Byla jsem mu nevěrná?

Milá skupinko,

omlouvám se. Vím, že je to mega dlouhý příběh.

Poznala jsem se s partnerem v červnu 2015. Hned jsme si padli do oka. Tedy, on mně. Já jemu možná v tom směru, že ve mně měl jistou společnost. Jinak si tím nejsem tak jistá.

Každopádně bylo období, kdy mi psal každou volnou chvíli (řidič autobusu) a hodiny jsme si protelefonovali s obdobím, kdy se sotva ozval nebo třeba tři neděle vůbec. Otázka: "Co se děje? Máš snad jinou?" Odpověď: "I kdybych měl, tobě to může být jedno. Žádnou věrnost jsem ti neslíbil"

Bydleli jsme od sebe 100 km, já v té době ještě nevlastnila auto a takto to probíhalo do roku 2016, kdy mi skutečně jinými slovy napsal, že nějakou jinou má. V té době ho nachvíli převeleli řídit bus do našeho města. Když jsem ho šla navštívit, byl z něj úplně jiný člověk. Zabraný do mobilu, neustále (i za jízdy) psal sms a i kdybych mu na azurové nebe řekla, že dnes leje jak z konve, odkejval by mi to, jako že jo. No a tenkrát jsem udělala za mě první osudovou chybu, co se našeho vztahu týče. Šla jsem se vyplakat na ramínko jednomu kamarádovi. Člověku, kterého jsem znala roky a nikdy mezi námi nic nebylo. Ani když on sám měl problémy s přítelkyní. No a kamaráda nenapadlo nic lepšího, než to zkusit a mě nic horšího, než se tomu nebránit... Pár týdnu na to se mi přítel z ničeho nic ozval, chtěl a povídal si se mnou, jako dřív. Později si mi ještě postěžoval, jaká hrozná ženská to byla a že jí snad neudělal dítě. Ještě párkrát se o ní zmínil a pak už jsem o ní víc neslyšela. Jediný co, tak měl narážky na kamaráda, jako že jsem to s ním určitě něco měla a tak. Odsekla jsem "A i kdyby, tak co? Vždyt si sám měl jinou" Pár dní si hrál na uraženého a pak bylo vše jako na začátku.

O několik měsíců později mi partner "zakázal" k němu přijet na víkend, že má práci na baráku. Pár týdnů na to, se během rozhovoru podřekl, kdy z pracovního víkendu vylezla celovíkendová návštěva ženského pohlaví. Nemyslím si, že bych byla žárlivá. Nemám nic proti tomu, když má chlap za kamarádku ženskou a naopak. Ale proč by mi o ní neřekl hned a vymlouval se místo toho na práci, když by měl čisté svědomí a k ničemu by mezi nimi nedošlo? Podotýkám, že partner o kamarádovi věděl, kdy jsme se navštívili, jestli a kam jsme spolu vyrazili. A vždy jsem si i našla čas, abych mu poslala sms. Každopádně partner vzal tu novou, neznámou mimo jiné i na výlet (se mnou nikde do té doby nebyl. Od toho mám kamarády, mi vždy pověděl). Když jsem se viděla s kamarádem, naskytla se možnost zkusit to znovu. Řekla jsem si "Fajn. Když může on, já taky. Zjistím, co je na hraní na dvě strany tak úžasného" A zjistila jsem, že na tom není úžasného nic. Vůbec mi to s ním nebylo pohodlné. Za nedlouho na to jsme to pak zkusili ještě jednou. Potřetí a naposledy. Bylo to mezi svátky roku 2016. A bylo to ještě horší. Až jsem si řekla "A dost! Jestli mě partner (já ho za partnera považovala) chce podvádět, prosím. Ale tohle vskutku není můj šálek kávy." Od té doby jsem partnerovi věrná.

S díky jsem odmítla pozvání na nezávaznou mileneckou noc od spolužáka ze ZŠ s odůvodněním, že mám přítele a nechci ho podvádět. O několik měsíců později to zkusil znovu se stejným výsledkem. Pár let na to při jedné návštěvě bylo na tom samém kamarádovi vidět, že by do toho rád šel znovu. Smůla pro něho. To, co jsem si tenkrát řekla o věrnosti platilo z mé strany pořád. A platí to dodnes. Takže jsem dělala, že to nevidím a dávala si bedlivý pozor, aby k ničemu nedošlo připravena utnout to hned v počátku, kdyby náhodou. Možná by nebylo na škodu zmínit, že o všem tomhle partner věděl. S kamarádem jsme se vídali čím dál tím méně. Třeba po 8 měsících. Pravidelně jsme spolu chodili rok co rok na jeden místí týdenní festival. Poslední roky jsem ale raději dala přednost partnerovi.

No a jak se choval partner? Ten mi stále dával najevo, že pravidla bude určovat výhradně on. Bylo jedno, jestli se psal rok 2015, či 2020. Vždy mě měl za hračku. Tak např. jsem nám koupila lístky na jeden koncert skupiny, kterou rád poslouchal. A protože coby řidič autobusu občas jezdil také víkendy, dala jsem mu to na vědomí se 4 měsíčním předstihem, aby měl čas vzít si ten daný víkend volno. Přes známého jsem nám zařídila také noclech, abychom se nemuseli uprostřed noci nikam vracet autem. Cca týden před koncertem mi oznámil, že v tu danou sobotu musí do práce. Nezapomněl se také zmínit, že za 14 dní si bere pátek, sobota, neděle volno, aby mohl jet k rodičům. Takže volno na rodiče si mohl zařídit 14 dní předem, volno pro nás 4 měsíce předem nikoli.

Později šel pracovat na MKD. K srdci, krom náklaďáku, mu také přirostli dva kolegové a jedna kolegyně, se kterými si denně přes hands free hodiny volal. A já hodiny mluvila s automatem, že "volaný právě hovoří". Byli dny, kdy jsem se ho nedočkala vůbec, ty zbylé dny neustále básnil hlavně o té kolegyni. To bylo furt "Evička tohle a támhle" "Ta Evička má plno životních příběhů"...

Nebo měl třeba doma jinou víkendovou dámskou návštěvu, o které jsem tentokrát sice předem věděla (aj jí znala od vidění), ale už jsem neměla ani ponětí o tom, že tato žena s ním šla spát do ložnice do manželské postele. Myslela jsem si, že spala v obýváku na gauči.

Takhle to šlo pořád. Až se v prosinci 2020, po 4 letech, najednou začal hrozně zajímat, jak že to konkrétně s tím kamarádem tenkrát bylo a začal mi dělat šílené žárlivé scény, které nás nakonec v březnu 2022 definitivně rozdělili. Abych to zkrátila a konečně se dostala k hlavní otázce: "Myslíte si, že měl právo cítit se podvedený?" "Dá se vůbec o mě říct, že jsem mu byla nevěrná?" Jasný, správně jsem se nezachovala, to mi tu nikdo psát nemusí, ale když vezmeme v potaz, jak se celou dobu choval on?