Nebrat si věci osobně

Nechodíte do práce proto, aby si na Vás někdo vyléval své osobní problémy. Pokud po Vás nadřízený něco požaduje, at Vám to sdělí slušně a v klidu. Pokud by v tom i přesto pokračoval, sdělte mu že dáte výpověď. Jinak se to bude ve Vás jen hromadit a později můžete mít různé psychické nebo zdravotní problémy, apod. Za to Vám žádná práce nestojí.

Nijak. Uvedeného se nelze zbavit. Jedinou možností je tyto situace omezit, tj. zejména nebýt v zaměstnání, ale mít živnost. Nebo pokud máte možnost, nepracovat a věnovat se jiným věcem.

Zdravím.

Malé školení:

"To si, paní, nesmíte tak brát", jak praví básník.

Rada dobrá, ale postup chybí, je to dost o nastavení člověka, někdo je cholerik a vylítne na tuknutí, někdo flegmatik a jen pokrčí rameny a myslí si svoje.

Jak se říká - zasej čin a sklidíš zvyk, zasej zvyk a sklidíš charakter, zasej charakter a sklidíš osud.

Prostě se zařeknout, že se nenecháte vytočit a nebudete si to brát osobně.

Stejně jako herec na jevišti, co hraje padoucha a pokaždé si vyslechne takhle dlouhou veršovanou tirádu o tom jak je výlupek vší necnosti a temná skvrna na tváři lidstva. Zalomí rukama a zatváří se zkroušeně jak má napsáno v roli, v šatně svlékne kostým a pustí to z hlavy a na konci týdne si dojde do kasy pro výplatu.

Tady mu to taky odkývnete, pustíte druhým uchem ven a domů už s čistou hlavou, výplata přijde na účet sama.

Prostě to brát jako tu roli, z nadřízeného mluví jeho vlastní problémy, což se vás netýká a je to adresováno náhodnému podřízenému, což je role, kterou dnes hrajete vy a zítra třeba někdo jiný. Není to o vás osobně, i když to tak třeba zní, prostě dnes hrajete blbou roli, ale tak to na divadle chodí, že nemůžou být jen samí hrdinové a první milovníci. Určitě si to nepřipouštějte víc, než do výše své výplaty po odečtení odvedené práce. (Vyjde-li záporné číslo, tak si to určitě nepřipouštějte víc.)

Zítra to půjde těžce, příští týden už budete vědět jak na to, příští měsíc už vás to nebude tak vytáčet a za rok už vás nevytočí ani náhodný hejhula na ulici či v MHD.

-Mně se vyplatilo na takové lidi hledět, jak na přírodní úkaz, jako když soustředěně pozoruji třeba rojení včel nebo z dálky tornádo... Najednou jste jako za ochranným sklem. Jen na to přepnutí se musí člověk soustředit.

-Někdo zase radí, když je nadřízený na tebe nepříjemný, představ si ho v pyžamu.

-Máti vždycky říkala: "Mne může urazit jenom inteligent...a ten to neudělá."

-Napadla mne filmová hláška: "Nenechte cloumat zlobou svůj majestát!" Většinou ale záleží na situaci a konkrétní osobě.

To bych řekla,že se jen tak nenaučíte-to musíte mít v hlavě/v krvi, to je povahou. Já jsem celkem flegmatik od narození a je to bezva, kor v dnešní době, kdy jsou lidi na bebe fakt odporní...

Hrozbu výpovědi nedoporučuji, to by se obrátilo proti vám. Měl jsem v práci jednu kolegyni, neustále si na předem vytipovaných vylévala zlost. Měl jsem také náročnější období, už mi ujely nervy a jak za mnou neustále lezla a řvala na mě bezdůvodně, řekl jsem jí co si o ní myslím. Málem mě to stálo místo, musel jsem se omluvit, dozvěděl jsem se, jak je to strašně precizní pracovnice a pokud se mi to nelíbí, klidně můžu jít, na moje místo čeká řada jiných, jinak na sebe budu muset nechat řvát a to ještě navíc nebyla moje nadřízená, pouze tam byla ze všech nejdéle a nadřízeným podlízala.