Nejste přihlášen/a.
Dobrý den
chtěl bych znát názor na moji situaci.
před třemi roky jsem se oženil s ženou s kterou jsem předtím rok a půl chodil. už před svatbou jsem věděl že je žárlivá a má majetnický sklony, ale poslední dobou se to začíná zhoršovat, máme rok a půl starší baráček a postupně si ho sami opravujeme a předěláváme. ale manželka je z bytu zvyklá na pohodlí a že je všechno udělaný, jsem docela flegmatik a tak na baráku je pár nedodělávek, nezaštukovaná omítka, díry po hřebíčkách ve zdi, binec na dvoře od dřeva atd. teď v zimě se nakupily problémy, zamrzlá kanalizace, špatně topící kotel. a párkrát z expanzsky vylítla voda, mně to nějak zvlášt nevadilo, vždycky se nějak přizpůsobim a myslim že to nikdy nebylo zase tak špatný.. ale manželka se pokaždý rozčiluje že tady bejt nechce a že se odstěhuje zpátky do města kde má kamarády, my bydlíme asi 100km od jejího rodnýho města. to bych snad i přežil ale nejvíc mi vadí že mi nevěří a strašně žárlí, když si sednu s lidma z práce tak doma se mnou několik dní nemluví, nikam spolu nechodíme protože "ji nikdo tady nemá rád", "každej se jí posmívá" je trošku při těle ale mně to nevadí.(vadí mi jak pořád o sobě pochybuje a řík že je špekna) už jsem unavenej z toho jak ji musim pořád přesvědčovat že ji miluju ikdyž je trošku silnější a že jsem ji nebyl nevěrnej, když máme meeting v práci tak mám hodinovej výslech. v sexu to už taky není co bývalo, je unavená z práce a všechno ji bolí, tak se ji občas nesmím ani dotknout protože ji to lechtá a svědí. já sem celkem společenskej a rád sem mezi lidma, ale když už manželku někam vytáhnu tak se ani pořádně bavit nemůžu když vidim jak ji vadí že si nepovídám s ní a když se bavim tak pak doma je několik dní mrtvo. někteří známí už se ptaj co je špatně viděj že nejsme štastný. tak bych chtěl vědět jestli se radši rozvýst nebo to s manželkou risknout i dál. za pár měsíců by se manželka chtěla pokusit o dítě a tak o chci vyřešit ještě před tím. mimo to jsem potkal před měsícem jednu holku a s ní si skvěle rozumim, máme společný zájmy a taky ráda chodí mezi lidi, o nevěře sem nikdy neuvažoval ale teď když mně manželka vyslýchá mám občas sto chutí jít a podvýst ji. prosím o radu nehci sebe i manželku trápit v nefungujícím manželství, ani ho ale nechci zbytečně potopit.
diky
Musím souhlasit s PT. Z Vašeho dotazu sálá (alespoň na mě) trochu touha vyhnout se vlastní zodpovědnosti. "Já jsem flegmatik, a tak mi to nevadí." Ale jí to vadí - vadí jí nedodělaná omítka, díry po hřebících atd. Pochopte - že to nevadí Vám, neznamená, že to nevadí jí. Ale co je podstatné - žijete zde oba. Pokud nejste kutil a nezvládnete opravu sám, zařiďte ji. Řešením není utéct za jinou, ani si s ní "skvěle povídat". Už tím, že směřujete správnou náladu na super pokec s cizí ženou, si sám manželku protivíte. To se mi nezdá fér.
