Žít ve vzpomínkách

Také zdravím. Vzpomínky patří do minulosti. Nevracejte se tedy k tomu, co již bylo a proletělo Vašim životem. Soustřeďte se na přítomnost, žijte teď, plánujte pořád dopředu. Do zadu se nesmíte ohlížet. K životu vzpomínky sice patří, ale nestačí...Nevzpomínejte, ale žijte. Užívejte si přítomnost, víc se na ní snažte soustředit. Pěstujte si zážitky a prožitky, ne vzpomínky. Všechno je to jen o tom, co máte usazeno v hlavě.

Musíš se naučit žít přítomným okamžikem... nikdy nevíš, co tě čeká za chvíli, může tě zajet auto, může tě potkat cokoli... tak se prostě nauč žít přítomností a užívat si jí...

No máte asi rád takový ten vysněný život. Zřejmě se bojíte života opravdového, že nebude takový, jaký vy jste si vysnil. Anebo si neumíte užívat přítomnosti, neumíte se uvolnit, anebo vás ty akce s kamarády prostě nebaví. Možná potřebujete dělat úplně něco jiného a nenutit se do něčeho, co vás příliš neláká. No a já taky většinou nikoho nemiluju, když sedím vedle někoho. Ono to chce nějaký čas pro to zamilování. Ale pozor na to, život letí strašně rychlým tempem, tak at vám neproklouzne mezi prsty. A vy pak ve vzpomínkách v domově důchodců nepitváte, jak to všechno mohlo být krásné.

Také zdravím.

To je běžné, i mě se to občas stává. Člověk prožije nějaký okamžik, nějaký úsek života a po čase se k němu ve vzpomínkách vrací. A promítá si v hlavě, jak ho mohl prožít lépe, co měl říct, co udělat. Stačí, když se v televizi díváte na filmy nebo seriály. Vidíte, jak televizní hrdinové ukázkově a intenzivně prožívají své životy. Jejich oči jsou rozzářené, široký úsměv plný dokonalých bílých zubů, v každé chvíli ta správná slova... ...Ale tak to v životě nechodí. Běžný život je mnohem obyčejnější a přesto krásný. Vy jste možná jen trochu nesmělý, citlivý. Hodně přemýšlíte o všem, co jste měl udělat a neudělal. Možná od některých situací očekáváte příliš. Dopředu se těšíte a pak jste zklamaný. Možná očekáváte iniciativu od lidí, kteří s Vámi tráví čas. Ale iniciativní musíte být i Vy. Jen tak budete dobrým společníkem. Nadarmo se neříká : "každý chvilku tahá pilku". Zkuste se tedy trošku uvolnit. A dělejte věci které Vás baví a s lidmi, které máte rád. Život opravdu utíká rychle. Nikdo ho za Vás neprožije. Každý pěkně prožitý den se počítá. Ne dokonalý den, ale pěkně prožitý. Jsem přesvědčená, že víte, jak na to. Tak do toho. Držím palce.

Mně přijde, že jste nesmělý, nerozhodný a asi málo sebevědomý. Proto chcete pryč, když někde jste, protože se tam necítíte dobře, máte asi pocit, že oni se mají o čem bavit, a Vy jste tam jaksi navíc, a nemáte čím príspět v debatě. Budete si tedy asi muset posilovat sebevědomí a učit se být rozhodnější, že třeba když sedíte vedle nějaké dívky, tak ji hned oslovíte...

já bych řekl, že s tím nic nenaděláte, protože jste od přírody do sebe uzavřený těžký samotář. Jediné co by se snad dalo udělat, je najít si do sebe uzavřenou těžkou samotářku. Kamarádů časem ubude, tak pozor, at nezůstanete sám a sám.