Nejste přihlášen/a.
Dobrý den, vlastně ani nevím, jak začít. Můj partner byl vždycky dost žárlivý, ale poslední dobou je to až neúnosné. A to hlavně v důsledku toho, že se mi v práci změnil nadřízený - dříve to byla žena, od nového roku muž. Když se jen chvíli zdržím, čeká mě (pokud je přítel doma první) spousta otázek a nevhodných poznámek. Na jaře mě čeká výjezdní zasedání, to se mu skoro bojím říct. Zkoušela jsem s ním o tom mluvit už dříve, vysvětlit mu, že k tak přehnaným reakcím nemá důvod, omluvil se, ale účinek žádný, za kratší či delší dobu je to zpátky. Mám toho teď moc a chci si po příchodu domů odpočinout, ne se obhajovat za něco, co jsem ani neudělala.
Teď jsem ho tu vylíčila jako nejhoršího chlapa na světě, což rozhodně není, právě naopak, mám ho ráda a nechci se rozcházet.
Vím, v tomhle se asi moc poradit nedá, ani nevím, jestli byl dobrý nápad to psát zrovna sem. Jen kdyby tu náhodou byl někdo, kdo třeba zažil něco podobného, dejte mi prosím vědět, jak to dopadlo.
Děkuji.
Dobře vám to tu napsali, žárlivost se věkem zhoršuje a váš přítel má problém i sám se sebou. Bude to čímdál horší, pokud se už nyní bojíte, co řeknete nebo když přijdete domů, tak je nejvyšší čas něco udělat nebo on udělá něco vám - zkušenost jedné mé příbuzné.
Dobrý den. Vzájemná důvera je ve vztahu důležitá. Pokud přítel žárlí, tak asi trpí malou sebedůvěrou a měl by zapracovat na svém sebevědomí, aby ho žárlivost neovládala. Mít s někým vztah neznamená, že je člověk majetkem toho druhého. Takže se nebojte o svých plánech či povinnostech s přítelem mluvit narovinu. Abyste v něm ty pochyby nevzbuzovala. Třeba nevědomky.
K Vašemu doplnění: Neumíte se rozhodovat samostatně? Měla byste tedy pracovat i sama na sobě. Jinak budete v každém vztahu ušlápnutá putka, která čeká na to, až jí druhý řekne – co smí, co nesmí, co má nebo co nemá dělat. A Vy budete šlapat jako hodinky dle druhého, jen aby byl doma klid. A když už se rozhodnete podle sebe, tak už to bude tomu druhému divné a budete pod palbou jeho otázek. Je možné, že si partnerovo chování mylně vysvětlujete ve Vašem případě jako žárlivost...Neberte to prosím ve zlém, jak píšete doplňující komentáře, mám dojem, že máte hlavně problém sama se sebou.
Musíte si vybrat, jestli chcete jeho chování dál snášet, nebo jestli chcete situaci řešit.
Jestli to druhé, ujasněte mu, jak se k Vám má chovat, a co mu nehodláte trpět. Pokud to nekaceptuje, nezbývá než si najít partnera, který Vám bude věřit. Bez vzájemné důvěry ani nejde o vztah.
Na žárlivosti musí Váš partner zapracovat (jinak přijde nejen o tento ne/vztah). Pokud to nezvládne sám, existují i odborníci...
A přestaňte se bát mu říkat o svých pracovních povinnostech.
PS: Poradit se dá> a dobře. Otázka je jestli je tazatel ochoten se radou řídit. Uvědomit si, že má nějakou hodnotu, a že nemá zapotřebí si nechat takové chování líbit.
@RohlikSmarmeladou (dnes 21:29)> pak jste pro něj "dobrý tvárný materál". Za "chvilku" už se budete jenom "obhajovat", budete mu "dokazovat" nedokazatelné, ... Ale je to Váš život a Vaše volba.
@RohlikSmarmeladou (dnes 21:40)> zdá se, že jste z mé odpovědi vyčetla něco jiného, než jsem napsala. Nebo jste přehlédla, že jsem reagovala na Vaše vyjádření "nedokážu si dupnout. Nesnáším hádky a... to je trošku dětinské, nebo jak to nazvat, ale nesnáším ani rozhodování. Vždyt já se nedovedu rozhodnout ani, jaký jogurt koupím."
