Problemy s nesamostatnou matkou, co mam delat?

Dobrý den,

potřebovala bych poradit a možná slyšet nějaké další názory, protože už nevím, co dělat dál

Mám 85letou matku, která se o sebe již nedokáže postarat. Mne je 40, jsem na mateřské s 2letým synem a bydlíme s manželem asi 100km od mé matky v malém 2+kk bytě.

Situace mé matky se nezhoršila ze dne na den, ale postupně. Nějaké náznaky zhoršování jejího stavu jsem začala pozorovat už před 3 roky, po smrti mého táty, a tak jsem se začala snažit, aby se začalo nějak plánovat dopředu, jak to bude, až se o sebe opravdu nebude moct postarat.

Všichni v okolí mé matky, příbuzní, její známí, bratr a hlavně matka sama, nechtěli ale nic řešit, a tvrdili, že přeháním a jen se chci matky zbavit.

Moje matka žije v bytě, který s tatínkem přepálili již před lety na mne (po tom, co měl můj vlastní - adoptovaný bratr, drogové období, a rodiče nechtěli, aby po nich byt dědil). Platím tam od smrti otce všechno, energie, pojištění, opravy a hlavně poslední rok i sociální výpomoc matce.

Padly na to už všechny mé úspory a už mi peníze docházejí - také proto, že jsem poslední 2 roky na mateřské.

Matka mi už několik měsíců slibuje, že mi to zaplatí, ale pořád se k tomu nemá. Naposledy mi řekla, že manžel přece vydělává dost, tak at to platí on. Nejvíce mě na tom štve, že můj bratr mé matce ukradl podobne velkou castku jako to co jsme jiz zapaltila za byt a peci o ni - prostě když byla v nemocnici, tak si vzal její kartu a každý den vybral, co šlo. A když se to pak řešilo, tak sice slíbil, že to vrátí, a několik tisíc poslal zpět, ale matka do toho nechtěla tahat policii, a před pár měsíci se rozhodla, že má přece tak smutný život a osud, a že mu to odpouští a ty peníze si může nechat. A mně odmítá cokoliv přispět na věci, které užívá jen ona.

Do toho od všech slyším (matka, bratr, známí a rodina od matky, a teď i její praktická doktorka), že bych se měla o matku starat víc, že nemůže být sama, a jako asi se tam přestěhovat se za ni i s malým, anebo si s ní sdílet náš 2+kk byt. Nikoho nezajímá, že jsem na mateřské, bydlíme daleko, mám malé dítě a chci, aby bylo třeba i se svým tatou, ktery mam praci tam kde bydlime.

Jen pořád slyším, jak toho dělám málo, a měla bych dělat víc.

A já už nemůžu! Nemám s matkou dobrý vztah - byla chladná a citově mně cely život vydirala, a posledních asi 10 let chodím i kvůli tomu, jak se ke mně chovala a chová, na psychiatrů.

Taky to nikoho nezajímá - je to tvoje matka, tak se staréj. To ze jsem chtela neco resit davno, nikoho nemajima.. nechapou ze pokud matka odmitala chodit k doktorum na vysetreni a nema posudky, tak ji bez priznaneho prispevku na peci nikam do domova ani nevezmou.
Ze kdyz uz jsme ji zaridila nejake socialni vypomoci, nebo tam prisly na nejak setreni tak vsem rikala jak je v pohode a nic nepotrebuje a vsechno zvlada. Jak ze zacatku odmitala pomoc pecovatelky uplne a ted taky jen prijdou a ona je ne necha skoro nic udelat - takze to jen platim pro nic. Kazdy jen cekava, ze se ted kvuli matce vzdam rodiny a syna, na ktere jsme cekali skoro 10 let a budu skakat kolem matky.

Co mám dělat, nebo můžu dělat? Všechno se to již podepisuje na našem synovi, jak jsme nervozni a podrazdena po kazdem telefonatu s matkou a i manžel je už z toho nesvuj. Bojim se ze to bdue mit vliv na nase syna...

A ž mi dojdou peníze, tak nevím... Prostě odpojím energie? Fakt nevím, z čeho to budu platit - manžel sice říká, že to zaplatí, ale já už nechci, aby se zase všechno řešilo takhle, že se ji zase ustoupí... Ale zároveň jsem zvykla ji jen ustupovat - celý život.

Jsem zlá osoba? Nebo co přesně jsem? Jak to mam resit? Muzu matku odstrihnout uplne...vsichni rikaji, ze jsem ta nejhorsi, tak proc proste nedudelat to, co si stejne vsicni mysli...