už to půjde samo.
Ahoj. Poradím ti. Nemysli na to a začni něco dělat. Zaměř se na něco, co tě baví a nemysli na to. Znám pár malých lidí, kamarádů, co prostě nemají výšku. Opravdu, prckové. Ale věř, že tím, že na to nemyslí a něco dělají, tak jsou z nich, jak já říkám, malí velcí muži. Dokonce bych řekl že jeden je určitě víc muž než já, i když je asi o 30 cm menší. A je to proto, že prostě dělá, co ho baví a neřeší výšku. A proto, že má ženu, která je o dost vyšší a mají spolu nádherné tři zdravé děti. Prostě buď malý velký muž!
Chápu, že mi navrhujete najít si práci, jenže mě prostě klasická práce nebaví. Neumím si představit, že bych pracoval někde za počítačem v kanceláři, už tak trávím většinu času u PC. A nebo (a to si nedělám legraci), jeden týpek mi navrhnul plat 35 v čistém v IT oddelení jako technik, a sice poskladám počítač od šroubku nebo klidně i takoví herní notebook (mám oba LOL), ale zase takové věci jako Bios nebo Windows programy to mě nikdy nebavilo, to prostě pro mně není. Dej mi radši pájku, a já se to naučím a za 30 minut to udělám nejspíš lépe než 95% lidí, ale BIOS a Windows a takové srandy jako programování to fakt ne. Takže taková práce, no nevím, nevím. Spíš si myslím, že si týpek myslel, že umím vše (a to nemám ani školu, LOL), ale co mě doopravdy baví, je umění, poslední věc, co mě ještě v tomhle osamělém životě baví, umění a literatura. Sám tvořím a modeluji, současně i kreslím a maluji, a i když se tomu pořádně věnuji teď, tuším, druhý měsíc, ani to ne, tak mi to jde hodně dobře, možná proto, že mám v rodině umělce, a to rovnou dva (i když neúspěšné) ...
Praca vas moze, ale nemusi bavit. Len mensina robi pracu, ktora ich aj bavi. Ak vam zatial niekto financuje flakanie sa doma, casom to skonci (smrt rodica) a caka vas osud bezdomovca. Cim dlhsie budete tahat styl "nepracujem", tym mensie sance zaujat na pohovore a najma sa v tej praci udrzat.
S vasimi nazormi je nulova sanca najst si partnerku. Bud sa teda vymanite z bludneho kruhu a zacnete na sebe makat alebo skoncite velmi zle. Podla popisu je uz teraz na uvod nutny aspon psycholog, ak nie rovno psychiater, mate depresiu a samovrazedne nalady.
Vyska v tom zohrava malu ulohu, to je len vasa vyhovorka.
Je mi přes padesát. Na základce jsem byl vždy v TV poslední, prát jsem se neuměl a při rozdělování hráčů na TV- fotbale mne nikdo nechtěl. Ono nebylo divu. Blbečka, který neumí chytat, nikdo nechce. Ono se lehce řekne, měl jsi cvičit, ale k tomu je potřeba motivace - vidět výsledky - a bez posměšků od okolí. To do povzbuzení nic nepřidá a člověk raději někam zaleze, než aby se dával všanc posměškům. Stále poslouchat, jaká má párátka a hůlky místo svalnatých nohou a paží, jenž měli ostatní. Uzavíral jsem se do sebe a ztrácel důlvěru k ostatním lidem. Krátké kalhoty ani krátký rukáv jsem si na sebe nevzal, jak jsem se styděl za´ty hůlky. A jít na koupaliště s propadlým hrudníkem? To mi můj komplex sebevědomí nedovolil. A pak ještě mne čekala vojna. Ta rozdrtila tu trochu mého ega na sračky - stačilo každé ráno běhat po kasárnách kolečko, nebo dělat kliky a být zase vždy poslední - to si mazáci smlsli. Ale postupem času to ve mne nějak vyhnilo. Sice jsem se nestal kulturistou a při běhu hodu skoku plavání byl poslední, ale přestal jsem to vníat jako nedokonalost. Možná jsem se i dostal do prostředí, kde se brali jiné hodnoty než ty o dosahování latky alfa samců. Dnes se při vzpomínce tomu tak trochu usmívám. To období, s komplexem a když se mi ostatní posmívali, bych nechtěl prožít znovu. Ale kdybych to neprožil, byl by ze mne třeba zlý člověk, bez emapití k druhým. Prostě to přišlo samo, začal jsem žít život bez komplexu, přestal jsem se stydět si jít zaběhat do lesa, nebo si zaplavat v krytém bazénu. No a co! Když budu chtít jít kousek pěšky půjdu pěšky, když si místo plavání začvachtám, tak si začvachtám. Ostatní at se honí a trhají rekordy. Já si to dělám po svém, at si ostatní čumí. Já si žiju svůj život, já nežiju ten jejich, abych se s nimi podílel na trhání rekordů a zvyšování ega. Jestli chtějí se mnou běžet, či jet na kole, tak at zpomalí. Pokecáme při jízdě, prohlédnem krajinu. Já kvůli nim přeci v rychlosti nepřidám a nebudu mít jazyk na vestě.
Rozumíš? Dělej si to po svém, neokrádej sebe sama za pěkné prožitky. Neutíkej před světem. Vše je jen ve tvé hlavě, jak si to tam nastavíš. Podívej se kolem, co je lidí postižených a užívají si života. Zkus někomu potřebnému s něčím pomoci a uvidíš, že jeho poděkování či úsměv se v tobě nastaví pozitivní sebevědomí a budeš se cítit hodnotnější a více se mít sám rád.
Na závěr: Nerozebírej zda sis to způsobil či nezpůsobil sám, ale tady a teď žij. Podívaj se dopředu, před sebe!
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.