Nejste přihlášen/a.
Zdravím,
s přítelkyní budeme 4 roky a před 2 dny jsme se skoro rozešli. Problém je v tom, že po dlouhém dopisování a telefonování, kdy jsem si já sám byl jist, že rozchod chci, jsem nakonec ustoupil. Když se mě ubrečeně v telefonu zeptala, jestli se s ní rozcházím, nedokázal jsem říct ANO, protože mi jí bylo strašně líto jak brečela a jako bych si začal uvědomovat, že rozchod by byla chyba, že s ní ještě být chci, protože ji miluji, jen jí nedokážu ublížit. Kór když mi říkala, že beze mě nedokáže žít a že nechce, abych odešel atd. I přes to, že jsem 5 dní před tím od rána do večera myslel na to, že rozchod chci a byl jsem 100 % rozhodlý. Nechápu proč, když přišlo na věc a jediné co stačilo říct, je "ano, rozcházím se s tebou", tak jsem to říct nedokázal a začal jsem se zamotávat v tom co chci a nakonec řekl, že to ještě zkusíme. Momentálně mám smíšené pocity a obávám se, že rozhodnutí budu litovat. Bohužel ale představa, že jí tím rozchodem strašně ublížím, je nesnesitelná.
Jen pro lepší pochopení, už asi 5x za posledních 5 měsíců jsme se "skoro rozešli", ale nakonec se udobřili, jenže samozřejmě vždy časem znovu nastal problém, stejný a nebo ještě mnoho dalších. Také se věčně hádáme o blbostech, ale i důležitých věcech, navíc intimita u nás už žádná neexistuje. Nám oběma je 22 let, ještě spolu nebydlíme, ale právě se na to chystáme, proto také nastal probém, protože bysme se do týdne měli rozhodnout a dát vědět majiteli bytu. Co byste dělali na mém místě? Zkusit to fakt znova s tím, že společné bydlení by náš vztah úplně změnilo, nebo sebrat odvahu a i přes její bolest říct, že je konec, než bude pozdě?
Předem děkuji za jakoukoliv odpověď.
Podlehl jsi citovému vydírání, a to nikdy není dobře. Už teď pochybuješ a vcelku správně tušíš, že to nemá budoucnost. Něco málo si slibuješ od společného bydlení, že se něco (možná) změní. Nezmění, to si jen namlouváš, aby sis svoji nerozhodnost aspoň trochu omluvil, protože dobře víš, že to tak nechceš.
Zdravím. Slepované vztahy málo komu vydrží. Myslím, že společné bydlení by nefungovalo, pokud vztah chcete lepit jen proto, abyste jí neublížil. Nenechte se citově vydírat ani ovlivňovat. Rozejděte se s ní slušně, společné bydlení odpískejte. Žijte si každý svůj život a najděte si časem vhodnější partnery. Několikrát lepený vztah plný hádek, bez intimností atd. by dlouhodobou spokojenost nepřinesl ani jednomu z vás. Je to jen ztráta času pro oba dva. Rozhodnutí je ale na vás..
Vy máte jasno. Píšete, že chcete být sám, nechcete být ve vztahu. Tak se do toho nenutte jen ze soucitu. Ona se s rozchodem časem vyrovná. Když s ní zůstanete za takovýchto podmínek, může jí to ublížit ještě víc, než rozchod. Rozcházíte se v názorech na důležité věci a to není pro dobře fungující vztah dobře. Možná máte společné jen jedno - oba jste trochu psychicky nevyrovnaní.
Tohle nemá smysl. Myslím, že každý jsme si ořval nějaký ten rozchod. Vypadalo to, že se nám zbortil svět, ale čas to zahojil. Ona necítí, že už to dávno není není ono? Máte rozdílné představy, a ve společné domácnosti by to nedorozumění gradovalo. Prostě jedna poučná kapitola končí.
Řekni jí, žes nespal a přemýšlel, jak jí to říct. Prostě, že jsi vše znovu přehodnotil a rozhodl ses, že do toho společného bytu nejdeš. Žes to minule slíbil? To jen proto, že tak zoufale brečela... At si ale vybaví všechny ty neshody a hádky. Vždyt to k tomu spělo. Nemá smysl prodlužovat agonii. Život je na etapy. Popřej jí štěstí, a nadechni se do svobody.
