Nejste přihlášen/a.
Dobrý den, moc bych si přála, kdyby se mezi Vámi objevil někdo, kdo se teď cítí podobně jako já. Jde o to, že jsem si prošla dost těžkým obdobím v práci, doma, měla jsem spostu placení, do toho velké problémy se spánkem, zatím co přítel to věděl, nebyl mi v tu chvíli moc oporou a stále jen spal. Mě to vysávalo energii ještě víc a myslela jsem si, že bude lepší, když budeme bez sebe. Všechno jsem to tak nějak psychicky nezvládla. Byla jsem na něho nepříjemná, ale chtěla jsem jen trošku pomoct. On vždy jen stál, nic neřekl a usmíval se. To mi dráždilo ještě víc. Nakonec jsem ho nechala odejít, ale nemohu bez něho žít, hned po dvou dnech jsem ho prosila na kolenou s velkým pláčem, at mi všechno odpustí, že jsem vyhořela, ale on mi jen řekl, že spánek a kamarádi jsou pro něj důležitější a, že chce být sám. Byli jsme spolu rok, každý den. Už je to dlouhá doba, co jsme bez sebe. On si v podstatě užívá života, jako bych nikdy nebyla. Bydlel u mě, měl semnou vše, vařila jsem každý den, nemusel kupovat ani dělat vůbec nic, o nic se nestaral, ani nepřišel s tím, že by mi třeba přidal na vodu. Jenže byl to nejlepší, co mě vlastně mohlo potkat. Byl hodný. Vše co dělám, bych chtěla dělat s ním. Bojím se, že už mi ho nikdy nikdo nenahradí, že už mi s nikým tak nebude, že jsem přišla o to nejlepší, co jsem mohla a teď zůstanu sama. Občas si s nějakým někam vyjdu, ale prostě to není ono. Nemůžu ho dostat z hlavy, dokonce jsem skončila na práškách. Sportuju, chodíme s pejskem na procházky, ale ten každodenní pocit, že už nebude nikdy můj, je strašně bolestivý. Přijdu si úplně prázdná. Je nějaká rada, jak to všechno vymazat? Jak jít dál s hlavou vzůru? Jak se nezhroutit pokaždé, kdy mi ho něco připomene? Je možnost si najít opravdu někdy někoho, ským nám bude zase tak dobře, nebo se v tom člověk bude plácat opravdu hromadu let. Strašně si to vyčítám a mrzí mi to.
Já bych Vás poprosila, abyste si minimálně 3x za sebou přečetla první část Vaší vlastní "zpovědi". A to až k té větě "Byl hodný..."
A jestli ani pak si neuvědomíte, že hodný nebyl a že Vás jenom využíval, tak Vám nikdo žádnou radou nepomůže. Jak můžete takového člověka považovat za "to nejlepší, co Vás v životě potkalo", to vůbec nechápu.
Když pominu u zakladatelky otázky sklony k silné hysterii, tak bych řekla, že má velké mindráky. Vykupuje je tím, že se nechá lidmi využívat. V každém případě podle mého názoru to nejlepší, co ji potkalo je, že je pryč a jí se otevřela cesta k normálnímu vztahu. Kde jeden nezneužívá druhého a za tuto životní lekci by zakladatelka měla být vděčná a neopakovat chyby.
Co to zas je za dotaz? U tebe rok bydlel někdo, kdo se o tebe vůbec nezajímal, s ničím ti nepomohl, nic s tebou nedělal, ... a teď, když tam není, tak ti to chybí?!
Máš jeho fotku? Jestli ne, tak jen na papír napiš jeho jméno. Pak pověs tu fotku nebo papír na zeď a hned na tom budeš úplně stejně, jako dřív.
Ne, fakt nechápu, co ti chybí, v čem vidíš problém. Kdyby sis nadávala, že jsi ho měla vyhodit už dávno, tomu bych rozuměl. Ale že ho chceš zpátky, tomu teda ne.
Myslím, že zakladatelka prožila vztah s domácím násilím. Proto další vztah, kde dotyčný nebyl chlap, ale jen atrapa, hodnotí s nadšením, že partner byl hodný. Myslím, že nepochopila, že když se bude starat a živit celý panelák, také na ni budou všichni hodní, protože nikdo si nebude ničit zlaté vejce...pramení to z minulosti, bud doma viděla domácí násilí nebo ho sama prožívala. Tací lidé pak ustupují hajzlíkům po zbytek života. A jsou vděční i za jeden trochu přívětivější pohled či slovo. To pak nastupuje i závislost a ustupuje logika a zdravý rozum.
V ničem vám nebyl oporou, nepomáhal jen spal, to byl skvělý partner, nebydlel u vás zadarmo? Nemáte vyřešenou minulost, tak bych se ještě nevrhala do dalšího vztahu. Máte ráda samu sebe? Na terapie chodíte? Najděte si koníčka, který vám zabere volný čas a vy nebudete přemýšlet, jak byl váš bývalý úžasný, když takový nebyl. Můžete vyzkoušet napsat mu dopis, který po dopsání spálíte, to je dobrá terapie.
Toto sem píšete snad půl roku pořád dokola. Měla byste vyhledat psychologa a psychiatra. Přijde mi to jako nějaká obsese - i to samotné psaní na poraďte, i řešení bývalého vztahu.
Ano, ano, píšete, hledáte někoho - kdyby se mezi Vámi objevil někdo, kdo se teď cítí podobně jako já.
Ano, někdo už se tady na poradně nedávno objevil. Vložil identický nástin tohoto soužití. Nevím už, pod jakým nickem, ale když si dáte práci, tak tu slečnu objevíte a budete si moci počíst nějaké odpovědi, případně ji kontaktovat /pokud bude registrovaná.
Možná ale, že jste to jenom opět vy sama a vkládáte sem stále stejné dotazy.
Jinak to chce čas, samozřejmě, za dva roky si třeba už nevzpomenete ani, jak se jmenoval.
Takovou ženskou jako jste Vy je štěstí potkat.Kéž by jich bylo víc
Pán u Vás bumbal,spinkal,papal,hajal a spokojeně žil včetně nulových investic a Vy jste předním ještě lezla po kolenou a prosila ho at neodchází a vrátí se !
V každém případě plusové body pro Vás a závidím muži který se jako další usadí ve Vašem srdci.
Dobrý den. Takových chlapů, kterým by se líbilo být Vámi vydržováni, jistě najdete spoustu. Ale opět říkám – v první řadě si dejte do pořádku svoji psychiku a pak najdete i lepšího chlapa. Máte to v hlavě špatně nastaveno. Užíráte se zbytečně tím, že on si žije svůj život bez Vás, zatím co Vy toho nejste schopná. Dokud se nevyrovnáte s minulostí, nebudete na nový vztah připravená. Pokud to sama nezvládáte vyhledejte odbornou pomoc. Vy si nemáte co vyčítat. K životu patří sbírání zkušeností. I těch špatných. Chlapů je na světě dost a mnohem lepších! A věřte tomu, že každý je nahraditelný..
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.