Suicidální myšlenky - oznamovací povinnost

Zajimavá myšlenka. Hledal jsem na netu a něco podobného se řešilo tu. Je tam uveden odkaz na zákon či paragraf. Ten paragraf má ale jednu velkou slabinu - je strašně dlouhý a nikdo ho asi nezná. Já jako občan neznalý práva asi těžko mohu kvalifikovat nebo klasifikovat daný čin, ale psycholožka jako odbornice to udělat může. Tzn. pokud to řekneš přítelkyni ta nic nejspíš oznamovat nemusí. Z toho paragrafu rozumím že by to mělo být ve fázi přípravy (sebevražda). Suisidní myšlenky ale nejsou příprava na sebevraždu. Mít myšlenku a připravovat se je rozdíl. Mohu si představovat jak bych nejraději někoho zprovodil ze světa a je to OK, dokud to existuje jen v tvojí hlavě. Je spousta zakázaných činů, které existují jen v hlavě. Tak at tam zůstanou.

@kyzvenku - Může to být důvod k nedobrovolné hospitalizaci v PN?
Těžko. Pouhé myšlenky nenaplní ust.

Z. č. 372/2011 Sb.o zdravotních službách

§ 38

(1) Pacienta lze bez souhlasu hospitalizovat, jestliže

b) ohrožuje bezprostředně a závažným způsobem sebe nebo své okolí a jeví známky duševní poruchy nebo touto poruchou trpí nebo je pod vlivem návykové látky, pokud hrozbu pro pacienta nebo jeho okolí nelze odvrátit jinak, nebo

c) jeho zdravotní stav vyžaduje poskytnutí neodkladné péče a zároveň neumožňuje, aby vyslovil souhlas.

a pokud by zdravotní stav pacienta umístění v zařízení neodpovídal a nebyl s ním (i následně) vysloven souhlas, soud by pravděpodobně některý ze zákonných důvodů nedobrovolné hospitalizace neshledal za splněný. Protože soud musí v rámci detenčního řízení do 7 dnů rozhodnout, déle by pacienta "držet"nemohli.

Jinak ten paragraf, na který odkazuje @mimon, se jmenuje " § 367 Nepřekažení trestného činu" , tudíž je to nesmysl, protože sebevražda skutečně trestným činem není. Trestná je pouze "Účast na sebevraždě" (§ 144 tr. z.), což tento případ není rovněž.

Já bych to o svém blízkém asi řekla jeho lékaři. Měla bych pocit, že musím nějak hledat pomoc, aby se předešlo nejhoršímu. A člověk se suicidním uvažováním, ne - li vyhrožováním, není zdravej a potřebuje poslat k odborníkovi...

Domnívám se, že to tak není. Pokud dotyčný člověk opravdu neudělá nějaký pokus, např. i demonstrativní pokus o sebevraždu (např. že stojí na okraji střechy domu a kouká dolů a setrváv tam po dobu několika hodin) tak "pouhé" řeči o sebevraždě nelze považovat za jakoby "důkaz úmyslu".

A z pozice psychologa si nelze pozvat rodinného příslušníka a informovat ho o úmyslech klienta? Mám na mysli jeho rodiče, partnera, dospělého potomka? Pak by bylo na nich, jak se k tomu postaví...