A nevyčítej si, když bude hysterčit, Musí pochopit, že to tak mělo být. Každý konec je začátkem něčeho nového..
Dříve jí právě docházelo, že už náš vztah není v pořádku, stejně jak mně. Jenže poslední týdny říká jen, že stojí za nic, protože spolu ještě nebydlíme, tím by se vše zlepšilo. Tomu trochu věřím, ale ne úplně. Ještě si to promyslím a budu to muset udělat, jakmile přijde na rozhodnutí ohledně bytu. Každopádně díky za radu.
Znám lidi, co se rozvedli a znovu vzali. Jestli byste se rozešli, nikde není psáno, že se třeba po pár letech znovu"najdete".
Jsem pro rozchod, evidentně si nerozumíte. Za 4 roky byste se už museli někam posunout, místo toho se jen neustále hádáte.
Pokud byste se sestěhovali, myslíte, že by se situace vylepšila? Právě naopak, bylo by to ještě horší, hádky častější...Takže se ptáte, zda společné bydlení váš vztah změní. Ano, změní - K HORŠÍMU.
Kdybyste byl opravdový chlap, dokázal byste říct: Ano, rozcházíme se, je konec. A bylo by hotovo. Proč trápit sebe i ji různými výstupy a hysterickými scénami? Prostě to vyslovte a bude hotovo. Smutno jí bude, Vám taky, ale život půjde dál a časem si oba dva najdete jiného partnera. A přeji, abyste oba zvolili na 2. pokus dobře. Ty 4 roky, to byla jen promarněná léta, která nevedla k žádnému zdárnému konci. Jaga.
Přítelkyně tomu pevně věří a tím mě k tomu přemlouvá, což i trochu začíná fungovat, jenomže dokud mě nepřemlouvala, věděl jsem, že nefunkční vztah z jakéhokoliv důvodu se stěhováním zachránit nedá. Problém je, že si představuju, jak by to doopravdy mohlo být fajn, ale riskovat to, když potom nebude cesty zpět, to nevím.
Díky ale za radu.
Pronájmu bytu se vyhněte.
To byste si na sebe ušili jenom bič a přišli o spoustu peněz.
Pozor na vydírání typu, ty jsi nechtěl do pronájmu a náš vztah tím pádem jde do krize. I když byl už dávno předtím.
Pokud se hádáte už nyní, manželství to nespraví, do manželství = společného bydlení máte vstupovat plni lásky.
Zkusili jste si vztah, ale na celý život to není. Vy jste ještě moc mladí a tohle byla zkouška. Další vztahy bývají už lepší, s rozumem a zkušenostmi.
Musíte to navlíknout tak, aby se rozešla ona s Vámi. To zvládne lépe. Kdo dává kopačky, ten je na tom lépe.
Vycouvat z podnájmu, nesnažit se kupovat dárky, kytky, usmiřovačka, nechtít sex, nepřicházet s nápady, být laxní, neprojevovat vřelost, nevymýšlet akce, být smutný, nevrlý apod..
Jenom takový můj nápad, abyste neměl strach, když ji postavíte před hotovou věc, aby si nechtěla něco udělat. At je aktivní v rozchodu ona.
Pravda, přišli bysme o hodně peněz, ten pronájem není zrovna levný, dokonce 2 měsíce zpět jsme byt za stejnou cenu odmítli, protože byl drahý. A máte pravdu, já zastávám to, že společné bydlení, stejně jako potom manželství či dítě, má být vyvrcholením krásného bezproblémového vztahu, kdy si dva jedinci rozumí a milují se nadevše. V našem případě, společným bydlením chceme přijít na to, jestli náš vztah bude fungovat, jestli spolu budeme mít nějakou intimitu atd a to je děsivé. Ještě k tomu už teď vím, že přitelkyně nechce nikdy vlastní děti, ale prý se to může změnit, jenže já vím, že bych nikdy jiné než své vlastní nechtěl (samozřejmě kdyby to zdravotně jinak nešlo tak jo, ale jinak ne).
