Hele, chce to klid. Změnit se to určitě může, protože píšeš, že bys rád chodil ven víc. A jestli budeš dělat něco pro to, co chceš- třeba si najdeš nějakej koníček, kde potkáš lidi nebo se budeš snažit víc komunikovat s lidma ve třídě a tím se s nima víc zkamarádíš, tak rozhodně máš šanci na změnu. Ale musíš pro to něco udělat! Jinak to nepůjde.
Neznamená to ale, že musíš mluvit se všema a stát se extrovertem. Můžeš si najít jednoho, dva lidi, co ti sedí a s nima chodit ven. Nebo někoho takovýho už máš? No tak třeba vyražte hned zítra.
Právě že nikoho takovýho nemám, ale hrozně bych chtěl, někoho komu bych prostě mohl říct úplně všechno nějakýho kamaráda nebo třeba i přítelkyni se kterou bych měl stejné zájmy. Můj problém je, že mě nebaví sport, počítačové hry ani nic takového, co dnešní lidé radí dělají, to já jsem spíš ten typ člověka, co má rád knihy, sociální sítě s memes a kouká na ulici a ordinaci v růžové zahradě, takže on se nějakej dobrej kamarád najde těžko...
Víš, já vím o čem mluvíš. Byla jsem na tom podobně. Jde o to nebát se toho, že jsi jinej než ostatní. Kdo všechno ví, že rád čteš knížky? Nebo, co víš ty o ostatních?
Chce to jenom občas říct něco navíc. Zeptat se na něco. Zkus si dát takový předsevzetí, že příští týden něco s někým prohodíš. Třeba když uvidíš, že má někdo něco novýho, tak ho pochval nebo se zeptej, odkud to má. Může to být jakákoliv poznámka...něco malýho. Takhle to začíná. Ten druhý se pak zeptá na něco tebe a něco se o tobě dozví.
Vsadím se, že u vás ve třídě budou i další lidi, co rádi čtou, jenom o tom nevíš.
Díky za podporu, takováto slova vždy povzbudí díky moc