Nejste přihlášen/a.
A jak víte, že syn chce být s vámi? Myslíte, že když vás má rád, že vám řekne něco jiného? Prostě vás nechce ranit a třeba má stejně rád i otce. Dítě by se nikdy nemělo rozhodovat mezi rodiči. To je špatně a škaredě se to na něm podepíše. Vy jste se rozešli, ale dítě se s rodičem rozejít nechce.
Pokud je otec dítěte schopný se o dítě postarat, pak se soud ke střídavé péči přiklonit může. Je v zájmu dítěte mít s rodiči co nejširší styk. Je ovšem důležité, aby spolu rodiče komunikovali a dokázali se domluvit na věcech, které se týkají dítěte. Pokud spolu rodiče nejsou schopni komunikovat, než soud rozhodne komu svěří dítě do péče, může nařídit rodinnou terapii. A teprve po ní soud rozhodne. V dnešní době jsou soudci střídavé péči celkem nakloněni.
Nedá mi to, musím. Já jsem vyrostl ve střídavé péči. Jako jedno z prvních dětí bych tak řekl, myslím že to byl rok 92 nebo 93. Jedno vám povím, nelituji toho a jsem rád, že jsem se stýkal s oběma rodiči. Otec mě mohl zabezpečit, vychovávat, tak nebyl problém. Zpětně mám ovšem smíšené pocity. Hlavně když zjístíte, že je to vlastně primárně k uspokojení potřeb rodičů a ne dítěte, je to vlastně jen záminka mít dítě pro sebe. Ne rodiče pro dítě. Dnes bych řekl, že jsou mí rodiče velmi sebestřední a prostě se chtěli rozvést. Ale to jsem jako dítě nechápal. Střídavá péče pak byla spíš velká aktivita otce a matka moc přístupná nebyla. Když se jich zeptám teď je to stále stejné, my spolu nevydržíme, oba se navzájem iritují atd. Prostě elektron a pozitron. Ale jak tvrdí jedno indické přísloví, je to však jejich problém, ne můj. Ale já byl ten kdo za to byl vlastně popotahován, vyptáván a nevím co ještě. Upřímně sypte si popel na hlavu. Stavíte své zájmy před zájmy dítěte, proč to píšu? Protože je to pro dítě neskutečná zátěž, kamarádi, dojíždění atd. Vy jako dospělí se stím upíte podstaně lépe vyrovnat. Vy jako dospělí jste se nějak rozhodli a přizpůsobujete si to dítě k obrazu svému. Já bych vám řekl toto: V zájmu dítěte se rozvádět nebudete a musíte najít společnou cestu jak to dítě vychovávat společně. To je blbost co... říkate si, ale jak je na tom to dítě, toho se taky nikdo neptá. Chceš aby se rodiče rozvedli? No ani nemusím slyšet odpověď dítěte. Zájmy rodičů jsou nevyhnutelné - my si nerozumíme, nevydržíme spolu ani v jednom pokoji atd. atd. prostě nemohou ustoupit ze svých požadavků, ale své milované dítě budou rozvodem perzekuovat. Ještě se ho zeptejte koho má raději, lol. To je snad ta největší pitomost co může někdo říci. Možná nějaký fyzický trest pro oba rodiče, jako třeba každý týden 20 ran. No to by byla asi markantní změna názoru na rozvod s dětmi, ale když ono je to tak lehký a to dítě to prostě nějak zvládne, že. A teď nemluvím o střídavé péči, ta je ve svém smyslu tak nějak pozitivní, ale rozvod je pro dítě to nejhorší co mu můžete udělat, byt se to tak nemusí jevit. To jste se tak odcizili od