Nejste přihlášen/a.
Jednoduchá otázka, ano nebo ne?
Myslíte si, že podle vzhledu (tváře) lze určit osobnost, nebo alespoň osobnostní rysy?
Co byste dělali na místě člověka, kterému se kvůli jeho vzhledu smějí už od sedmi let po součnasnost? (není můj problém, znám takového člověka - na první pohled je slabší povahy a tak si na něj každý dovolí)
Zajímají mě vaše odpovědi!
Ne, není to jednoduchá otázka..
Poznala jsem v životě pár lidí, kteří "nějak vybočovali z řady", normálně bych jejich společnost nevyhledala, nebavila se s nimi, třeba se jim i vyhnula..ale promluvili a "vyšlo slunce".
Takže si myslím, že podle vzhledu rozhodně nelze určit osobnost, i když to k tomu svádí a bohužel si některé podle vzhledu zařadíme, aniž bychom je poznali.
Zdravím. Otázka č. 1 => ano, je jednoduchá. Otázka č. 2 => ano, každý navenek působí tak, jaký je. Nevím, jak to mají jiní, ale já vždy dám na 1. dojem, a zatím jsem se za svůj život nikdy nespletla. Otázka č. 3 => ve věku 7 let za to, jak dítě působí na své okolí, mohou z valné části rodiče. Ti znají už 7 let povahu svého dítěte, a měli by mu vysvětlovat, že není důležité, jak je kdo krásný, ale je důležité, jak je kdo sympatický. Jak sympaticky (či nesympaticky) se tváří, jak sympaticky jedná, jak sympaticky se chová... A teprve sympatie a vizáž dohromady tvoří osobnost. V takových 10 letech, když toto neporadí rodiče, už musí dítě odhalit samo podle toho, jak okolí na jeho chování a vystupování reaguje, a podle toho se samo zařídit (vychovávat). Potlačovat to horší a rozvíjet to lepší. A to jak u vizáže, tak u povahy a chování. Ale velkou, ne-li hlavní roli, tu hraje vztah ke kolektivu. Za mých mladých let dítě spoluvychovával kolektiv už od školky. To správné a morální kolektiv přijal, to špatné a nemorální kolektiv odsoudit. Ale dnes? Morálka se vytratila, kolektiv nespolupracuje, a mládež tvoří sobečtí a sebestřední jednotlivci, kteří nechtějí být prospěšní druhým, ale ty druhé zneužít pro prospěch vlastní. A to štěstí nepřináší. Většina je sama se svým počítačem, ale touží po vztahu, ve kterém neumí žít. Tak hledá viníka. A viníkem se stává jeho vzhled, za který přeci nemůže. A má vyřešeno. Ida
Otázka je to jednoduchá, ale odpověď už ne. Vzhled ovlivňuje i oblékání a hygiena, a to člověk ovlivní. Určité věci, jako velikost nosu, oči blízko nebo široko od sebe apod. samozřejmě neovlivníš, ale zanedbané vousy, obočí jak Brežněv a chlupy z nosu a uší, už člověk vyřeší během pár minut. Takže záleží na konkrétním aspektu. Nicméně, i pokud je člověk nějak od přírody "poznamenán," velice snadno může celkový dojem ovlivnit svým vystupováním. A může tím i předčit vizuelně krásného člověka, které ale nemá to vystupování nebo nepobral příliš rozumu.
Abych tedy odpověděl na tvou otázku, jestli lze podle vzhledu určit osobnostní rysy, tak podle mě jednoznačně ne. Dá se to odhadnout právě z celkového vystupování, ale jen podle vzhledu určitě ne.
Vyloženě jen vzhled tváře může klamat. Ale mnoho se dá o povaze a myšlení lidí vyčíst z drobných detailů, které si už každý k sobě dobrovolně přidává. Podle hábitu a dítěte na těle poznám biomatky, dobře jsem poznala povahu malých mužů s velikým psem, za lehce omezené v myšlení považuji prodavačky a pokladní v obchodech, které vystavují na odiv svých deset i více prstenů na rukách. Lidi s nízkým sebevědomím často poznám podle chůze a uhýbavého pohledu. A je spousta dalších drobných detailů, které o nás mnohé vypovídají beze slov.
Případ dítěte, kterému se okolí vysmívá, považuji skoro za trestuhodný. Je to vina rodičů. Poznala jsem mnoho dětí s nejrůznějšími nepříjemně výraznými tělesnými znaky. Plešatost u dívky, těžké vitiligo, velmi odstávající uši... Děti vyrůstaly v "dobrých" rodinách a dnes žijí úplně nornální život v zaměstnání i své vlastní rodině. Na místě dospělého člověka, který se od dětství nevyrovnal s nějakým výrazným tělesným znakem, bych hledala pomoc buď u plastického chirurga, nebo u psychologa. Možná u obou.
Dítě může být klidně i hezké, ale když uslyší od svých rodičů, že vypadá hrozně, tak tomu uvěří a přestane si věřit. A okolí to na něm pozná, začne ho šikanovat. To znamená, že nemusí mít tělesný nedostatek, ale nedostatek sebevědomí a to vyzařuje do okolí a začnou se mu posmívat jedinci, co rádi šikanují slabší. Na psychický nedostatek je dobrá psychická podpora. Platí to i naopak, dítě může mít rodiče, kteří ho psychicky nedeptají a podporují a tím si věří. A nějaké narážky na to, že vypadá blbě, ho nerozhodí.
Pěkný den,
mně se třeba smáli,že vypadám hrozně a tak,přitom když někomu ukážu své fotky z dětství,tak mi říkají,že jsem byla krásná a roztomilá. A opravdu jsem objektivně ošklivá nebyla. Spíš jsem byla té slabší povahy a vzhled byl jen jakási záminka si do mě kopnout. To jsem časem pochopila...Jinak ano,částečně člověk může vzhled ovlivnit. Třeba jsem ztloustla,tak se snažím jíst zdravěji a dostat se zpět na normální váhu. Nebo nechodím s mastnými vlasy,voním se,dojdu si ke kadeřníkovi,když je to třeba a tak...Ale ne všechno ovlivníte.
Jednoduchá odpověď: ne.
Složitá odpověď: z větší části ne, máte-li na mysli obličej. Tvar obličeje dán zejména dědičně, konkrétně faktory jako velikost nosu, vzdálenost očí, vzájemné postavení atd. K tomu existuje několik dědičných syndromů (de facto mutací), které mají na obličej zásadní vliv (známý je Marfanův syndrom), a které samozřejmě ovlivňují i jiné tělesné struktury. A existují i vývojové vady, typicky rozštěp rtu a patra - ten se napravuje chirurgicky. Často je ale důsledkem rozštěpu nějaká deformace nosních dutin, takže dotyčný huhňá, pusobí to blbě a nejde s tím vůbec nic dělat. Ovšem některé aspekty ovlivnit lze - zuby se musí čistit a lze je rovnat, akné lze desinfikovat, vlasy lze mýt, vousy stříhat atd.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.