Nejste přihlášen/a.
Potřebuji poradit. Moje 6ti letá neteř, kterou jsem dostala do péče se najednou začala počůrávat.
Nejdříve jsem si myslela, že má z něčeho strach třeba, ale pak sem si všimla, že bývá mokrá jen postel nebo koberec, ale její oblečení je suché. Jindy jde na záchod, ale nesundá si kalhotky. Mám dojem, že to dělá naschvál, jen nevím, jestli ji to nakukala matka nebo je to její nápad a ani mi nechce říct proč to dělá. Nejdřív jsem to zkoušela řešit tak, že sem ji vyhubovala, pak si to musela prát sama po sobě a pak jsem jí "vyhrožovala" že jí koupím plínku. Nepomáhá to. Zkouším i najít psychologa.
Už netuším co mám dělat. Myslím že i její matka má na ní špatný vliv a navádí ji proti nám (dělala to i proti otci když je měl v péči).
Děkuji za rady.
Vaše neteř to nedělá naschvál, je to prosba o pomoc, kterou si to dítko ani neuvědomuje. Je zoufalá a vyžaduje takto pozornost. Udělejte pravý opak toho, co děláte. Ve chvíli kdy se vyčůrá jak nemá, nebo počůrá, nehubujte, dělejte hloupou. "Jé beruško, copak se ti to stalo za nehodu? Počkej, já to uklidím, sice jsem zrovna chtěla jít udělat do kuchyně něco dobrého." Nebo sice jsem zrovna s tebou chtěla něco namalovat, něco ti přečíst, jít na procházku, hrát si s panenkou, cokoli. Ukliďte to a pak udělejte to, co vás napadlo. Jděte na procházku, udělejte si mlsotu, něco namalujte. Nesmíte lhát, musíte to dodržet. Hubováním v holčině vzbuzujete pocit viny, který ale už má, takže přesněji řečeno, ho v ní prohlubujete. Ona si myslí, že to, že není s matkou, pak že byla a už není s otcem, je jenom její vina. Jestli jí neukážete, že ona je ta, která je ta nejhezčí, nejmilejší a nejchytřejší děvčátko, ponese si následky celý život, možná se jednou nebude umět ani postarat o své děti. Nebude to znát. Odborníci tomu říkají "citová deprivace v dětství".
Každopádně návštěvou psychologa nic nezkazíte.
Paní Balová, já si nemyslím, že šestiletá holčička by chtěla někoho trestat a nebo se mstít tímto způsobem. Spíš se domnívám, že je ve stresu a proto se počůrává. Podle toho, co píšete, tak už vystřídala péči matky, otce a teď je u vás. Musí to mít na ni určitě vliv. Vždyt to dítě neví, kam vlastně patří. Já bych se přimlouvala zkusit to s ní podobrém - ne trestem. Domluvte se, že když se nepočůrá, dostane malou odměnu. I kdyby to měla být jenom pohádka na dobrou noc a nebo návštěva cukrárny. Jistě je to pro vás náročné, ale přimlouvám se za trpělivost a projev lásky, abyste si ji získala na svou stranu a uvidíte, že se to zlepší. Určitě bych s ní šla k dětské doktorce, at ji vyšetří, jestli to třeba není nějaká vrozená vada a nebo onemocnění ledvin. Potom teprve toho psychologa. Budu vám držet palce!
doplněno 14.07.10 18:34:Pro Mařenku - myslím, že to cítíme podobně!
mé dceři je 6 let,občas se stalo že v noci chtěla čůrat a já jí viděla jak jde z postele v polospánku za postel a zvedá si noční košilku a usedá jako by na záchod.Vzala jsem jí za ruku a odvedla na záchod,ráno jsem to dceři říkala a ona vůbec netušila že by šla čůrat za postel.prostě v tom polospánku si pomotala cestu.Myslím že Vám to nedělá schválně ona je určitě neštastná ,pro dítě které nemůže vyrůstat s rodiči to musí být hrozné.Jinak souhlasím s Mařenkou,přesně tak bych se zachovala.Nekárat a nestrašit,tím se vše jen zhorší.Je zapotřebí aby holčička ve Vás měla oporu,aby se cítila dobře a uvidí ten obrat.
doplněno 14.07.10 19:05:pro mařenku-hned jsem Vám šoupla bodík,myslím že líp to ani napsat nejde.
Milá paní, myslím, že Vám to již napsali všichni nade mnou. To dítě trpí rozpadem rodiny. Víte byla jsem kdysi v děcáku, to byly jiné podmínky než dnes. Bylo nás děvčat školního věku od 6 do 12 let čtrnáct a můžu Vám říci, že ty děvčata asi 2, co situaci špatně snášely, se počůrávaly denně. To dítě za to nemůže. Je to pro ni zátěž. Kolikrát to trvá dlouho, než se partneři se svou situací srovnají a jsou to dospělí lidé, natož malá šestiletá holčička. Nehubujte ji, at to není horší. Chce to trpělivost a lásku a pocit bezpečí. PT /stařenka/
Tak to toho řešení bude tedy víc. Děkuji všem za rady. Nejdřív si sednu s manželem, protože je ten prudší, tak aby nevyletěl na ně. Snad to bude lepší když to vše vyzkouším. Někde jsem četla, že má i nějakou souvislost zvětšená nosní mandle s počůráváním, tak se zkusím zeptat. Doufám, že je to od toho taky a že to vyřešíme.