To jsem právě zkoušel. Dříve když jsem se choval odtažitě, tak jsme se hádali a pak byl ten "rozchod", který ani jeden z nás nedokončil, ale já byl ta citlivka, co si zabrečel a nechtěl jí nechat jít a ona mě nakonec taky ne..Teď je situace jiná, choval jsem se asi měsíc odtažitě a místo toho, aby toho měla plný zuby, tak z toho byla smutná a říkala mi to. Jak kdyby mě poprvé doopravdy potřebovala a mrzelo jí mé chování. K tomu jsem momentálne v covid karanténě a říkala mi, jak každý den brečí, že je sama a že ji strašně chybím. To vše zkomplikovalo, protože teď můžu být za tu svi*i jen já. Ona prostě potřebuje jít od rodičů, protože s nimi má velké problémy a kvůli nim má i psychické potíže..Proto je pro mě ještě horší ji nechat ve štychu.
Tak si to pořádně rozmyslete.
Nyní za to mohou rodiče, později ve vztahu, abyste za to nemohl Vy sám /důvod se vždycky najde a kdo bude po ruce?/.
Někdy člověk utíká do nemoci, když neví, neumí, nezná cestu co dál se životem.
Normální je se nehádat, a řešit nastalé problémy. Jakmile jste se už jednou začali hádat, použili zvýšený hlas, nebo nějaké peprnější slovo, věřte, že při dalších, větších neshodách bude tento vzorec opět použit a bohužel, bývá i gradace.
Abyste celý život neustupoval, protože je slečna nemocná.
Pokud se pokusíte o samostatné bydlení, nelze než přát, at se vše v dobré obrátí, když budete mít soukromí. Rozhodnout se musíte sami.
Pokud slečna bere nějaké léky od psych. lékaře, tak některé snižují libido. Zjistíte z příbalového letáčku.
Léky zatím žádné nebere, takže tím to nebude. U hádek bylo řvaní, z její strany i sprosté, hnusné nadávky, dokonce i facka..já vždy pouze kvůli těmto věcem zvýšil hlas a byl jsem zlý, ale vždy bez nadávek a fyzického ublížení, to bych neudělal..Každopádně děkuji za názor a pořádně si to promyslím Ty hádky by se mohly dost pravděpodobně ještě zhoršit.
V popisu chybí důvod k rozchodu. Jestli spolu chodíte 4 roky a ještě spolu nebydlíte, je zákonité, že takový vztah je přechozený. Scházet se takovou dobu musí být děsná nuda a zcela pochopitelný důvod k nespokojenosti. Proto by bylo potřeba zjistit, jestli se s ní rozcházíš z důvodu přechozenosti nebo jiných neshod a teprve pak podle toho udělat závěr.
Důvod rozchodu: samozřejmě je to i přechozenost, ale také hádky, jiné názory, velké neshody ohledně našich rodin, žádný sex a intimita (ale ta není prý kvůli nulovému soukromí u ní doma, kde jsou rodiče, jenže intimita nebyla ani dřív). Taky já osobně se chci věnovat sebe, vlastně si uvědomuju, že nechci být ve vztahu, chci se věnovat svým koníčkům a chodit se bavit..Oba do budoucna už teď chceme něco jiného, jen si nikdy nakonec nedokážem připustit, že k sobě nepatříme.
Věnovat se sobě a svým zájmům můžeš i ve vztahu, přece nebudeš nikde zavřený. A žádná děcka nebudeš ještě dlouho hlídat. Ostatně i s nimi se dá podnikat plno aktivit.
Je potřeba si přiznat, že holky jsou v tomhle věku dospělejší. Jestli jsi rozhodnutý se s ní rozejít, tak to udělej. Jestl ale uvažuješ o rodině v budoucnosti, tak také počítej s tím, že výběr po čase bude hodně omezený. Jakmile se začne započítávat karéra, majetek, hypotéka a děti z předchozích vztahů, nebude úplně snadné někoho najít bez nutnosti tolerance.
Nečtu odpovědi, třeba se budu opakovat.
Pardon, to jste takový srab, že byste se rozcházel po telefonu nebo dopisování? Fuj tajbl. Tohle dělají náctiletí.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.