Ale druhá věc - chápu, že Vám to neulehčuje. Jenomže tak jako vy nejste teď štastný s ní, ona není štastná ve vašem domě. Vy chcete, aby se změnil její přístup - změňte nejdřív ten svůj. Navrhněte, jak (společně) uskutečníte opravu, co uděláte vy, kde by vám ona mohla pomoci, a jak si to hezky společně zařídíte. Uvidíte tu proměnu. K žárlivosti - tak tohle znám sama od sebe. Své dělá zkušenost z minulosti, kterou nezahrabete, i když byste rád. Já na tom pracuji už roky, vím, že to je nepříjemné, ale vždy partnerovi vysvětlím, co je mi nepříjemné a jak on mi může pomoci (třeba že přijde v dohodnutou dobu, nebo dá vědět, kde jsou, nabídne mi, abych se srazu úrastnila taky apod.). Zde možná selhává partnerka, ale opět - mluvit o tom, mluvit mluvit, poradit, zeptat se - kde můžu pomoct, pojď se mnou..atd. Výslech je teda nepříjemný, toho by se měla vyvarovat - řekl jste jí to, nebo jste jenom otrávený?
Víte - "není to zas tak špatné" pro ženu může být nesnesitelné. Nechce vybuchující kotel, vadí jí, že se o nic nepostaráte (jak to vyznívá), nemůže se na vás jako na chlapa spolehnout. A Vaše řešení je, jestli ji neopustit. Měl byste se nejprve ptát, ne zda odejít, ale co udělat pro záchranu. A taky se mi nelíbí formulace "risknout". Co riskujete? Že nebudete štastný? To nejste teď. Dělejte něco pro změnu, a teprve až uvidíte, že to fakt nemá řešení, odejděte - budete mít čisté svědomí, že jste zkoušel, co se dalo. A pak se ani nebudete muset ptát, jestli odcházet či ne. Ale stejně jako ostatní radí - vše vyřešit před dítětem! Myslet si, že ten tvoreček něco vyřeší, je naivní - a vůči dítěti nefér. Není to spasitel, ale další "břemeno"! A takovou zátěž snese jen vyzrálý, pevný svazek.
Ahoj Pinki, to, že jseš flegmatik, co se týká domu, to bych - zvláště v tomto ročním období - taky HODNĚ špatně snášela - takže v tom fakt umím Tvoji ženu pochopit a zastat se jí. Pokud jde o žárlivost (kohokoliv obecně), tak pokud se to přehání, pak je to opravdu prokletí, ale obávám se, že s tím Ti nikdo neporadí (buďto to budeš útrpně snášet, nebo budeš muset vzít nohy na ramena. V nejideálnějším případě si to Tvoje žena uvědomí a bude se s tím snažit trochu bojovat, i když těžko říct, jak moc je tohle reálné). Každopádně máš pravdu v tom, že je třeba mít jasno dřív, než si pořídíte dítě. Nicméně proč mám po přečtení Tvého příběhu pocit, že jseš už stejně rozhodnutý, zamilováváš se jinde a jen potřebuješ něčí posvěcení, že děláš dobře? Což - mimochodem - těžko říct. Na Tvém místě bych vašemu vztahu ještě dala šanci - vyříkala si to se ženou v poklidu a na rovinu a třeba jí i dala přečíst Tvoje zdejší shrnutí vaší situaci (ovšem bez posledních 3-4 řádků rozhodně!), aby viděla, že Tě to trápí a snažíš se to vyřešit. At tak, či tak, zlom vaz!
AHOJ
No tvoje žena si hlavně vůbec nevěří a od toho pramení všechny následující potíže.Takže tady je třeba začít : vrátit jí sebedůvěru.
Jak?Začala bych (na jejím místě) se zhubnutím.I když Tobě to údajně nevadí,tak jí to rozhodně jedno není (viz její samourážky).Měl by si ženě říct,že si s ní potřebuješ v klidu promluvit.A říct jí šetrně to,co tady nám.Má-li mozek,pochopí.Nemá-li,její škoda.Dej jí případně 2-3 dny čas,aby to vstřebala.Můžeš i jemně naznačit,že skutečně není jediná na světě a že svým chováním Tě může ztratit.A že to,čeho se bojí ,není nemožné.
Ovšem já bych Ti neradila začínat si s onou dívkou ,co si s ní tak rozumíš.Nic se tím neřeší,ba naopak,problém s velkým P by nejspíše teprve nastal.Chceš-li zachraňovat manželství,nemůžeš podvádět manželku.
