Nejste přihlášen/a.
Zdravím. Dítě není Vaše, tak je snad jedno, že k němu nemáte žádný vztah, ne? Proč by toto měl řešit psycholog? Prostě jste ještě moc mladá na děti a že nemáte ráda některé rodinné příslušníky, je ve Vašem věku normální. Neřešte to!
Může to být tím, že cítíte averzi vůči matce dítěte. Ale vemte to z druhé strany - dítě za matku nemůže. Ale určitě si s tím nelamte hlavu pokud to máte tak citově nastaveno. Dítě není Vaše starost, mnemusíte se jím zabývat!
"Nesedla" jste si s mámou od mrňouska, což se asi přenáší i na něj. Ráda ani jednoho z nich mít nemusíte a je-li to - vzhledem k rodinným vztahům - možné, klidně styk s nimi omezte. Pokud se při nějaké příležitosti potkáte, chovejte se zdvořile, miminko pochvalte a víc dělat nemusíte.
Jen byste asi měla svojí mamince, sestře nebo někomu, komu věříte, tohle povědět, aby znali důvod, proč kontakty nejsou častější a srdečnější.
Berte to jako trénink do dalšího života - ne s každým si sedneme, ale aspoň občas nějak komunikovat musíme. Zvykejte si.
Většinou všechna děvčátka, slečny a ženy miminka milují, at jsou vlastní nebo cizí. U vás nevím, jestli třeba na miminko nežárlíte, že má více pozornosti, nežli vy. Také nevíme, jaké vztahy jsou ve vaší rodině a jak příbuzná jste s mimminkem. Možná by vám skutečně psycholog pomohl.
Ješte mne napadá, že je to váš synoveček nebo neteřinka a vy už nemáte svého bratra nebo sestru jen pro sebe? Je potřeba přát jim jejich štestí a radost z miminka, víte, jak se to říká "přejte a bude vám přáno". Žárlivost, závist, zloba, vše to jsou negativní energie, kterých je lépe se zbavit, jinak se budete jen trápit a nikdy nebudete štastná. Zapracujte na sobě.
Já bych to nijak "nehrotil". Nikde není psáno, že každý člověk na světě se musí před každým miminem "posadit na zadek". On si leckdy i tatínek najde cestu k prckovi až třeba v době, kdy s ním dítě začne "komunikovat", což je až cca po roce života. A ni dospělí to nemají tak, že skáčou radostí do stropu, když jim v místnosti vříská mimino, natož když to není mimino jejich.
Ono se to samozřejmě věkem trochu bude měnit..a v případě až to dítě bude vaše, může to být zcela jinak. A část lidí z vašeho okolí na tom bude podobně jako jste teď Vy
Psacholog? Objednáte se u něho, přijde na vás řada za několik týdnů a tam si mu postěžujete, že nemáte ráda cizí ditě? Je sice v rodině, ale není vaše? Tak jste to myslela? Vážně? Před vámi bude klient, kterému se třeba zabili rodiče, prošel zneužíváním, léčbou smrtelné nemoci, vrátil se z psychiatrické léčebny, protože se zhroutil, přišel o ruku. . . a vy s otázkou, že nemáte vztah k cizímu dítěti? Pochopila jsem dobře vaši otázku?
Já jsem to napsala z toho důvodu, že se nesnažíte najít východisko sama. Že chcete vést za ruku od lidí, kteří vůbec netuší, co vy máte v hlavě a v srdíčku. A můžete to zdůvodńovat sebepodrobněji. Nejspíše se mýlím, ale je to můj pohled, můj názor. A vy jste chtěla vědět.
@tana4 - pak prijde nekdo takovy a ani si toho daru nevazi... matka v tehu pila a nevazila si toho daru
Ve vašem věku je ještě (skoro) všechno černé/bílé, špatně/dobře a plné patosu. Nebuďte tak razantní ve svých soudech - nevíte, co čeká vás.
Nedělej s tím nic,ono se to časem urovná.
Co se týče dítěte,to je nevinný,malý drobeček,který nemůže za to,že jeho máma v těhotenství pila.
Já nevím co řešíte. Jsem milující babička ale často říkám "Dítě radost rodiny, denně na půl hodiny", trošku bych to vylepšila, vydržím to i půl dne. Vy to dítě nenávidíte a jak se to projevuje? Není vaše tak ho ignorujte, nemáte za povinnost dlachmit mimina a oslintávat jim palec u nohy, dělají to někteří a taky to nemusím. Mám ráda děti až mi rozumí, počůránky v peřině fakt nemusím.
Já to znám jako "dlachnit"- výklad = mačkat, žmoulat (v rukách), hladit (ne zlehka) cestina20.cz/...
Tady by se asi dalo použít i "muchlovat".
Já teda jsem ženská, ale cizí děti mě neberou naprosto žádný. Ještě mimina jsou některý roztomilý, ale některý jsou teda dost nehezký. A jak začnou mluvit, tak už mi lezou na nervy úplně - na tohle dětský ňuňu ňuňu, papu papu, co jste dnes ve školce kreslili za obrázek a podobné rozhovory nejsem. Je mi jedno, co dělá cizí dítě ve školce a vůbec kdekoli. Podle mě je to normální, člověk prostě miluje hlavně ty vlastní. U dětí příbuzných a kamarádek se samozřejmě přemůžu, vyjádřím zájem a pokud je to třeba, tak s nimi mluvím/hraju si, ale dobrovolně ne.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.