Nejste přihlášen/a.
Mám nějaké úspory z dědictví a vždycky jsem měl sen, že si pořídím vlastní bydlení...byl to vlastně takový můj cíl po dodělání školy, takže k těm penězům co jsem měl jsem si i něco šetřil. Ještě byty se za posledních pár let enormně zdražily a to pokračuje. Mám nějakých 1.6 milionu a to stačí maximálně na koupi garáže. U nás se byt pod 4 miliony nedá sehnat. Nedávno se prodával 1+kk 40m za rovný 4 mega a stejně se prodal. Tak nějak jsem to přestával vnímat jako prioritu. Abych si koupil za hotový tolik peněz nemám a upsat se hypotékou a hned na začátku pracovního procesu dávat 2/3 vyplaty...to by se mi asi nechtělo. Moje známá třeba dostala 700k a za rok stihla půlku utratit cestováním. Může se Vám to zdát nezodpovědné ale mně se to zdá celkem inspirující.
A tak si říkám, jak se od té myšlenky vlastního bydlení oprostit? Mám pocit, že jsem se zacílil na jednu jedinou věc ale mezitím mi uteklo spoustu jiných a i když bydlení je důležité, tak život a mládí máme jen jedno, utíká to a jiný už nebude.
Ta vaše známá je neznalý člověk. Nemusela ani nic utrácet a stejně by cestovala. Dnes není problém úročit částku cca 10% ročně. Za 3 roky (abych splnil časový test, tj. nemusel zdanit vydělané) je z 1,6M zhruba 2,1M (nárůst o cca 34% vč. složeného úročení), tj. bez práce něco přes 500k. 3 roky jsou chvíle co se dá přečkat. Vydělám, z toho třeba 300 tisíc klidně můžu utratit za cestování jak budu chtít + 1,8M mi zbyde. A nemusím se ani od ničeho oproštovat
To ale ludom, ktori za investiciu povazuju hladanie, ktora banka da viac percent na terminaku, nevysvetlis.
A je to škoda. Zvláště mladý člověk, co má vše před sebou a stojí tak na mnoha zásadních křižovatkách, by si tím mohl připravit daleko lepší budoucnost.
A víte, proč lidé honí procenta na spořících účtech, místo investování do akcií nebo ultramoderního S&P 500? Protože uložit peníze na spořící účet je maximálně konzervativní způsob uchování peněz. Zatímco investování do akcií nebo do S&P 500 je rizikové. Z minulého vývoje událostí se nedají predikovat budoucí události. Můžete mít ročně 10 %, ale další dva roky taky klidně mínus 70 %. A o tom to je! Investovat rizikově máš peníze, o které můžeš přijít. O všechny z nich. A málokdo chce přijít o velkou kupu peněz. Takže proto lidé neinvestují do akcíí nebo do ultramoderního S&P 500.
Kto bude na tom lepsie po 10 - 20 rokoch? Ten, komu inflacia zozerie peniaze alebo ten, kto aj po poklesoch trhov napokon inflaciu porazi? Ak trhy nejako vyrazne spadnu, tak to bude kvoli velkej vojne alebo krize, pri ktorej aj bankove vklady budu znehodnotene.
Máš 1 000 000 Kč. Nejlíp je na tom ten, který je aktuálně smysluplně utratí. Pak se bavíme ve výhledu 3 let, aby se ty prachy nemusely danit v případě akcií.
Když je dáš mega do rizikových akcií, tak můžeš mít jeden rok těch 10 %, ale druhý rok mínus 70 % a třetí mínus 70 %. Po třech letech máš z mega cca 99 000 Kč. (Za předpokladu, že ty akcie od tebe v krizi někdo odkoupí, pokud ne, tak máš oči pro pláč.)
Když mega na ultrakonzervativní spořící účet, tak máš čistý výnos 3,5 %. Po třech letech máš z mega 1 108 718 Kč. Tam to máš téměř jistý. Pokud nenastane zničení celé planety. V případě zničení planety je rizikovost akcie vs. spořák úplně totožné.
Za 10 až 20 let tady člověk nemusí být. V současné době má každý třetí až druhý rakovinu. Taky můžeš zemřeš na cévní onemocnění nebo nemoc spojenou s obezitou. K čemu jsou ti v hrobě za 20 let jakékoliv peníze? K ničemu.