Víš ono,když to doma neklape,zdá se KAŽDÝ zvenku skvělý.Není skvělý,jen se to tak jeví.Doma jsou hádky ,křik a nervozita a ten(ta) zvenku je milý(á) ,usměvavý(á) a v pohodě.Víš proč?Nemá naše starosti,trápení.Nemá ten náš blbej čas,naše blbé období.Ani vůči tomu děvčeti by nebylo fér si s ní začít a pomstít se tím manželce.
Takže promluvit si v klidu,aby ona vyslechla Tebe a Ty zase ji.Zapracovat na zvýšení sebevědomí Tvé ženy.
A ještě jedna věc a hodně důležitá :Plánované miminko rozhodně odložte!Dítě musí přijít do urovnaného vztahu!Jinak bude trpět vašimi hádkami a nesouladem.Pamatuj,že dobrý vztah dítě upevní a špatný nezachrání.
Hlavu vzhůru,nic není ztraceno.Přece víš,že když se chce ,tak všechno jde.Tak Vám oběma přeju,aby se"chtělo".
Lenka
Těžko dávat rady co udělat. Spíše na co bys měl brát ohled a co vzít do úvahy. Každá rada zde může být dobrá i špatná. Takže co bych řekl , doporučil? Nevyčetl jsem dvě věci. Přibližný věk ( +/-5let by stačilo ). Radit zásadní životní zlomy pro 20 letého jsou jiné než pro 50 leté. Druhá věc, kterou jsi nenapsal .. jaká je mezi vámi "jiskra lásky". Pokud už to mezi vámi nejiskří, chodíte kolem sebe spíše ze zvyku a necítíte (OBA) to co ze začátku a je to tak jak popisuješ ... rozhodně bych nedoporučoval ted´ dítě. To není věc, za kterou můžeš udělat tlustou čáru. A mít dítě někde u rozvedené manželky je taky hodně nedobré.
Na druhé straně .. pokud se rozvedete .. jakou máš šanci si najít jinou vhodnou ženu? Pokud máš velké naděje, jsi hodný, šikovný, lidi Tě mají rádi ... asi bych ji nechal odstěhovat. 3-6 měsíců, at si tedy jde. A bud´ dojde zpět, že bez Tebe nemůže být, nebo ty zbytky vztahu vyhasnou a bude lepší vztah ukončit. Ona Ti dáva najevo jak ji vyhovuješ stále méně. Ale co Ty? Jak to bez ní vydržiš? Neutrápíš se? Můžeš ji tady mít stále a obletovat ji. Třeba se časem opět láska rozhoří. Ale třeba ne. Nezapomeń, že plánuješ celý život. Ne 14 dní u moře. Budeš s tou ženou muset žít dalších 30-50 let ( netuším váš věk ), budeš s ní vychovávat děti. Ve stáří se na ni taky musíš občas spolehnout, když budeš nemocný. Pokud nemáte žádné závazky, je to jen dobrá zkušenost do života pro oba dva. Může to být jen epizoda, která se nepovedla. Nikde nebudeš mít vypálený cejch, že ses rozvedl.
Opět opačná strana. Nebudeš litovat? Ale na lásku musí být DVA! Stejně na manželské hádky musí být DVA!
Jak jsem psal na začátku : Rozhodnout se musíš sám. Je dobře, že nad tím uvažuješ, trápíš se tím, ale taky chápeš, že se to řešit musí. A pokud není mezi vámi silne pouto lásky a jiskra kdykoli i po 10 letech kolem sebe projdete, tak to nikdy lepší NEBUDE. Jen stejné, horší, stereotypní...
