Nejste přihlášen/a.
Taky ignoruji část rodiny a bylo to jedno z nejlepších rozhodnutí, která jsem kdy udělal. Samozřejmě nemáte jakoukoliv povinnost se k bratrovi hlásit - klidně ho odstřihněte. A máte klid. Navíc podíváte-li se na to z praktického hlediska, jakýkoliv sourozenec je vlastně k ničemu - je vždy pouze zátěží navíc která ujídá, musíte se pořád o něco dělit (rodiče, majetek atd.) a protože to vidí stejně - většinou se také snaží, at vědomě či nevědomě, parazitovat. Rodiče mohou tvrdit jak si sourozenci vyhrají a podobně - je to pochopitelně nesmysl. Nejlepší to mají jedináčci.
Pravda a mluvení narovinu občas bolí, co? Zakladatelko, nelze brát v potaz odpovědi těch kteří mají celý život rodinu relativně v pohodě a v klidu. Ti nikdy nepochopí jaké peklo můžete prožívat, stejně jako nikdy nepochopí že může nastat situace kdy se člověku žije daleko lépe bez některých členů rodiny. Chcete se cítit dobře - nelze se s někým z rodiny vidět jen proto že se to má a na úkor sebe. Pokud se vídat nechcete - není člověka který byl oprávněn vás nutit.
smode: Jsme 4 sourozenci, nyní 65-76 let. Celý život se navštěvujeme, pomáháme si navzájem a do minulého roku ještě naší matce 99 let. O našem dětství jako sourozenci ani nemluvě. Když čtu váš názor, tak nestačím zírat. No pravda, každý to má nastavené jinak.
Neděláte dobře. Každý může jednou chybovat. Jste rodina a on bratr. Že se od něho distancujete, není z mého pohledu ve vašem charakteru vše v pořádku. Tot můj názor.
Říká se, že jste průměrem asi 5 vám nejbližších lidí, se kterými se stýkáte. Je tedy logické, že si (dost možná podvědomě) nechcete tento průměr rozhodit někým, kdo z vašeho popisu tzv. žije pro kriminál. Nevím, jaké máte vztahy v rodině, nevím, jak se váš bratr chová. Alkohol a drogy mění charakter člověka a pokud s vaším bratrem není normální řeč, je těžké nějak radit. Dost možná mu již nemáte jak pomoct a pokud vás to třeba užírá, občas je lepší se prostě vyhnout věcem/lidem, které vás mrzí/bolí/frustrují. Byt je to teda rodina, což je smutné.
To je takový smutný příběh. Myslím, že se kdysi prošvihla doba, kdy potřeboval pomoc. Machrováním zastírá svoji nejistotu. Sám se tím posiluje, utvrzuje, že je někdo, a té lži věří. Tak si ale ještě více škodí. Je někdo, kdo mu rozumí?
Mne by to mrzelo. Přeci jen brácha je brácha. A jsem moc vděčná za své zlaté sourozence.
A jak to vidí rodiče? Ti Vás vychovávali. Ti se s ním baví? Nebo odjakživa protěžují jen jednoho?
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.