Paní Anzionko, žádný risk = žádný zisk. Ve skutečnosti riskuje každý z nás každý den a i každý den existuje riziko, že se při obědě bodnete do obličeje vidličkou. Plus miliony dalších a daleko větších rizik než je dočasně přijít o pár korun. Jediný rozdíl je v tom, že si ten rizikový nepoměr většina lidí vůbec neuvědomuje. Ale v pořádku, názor akceptuji.
Pane Dellone, je vidět že nad tím přemýšlíte, což je dobře. Je možné si částku i rozdělit a dát část na cestování, část na jiné užívání a část si stále nechat na budoucí možné bydlení. I tohle je cesta. Určitě bych si rezervu ponechal, za 15, 20 let budete na život pohlížet ve zcela jiném světle (a nenechte se mýlit, znám několik lidí co tvrdili jak ve 30 umřou a kašlou na to - teď je jim třeba 38 a jsou strašně zděšení že jsou stále živí a zdraví a neví co dál) a věřte že utratit 1,6 milionu zejména v mládí lze velmi snadno a velmi, velmi rychle. Avšak zpětně tuto částku nabýt je už daleko těžší a zdlouhavější.
Pane Vili - a měl jste (příp. kolega z práce) nějaký konkrétní obchodní plán? Jistě, může selhat jakýkoliv plán i tak, ale pouštět se na burzu například bez plánu je to stejné jako se pouštět bez plánu do jakéhokoliv jiného podnikání - to nemůže nikdy vyjít. Ve skutečnosti je investování velice jednoduché, ale těch pár základních věcí je nutné dělat bezpodmínečně správně. Já bych třeba do české burzy nešel, nebot jí vůbec nerozumím. To je třeba zmínit i pro tazatele: nikdy se nepouštět s penězi do pochybných kšeftů či investic které mi nejsou plně jasné.
Moc děkuji za odpověď. Uznávám že je pohled jiný, navíc jsem obchodník, což je zase jiná liga, a tak se mi o investování, kt. je z pohledu obchodování zcela jednoduché a (téměř) jisté s pravidelnými výnosy, mluví daleko snadněji. Však i já jsem byl po prvních pár letech celkově na nule (+ mezi tím ve slušném mínusu) a jen se díval na ostatní co jsou každý rok v pěkném profitu. Zbytečné chyby. Jednoduše existují investoři/obchodníci co mají štěstí navíc, chápou vše ihned a daří se jim od začátku i po další dlouhá léta. Zde nikdy nevíme kdo je tazatel a tak mu dobrá rada může potenciálně pomoci k rychlému vývoji.
Jestli chceš vlastní bydlení, tak uvažuj o rodinném domku s rodinou. Teď se věnuj hlavně výběru partnerky. Lepší už nikdy jindy mít nebudeš. Zůstávat sám v nějakém krcálku 1+1 kolektivního bydlení a ještě s dluhem není žádné terno. Rozprodávání bytů v činžácích je postkomunistický fenomén, který nemá jinde obdoby a u nás už také končí. Když činžák, tak nájem. Když vlastní bydlení, tak domek. Kolektivni hospodaření nikdy k ničemu dobrému nevedlo. Volné peníze vlož raději do vlastního podnikání.
A to je právě ono, jsem single...zatím žiju s otcem a nějak mě to nevadí, určitě lepší než žít sám nebo se spolubydlícím. Protože přece jen, když je nějakej problém nebo neshoda, tak s rodiným příslušníkem se člověk domluví líp, než s cizím spolubydlícím. A mám nepřímou zkušenost díky expřítelkyni, kdy to fakt bylo peklo a nakonec byla nucena se po dvou měsících stěhovat pryč.
Pak jedině do toho jít za předpokladu, že si člověk najde partnera. To už dává větší smysl, když jsou na to dva, založí třeba rodinu, takže potomek může něco zdědit. Ale opět mě odradila nepřímá zkušenost mého o 20 let staršího kamaráda co právě měl rodinu, dvě děti. Ale manželka mu začala zahýbat a nakonec se ho rozhodla oškubat i o dům, kdy celou hypotéku on platil sám..ale měli ho na půl. A pochopitelně kdyby nebylo spořivé matky která měla ty peníze na spořáku a ne v akciich tak by ji asi nejspíš ani neměl jak vyplatit.