Jestli si nedokážete prosadit, jak se k Vám partner (přítel by se k Vám takto nechoval) nemá chovat, může si s Vámi partner dělat, co chce.
A částečně už dělá> viz "chci si po příchodu domů odpočinout, ne se obhajovat za něco, co jsem ani neudělala."
> Jestli přistupujete na jeho "hru" a obhajujete se, nahráváte mu. A měla byste počítat s tím, že se jeho tlak bude časem stupňovat.
Radím to okamžitě zastavit (zarazit). Nebo Vás nakonec přesvědčí, že je to všechno Vaše vina, protože to Vy jste mu nedokázala, že jste nic neudělala. (To dokázat nelze.> V takových "hrátkách" ho nepodporujte.)
PS: Nemám Vás za "hloupou husičku", nic takového jsem nenapsala.
@iz V tom je částečně původ problému - nedokážu si dupnout. Nesnáším hádky a... to je trošku dětinské, nebo jak to nazvat, ale nesnáším ani rozhodování. Vždyt já se nedovedu rozhodnout ani, jaký jogurt koupím
@iz Asi mě máte za hloupou submisivní husičku. Ano, potřebuji k sobě někoho dominantního. A ano, dochází mi, že chorobná žárlivost a dominance jsou dvě naprosto odlišné věci.
At uděláte to či ono, jeho žárlivost se nevytratí. Je to něco jako nemoc, je to v člověku a on se toho nemůže sám zbavit. Stále má ty myšlenky, různé představy a hlavně trpí. Chtěl by to změnit, ale nemůže - nejde to. Takže ta druhá strana se s tím buď smíří a zůstane s ním, protože jinak je to dobrý člověk, a nebo od něho odejde.
@rohliksmarmeladou - ne se obhajovat za něco, co jsem ani neudělala
Proč máte potřebu se "obhajovat"? Jakmile partner začne produkovat "spoustu otázek a nevhodných poznámek" prostě se seberte a odejděte do jiné místnosti - bez vysvětlování, bez jakékoli jiné reakce.
Pamatujte si, že věrnost se nedá dokázat, takže každá vaše "obhajoba" je naprosto k ničemu - kdo nechce uvěřit, ten prostě neuvěří. Je znám případ pána, který svoji manželku měl "pod dozorem" prakticky pořád, ale žárlil, protože "ta potvora si určitě představuje..."
@rohliksmarmeladou - Vaše věc - tak si to nechávejte líbit. Ale lepší to vážně nebude.
Odchod do jiné místnosti? Néééé, odchod z domu a přespat u kamarádky, na hotelu.
Druhý den, děj se co má být Otevřeně s ním mluvte, že takto to budete řešit pokaždé jeho nemístné poznámce a jeho výslechu. Že vás přímo navádí k tomu, abyste mu byla nevěrná. Buď se hoch vzpamatuje a nebo ne. Podle jeho reakce budete vědět co máte dělat dál. Snášet mu jeho výslechy a nálady hodláte celý život? Tomu se říká léčba šokem.
A čím si tím pomůže, jen to, že bude žárlit ještě víc. Takový žárlivec se už nezmění, naopak se to jen zhoršuje, to je dokázané, mám s tím zkušenost u svých známých, nakonec došlo i na bití a málem o život. Promluvíte s nějakým mužem a doma máte peklo. Dá se to přirovnat k alkoholikovi, který vám po opici slíbí, že už nebude pít a večer přijde ožeralej opět jako dělo. Žít jako psanec, nevím proč se s ním nechcete rozejít, kvůli majetku, nebo se bojíte být sama?
@baba1 Možná jsem vážně pitomá, ale když nemá tu svou žárlím i na kytku na okně náladu, tak je naprosto úžasnej. Taky se pro tuhle situaci hodí takové to klišoidní "Kolik už jsme toho spolu zažili..." Neumím si představit se s ním rozejít, jakkoli o tom ty poslední dva měsíce čím dál tím víc přemýšlím.