Nosní mandli bych do toho nemotala. Ono je docela možné, že se holčina vašeho prudkého muže bojí, bojí se toho, aby zas někam nemusela, má třeba snahu se chovat co nejlíp, ale... Zas se jí to nepovede, a pak zas né, a už je z toho začarovaný kruh. Vím to z vlastní zkušenosti, kdy jsem se chtěla mámě "zavděčit", aby zas nezuřila, přemejšlela jsem stále dopředu, co udělat, abych jí uklidnila, a čím víc jsem se snažila, tím to bylo horší. Kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde. A když ona si to po sobě musí uklidit, pak třeba slyší, jak se váš manžel zlobí, tak to je situace nejen na počůrání, to mi věřte. Mě se chtívalo i zvracet a kakat. Ona musí poznat, že u vás najde pochopení a oporu. Věřím, že to ani vy nemáte jednoduché, ale dala jste se na vojnu, musíte bojovat. Nebo to vzdejte a dejte jí do domova, dokud má možnost se ze všeho vyhrabat. Znám holčinu, které se šíleně ulevilo, když jí dali do domova a nemusela cestovat po příbuzných. Řekla mi, že jí velice pomohl ten řád, který tak byl a neslyšela dospělé, jak se kvůli ní hádali. Vím, že se toto řešení nebude líbit, ale... Když se podívám zpět, tak bych si to i přála, než žít neustále ve střehu a strachu.
doplněno 15.07.10 12:57:Mařenko, mám dojem, že obě víme, o čem je řeč, že jo? Život sice může být krásný za každého počasí, ale důležitější je, v jaké rodině se člověk narodí. Mnoho lidí si vůbec neuvědomuje, že dětství je základ celé stavby, a když je základ ze špatného materiálu, tak jak může vypadat pevnost celé stavby? (Stavba = člověk). Pročpak asi naše celá společnost vypadá tak, jak vypadá? Přeju malé, at má dost sil se z toho vyhrabat aspoň tak, jak se to povedlo nám dvěma.
Jsem, tvrdé řešení, ale máte pravdu. Hlavně tady:
A když ona si to po sobě musí uklidit, pak třeba slyší, jak se váš manžel zlobí, tak to je situace nejen na počůrání, to mi věřte. Mě se chtívalo i zvracet a kakat. Ona musí poznat, že u vás najde pochopení a oporu. Věřím, že to ani vy nemáte jednoduché, ale dala jste se na vojnu, musíte bojovat. Nebo to vzdejte a dejte jí do domova, dokud má možnost se ze všeho vyhrabat.
Já nevím, jestli mám vůbec právo zde radit v tomto případě, protože jsem měla bezvadné dětství. Ale stejně si myslím a strašně doufám v to, že se situace uklidní, zklidní se i holčina. I když je manžel prudší povahy a nemá takovou trpělivost, tak přesto věřím tomu, že ji bude v blízké rodině líp, než v děcáku. To už by musela být situace, kdy by děcko bylo opravdu nechtěné - týrané, pak ano. Ale je vidět, že její teta se snaží problém řešit, ptá se zde na radu. Takže jistě to nebude jednoduché, ale přesto věřím, že zvládnutelné. Loni jsme zde probírali počůrávání dětí - přečtěte si i tyto rady - možná pomohou:
Moc bych vám přála, abyste s holčičkou i manželem situaci zvládli. Jak už jsem psala, já bych nejprve došla s holčičkou za dětskou doktorkou. Ta by měla posoudit, zda se jedná o zdravotní a nebo psychický problém. Ještě jednou - držím palce!
Právě proto apeluji na paní, aby malé ukázala lásku! (jsem, mě se to povedlo až kolem 30ti ) Já mám pocit, že to je to jediné, co děvčeti pomůže. Macecha byla zvláštní člověk, já jí to už ani nezazlívám, má teď taky své starosti a bolesti, ale třeba brácha je tvrdé a přísné výchovy taky dobrým důkazem. Neudržel stolici až do svých 17ti let. (dostalo ho z ní až první děvče)
Omlouvám se,ale připadne mi,že psychologa byste měla navštívit asi Vy.
U dcery se může jednat o nemoc zvanou Diabetes Insipidus,kterou Vaše dcera bohužel ovlivnit nemůže,,obvzlášt pokud se Vám zdá,že má mimo čurání taky stálou potřebu-pít. Nemoc jde úspěšně léčit tabletkami pod jazyk ,nebo sprayem do nosa.