sebe, že už vztah není možný? Proč jste si ho brala, proč si on bral vás? V desíti letech to je celkem nic moc věk na tyto události, dítě vnímá úplně všechno a velmi. Pak nastane doba kdy se budete trumfovat kdo má lepší to a ono atd. atd. ani to nemusíte vědět, ale děti jsou moc chytré a vám bude scházet ta druhá strana k osvícenému jednání, pokud s ní nebudete mít dobré vztahy. Otci fandím, matka by také měla chtít střídavou péči, otec bude vždy jen jeden a dítě by s ním mělo mít rovnocený styk a vztah jako s matkou. Myslím, že dnes je ta šance velmi vysoká, zvlášt pokud není otec totální trotl. Prostě mi to příjde jako, z louže pod okap. To je rozvod a následná jakákoliv péče o dítě. Místo funkční rodiny. Ne prostě promintě mi, ale rozvody s dětmi, bez mega vážného důvodu jsou na houno. Střídavá péče není vůbec špatná, ale žádná pecka to rozhodně není, je to opravdu velká zátěž navíc pro všechny, která je ovšem způsobená rodiči co se neumí dohodnout a žít spolu. Tak se totiž ctí zájmy a nároky dítěte v naší společnosti. My chceme a basta, ptali jste se co chce to dítě? Buďte v této nelehké situaci rozumní, neřešte to s horkou hlavou. Jestli jste spolu vydrželi X let, zkuste si to sami společně s dítětem navrhout a naplánovat do nejmenších detailů, ona ta realita bude stejně ještě šílenější. Zamyslete se nad tím a pak to třeba předložte i tomu soudu, pokud je váš vztah definitivně u konce, ale prosím neničte dítěti život svými rozhodnutími. No snad si z toho něco vezmete. Jsem rád, že takový institut je, ale...
To samo chápu, ale i rozvedení lidé spolu mohou žít pod jednou střechou, pokud se respektují. Jasně, že je to spíš utopie a takových vztahů moc není, a pokud tak spíš z majetkových důvodů. Jen si myslím, že rozvod je opravdu už to poslední a pokud se dva snesou měli by upřednostnit dítě před rozepřemi. Protože i ty rozepře, i ty rozvody, nejsou vždy bezpodmínečně nutné, ale člověk jimi lecos rychle vyřeší. Já to myslím spíš tak, že když už si někoho beru a mám s ním dítě, tak v dobrém i zlém dvojnásob. Nechci, aby se dva nesmiřitelní spolu sžili, to je nemožné, ale ti dva nesmiřitelní by si mohli uvědomit, že za ty problémy si můžou sami, ale to dítě za nic nemůže, stejně však bude pykat nejvíc. Prostě mám pocit, že někdy chybí empatie. Máte pravdu, ale štve mě to, když vím, že někde bude mít někdo předem klacky pod nohama. Je mi to líto, že lidé dělají rozhodnutí za která nevidí, ale to je život.
@robokazik - ale i rozvedení lidé spolu mohou žít pod jednou střechou, pokud se respektují
To ano - ale tím jim jednak doporučujete rezignaci na jakýkoli další vlastní život na dalších X let - tedy se vlastně, i když ten výraz používám nerada, se "obětovat pro blaho dítěte", jednak těžko respektovat a spolužít s někým, kdo druhému ublížil. Dětem se taky všechno neříká - a líp zní "my spolu nevydržíme", než například "tatínek je dívkař" nebo "maminka se mnou nechce spát".
