Můj bývalý učitel je nemocný

Snad každého kantora potěší, když si na něj žáci vzpomenou v dobrém.

Měla jsem kdysi na ZDŠ třídní, učila nás češtinu. Paní Svatava. Vedla nás k lásce k literatuře, k četbě, k mateřskému jazyku, byla mírná, hodná, ale zároveň přísná na povinnosti. A pokud bylo třeba, uměla se za své žáky postavit.

Roky utíkaly a já na ni v dospělosti velice často v dobrém vzpomínala. Měla svátek začátkem května a já si vždycky říkala, že by určitě měla radost, kdybych jí jako její bývalá žákyně napsala, popřála zdraví a svěřila se jí, co všechno pro mě jako člověk znamenala. Jak nás připravila do života.

Ale připadalo mi to takové...jako vstup do soukromí, jak určité vtírání. Dneska vidím, že to nebyla pravda.

A pak najednou už nebylo komu napsat. Lituji toho dodnes.

Proto napište, dokud je čas. O špatném zdrav. stavu pomlčte, spíš poděkujte za všechno, co vám, studentům, pán dal, co pro vás znamenal. A popřejte mu zdraví. Určitě bude rád. Aby nebylo pozdě. Jaga.

Dobrý den, jestli zvažujete nad napsáním dopisu, tak jej napište. Osobně bych jej ale napsal v duchu poděkování za přístup a co vás naučil a případně ještě něco, za co si jej vážíte. Zmínky o nemoci bych vynechal. Jak sama píšete, jak vám bylo blbě z lítostivých řečí a mám to podobně a spíše by mě to naštvalo. Proto bych se tomu vyhnul i v komunikaci s ostatními. Navíc tipuju, že už jak vám to řekl, tak jste na to nějakým způsobem reagovala, tak nač se opakovat.

Naopak ten dopis se samotným poděkováním díky by jej mohl potěšit a potvrdit mu, že práci, kterou vykonával, nevykonával zbytečně a zanechal v dalších generacích svou stopu

zpětná vazba, především ta pozitivní, od studentů, je velice přínosná a příjemná, bohužel plno studentů to z různých důvodů nikdy neudělá, jen si to myslí. samozřejmě mu napište, případně si domluvte přes toho druhého kantora návštěvu. samozřejmě záleží na okolnostech...

myslím, že by student měl/mohl svému učiteli napsat i když učitel netrpí žádnou nemocí