Těžký odchod z práce

Psychologové takovou změnu doporučují tuším 2x za život. Já si prošla za 36 let osm pracovišt. Buď kvůli stěhování nebo mateřským nebo za zajímavější specializací či vyšší pozicí,... a v důchodu za koníčkem /to až později, to do těch let nepočítám/. Všude bylo něco fajn a všude nějaký ten mínus. Měla jsem štěstí na lidi a mám na co vzpomínat. Prostě změna k životu patří.

Mám už pracovní život takřka za sebou, teď pracuji jenom proto, že mě to hodně baví a mám kolem sebe suprové lidi, ale taky jsem zažila během let 5 zaměstnavatelů. Z České pojištovny jsem odcházela po 15 letech, protože PPF to tenkrát koupila a nenechala kámen na kameni, všem bylo nabídnuto klientské centrum nebo odchod. Z toho jsem se vzpamatovávala hodně dlouho, měla jsem 47 let, 15 let do důchodu a panickou hrůzu ze změny. A pak jsem prošla výběrkem na OSSZ. Práce velmi náročná a krásná, objevila jsem v sobě vlohy pro jednání s lidmi, hodně mě to nabíjelo, ale po 8 letech jsem postoupila na žebříčku dál než jsem chtěla - a po dalších 5 letech vedení oddělení jsem na vlastní žádost odešla zcela vyhořelá a k smrti unavená, dva roky před důchodem. Ale jeden známý mi v poslední chvíli (už jsem měla domluvený termín na vyřízení předčasného důchodu) nabídl práci, vlastně v podstatě prosil, že potřebuje pomoci. A já jsem se ocitla v pracovním a lidském ráji. Jsem za to vděčná a jsem štastná, že pracuji už jenom proto, že chci. Tohle přeju každému.

Vlastně jsem si každou změnou pomohla k lepší práci, poznala jsem úžasné lidi a vždycky se mi otevřely nové oblasti, do kterých jsem pronikla, nasbírala jsem nové znalosti potřebné pro běžný život. Nebojte se ničeho.

Ano, někteří to tak prostě mají. Ale podstatu v optimismu do budoucna bych viděl ve Vašich vlastních slovech: Cítím to tak, že pohodlnější by bylo zůstat, ale zdravější je tu změnu provést.

Po příchodu nového vedení jsem já a několik dalších 50+ odešli z práce po bezmála 30 letech a nelituji, zůstali tam jen dlužníci a vlezdoprdelkové...s odstupem času si říkám proč sem to neudělal dřív.

Člověk za život potkává různé lidi, buduje si přátelství. Po 20 letech práce, chápu, že se Vám neodchází snadno. Ale změna je život. A pokud jste byl v minulé práci nespokojený a naskytla se Vám příležitost lepšího zaměstnání, nerozmýšlejte se a nastupte tam. Kolegy a kamarády si tam brzy najdete. Práci se naučíte, jistě víte, co obnáší a věříte si.

Přišla prostě změna. Vždyt i s bývalými kolegy se můžete občas setkat a popovídat. I když ze zkušeností vím, že mezi těmi setkáními jsou stále větší a větší mezery.

Přeji Vám, at se Vám v nové práci líbí a at si rychle zvyknete. Nemůže přece člověk zakrnět na jednom místě, když mu život nabízí další možnosti. Jaga.

Naprosto Vás chápu, po 18 letech jsem oděšel z firmy za slíbeným lepším. Po roce jsem zjistil, že to rozhodnutí jsem měl udělat již dávno. Jelikož kolem bývalé práce jezdím stále, už necítím ten stesk po tom bývalém a je mi krásně. Dříve jsem se tam zastavil, ale teď již nikoliv.

Také jsem asi po 19 letech musela změnit zaměstnání, ale my jsme dostali výpověď, podnik se zrušil. Najednou jsem se ocitnula na Pracáku, pro mě hrůza., patřit mezi ty nezaměstnané. Ale nabídli mi tam docela slušné místo a do půl roku jsem byla zase zaměstnaná. Všechno tam bylo jiné a vůbec jsem si nemohla zvyknout i na nové lidi, stýskalo se mi po bývalém pracovišti. Ale jak mě lidi poznávali i při práci,tak si mě oblíbili a ani mě už nepřišli cizí. Mám tu už hodně kolegů kamarádů a nových kamarádek. Ale jako i jinde, i zde se najdou takové ty pomlouvači, drbny atd. Ale začít zase znova, to už bych zažít nechtěla.

To je asi normalni, clovek si zvykne na kolektiv, denni rutinu a bere to jako urcitou ,,zivotni jistotu´´ . Proto je kazda zmena krok do neznama, clovek je v podstate zase na startu. Sam jsem to prozil nekolikrat. Kazdy normalni clovek si cas od casu polozi na pomyslne misky vah - vyplati se mi zustat na tomto miste, nebo je cas jit dal.

Naposledy jsem treba menil misto pred 12 lety, kdy jsem byl ve firemni hierarchii hned pod majitelem, sefoval jsem cca 50 lidem. Vse v cajku, byli jsme fajn parta, prace docela fajn, ale plat mizerny a majitel prochazejic nejakou krizi stredniho veku magoril cim dal vic. Taky se mi nechtelo, ale jednoho dne cise pretekla, dal jsem vypoved - a rozhodne nelituji

Nejdříve si domluvte nástup do nového zaměstnání, nejlépe se smlouvou. Nezapomeňte, že výpovědní lhůta je dva kalendářní měsíce (květen, červen), pokud Vás zaměstnavatel nepustí dohodou (nemusí).