A to dítě tedy musí žít s někým kdo mu vlastně ubližuje. No víte a proč si pak to dítě dělali? Aby se neobětovali, aby nepotlačili svůj život do určité míry pro dobro dítěte (i v tom funkčím vztahu)? Vy byste se pro své dítě neobětovala? Nebo v zájmu nerezignace na můj život, budu chodit jako v mládí na různé akce, vracet se k ránu, chlastat atd? Vždyt to je to samé, jen to jsou jiné priority. Prostě obhajujete zaběhlou věc, já vám rozumím, také bych jako dospělý chtěl rozhodovat o svém životě svobodně, ale mám dítě, proboha, tak se asi nebudu courat po nocích. To je vlastně gro té otázky, když místo rozvodu rodičů, by někdo napsal, chci se starat o dítě, ale jen odsud podsud, chci chodit nalitej, prcat se kde chci, chci být svobodný, dělat si co chci já, kua to by tu bylo moralistů, jak je daný člověk špatný, ale rozvod to je něco jiného, to chce mít každý svoje, ale vlastně to tak musí být. Já mám asi trochu jiný pohled na svět a když už mám dítě, tak hold některé věci nedělám. Chápu někdo má dítě a rozbíjí vztah kvůli jiným, ale nezlobte se to je neobhajitelné. Zauvažujte nad tím. Něco jako jsem chlap, tak musím? Hloupost. Vědomě věděli do čeho jdou, co činí a po X letech hodí to dosavadní za hlavu a myslí si, že rozvodem to končí. Vlastně jim to to dítě pak v dospělosti asi stejně nějakým způsobem vrátí. Tím nemyslím nějak ubližovat, jen třeba těmi city, které ani nemusí jim dávat najevo. Víte já vás chápu, také jsem dospělý, ale uvědomte si vy, že pro dítě je svět rodiče a to ostatní. Když se ten základ v podobě rodičů rozpadne, tak se mu vlastně rozpadne svět. Navíc všichni víme, že s věkem jsme schopni většího přizpůsobění, než zamlada, že. LOL Takže ty případné další vztahy, nedosahují většinou těch původních. Pak jsou rodiče každý sám, musí platit byt atd dvojnásobně, nemají čas na výchovu, aby vydělali a dítě má spostu volného času, který může trávit třeba na ulici s kamarády, kde se seznámí třeba s drogami a ano cigarety či alkohol bohatě stačí. A můžu se rozepisovat dál a dál. Naši se třeba rozešli, protože jsou oba velmi dominatní a prostě se pak nesnesli, ale to sakra nevěděli dřív, to dělaly ty růžové brýle? Prostě uprednostnili své blaho, nebýt s tím druhým debilem, před blahem svýého dítětem, o které se pak hádali. I teď po skoro 30 letech, třeba na naší svatbě byli prostě oba i se svými milými, ale ani tam se neudržely a ryli do sebe. To vám přijde v pořádku? Já přeci chápu, že je to takřka nemožné, aby takoví lidé spolu žili, ale uvědomte si, že třebas svátky na střídačku - jedny vánoce 24.12 tata druhé mama, pak zas 25.12 k tomu druhému, taktéž silvestr, dvě oslavy narozenin atd atd. A věřte, že třeba ty svátky a narozeniny jsou prostě dvojí, oba rodiče je chtějí prožít s dítětem. Jako ditěti mi to nevadilo, proč taky, zpetným pohledem, ale musím konstatovat, opět vlastně to, že to dělali pro sebe, aby viděli oni jak si dítě rozbalí jejich dárek a má radost. Protože jinak by byli schopni ustoupit ze svých požadavků. Jasně, že to prvoplánově jsou prostě svátky, ale to vám opravdu zpětně dojde. Prostě vám někdo vědomě deformuje život a hájí se tím, že tak je to nejlepší. Já chápu, že v dané situaci je to asi to nejlepší, ale stejně tomu neutečou, dítě bude mít za 20 let své dítě a pak už se prostě budou spolu setkávat a budou stále hašteřiví a navzájem chladní. Takže to je váš recept? Já to zažil a znova opakuji, nemyslím si že by mě vychovali špatně, nebo že by to bylo vysloveně špatně, ale to jsou věci které se prostě proženou životem a ve vzpomínkách zůstanou. Jako dospělí lidé by měli být schopni spolu komunikovat do té míry, aby to dítě nemělo ztížený život. Také si myslím, že se má dítěti říkat vše, samo tak, aby to bylo schopno pochopit. nemyslím si, že by to dítě nějak negativně ovlivnilo. Naopak zastírání vede k tomu, že pak budete sama zástírána. Nebo když za vámi příjde v pěti letech, jak se to s dětmi, tak jim to vysvětlujete jako květinku a motýlek? (Pokud toho nejsou schopni, znova opakuji 20 ran týdně z nezávislého zdroje a uvidíte jak dojde ke zmeně názorů a oba se zase spojí a začnou nenávidět místo sebe toho bijce, že. Protože ona přeci jen, ta stálá fyzická bolest by určitě přimněla mnoho lidí změnit názor a neřešit hlouposti, pak by se teprve oddělilo zrno od plev a myslím, že by bylo hodně lidí překvapeno mírou rozvodovosti poté. Když je to jen lejstro nemá to ten šmrnc. To jen jako hloupý nápad.) Má rada je, jsou to nevratné procesy, ne ten rozvod, ale následky pro dítě, tak si to uvědomte. Nic víc nechci, zbytečné rozvody rodin kde jsou děti, jsou prostě špatné a znovu opakuji střídavá péče, není to samé jako výchova obou rodičů ve funkční rodině.
