Tolik neštěstí

Ještě přidám svůj názor - nechcete brát antidepresiva. Existují anxiolytika (léky proti úzkosti), která Vám může předepsat praktický lékař. Mám s nimi osobní velmi dobrou zkušenost. Nemohla jsem spávat hrůzou, co bude zítra v práci, jestli všechno stihnu a zvládnu, a doma to tenkrát taky za moc nestálo. Můj praktik mi předepsal myslím Citalopram v nejnižší možné dávce, po měsíci užívání se mi rozjasnil svět. Po necelém roce jsem ho pomalu vysadila a od té doby (cca 5 let) nemám žádné potíže. Nezříkejte se snadné pomoci.

S těmi dluhy neporadím, sama se jich nesmírně bojím. Ale to úmrtí - je to sice smutné, ale patří k našemu životu. Každý z nás jednou odejde. S tím se musíme smířit.

Vzpomínám - maturovala jsem v roce 1974 na SŠ. A druhý den mi náhle, zničeho nic umřel tatka. První a poslední infarkt. 49 let. Byla jsem bezradná a přišla o všechno. Zkoušky na VŠ byly v den kremace. Navíc mamka mi hned dost neomaleně řekla, že mě teď stejně na další škole vydržovat nemůže, nebude na to mít bez táty peníze. A já, 18 letá trouba, jsem chápavě mlčela. Kdybych věděla tehdy, co vím dnes, určitě bych si sehnala brigády, sirotční důchod a nějak to zvládla. Byla jsem hloupá.

Nyní je ve stádiu odcházení právě ta matka. 88 let, už asi 4 roky úplný ležák, v ústavu, ani si nesedne, neotočí se na stranu, leží na zádech jako prkno a nic si sama nepodá. Krmí ji, vylučuje do plen. Nic ji nezajímá, nemluví, nepoznává. A já si říkám, na co ten život vlastně je? Otec zemřel brzy, ale pamatuji si ho veselého, silného, zato tenhle věchýtek? Někdy si myslím, že by jí bylo líp už tam nahoře, tohle živoření není život, jen trápení její i lidí okolo ní.

Přejte tatínkovi klid, vzpomínejte na něj, choďte na hřbitov s květinami a svíčkou. Nic víc už pro něj stejně nemůžete udělat. Jaga.

Ještě mě napadlo - zůstala maminka sama? Po smrti manžela jistě bude potřebovat pomoc. Nemohla byste se nastěhovat k ní? Ve dvou se ten smutek přece jen snáší líp.

Neznamená, že když vás stíhá jeden malér za druhým, že tomu musíte podléhat. Ano, bojujte. Ty rady o úřadu práce apod. samozřejmě platí, pozor na další dluhy např. na pojištění. Pokuty jsou veliké. Kolik vám je let a jaké máte vzdělání? Vím o možnostech zaměstnání, za slušné peníze, u několika seriózních prosperujících firem, i s možností ubytování, jen chtít. Pokud to myslíte vážně, kontaktujte mě vnitřní poštou, nebo si vytvořte novou e-adresu a uveďte ji tady. Hned jak vám napíši a budeme moci komunikovat na našich normálních adresách, ji zase zrušíte, aby vás nikdo neotravoval. No, je to na vás! Věřím, že nechcete jenom fňukat ale tu blbou situaci řešit. Zdravím vás, Ajka!

Snad jste se zaregistrovala na ÚP a máte nárok na nějakou podporu.

Pokud ne, tak učiňte a hledejte si sama aktivně práci. Pokud by to bylo beznadějné, poohlídněte se po práci mimo svůj obor, a v nejhorším případě po brigádě, kde nemáte nic moc jistého.

Myslím, že je fajn, že bydlíte u někoho a tím pádem nemáte tak velké náklady na bydlení.

I když píšete, že to nefunguje, tak nevím, z jaké strany, ale prostě se zkliďněte, buďte vděčná a hlavně diplomat. Že máte střechu nad hlavou a kamarádovi ustupte, buďte vlídná, nezavdávejte příčinu ke střetům. Alespoň já bych takhle ustoupila s myšlenkou, že to není napořád. Právě překlenout to špatné období.

Pokud bydlíte v domečku, pomáhejte aktivně. Optejte se, co je potřeba udělat na zahradě a přispějte k hezkému bydlení, posekat trávu, vyplít záhonky, pohrabat spadlé ovoce, ostříhat odkvetlé květiny apod..

V bytě něco vygruntovat, je půl roku po vánocích, můžete vyklidit špajzku, vytřít a srovnat zásoby apod..

Fyzickou prací se dostanete také do normálu.

I když máte finanční problémy, tak si partnera vedle sebe můžete najít. Nebo to alespoň zkusit s tím, že nyní koukáte na každou korunu a musíte být skromná. Získáte tím trošku sebevědomí. Je plno kluků, kteří nemají velký majetek, ale mají práci a žijí skromně. A nechtějí náročnou dívku vedle sebe. Když uvidí, že se snažíte napravit své chyby, tak i ten vztah může vyjít. Pokud je v okolí farma na samosběr jahod, vydejte se tam a snažte se jíst co nejvíce ovoce. Jahody jsou moc zdravé na psychiku.

Je takové úsloví - dej do pořádku maličkosti a velké věci se dají do pořádku samy od sebe. Takže - proč nemůžete bydlet u matky? Určitě se zaregistrujte na Úřadě práce, aby za vás platil ta zákonná pojištění. Zkuste najít práci i s ubytováním - třeba i na dočasnou dobu. Hlavně nepoužívejte slovo bojuji - každý boj je protivení se osudu. Nemáte nějaké příbuzné, kteří by pomohli na přechodnou dobu?

Vypadá to, že si autorka chtěla jen postěžovat...na sebe samotnou. Na nabídku zajištění dobré práce za dobrý peníz, dokonce i s možností bydlení, nezareagovala, takže problém nejspíš je v tom, že se jí nechce dělat a její dluhy, které každým dnem narůstají penalizacemi apod. ji nezajímají. No, tak si tady poplakala, a to je všecho. Má cenu snažit se takovým lidem pomáhat! Pěkné dny všem!