No to ano, ale kolik mohu mít plat jako člověk co čerstvě odmaturoval. Pokud člověk vydělá 30k čistého a dá 17k za hypotéku/nájem tak je to stále víc jak polovina. A pokud teda žije sám. Já zatím žiju u otce a přispívám na domácnost, což je za mě takhle ideální. Ale mám známou co právě žije v pronájmu a platí těch 18k a má dvě práce. Ano, pokud by měl člověk platit 18k nájem a 17k hypo tak je to jedno. Ale je taky otázka jaký má úrok a na jak dlouho je zafixovaný. Všechno má svoje pro a proti. Neříkám, že nikdy hypotéku a ani vlastní nemovisto nebudu chtít, ale upnul jsem se na to tak, že nad ničím jiným jsem nepřemýšlel a přitom je spoustu věcí a radostí co bych si mohl dopřát.
No rozházet ty peníze nechci ale musím se přiznat, že jsou věci kterýma bych si chtěl udělat radost. Myslím, že žiju dost skromně. Telefon jsem si naposledy kupoval před 8 lety iPhone 6S a vydržel mi 6 let, teď mám XS dva roky co jsem ale podědil zadarmo po bratrovi. Tablet a počítač mám 10 let starej, PC zatím ok, ale na tabletu už přestávají fungovat aplikace, tak bych nahradil počítač a tablet notebookem. Auto mám jedno 8 let a už je 20 let starý a sypat peníze do oprav už se nevyplatí. A zrovna to auto považuju za rozumnou investici ale právě proto, že mám tolik peněz tak nevím jaký si stanovit cenový strop jestli 150 tisíc nebo půl milionu. Určitě bych chtěl něco, do čeho nebudu muset nějakou dobu investovat ale zase najedu třeba 10 tisíc měsíčně a to mi nepříjde jako moc.
A něco podobného co píšete jsem chtěl udělat s babiččiným bytem, jednou až nebude a bude se řešit pozůstalost. Ten byt je zachovalý a na dobré adrese, ale zároveň je to taková lepší komunistická králikárna, ten byt je ve tvaru čtverce, kolem dokola jsou okna. Sice je zateplený ale je situovaný tak, že v létě tam praží slunce a je tam teplo, v zimě zima. My bydlíme ve stejném městě ale o 800 metrů jinde, v řadové bytovce a je to ve všech směrech lepší. Tudíž bydlet bych tam nechtěl ael právě bych ho pronajímal a tím tu hypošku splácel...je ovšem otázka, jestli třeba banka toto bere v potaz...kdybych si chtěl brát druhou hypotéku už na vlastní bydlení a tak.
No jasně, s autem kolem 150 tisíc jsem počítal a měl bych i dostatečnou rezervu na případný servis. Ovšem nabízí se otázka, jestli zde neplatí pravidlo "Nejsem tak bohatý abych si kupoval levné věci" a jestli i vlivem inflace se neprodávají spíš stočený vergly za tyhle peníze. Jasně, člověk může koupit dobrý auto za 100k a špatný auto za 500k, ale u toho dražšího je ta šance menší. Neříkám, že chci nutně auto za půl milionu..ale 250-300k mi příjde jako fajn kompromis. No uvidíme, to stejně budu řešit až na jaře.
I jsem přemýšlel, jestli by se to auto nevyplatilo vzít na úvěr, za předpokladu, že bych sehnal dobrej úrok a moc peněz nepřeplatil, kdy by inflace postupně snižovala realnou hodnotu dluhu. a nemyslím, že bych měl problém se splácením ale nevím, jak je to moc dobrej nápad vzhledem k obnosu peněz kterými disponuji..jestli to není zbytečný. Ale zrovna bydlení a auto jsou jediný věci u kterých mi dává smysl se i zadlužit. Jako telefon a elektroniku na splátky od Home Creditu jak si to někteří u nás brali, když jsem brigádně pracoval v Datartu, to bych si nikdy nevzal.
Před spaním jsem nad tím dost přemýšlel a ono i důvod proč jsem začal uvažovat trochu neuvažlivě, že bych si udělal radost autem a třeba dražším nebo novou elektronikou, je i tím, že mi bude 26 a mám šedej zákal, vyoperovanej žlučník, hiatovou hernii, zuženej jícen, takže mám problémy s polykáním lehce a i když mi ho rozšíří tak je to jen na omezenou dobu. A nechci si stižovat, protože jsou lidé i v mém věku kteří jsou na tom mnohem hůř, ale prostě když je vám za pár dní 26 a řešíte úplně totožný věcí co řeší vaše babička v 85 letech tak je to celkem frustrující a říkám si, že bych si to měl nějak kompenzovat. Kdo ví jak tady člověk dlouho bude
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.