Nejste přihlášen/a.
Dobré odpoledne, prosím o radu. Mám přítele, který je o 29 let starší. Hodně moc si rozumíme a máme se rádi od první chvíle, co jsme se poznali. Jsme spolu něco málo přes rok, ale poslední dobou nejsem moc spokojená, protože náš vztah je stereotyp. Trávíme volný čas u něho doma nebo u nás (je mi 22, ještě bydlím s rodiči), když u něho spím, koukáme na filmy. Občas jdeme do kina, fastfoodu a do obchodů. Ta představa, že tohle budeme dělat pořád, je hrozná.
Když jsem mu ale říkala, že bych chtěla aspoň do Prahy na výlet, do zoo nebo kam chce on, tak pořád slibuje, že někdy jo nebo mi odpoví, že má málo času. Jsou to ale jen výmluvy, oba děláme od pondělí do pátku, máme volné víkendy a navíc má pracovní doba je mnohem delší. Ani jsme nikdy nešli na oběd nebo večeři dát si něco lepšího než je fastfood. Řekl, že mě pozve do kavárny, ale zase jen sliby. A slibuje mi, že pojede se mnou kamkoliv a že chce k moři, protože tam nikdy nebyl, ale zase se tomu vyhnul, protože ho děsí vzdálenost (ani na dovolené nebyl) a já nakonec jela s mamkou. Já cestování miluji a chci aspoň na nějaký výlet v okolí když je léto a navrhuji mu kam nebo že to nechám na něm, ale on mi říká, at jedu třeba s mámou nebo někým jiným. Řekla jsem mu, že se nesnaží a že stereotyp v obchodech a u televize mě nebaví a nestačí mi, že chci taky něco jiného a že mojí snahu o změnu ignoruje. Zase mi odpověděl, že dělá pro mě hodně, že se mnou jezdí vlakem do vedlejšího města a chodíme po obchodech a chodí se mnou do kina. Už nevím, jak na něho. Opakuje, že celý život budu dělat stejné věci. To vím, proto chci občas dělat něco, čím bych se odreagovala a nežila pasivně. Chci mít zážitky. On nemá žádné, když něco vypráví, je to buď z vojny nebo z práce. Mám chut pracovat na sobě, učit se, zkoušet, cestovat, objevovat.. i když nejsem dokonalá, prostě se snažím o lepší život. Ale on je můj opak. Těší ho filmy, mobily, elektronika celkově, tot vše. Nesnažím se mu něco vnucovat, udělala bych cokoliv, co by chtěl a vše co ho baví. Udělala bych cokoliv. Dneska jsme s hádali a on mi v klidu řekl, že se nechce rozejít a že si mě váží, ale jestli se s ním nudím, tak at si najdu někoho lepšího. Vyčetla jsem mu, že kdyby si mě vážil, nevzdal by to. Jinak je na mě moc hodný, ohleduplný, trpělivý a vzájemně se podporujeme. Na věk nekoukáme, já ho beru jako sobě rovného. Nechci o něho přijít.. Je tu někdo, kdo se s takovým člověkem setkal? Můžete mi poradit, prosím? Jsem zoufalá...
Děkuji
Já odpovím jednoduše. 29 let je velký rozdíl. Chcete mít nové zážitky s člověkem, který už má to Vaše mládí za sebou a navíc není naladěný na stejné vlně. Ten člověk je úplně jinde, než jste Vy. A lepší to nebude. Co si od toho vztahu slibujete? Vůbec se mu nedivím, že nechce jít do zoo. Chodil tam asi se svými dětmi, má to za sebou. Popřemýšlejte, proč jste si vybrala muže, který je o tolik let starší. Docela mne udivuje, že na tento vztah přistoupil on. Co jeho vedlo k tomu, aby navázal vztah s tak mladým děvčetem, když mu nemůže nic nabídnout. Co to znamená, "je na mne moc hodný, ohleduplný, trpělivý"? To mi vůbec nedává smysl z toho, co Vy zde popisujete. A Vy potřebujete, abyste začala život s někým, kdo by Vás miloval a chtěl s Vámi život začínat a ne někoho, kdo si Vás váží. Tento vztah se vyvíjí po letech společného soužití, když už jsou děti, a život společně dlouhodobě prožívaný. Z lásky se pak stane zvyk a úcta a svého partnera si vážíme. Jenomže vy jste v situaci, kdy tím začínáte. Ale Vy chcete, aby se on, kvůli Vám, vrátil do svých mladých let. A to není možné. Promněte si oči, zamyslete se a najděte si jinou cestu životem. Tohle stejně skončí. A čím dříve, tím lépe pro oba.