Přeji dobrou volbu, pevné nervy, odhodlání pro změnu, stejně jako sílu za lásku bojovat. Ale na to musíte být opět DVA
pinki, a že tě napadlo uvažovat o rozvodu až teď, když se scházíš s nějakou jinou ženou? Není to náhodou tak, že je to tvoje chyba? Že jsi nenapsal dřív, nebo jsi dřív neviděl na manželce chyby? Hold ty jsi flegmatik na práci, ale barák potřebuje chlapa a pracovité ruce. Až bude tvoje práce vidět, určitě z toho bude mít radost i manželka. Tak hezky plánujte oba teď v zimě, co zjara všechno uděláte a hned budete mít společných témat na dlouho. Nezlob se, že jsem tak úsečná, ale cítím to tak, zamysli se! PT /stařenka/
Vcelku těžká situace člověče.Nezávidím a cítím,že tě to dost trápí a jsi neštastný.Být flegmatický se někdy nevyplácí,samozřejmě co se týče vztahu.
Pokud mohu přiložit svůj osobní názor,bude se to jen zhoršovat.Důležité především bude vše vyřešit před případným příchodem potomka!
Ale konečné rozhodnutí budeš muset udělat sám.Jen mysli na to,že půjde o větší část tvého života a jak se říká: Jaké si to uděláš,takové to máš.
Přeji hodně síly,at je Tvé rozhodnutí jakékoli...
Líbí se mi že to řešíš a že máš jasno v podstatných věcech. To napovídá, že jsi rozumný člověk s cílem. Jak je vidět tak tvoje manželka má sice společný cíl, ale nechce jej dosahovat stejnými pprostředky, což podle mého soukromého názoru je ještě horší než nemít cíl žádný. Už jsi s ní mluvil o rozvodu? Mluvil jsi s ní o tom, že s ní nejsi štastný, protože ti vadí její jednání? Pokud jste neotevřeli ještě dialog na toto téma, tak to udělej ještě dřív než uděláš striktní kroky. Píšeš že ji pořád ještě miluješ, takže asi to z něčeho vychází, asi není zase tak příšerná. Pokud nebude ppřístupná rozhovorům v klidku u vínka, pak není co řešit. Asi by to chtělo si promluvit o tom jakou budoucnost si spolu představujete a jaké prostředky použijete pro společnou práci a zda jste schopni jeden druhému vyjít vstříc a uskromnit se pro toho druhého.
Držím palce u rozhovorů a pevné nervy.
Tohle je síla dobře napsaného příspěvku ( otazky ). Teprve po opětovném přečtení a shlédnutí názoru ostatních vidím co jsi MOZNA do Tve otazky propašoval. Chtěl jsi názor a pomoc nebo spíše popřát uspěchy jinde a schválit ukončení vztahu? Ono opravdu jsi to popsal hodně subjektivně. O kladech své ženy jsi nenapsal skoro nic. Není spíše chyba někde jinde než v ní? A k cizim ženam : každá co se hezky na Tebe usměje, když se Tvoje žena na Tebe mračí bude vypadat mnohem lépe. Otazkou je, jak bude vypadat až si ji vemeš za manželku.
Pokud se chcete ještě pokusit vztah udržet, je třeba vzít v úvahu jednu věc: za tu dobu, co se hádáte-dohadujete-diskutujete, už se ty vaše vzájemné argumenty mohly zaseknout a už hádky nepřinášejí nic nového, jen stálé opakování toho, co už bylo řečeno. Chtělo by to zapojit někoho nového; od toho jsou manželské poradny, kde psycholog pomůže vnést do rozhovorů nový pohled, pomoci vám nahlédnout na věc z jiné stránky a možná můžete být i překvapeni. Chce to ovšem aspoň minimální spolupráci obou stran.
