Rozdíly v optice u dalekohledů

Sklo je sklo..No to bylo i před 100lety..A přesto, když za války americký námořník vzal do ruku německý kořistní dalekohled, tak mu spadla čelist.

Carl Zeiss je pravděpodobně jeden z nejlepších výrobců čoček na světě (moc lepších nebo alespoň srovnatelných výrobců neexistuje). Do skla se dávají různé přísady zlepšující jeho vlastnosti, aplikují se nejrůznější povrchové vrstvy..(mimochodem, na mých brýlích kde mám čočky od Carl Zeisse, je asi 23 různých vrstev..).

Takže ano, sklo je sklo, ale Carl Zeiss je Carl Zeiss..Pravda, i jeho čočky z roku 1980 jsou špičkové..a předčí např. v objektivech i většinu dnešní "spotřební" produkce renomovaných firem. A vzhledem k tomu, že v objektivu je čoček třeba i více než 17, tak se různé vady skla ještě více násobí..resp.sčítají...

Ano sklo je sklo,stejně tak jako ženská je ženská a přesto tam mohou být, a jsou, ohromné rozdíly. Já se trochu orientuji ve fotooptice a tvrdím- české, NDR či ruské objedktivy nejsou vysloveně špatné, japonské jsou velmi dobré, ale špica je Německo - Carl Zeiss, Schneider Kreuzenach,... a obdobně to platí i v technice dalekohledů. Dnes jsou skla s vysokým indexem lomu, zřejmě již zde neplatí sklo jako sklo, dále je to systém antireflexních úprav a v neposlední řadě mechanická přesnost a stabilita montáže. Časem může docházet k rozlepování čoček / kanadský balzám/, poškození či stírání antireflexních povrchů, mechanické rozadjustování optické soustavy, nanesení mastnot na skla, plíseň skel atd A samozřejmě vše začíná od výpočtu a návrhu dané optické soustavy, což dnes v době výpočetní techniky je dalece jednodušší a rychlejší. Jen je možné se podívat na v nynější době sledované závody biatlonistů a neuvědomuji si, že bych tam viděl jiný dalekohled než Zeiss. Další bod je cena - dříve stál kvalitní dalekohled 2.000 Kčs, což by odpovídalo dnešním cca 20.000 Kč a dalekohled za tyto peníze bude o notný kus kvalitnější.

Nene. Není sklo jako sklo a v optice už vůbec ne. Jistě znáte obrázek rozkladu světla hranolem. Na jedné straně vstupuje do hranolu bílý paprsek, na druhé vystupuje duha, každá barva jiným směrem. Čočky to dělají taky, říká se tomu barevná vada čoček. Při větším zvětšení kazí obraz, proto se musí vykorigovat. A korigovat barevnou vadu je celá věda. Řeší se tak, že se v jednom objektivu použijí skla s různým indexem lomu. Je potřeba je dobře napočítat a dobře poskládat, aby objektivu zůstalo zvětšení a zároveň se barevná vada vykorigovala. Proto vznikly ty zdánlivě nesmyslně poskládané objektivy, kde se těsně za sebou střídají spojné čočky s rozptylkami. Na obrázku vidíte ten nejjednodušší korigovaný objektiv. Přidejte k němu optiku s proměnným zvětšením a dostanete objektiv s jedenácti čočkami. Spočítat ručně cosi takového prostě není v lidských silách. Díky počítačům došlo právě tady v této části optiky k největšímu pokroku a výsledek máte rovnou před nosem. Ve kdejakém fotáku a ve kdejakém mobilu najdete objektivy, o jakých se před dvaceti lety nikomu ani nesnilo.

Víceméně zde bylo vše řečeno, ale přeci i jako laik nemůžete nemít alepoň elementární potuchu o tom, že není sklo, jako sklo...