Návštěva dětí u nás

"Protistrana" může mít spoustu důvodů, proč nechce zvát jiné děti k sobě do bytu, a je vhodné ty důvody respektovat, i kdyby byly sebevíce iracionální. Nepochybujte, že děti samotné by si kamarády k sobě rády zvaly vždy, ale rodiče to prostě z nějakého důvodu nechtějí. Rozhodně bych za tím nehledal nějaké "nemorální" důvody, například sobectví, vyčůranost nebo tak. Spíš za tím může být třeba ostýchavost. Nebo stud. Respektujme to.

Za mého mládí se to vlastně nijak neřešilo. Prostě se k někomu šlo, aniž by o tom jeho rodiče věděli, natož aby to nějak organizovali. Jednou tam, jednou onam, jednou k nám. Asi byli i tací, kteří nikdy nikoho k sobě domů nezvali, protože to neměli od rodičů povolené, ale vůbec si na to nepamatuji. My děti jsme to neřešily.

Nenabízejte se. Děti si to doma vykručí a rodiče Vám budou muset sami zavolat a požádat, jestli jejich děti mohou k Vám. A třeba rovnou nabídnou protislužbu. Instruujte i dcerku - když budou chtít kamarádky přijít, at řeknou svým rodičům a ti at Vám zavolají.

Někteří rodiče jsou benevolentnější k cizím dětem. Pak to občas nedopadne dobře. Nepořádek, polité křeslo limonádou apod. Děti, které chodí k někomu domů, by se měly umět pěkně chovat. Pozdravit, poprosit, poděkovat, dbát, aby nic neponičily. Kolik je Vaší holčině let? Pokud chodí do školy či do školky, tam si společnosti dětí užije dost, není třeba ještě navíc zvát děti domů. Případně si zajděte s dcerkou na dětské hřiště, tam se s dětmi vydovádí. Vy si můžete vzít třeba knihu.

Pokud je holčina jedináček, co jí pořídit sourozence? Když má ráda děti, jistě by mimčo uvítala. Zpočátku by to sice nebylo moc ke hraní, ale časem by v sourozenci našla prima partáka. Čím dřív, tím líp. Aby nebyl velký věkový rozdíl.

Nerada jsem své děti pouštěla ke kamarádům domů. I když se chovaly slušně, člověk nikdy neví. Byly tu jednou 2 děti známých, s našimi zlobily a rozbily lustr. Dětem je lépe venku, než v sevřeném bytě. Jaga.

Jen úvaha, nevadí? O jak velkých dětech je řeč? Slýchávám a z vlastní zkušenosti vím, že nastane doba, kdy děti k prarodičům sami o sobě příliš nechtějí. Přijdou, když mají důvod, ale prostou návštěvu ani nemusí. Už mají svůj svět a nás do něho jen pustí. Role se obracejí. Navíc, když je nevidáme tak často, ztrácíme přehled o jejichch zájmech, jejich problémech a radostech a když se s nimi konečně uvidíme, nějak začne hovor váznout. Říkávám: "Přišla jsem o vnuky" co se stalo? bouračka, tragédie? "Ne, vyrostli. Pacholci moji milovaní."

Když se tak zamyslím, není to pouze o prarodičích. Rodiče přijdou na řadu za chvíli, opravdu za chvíli. Tak ten čas letí! Takže se domnívám, že váš smutek není o rodičích dítěte, ale o děcku, je to stále děcko nebo už malý, chytrý, madý člověk? Něco jako umělá inteligence s podobou vnuka?

Domluvte s dcerou náhradní program, mít nějaký kroužek. Asi až od nového šk. roku.

A jak často jsou kamarádky u Vás?

Prodlužte termín.

Jestli nyní dvakrát týdně, tak uberte jen na jednou.

A dále jednou za 14 dní.

Vnuk to má s kamarády na střídačku, jsou asi tři a točí to.

Jedná se o to, že Vy máte starost a péči. Aby se dětem nic nestalo, aby bylo něco k pití a k zakousnutí.

Pokud dcera prosí, abyste zavolala rodičům, a Vy ji nechcete brát kamarádky, tak si s ní domluvte úklid, až návštěva odejde, že uklidí hračky, vyluxuje, umyje nádobí /nebo dá do myčky. Prostě ji zapojit, je to i příprava do života.