Dobrý den. Zkuste se na to podívat i z jeho strany. Je téměř o 30 let starší, tak už je usedlejší a má o životě a trávení volného času jiné představy, než Vy. Vztah není o tom prosazovat si své a vyčítat partnerovi, že není podle Vašich představ. Vztah je i o kompromisech. A on Vám je nabízí tím, že Vám nebrání ve Vašich zálibách, ale bez jeho účasti. Zamyslete se nad jeho větou, že vztah nechce ukončit, ale pokud se s ním nudíte, měla byste si najít jiného partnera pro život. Zatím žijete odděleně, tak si rozdělte čas na své záliby a na čas strávený s přítelem takovým způsobem jaký vyhovuje vám oběma. Nenutte ho do ničeho co sám nechce. Byli byste z takového vztahu otráveni nakonec oba dva. On už se vzhledem k rozdílnému věku mezi vámi, nezmění. On ten věk je znát, at chcete nebo ne.
Z jeho pohledu pro Vás dělá třeba dost - je pozorný, hodný, je Vám oporou, když ji pořebujete. To je víc, než kdyby s Vámi jezdil na výlety a na dovolené. Ale na to si musíte přijít sama. Holt už je to muž v letech, usedlejší a netouží po cestování a poznávání tak jako Vy. Pokud ho milujete, věřte, že do stereotypu sklouzne po delší době každý vztah. Vy jste oproti němu hodně mladá a v tom může být ten hlavní problém. I když si ho nechcete připustit. Pokud se s ním skutečně nudíte, pak nebudete ve vztahu s ním spokojená nikdy. Protože život budete chtít každý prožívat dle svého a úměrně k svému věku. Vzájemně byste na svůj věk měli brát ohled právě vy dva. Tím nechci říci, že by vám vztah nemohl klapat, ale z Vaší strany to bude chtít slevit ze svých nároků a přizpůsobit se spíše jeho věku, pokud ho milujete a chcete s ním být. Berte to prosím jen jako jeden z mnoha názorů a pohledů na tuto věc.
Jeden z jeho vztahů dopadl tak, že se odcizili. On to bere úplně v pohodě, jakože se to děje a nemá cenu vztah zachraňovat. A že to dopomohlo k rozpadu rodiny. Proč já s chutí a radostí dělám cokoliv, i kdy mě to třeba pořád nebaví? Já po něm nechci změnu života, zájmů nebo povahy, ale aby aspoň párkrát v roce udělal něco pro mě.
Píšete, jak se máte rádi a jak si spolu ve všem rozumíte a jedním dechem vysypeta, co všechno Vám ve vztahu vadí, chybí, jak on je takove a makovej, co nechce, kam Vás nevezme, co baví Vás a ne jeho... Nevěřte, že se to zlepší. A bude to stále horší. On už mladej byl. A jestli příjde děcko, tak se rozpory prohloubí. Jestli o něj nechceš přijít, tak ho ber takového, jaký je a nechtěj ho měnit. Mlč, sleduj s ním filmy, nikam nejezdi na dovolenou a poslouchej, jak bylo na vojně. Pak Ti ale nezávidím.
Je ti 22 let, jsi mladá, máš chlapa vedle kterého budeš žít život domací 50. ti leté putky. Chcete čekat až vám bude o 10 nebo 15 let víc a uvědomit si, že ty nejlepší roky života jste strávila u televize, filmů a po nákupech?
Tvůj chlap má asi rád svůj klid a zažitý stereotyp, to není o věku, ale o člověku.
Přítel nebo snaha o nalezení náhrady za otce? Shrnout se to dá asi tak, že je to starý člověk, pravděpodobně se těšící do důchodu, až bude moci celý den odpočívat. Vy to ještě neznáte, ale s věkem energie rychle klesá, už jen rozdíl 20 versus 35 let je na energii hodně znát, natož 20 versus 50 let.
Myslím si, že bez ohledu na věk máte velmi rodílné záliby a že to nebude klapat. Kdo rád cestuje a má rád výlety, věnuje se tomu od mládí celý život, dokud mu to zdraví dovolí. Ale v 50ti je člověk unavený, jen když není zdravý, nebo má hodně náročné zaměstnání. Znám několik 30ti letých staříků a několik 70ti letých mladíků. Víte, on se tezko zmení, spíše to bude stále horší, nepohnete s ním, bude stále sedet doma, je proste takový. Bude vám to vadit stále.
@padme - Je to špatné, že chci jednou za čas aspoň jeden den?
Není - ale asi to "chtění" prezentujete špatným způsobem - viz "Dneska jsme s hádali a on mi v klidu řekl..." To skoro vypadá, že jste se "hádala" vy. Stejně jako "Vyčetla jsem mu, že..."