@robokazik - střídavá péče, není to samé jako výchova obou rodičů ve funkční rodině
Podstatné je slovo "funkční" - a taková rodina nikdy být nemůže, žijí-li rodiče sice s dítětem pod jednou střechou, ale ne spolu, nýbrž vedle sebe.
A mimochodem - já nemluvila o pití, courání po nocích a promiskutním chování. Jen o tom, že podle vašeho modelu by oba rodiče čekalo dalších X let, které by mohli prožít spokojeně. Ale vy máte jiný názor, OK neberu vám ho - jen byste měl alespoň akceptovat, že nemusí být jediný správný. Ani ten můj není.
Především rodiče by se měli v téhle situaci umět dohodnout, v pohodě komunikovat a kolikrát operativně řešit plno situací, které nastanou. K tomu patří dohodnout se na jednotném výchovném působení. Aby jeden nezakazoval něco, co druhý povolí. Chlapec by měl zůstat ve stejné škole a stejných kroužcích. Bude to náročné a hodně bude záležet na nové partnerce otce. Synovi byste měla Vy vysvětlit, že to tak bude nějaký čas a že se ukáže. Že syn je jeho, jako Váš. Určitě vyzdvihnout pozitiva chlapského působení. Znám případ, kdy to chlap vzdal /prý kvůli práci/ .
Zda a jakou má manžel šanci vám tady nikdo neřekne - neznáme okolnosti a to, že chce dítě zůstat s vámi je nedostačující informace. Pokud se nedokážete domluvit sami, soud bude rozhodovat podle
NOZ § 906
(1) Má-li být rozhodnuto o rozvodu manželství rodičů dítěte, soud nejprve určí, jak bude každý z rodičů napříště o dítě pečovat, a to s uvážením zájmu dítěte; s tímto zřetelem se od souhlasného stanoviska rodičů soud odchýlí jen tehdy, vyžaduje-li to zájem dítěte. Soud vezme v úvahu nejen vztah dítěte ke každému z rodičů, ale také jeho vztah k sourozencům, popřípadě i k prarodičům.
(2) Soud může rozhodnout i tak, že schválí dohodu rodičů, ledaže je zřejmé, že dohodnutý způsob výkonu rodičovské odpovědnosti není v souladu se zájmem dítěte.
§ 907
(1) Soud může svěřit dítě do péče jednoho z rodičů, nebo do střídavé péče, nebo do společné péče; soud může dítě svěřit i do péče jiné osoby než rodiče, je-li to potřebné v zájmu dítěte. Má-li být dítě svěřeno do společné péče, je třeba, aby s tím rodiče souhlasili.
(2) Při rozhodování o svěření do péče soud rozhoduje tak, aby rozhodnutí odpovídalo zájmu dítěte. Soud přitom bere ohled na osobnost dítěte, zejména na jeho vlohy a schopnosti ve vztahu k vývojovým možnostem a životním poměrům rodičů, jakož i na citovou orientaci a zázemí dítěte, na výchovné schopnosti každého z rodičů, na stávající a očekávanou stálost výchovného prostředí, v němž má dítě napříště žít, na citové vazby dítěte k jeho sourozencům, prarodičům, popřípadě dalším příbuzným i nepříbuzným osobám. Soud vezme vždy v úvahu, který z rodičů dosud o dítě řádně pečoval a řádně dbal o jeho citovou, rozumovou a mravní výchovu, jakož i to, u kterého z rodičů má dítě lepší předpoklady zdravého a úspěšného vývoje.
(3) Soud při rozhodování o svěření dítěte do péče dbá rovněž na právo dítěte na péči obou rodičů a udržování pravidelného osobního styku s nimi, na právo druhého rodiče, jemuž dítě nebude svěřeno, na pravidelnou informaci o dítěti, dále soud bere zřetel rovněž ke schopnosti rodiče dohodnout se na výchově dítěte s druhým rodičem.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.