Ahoj lidi, potřebuji váš názor.. Mám jednu kamarádku se kterou se bavím přibližně 4 měsíce, naše přátelství vzniklo tak že se rozešla s jedním klukem a já jsem jí s tím po psychický stránce pomáhal a utěšoval jí. vždy když něco potřebovala byl jsem tu pro ní a ona pro mě.. Dřív se ke mě chovala strašně hezky a hodně. Chodili jsme spolu často ven povídat si a občas někam jeli atd.. a pořád se mě ptala jestli jí miluju (vždy jsem řekl že jo a ona mi pokaždý řekla že ona mě taky ale oba jsme to myslely v takovým tom kamarádským smyslu) a často mě i držela za ruku a prostě se ke mě chovala jako by ke mě něco málo cítila a zároveň taky ne a k tomu všemu se mezi tím několikrát vrátila zpátky k tomu klukovi ale já jsem pro ní byl vždycky nejlepší kamarád a měla mě furt ráda. A jednou když se zase pohádali jsem byl u ní ve vchodě a trošku jsme pili a nějak jsme na sobě leželi a objímali jsme se a přitom koukali na videa a poslouchali písničky a já jsem šel na záchod a od tý doby co jsem se k ní vrátil se chovala nějak divně a po chvilce jsem odešel domů. Po dvou týdnech jsem se s ní sešel a zdála se mi nějaká naštvaná a zeptala se mě jestli jí něco netajím a já že né že jí přísahám.. A ona: tak mi ukaž co máš napsaný v telefonu v poznámkách! A v tu chvíli jsem si vzpomněl že jsem si tam o ní psal do poznámek pro sebe že nevím co k ní cítím a že jí asi miluju a že jsem sám ze sebe zmatenej. A řekla mi že si to přečetla když jsem odešel na záchod a že čekala jestli jí to řeknu když si říkáme všechno. A já jsem se jí omlouval že jsem jí to neřekl že jsem stejně nevěděl co k ní cítím a že jsem se bál že by se semnou pak přestala bavit. A den po tom jsem jí napsal obrovskou slohovku že se jí omlouvám že jsem jí to neřekl a že mi na ní strašně záleží.. Bohužel mi napsala že mi odpoví až zítra že je moc unavená a že jde do práce. Už uběhl týden a vůbec nic mi k tomu nenapsala a je i možný že je zase s tím klukem. A já o ní jako o kamarádku nechci přijít. co by jste si o dané situaci mysleli popřípadě jak by jste postupovali? Předem děkuji za jakýkoliv názor.
Zdravím. Nestála bych ani o kamarádství s člověkem, který se mi hrabe v osobních věcech, či lustruje můj mobil. Vy jste se jí omluvil..Neměla se náhodou omluvit ona Vám? A pokud dělá uraženou, nechte jí být, at si žije po svém a Vy též. Nedolézejte, neponižujte se! Vždyt to byla ona, kdo ponížil Vás!
typek
Ono to nebylo úplně tak že by se mi hrabala v telefonu protože jsme si jako důkaz důvěry dali oba stejný heslo na telefon a nic jsme si nezakazovaly. Problém je v tom že jsem si k ní vybudoval velký citový pouto a nedokážu jí prostě ztratit a poslední týdny se cítím fakt špatně a chybí mi a nevím jak na ní zapomenout.
Jste typický přestavitel dnešní generace, která z nedostatku opravdového života řeší donekonečna kraviny. Kdybyste měl na starosti statek se zvířaty, každý den musel zatopit atd., tak byste neměl čas trávit s nějakou pipinou, natož se ještě zamýšlet jak to či ono myslela. Najděte si proboha nějakou normální holku a nehrabte se v něčem, co nemá budoucnost. S některými lidmi je nejlepší se nestýkat.
Nevnucovala bych se, být Teboui, neozývala. Ona má v Tobě oporu, jistotu. Taková oddanost nepřitahuje, naopak.
typek
S tím máte pravdu. Ale nechci jí ztratit. A chtěl bych vzít zpět tu slohovku o tom jak se jí omlouvám a že jí mám rád asi byla moc přehnaná a zoufalá. A nevím co teď dělat
Nevím, co jste udělal tak hrozného, že jste se jí musel omlouvat. Napsal jste si do poznámek jenom to, co k ní cítíte. Nenapsal jste o ní nic špatného, spíše naopak a také jste se dobře zachoval, že jste jí o svých citech neřekl. Proč by jste také měl, když je nebo byla zadaná. Co vlastně ona po vás chce? Mně přijde, že chce s vámi manipulovat a že je falešná.
typek
Naštvalo jí to, že jsem jí tajil něco tak podstatnýho protože jsme si říkali všechno. Já už nevím co si o ní mám myslet Chci tomu dát poslední šanci a nějak zjistit jestli jí na mě záleží ale nevím jak..
Pokud chce být člověk štastný, musí žít správně. Co je pro nás správné, ideální nebo příjemné poznáme podle svých pocitů. Ty ale nejprve poznáváme tak, že o pocitech přemýšlíme. Váhání nad silou našich citů a tím, jestli jsou správné, je podle mne v pořádku. V mobilu jste se ujistil, že ji asi opravdu milujete. To není žádný opak toho, co jste jí vždycky říkal. Vaší slohovkou jste jí ukázal velký zájem o ni. Udělal jste tedy pro kamarádství maximum, žádné provinění jsem nenašla. City se vyvíjejí, to chyba není. Za charakterovou vadu třeba beru, když přejde láska v nenávist (a číst o nenávisti a zlosti ji zraní) . K některým lidem ale patří kamarádství jen na chvíli a k jiným to, které trvá celý život. To, co cítí ona k Vám, musíte nechat na ní. Počkat. A tak, jako nikomu nekoukám do otevřeného dopisu, ano ani do cizího mobilu mne ani nenapadne se dívat. Jako bych tím omezovala svobodu a důvěru druhého. Na to si ho moc vážím. Dá se tím ublížit, i sobě, jak vidíte, i když nevíme čím přesně jí poznámky ublížily. I když srdce dávno neváhá, hlava ještě trochu váhat může a ptá se srdce..
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.