A mimochodem - zbytek té věty - tedy "že se nechce rozejít a že si mě váží, ale jestli se s ním nudím, tak at si najdu někoho lepšího" - je poměrně jasné varování.
Milá padme, přítel je tzv. o generaci starší. I když bude pohodář, tak v 50 l. chce svůj klídek. Na to by jste měla myslet. Je zkušený muž, dělá co MU vyhovuje. Jeho zkušenosti a nadhled dospělého - starého na Vás jako mladou - plnou života působí jako lákadlo. Nedovedu si představit, kdyby mu doma vrnělo za nějaký pátek malé miminko.
To je prostě chlap slibotechna, jak už někdo dříve psal. Takový vztah bych opustila a hledala jiného partnera, přiměřeného věku. Čistě teoreticky by tento muž mohl být Váš otec - co od takového partnerství očekávat? Jedině, že předčasně zestárnete. Budete mít sice partnera ohleduplnějšího, ale v podstatě Váš život bude značně omezený.
Jsou muži i v těchto letech hodně akční, nápadití, sportovci, ale to není očividně jeho případ.
Utečte dřív, než bude pozdě.
Ještě další rok se v tom budeš plácat a pak ti dojde trpělivost a vycouváš sama. Pokud ovšem mezitím neotěhotníš. Pak budeš ve vězení.
Buď si je tebou moc jistý a ví, že se nemusí snažit a bude tě mít, nebo je opravdu tak pohodlný, že pohodlnost je pro něj cenější než vztah, to radši bude sám.
P.S. Mám k tomu i nějaké vlastní zkušenosti, ale to radši přes zprávu, napiš.
Příklad: Má oblíbeného spisovatele, jehož knihy jsou zfilmované a má je rád. Nedaleko v Německu je muzeum, a tak jsem mu nabídla, že bych nám zařídila cestu autem, protože spoj by byl složitý (zařídila, jelikož ani jeden nemá auto a ani řidičák). Ale už nechce, ještě na začátku roku o tom nadšeně mluvil a já mu to chtěla splnit. Takových věcí je víc.. Neříkám, že mu pořád něco cpu, to ne. Kolikrát se ho v nějaké situaci, kdy nejistě odpovídá, zeptám, co by chtěl on sám bez ohledu na mě, a i přesto, jak jsem po celém týdnu vyčerpaná a unavená, to pro něho udělám.
Jen pro doplnění: Nechci ho nutit, abychom vše dělali společně, pořád budu jezdit s mámou nebo kamarádkou. To bych ho také mohla nutit do čtení a nedělám to.
@Padme,
chcete-li udělat něco pro něj, musíte vybírat z aktivit, kterým je přístupný on. Vy jste sice vybrala muzeum (Radebeul?) se vztahem k jeho oblíbenému spisovateli, ale výlet už je Vaše oblíbená aktivita...
Nebylo to tak, že jsem se snažila zkombinovat výlet a jeho zájem. Ani mě to nenapadlo. Začal o tom mluvit sám. Nechci, aby to znělo sobecky, ale proč mám na všechno přistupovat a to "své" si nechávat mimo vztah? Nechci mu ze svých zájmů vytvořit rozvrh aneb mě se to líbí, tak tobě musí taky. Jen bych si přála, aby mi taky udělal radost. Samozřejmě ho nechci tahat na nějaké zájezdy nebo pobyty, pokud nechce. Je to špatné, že chci jednou za čas aspoň jeden den?
Mimo otázku. Až teď jsem si všimla, že mám u odpovědi otazník (nejspíš omylem vkládám špatně) a také neumím označovat uživatele, který píše odpověď. Omlouvám se.
@Padme, uživatele, kterému odpovídáte, označíte "zavináčem" před jeho nickem v prvním pádě. Otazník u Vašeho nicku označuje, že jde o reakci tazetele (toho, kdo vložil původní otázku). Ze stejného důvodu jsou Vaše reakce podbarveny modře.
Proč máte přistupovat na jeho tempo? Protože pokud se sejdou dva lidé s rozdílným přístupem k čemukoliv, musí se ten "akčnější" přizpůsobit tomu druhému. Jinak by mu všechno znechutil. Dokonce by mohl urychlit rozpad (konec) vztahu.
Na tom, že byste byla ráda, aby někdy udělal něco on pro Vás, by nebylo nic špatného, pokud byste ho tím nenutila do aktivit, o které nestojí.
Já si myslím, že tento vztah dlouho nevydržíte. On jiný asi už nebude. Je to typ, co víc mluví než koná - tzv. slibotechna. Taky by mi to vadilo.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.