Tvrdit,že v 6 letech dcera koná tuto věc naschvál je ,,slušně řečeno,,-STUPIDNÍ.
S pozdravem Martina V.
Spíš pije málo. Hodně málo. Nevím co označit u ní jako naschvál a co ne, když z ničeho nic přijde ke svému bratrovi a bouchne ho nebo kopne až má modráky. Mé rodiče a její přátele nejdřív olizuje a pak jim nadává do zlodějů a když jí řekneme, že to by neměla, tak se sama zfackuje. Já toho psychologa pro ni tedy hledám. Toto podle mě normální není. Když vím, že jejich matka je tahala do hospod a mezi bezdomovce a bývalé trestance, asi to pochytili některé chování tam. Asi i u těch bezdomovců viděla, že čůjají všude.
Pane Bože, chudák dítě, bude trvat dost dlouho než se dá do normálních kolejí. Chce to trpělivost a dobrý osobní příklad. PT /stařenka/
Podle toho, co píšete, je to děvčátko zoufale neštastné a nutně potřebuje vaši pomoc = lásku a pocit jistoty. Nic z vámi uvedeného neberte jako naschvály, ale jak už někdo dříve napsal volání o pomoc! Jediným lékem pro ni je bezbřehá a nesoudící láska. Psychologa v každém případě vyhledejte.
Odpovím vám jednoduše a věřte, že vím o čem mluvím. Jelikož se jedná o 6ti letou dívenku, tak..
bouchne nebo kopne do bratra = závist, vztek na něj, bolest v ní, chut se pomstít. Důvod? Má pocit, že bratra máte radši. (já jsem bráchu naprosto nenáviděla)
tak se sama zfackuje = obdoba sebepoškozování, trestá se sama za to, že vůbec žije, že je na obtíž. Snaží se zavděčit, radši se dopředu ztrestá sama, abyste to nemuseli dělat vy (obdoba pomoci s úklidem, např.)
To je k děvčeti.
K vám paní Balová. Já mám divný strašidelný pocit, že vy to děvče ani nechcete, je pro vás tím spratkem, tou přítěží, co místo aby byl vděčný, tak vám permanentně kazí život. Viz. olizuje. Proboha kolik opovržení v tom slovu je. Pochytila chování ... z toho cítím ano, je taková a jiná nebude. Dejte jí do dětského domova, dokud je čas. Je malinká a potencionální pěstouni se o ní poperou. Vy budete mít klid a děvče lepší život. Takhle se budete trápit obě. Po tomto příspěvku to opravdu vidím jako nejlepší řešení.
Omlouvám se jak to vyznělo. Nevím jak u dítěte nazvat olizování. Možná se v tom odrazil především můj vztek na jejich matku, když je nechávala doma úplně samotné a pak jako kompenzaci je vzala mezi bezdomovce a do hospod.
Snažím se jak jen to jde, jsem pořád s nimi doma, ve dne v noci, když zapláčou jsem u nich a utěšuju je. Jsem nervózní a mám strach, když s nimi matka (při pravidelné návštěvě a braní ven) nepřijde včas a už se venku stmívá a oni zmeškali braní léků.
Beru je oba dva stejně. Někdy napomenu jednoho, někdy druhého. Nedavám jednomu přednost. Snažím se, aby se ve všem prostřídali, aby na sebe tolik nežárlili. Doktoři i říkali, že jsou na úrovni mnohem menších dětí.
Je to běh na dlouhou trat, ale už udělali hodně pokroku a naučili se dost věcí. Martin začal mluvit a Kristýnka zdravit a hrát si s ostatními a taky barvy. Dovádím s nimi a jezdíme k mojim rodičům, kde je pejsek a víc laskavé péče najedou, takže se tam taky vyřádí a doma jsou pak i veselejší.
Sleduji, že ani jeden bez druhého chvíli nevydrží a i když se škádlí a Kristýnka občas Martina kopne nebo bouchne, tak i se o něj stará a pomáhá mu. Snažíme se jim vynahradit, co do teď neměli. Doma mi vyčítaj, že nejdřív myslím na děti a sobě nic nekoupím. Doufám, že jednou to vše postupně vyřešíme. Jen se právě bojím, že na ně má jejich matka špatný vliv, ale nemůžu jim mámu zakázat.
Tak to je dobře, že jde jen o nedorozumění, ale jistě chápete. Koukám, není vám co závidět, je to boj, ale věřte dětem, i sobě. Já bych radila dojít k tomu psychologovi, určitě vám dobře poradí.
K té matce. Můžete jim mámu zakázat a dokonce to vidím jako dobré řešení, hlavně kvůli dětem. Vždyt vy uděláte s dětmi 5 krůčků kupředu a díky matce jste vzápětí 8 kroků zpět. Zajděte na sociálku, mohou matce zakázat předběžným nařízením styk s dětmi. Podle toho co píšete, v tom nebude problém. Držím palce.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.