Strašně důležitou roli v partnerství hraje komunikace(oboustranná) a umění se naslouchat. Nikdo nejsme bez chyb, ale pokud se něco partnerovi nelíbí, tak to nedělám a to také očekávám od něj. Jsou hranice kdy budu něco tolerovat a stop- čára, kdy už ne. Toto je potřeba si ujasnit. Pokud se to neřekne nahlas, tak to člověk má v sobě a trápí ho to a potom se chová nepřiměřeně a pořád se to nabaluje na sebe. Vzniká napětí, vyčítání, neklid. Doporučuji si o tom všem promluvit. Nejlépe se tak mluví v tichu a tmě. Běžte si lehnout a povídejte si. Pořád si povídejte co vás napadne, co se komu líbí a nelíbí. Třeba do rána. Zkuste přitom naslouchat tomu druhému. Možná, že každý z vás má nějaké trápení, které váš vztah rozbíjí. Ale může být spousta věcí, které vás spojuje a vy dva o tom ani nevíte. Přiznejte si chyby, řekněte si co chcete udělat (oba dva), aby jste nalezli společné zájmy a kamarády. Čas nelze zastavit. To první a vášnivé zamilování odchází na nastupuje další etapa vztahu. To neříkám, že není také krásná. Pouze vyplouvají na povrch věci, které člověk svým vášnivým zamilováním neviděl a nechtěl vidět. Nezastávám se ani jedné ani druhé strany. Jen vy dva žijete tento život a je jen na vás, jestli budete spolu. Pokud se týká potomka, počkejte ještě chvilku než si budete jisti, že spolu chcete být a i zestárnout. Je tolik dětí z neúplných rodin, že by mohlo být o jedno víc. Krásné je vzdát se části sebe sama ve prospěch toho druhého a udělat si radost. Dělání radosti tomu druhému je víc než on udělá mně. Držím palce a dělejte si radosti. Život je příliš krátký a hrozně rychle uteče. Je-li potřeba dodat někomu sebevědomí, tak to udělejte. Je-li potřeba být na sebe tvrdý a dotahovat věci do konce, tak to udělejte také. Správný člověk hledá chyby napřed u sebe.
všem díky za odpovědi,
abych teda doplnil tak mi je 25. možná problém taky v tom že jsme s brali mladý, mně bylo 22 a manželce 20. jinak manželku pořád miluju, dokáže se postarat a něčim mně příjemně překvapit, když se chce. já mám taky svoje chyby, at už to že jsem flegmatik, nedotahuju věci do konce, jsem pohodlnej a někdy docel protivnej vim o tom.. ale když je doma klid tak sem štastnej a s manželkou si povídáme nebo hrajeme hry. určitě je problém i ve mně že se nedokážu uvolnit a pořád čekám kdy příjde nějakej problém. jinak asi to z prvního příspěvku nevyznělo ale já manželku neplánuju podvýst s tou holčinou si jen povídám, jen sem to napsal aby tam bylo opravdu všechno. přemýšlel jsem jestli se třeba na pár měsíců odstěhovat, jestli se to srovná, nebo navštívit nějakýho poradce.
jinak je pravda že z části jsem rozhodnutej. ale chci dát ještě manželsví šanci abych se dokázal smířit sám se sebou že z toho neutikám.
takže dnes nebo zítra zkusím s manželkou promluvit a zapracovat na sobě a hlavně na baráčku.
Mně to stejně vyznívá tak, že už jste rozhodnutý odejít. I když tvrdíte, že s dotyčnou jste pouze kamarád, tak investujete čas na pokecání s ní, místo s partnerkou.
Pokud by jste si to přece jen rozmyslel a rozhodl se pro Váš vztah s manželkou něco udělat, tak ji vemte třeba za sportem. Budete mít aktivitu spolu, Váš vztah to utuží a ona bude mít pohyb, který by ji třeba pomohl k lepší postavě a spokojenosti se sebou. Nechci se Vás nijak dotknout, ale nezodpovědný muž, který se nepostará o to co by měl, je snad ještě horší než žárlivá partnerka.
Řeknu ti, že hodně společného a hodně společné práce vás spojí. Budete společně plánovat, co uděláte, pak se splečně budete radovat, jak se to povedlo a budte si o tom všem povídat a zase se těšit, co a jak vylepšit. A hlavně, pak nebudeš mít čas myslet na hlouposti. To co prožíváte se stává, váš vztah se vyvíjí, je to další fáze manželství. PT /stařenka/
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.