Práce telefonní spojovatelky

Tak neprobíhaly jen hovory mezistátní, ale i mezměstské. Zavolal jste na ústřednu, nadiktoval město, kam chcete volat a telefonní číslo. Pak jste zavěsil, sedl si vedle telefonu a čekal... (někdy i velmi dlouho) až Vám spojovatelka zavolá zpět a oznámí Vám, že máte hovor spojený a můžete mluvit. Občas se spojovatelka vetřela do Vašeho hovoru a zeptala se, jestli ještě hovoříte. Když ne, spojení zrušila.

Telefon zdaleka neměl každý, takže pokud jste ho neměl, musel jste zajít na nejblžší poštu. Tam jste požádal o spojení, posadil jste se a trpělivě čekal. Když se poštačce konečně spojení povedlo navázat, poslala Vás do jedné z kabinek s telefonním přístrojem (typické volání na celou poštu - "...pane, v kabince 2 máte tu Prahu"). Když jste domluvil, oznámil jste to u přepážky, zaplatil na místě hovor a šel jste domů.

Přestávka byla po 2 hodinách 1/2 hodiny..

Vím co píši, byl jsem mechanik dálkových spojů, takže ne memziměsta a mezinárodní linky..

Po nahlášení čísla jste pak musel půl dne, než vás spojili.

Mám podobnou osobní zkušenost. Na PŘF UK se v dobách dřevních spojovaly hovory přes centrálu po osobním ohlášení žádané linky. Takový záskok za dovolenou v malém kanclíku. Zřetelně a příjemně. Myslím, že se i přehazovaly čudlíky. Únavné to moc nebylo, spíš nuda. Call - centrum nějaké "duchaplné" firmy bude horší, prý tam nutí při práci stát...