Váš partner si je moc dobře vědom toho, jak statisticky vysoká je pravděpodobnost navázání vztahu na pracovišti. (na vás to záleží jen omezeně - bez urážky, příležitost, společně strávené dny v zaměstnání a chemie dělají svoje, i když se tu třeba pár lidí uraženě nesouhlasně ozve. Je to jako postavit dítě na neosvětlenou krajnici, prakticky nezáleží na dítěti, zda dojde k nehodě, ale na hromadě jiných okolností. ) navíc to neznamená, že by nějak zvlášt nevěřil vám, on je pouze realista a také nevěří sám sobě. Prostě má o váš vztah strach a ze zoufalství reaguje tak, že si to ještě zhoršuje a váš vztah oslabuje, ale jinak to prostě neumí. Vy mu můžete pomoci (pokud vám na něm záleží) tak. Že nebudete na jeho žárlivost reagovat útočně ("seš úplně vadnej s tou svou žárlivostí! "), ani jí uhýbat ("věř mi, my spolu na obědě fakt nebyli. Já za to nemůžu, že mám teď za šéfa chlapa. "), to vůbec k ničemu nevede, to je jen nekonečný ping pong. Ale sebevědomě, s úsměvem a v klidu ho uklidníte projevy lásky k němu a pomůže, i když to třeba není pěkné, když před partnerem šéfa občas trochu zesměšníte, aby z něj neměl obavy jako ze soka a ideálně ho vůbec nepovažoval za hlapa: "představ si, šéf si dneska pobryndal kečupem košili a vypadal jak čuně"a druhý den. "dnes jsem myslela, že ho snad odvezou, jenom vyšel těch pár schodů a vypadal na infarkt. ", nebo "on ti dneska na poradě blekotal jak ožralej. "
@Tomkk,
chcete si vzít tazatelku na svědomí? Tazatelka se už teď obhajuje za něco, co neudělala. Snaží se partnera přesvědčit, že něco neudělala. To je ale nesmysl, to se prokázat nedá. Naopak by měl svá tvrzení či podezření prokazovat on.
Než příště začnete radit zachovat vztah (Vaše reakce výše), nebo "jak otupit partnerovu žárlivost", napřed si o žárlivosti něco zjistěte. Hlavně o tom, k čemu všemu může vést.
@rohliksmarmeladou - Neumím si představit se s ním rozejít
Neumíte... a umíte si představit, že se už pořád budete omlouvat za něco, co jste neudělala, bát se říkat, že máte pracovní povinnosti mimo město, namísto abyste doma odpočívala poslouchat "blbé kecy" a tak dál? A že to tak bude už pořád, protože neustále budete vysvětlovat nevysvětltelné?
@jedubabicka Máte pravdu, neumím. Před pár měsíci mi skoro se rozvádějící kamrádka řekla, že nechce dál žít se svým manželem, ale zároveň si neumí představit žít bez něj/s někým jiným. Koukala jsem na ní jako na blázna. A teď mám něco podobného.
Já bych žárlivé scény partnera nejspíš řešila přehlíživou ignorací a mlčením. Na věčné obhajování se bych neměla sílu.
...
Ale překvapuje mě zdejší názor, že s věkem se žárlivost zhoršuje. Asi to bude individuální. Já jsem dřív byla mnohem víc žárlivá a čím jsem starší, tím jsem tak nějak tolerantnější a víc nad věcí.
"Já bych žárlivé scény partnera nejspíš řešila přehlíživou ignorací a mlčením..."
Možná byste to vydržela přesně do první rány, možná o něco déle. A že k násilí dřív, nebo později dojde je na 90% jisté.
"Já jsem dřív byla mnohem víc žárlivá..."
Ona není žárlivost, jako žárlivost. Ta přiměřená ke vztahu patří. Ale pokud Vás partner nepustí samotnou ani koupit rohlíky, abyste mu snad nezahnula s prodavačem (to je skutečný příběh ze života, naštěstí ne přímo mého), jedná se o vážnou duševní poruchu, která se prakticky vyléčit nedá a časem (nikoliv s věkem) se stupňuje. A je známá řada případů, kdy chorobně žárlivý partner vyvraždil celou rodinu domělého "pachatele".
Varuji spojit svůj život se žárlivcem, je to něco strašného a nikdy se to nezlepší. Vydržela jsem to tři roky a rozešla se, jsem ráda, že jsem to udělala. Jednoho dne už to totiž "přeteklo", najednou mi začal sahat do kapes a otevřel naši schránku na dopisy, když jsme stáli u dvířek naší zahrady.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.