Nejste přihlášen/a.

Přihlásit se do poradny

 

Zemřeli mi oba rodiče a pořád to bolí, přejde to někdy?

Od: lucena odpovědí: 9 změna:
Ahoj, zemřeli mi rodiče a mohu říci, že čím je to delší doba od smrti maminky, tatínek zemřel před necelým rokem před maminkou tak tím je to horší. Mám spoustu fotek i nějaká videa s maminkou, mám oba hlasy táty i mámy, ale tátu nemám bohužel nikde na videu, mám ho jen na fotkách a ve vzpomínkách a maminka zemřela teď v únoru na začátku a já to nejdřív zvládala, ale brečím nečekaně, už se to stalo hodněkrát od té doby, když si koukám nějaké foto v počítači a začnu na to myslet, na ty momenty před. A já to mám tak, že sype se mi práce, mám 3 roky před 50tkou a nemám nikoho, jsem doma sama a tím spíš mě to láme, prostě čím delší čas uběhl, tím je to pro mne horší, že už nikoho z nich nikdy v životě neuvidím, ta bolest je prostě skutečná a pořád tady. Vím, že nikdy už od nikoho nedostanu tolik lásky a podpory a to vědomí této skutečnosti je tak bolestivé, to že nikdy neuvidím nejmilejší lidi, které jsem v životě měla, nemůžu s nimi mluvit, nic. Prostě největší bolest v životě, která vypadá, že nikdy nepřejde. Mě by pomohlo chodit na nějaké skupinové sezení lidí, kteří tohle zažili a být si vzájemnou oporou, existuje něco takového? Byla bych moc ráda.

 

 

9 odpovědí na otázku
Řazeno dle hodnocení

 

 

prostromek

2x

Truchlí se a bolí to rok, dva. Ještě je odchod rodičů tak brzy po sobě čerstvý.

I dříve se nosil smutek/černé oblečení dva roky.

Hledejte příbuzné v širší rodině, určitě ještě někoho najdete.

A až se opravdu udělá lépe, najdete k sobě nějakého přítele, kamaráda. Jste mladá a určitě Vás čekají lepší dny.

 

ben®

1x

Dobrý den, se smrtí rodičů se musí člověk časem vyrovnat, ale jenom Vás chci varovat - jste učebnicový příklad osoby, kterou by uvítala libovolná sekta, tak si na to dejte pozor a nenechte se ovládat, pokud o takovém uskupení, kde chcete kolektivně truchlit, uvažujete. Zdravím!

 


1x

Smrt rodičů je přirozenou součástí našich životů, je normální, že nás opustí napřed prarodiče a poté rodiče. Nejhorší je, když rodiče se musí dívat do hrobu svého dítěte. Ještě existuje takový názor, že nepřiměřené truchlení /takové to patologické/ ubližuje zemřelému, jeho duše je pak upoutána zde na zemi a nemůže odejít do světla. Truchlit je normální, ale co je moc, to je přílliš.Přeji vám, aby se vám vrátila do vašeho života radost, určitě by vás vaši rodiče nechtěli vidět v nikdy nekončícím žalu.

 

helenka

0x
Nemám jednoho z rodičů... Bolí to. A tím víc, že nebyl čas si některé věci vyříkat. Už chápu svátost smíření před smrtí. Jenže někdy smrt přijde náhle...
Vím, že existuje nějaká poradna Vigvam. Ale osobní zkušenost nemám.
Na tento svět sami přicházíme a sami i odejdeme... Nemusí to být lehké se s tím smířit. Každopádně člověk musí nakonec být sám sobě největší oporou. Tomu se myslím říká dospělost.

 

pavel2

0x

Chápu vás dobře, protože to znám. To má každý duševně zdravý člověk (ne každý člověk) Přejde to, ale ne úplně a je to normální. Chodte sama jistý čas do přírody a nepřemýšlejte tam nad tím, ale naopak pozorujte děj kolem sebe a uvidíte ten efekt. Také bych si přál, aby tu byl táta který mě nikdy nepodrazil a nenechal nikdy napospas ničemu a vždy mi pomohl na rozdíl od mé matky, která stále žije. Zkuste si třeba představit, že jsme na tom všichni stejně a nikdo není výjimkou. Zkuste si představit utrpení jiných (nebudu uvádět ukázku) a co vše je potkalo v životě. To také pomůže.

 


0x

musíš se přestat utápět ve smutku pokud stim nepřestaneš budeš zralá na chocholouška

najdi si nákou brigádu koníčka věnuj se vnoučkům pokud máš nebo si najdi chlapa prostě něco začni dělat

si v podobným věku co já a věř že jen čumět do počítače bulet litovat se je tak akorát cesta do pekla

smrt je bohužel součástí našich životů a stim nic nenaděláme člověk prostě musí jít dál

 

smode2

0x
Ač s tím osobně nesouhlasím, velmi mnoho indicií naznačuje pokračování života po smrti fyzického těla. Přečtěte si například Život po životě od Raymonda Moodyho. Sám jsem uvedené nečetl, ale jsou tam prý popsány případy blízké smrti a vyprávění dotyčných o komunikaci se svými zemřelými předky atd. Pravděpodobně vás tyto příběhy uklidní a přesvědčí, že se se svými rodiči (možná) ještě setkáte. Pobrečte si, jak dlouho budete chtít, ale pak již dále žijte svůj život. Každý den je zde naposledy. A hlavně se řiďte tím co napsal Ben

 


0x

nevím jestli to přejde-u mne to -přejde-nefunguje...tatínek zemřel před asi 20 lety a maminka to už bude 10 let...měli jsme určitě pěkný vztah a myslím že není dne kdybych si na ně nevzpoměl... i několikrát za den...pořád to bolí...ale takový je život a je to tak od přírody zařízeno a děje se to tisíce let...no a už jsem se svými 70 lety na ředě já...

 


0x

Ano bude to bolet stále. Ovšem také záleží jaké byly vztahy a na to jaké jsme každý jeden z nás povahy.

Máma zesnula loni otec o 6 roků dříve. Prostě je to stále živé, hlavně když je na toto téma řeč.

 

 


 

 

 

Přihlásit se k odběru odpovědí z této otázky:

Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.

Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.

Copyright © 2004-2025 Poradna Poradte.cz. Všechna práva vyhrazena. Prohlášení o ochraně osobních údajů. | [tmavý motiv]