Nejste přihlášen/a.
Vydrž to. Mě to potkalo taky, když se přítelkyně začala chystat na státnice. To byly samé výbuchy, stres, naštvání apd. Jak bylo po státnicích, vše bylo zpátky v pohodě.
Je to poradox, ale čím více bude naštvaná tím více o ni musíš pečovat, což člověku fakt leze na mozek. Vydržet se to dá s velkým sebezapřením.
Pokud se na to vykašleš, je velká pravděpodobnost, že se této úlohy ujme někdo jiný a vztahu bude konec. Protože ten někdo jiný je samozřejmě v jiném postavení a měl by to mnohem snažší.
Nikomu to neulehčuj a vydrž
No joo no asi mas pravdu...rika mi to plno lidi, jsem ochoten se obetovat (o tom ta laska je), ale fakt uz mi pripadlo, ze jsem za blbce a ze to nema cenu. Budu se snazit teda byt na ni hodnej. Na druhou stranu si myslim, ze by mela pochopit, ze ten vztah musi alespon trochu udrzovat a ne delat jak kdyz neexistuju. Zitra se s ni uvidim tak s ni zkusim zase trosku promluvit...stve me ale ze 9.6. odletam na tri mesice do USA a ona maturuje az 9.6. takze to z ni spadne zrovna kdyz budu v letadle.
Stejen jsem ale zmatenej, mam se k ni chovat spis"rezervovane"nebo k ni bejt jako kdyz je vse OK nebo jak? Mam ji i nenapadne nabizet fyzicky kontakt...?
Achilie, nechovejte se výrazně jinak, než obvykle, pokud trváte na tom, že chcete ve vztahu pokračovat navzdory tomu, že si čím dál více připadáte jako blbec. Podívejte se na vypis.php3?id=5&i/..., je to podobném problému, z dívčího úhlu pohledu. Přeji Vám úspěšné rozhodnutí a příjemný den.
Vsem vam moc dekuju za rady. Vicemene radite vsichni podobne, takze zkusim dat na vetsinu a chvili to vydrzim. Boli to, ale snad se dostavi ten nejlepsi vysledek - a uz je jedno jestli to znamena, ze spolu budeme a nebo ne.. Snazim se chovat ne tak"zhave"a nedolezat, abych se ji nezhnusil, ale kontakt udrzuju. Pockam, jak se to po maturite vyvrbi a jak to vse dopadne - pak dam vedet.
Pristi rok zase mne cekaji statnice, tak doufam, ze se nebudu chovat podobne
Myslím, že toto je nejlepší řešení, které jsi zvolil.
Takže hodně štěstí a nejen v lásce, ale i u státnic.
je dulezite jestli o tom vi. Pritelkyne o tom vedela, ale nedokazala si proste pomoct, aby nebyla protivna.
Takze jednu za 14 dnu, kdyz uz jsem toho mel fakt dost, jsme si promluvili, kdy uznala, ze asi neni zrovna spravedliva, ale co se da holt delat...me to pomohlo a ona si na chvili uvedomila, ze by se mela polepsit... i kdyz to dlouho nevydrzelo
Měl jsem stejný problém s dívkou. Bohužel nejsem asi atkový vytrvalec v přemlouvání a sebetrýznění. Vydržel jsem tento stav, jak ty popisuješ, dva roky a po její maturitě a mé promoci jsme se ne zrovna přátelsky rozešli. Dost jsem ten rozchod prožíval a psychicky byl na dně, ale přátelé mi pomohli a za rok jsem se oženil s dívkou, s kterou žiji dodones a už je to hezkých pár let a mám velmi spokojené manželství. Takže moje rada je"vytrvat, ale všeho s mírou".
Ještě takový dovětek k prostředí, ve kterém tvoje dívka vyrůstala. Mám takové rčení - člověk se učí tomu v čem žije. Tím chci říct, že se dívka musí naučit novému životu s tebou, velké toleranci a všeho co takový vztah mezi dvěma lidmi přináší.
Přeji Ti hodně štěstí.
"sépi", myslím, že jste spíše výjimkou, která potvrzuje pravidlo. Moje zkušenost je stejná, jako pana kolegy"mila".
Hodně zdaru.
Zdravím"sépi".
Vykání považuji za zdvořilé, nebot netuším, kdo se za tím-kterým nickem skrývá. A dle mého názoru to rovněž poněkud kultivuje diskusi. Pokud mne někdo osloví tykáním, nemám s tím samozřejmě problém a přizpůsobím se, stejně tak pokud povaha diskuse nebo typ otázky mi navozuje pocit, že by bylo možné použít důvěrnější tón, potom rovněž píši v 2. osobě jednotného čísla.
Hezký den.
Sépi, nic ve zlým. Výjimka potvrzuje pravidlo, no a ty jsi ta světlá výjimka. Bohužel, ale můj dovětek je hodně pravdivý a léty a zkušenostmi dokázaný. Moc ti závidím, že jsi to dokázala a věř, že takových jako ty je jak šafránu.
Přeji další krásné dny.
Ahoj všichni. Moc děkuji za vaše rady. Na začátku června jsem odletěl do USA na celé léto. Před odletem jsem úplnou náhodou potkal jednu slečnu, s kterou jsme se do sebe zakoukali a která mi celou dobu do USA psala maily, počkala na mně a po příletu jsme se dali dohromady. Moje dřívější přítelkyně se mnou totiž přestala úplně komunikovat někdy v tom květnu. Od té doby se neozvala. Vzal jsem to jako rozchod a pokud to nemělo být jako rozchod, tak dostane alespoň lekci do života. Neustále to bolí, nejradši bych na to zapomněl, ale teď mi začíná být fajn. Začíná něco krásného, nového, s někým jiným, kdo se ke mně chová hezky a o problémech se mnou mluví. Snad to vyjde, modlím se...
Díky všem
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.