Nejste přihlášen/a.
Problém je hlavně tvoje matka. Podle popisu si nadělala tolik dětí, že to neutáhne jak psychykou, tak finančně a místo radosti z dětí to bere jako práci a starost. To se na ní podepsalo a její chování se podepisuje i na Vás dětech.
Pokud se ona sama nedá dopořádku nebo jí s rodinou nepomůže nějaký chlap, tak se nic zásadního nezmění.
Změnit se můžeš jenom ty a to tak, že nebudeš její chování kopírovat a včas se osamostatníš a z tohodle špatného prostředí utečeš.
Jak to mají ostatní sourozenci. O tom nepadlo ani slovo. Jak jste staří mezi sebou? Mají to taky tak?
Nejdele v životě ti zůstanou sourozenci. Tam bych zkoušel budovat vztahy. S rodiči už to lepší nebude dle mě.
Kolik Vás žije ve společné domácnosti s rodiči? Všichni a nebo už někdo uhnízdil jinde? Kdyby jo, tak můžeš nabrat zkušenosti, kterými se sourozenec prokousával asi sám.
Návod, jak donutit otce, aby se nenechal živit matkou a nebo získat pozornost stejně, jako se to jednomu z vás povedlo, asi není.
Držím palce. Nějak vydržet a plánovat si vlastní život a stavět se na vlastní nohy. Pryč z tohodle. Taky se může stát, že matka dál nebude moc a otce bude živit někdo z vás sourozenců. Kdo uteče vyhraje
Chápu Vás.
Vaše matka to měla v životě asi dost těžké, když se dokázala postarat o 4 děti, finance a domácnost. Dokázala Vás sama uživit a vychovat. Neutekla. Zvládla to. Každá matka neumí projevovat dětem lásku, ale snažila se tím, že se o Vás starala a vychovala Vás. Za to byste měli být mamince vděčni. Chápu Vás, teď cítíte, že by maminka byla na Vás nějakým způsobem závislá, třeba jen citově. Máte obavy, aby se nyní k Vám více citově nepřiblížila. Možná, že i Vy sama neumíte projevit více lásky.
Nebojte, maminka si jistě poradí, když zvládla vychovat sama 4 děti. Buďte na ni hodná a važte si, že ji stále máte. Minulost bych neřešila, jen bych ji měla ráda. Snažila se.
Zdravím.
Ono neřešit minulost je hrozně těžké, když v sobě nedokážete vykřesat žádné vzpomínky na dětství prodchnuté maminčinou láskou. Jsem na tom hodně podobně jako tazatelka, maminka je na mně teď už ve všem závislá a já se o ni komplet starám, ale vlastně jen z lítosti a z povinnosti. Je mi zatěžko ji třeba objímat nebo podobně projevovat lásku, nahrazuji to tím, že jí kupuji třeba květiny, které miluje, nějaké lahůdky, na které vzpomíná a podobně. Ale mám nepříjemný pocit viny, že jí nedávám najevo lásku, ovšem mě vychovala babička a na tu vzpomínám jako na svého anděla. Bohužel jsem jedináček, nemám se s kým o péči podělit a tak je to pro mě i psychicky těžké.
Dodatek.
Jste ve věku 32,31,22 a 18 let. Měli byste být už samostatní a svému otci domluvit, aby začal konečně pracovat a mamince tím ulehčil. Zaslouží si to.
inzinyrka - Je to těžké, když matka předá výchovu dítěte babičce. Znám případy, kdy to tak bylo a vyprávěli stejně to, co píšete. .
Vzpomínají více na babičku než na matku.
Zdravím.
Koupit kytku nebo něco dobrýho a neřeš to.
Říkáš, že nejstarší je rozmazlený? Njn, tak to ještě máma nasere, tak jí to řekni, aby se zamyslela, jestli někde neudělala chybu...
A hlavně se postav co nejdřív ty na vlastní nohy a nebuď mámě přítěží... Když tady musíš živit tvýho tatu a ještě rozmazlenýho bratra
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.