Nejste přihlášen/a.
Dobrý den, moc mě to trápí a nemám se o to s kým podělit, protože se za to stydím a připadám si uplně nemormální, že snad to takhle blbě mám jenom já Už roky žárlím jako pominutá na přítelovu NEJLEPŠÍ KAMARÁDKU...Tohžádné jiné ženské nežárlím, jen na ni...samozřejmě to tajím a přítel ani ona to asi ani netuší.. Ale vždy mám sevřený žaludek, když jsme všichni spolu...všímám si každé reakce jeho k ní..jakéhokoli pousmání a každičká malá laskavost mezi nimi i jako přáteli mi hrozně vadí ...On ji kdysi měl moc rád, ale ona ho nikdy nechtěla...Jenže já se pořád bojím, že v něm stále něco zůstalo...Nepomáhá mi ani to, že ona má toho svého a já svého...Kromě toho je moc hezká, mladší a štíhlejší než jsem já takže si asi s nějakým nedostatkem sebevědomí hlavu neláme Nepomáhá ani, že ten můj už si mě chce pomalu vzít, já snad nepřestanu žárlit ani po svatbě Celkem mi to ničí život, nedokážu být sama sebou a když vím, že on jede k nim do vsi třeba za známýma nebo k příbuzným, vždy se děsím toho, že ji jen tak přátelsky navštíví a posedí ..Snažím se vydržet se chovat důstojně a nevyzvídat, co že za ní jezdí a co tam dělají a bla bla...nechci aby mě měl za žárlivku, ale co mám dělat, opravdu mě to trápí.. Děkuji za každou radu..
Ufonko, dvě odpovědi které jste už dostala jsou velmi přínosné a důležité. Pokud má pravdu papen a příteli nevěříte, je něco špatně. Možná v příteli a Vy si to nechcete přiznat, ale dřív nebo později se to v manželství projeví. Možná je to ve Vás, protože ne že nevěříte jemu, ale máte pochybnosti o sobě. (jak píšete nepřijdete si dost hezká). S raadkem souhlasím v tom, aby jste si promluvili. Je to ohromná věc do dalšího života, umět spolu mluvit i o nehezkých věcech. Věřte mi, že dřív nebo později zamilovanost pomine. Váš protějšek nebude ten pan úžasný, bezchybný,báječný, ale budete ho mít ráda i s chybami, které později uvidíte. Stejně bude vidět on Vás. Život je správně nastavený, po zamilovanosti přijdou děti a budete se soustředit na ně. Promluvte si s přítelem, ale ne vyčítavě, neplačte u toho, nedělejte scény, zkuste to trošku s humorem. Víte, takové to "tak si představ zlato, já jsem se asi zbláznila, ale já normálně žárlím". Mluvte o sobě, ne o něm. Nemluvte o tom jak on ubližuje Vám, začal by se oprávněně bránit. Mluvte o tom, jak Vám ubližují Vaše vlastní pocity. Já dnes dokážu manželovi říct úplně normálně " prosím tě ty mi poslední dobou hrozně lezeš na nervy a já nevím proč" ale neřeknu to nenávistně, jen to konstatuju u kafíčka, když je pohoda. No a v té pohodě manžel řekne "a prosím tě proč?" a jelikož nechce narušit klid, pobavíme se v klidu... Ke konci hovoru zjistím, že řeším prkotiny, vyčistí se vzduch a jedeme dál..
Možná je to blbý nápad, záleží na okolnostech, ale nemohla byste si z ní udělat SVOJI nejlepší kamarádku? I když... moje (bývalá) nejlepší kamarádka už 25 let žije s mým bývalým manželem... Ale ve skutečnosti mi prokázala obrovskou službu, sama bych se k rozvodu neodhodlala a nebyla bych 25 let spokojeně vdaná za báječného chlapa. Zvažte to.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.