Nejste přihlášen/a.

Přihlásit se do poradny

 

Návštěva psychiatra

Od: anetta* odpovědí: 21 změna:
Zdravím, tento týden jdu na první návštěvu k psychiatrovi.Mám z toho celkem obavy.Moc nevím jak bude sezení probíhat, jestli se bude ptát nebo jestli musím vše říct sama.Trápí mě úzkosti, 2 roky trpím nespavostí a v rodině to nemám odmala zrovna příjemné.Násili, scény, bydlení s mamou u různých chlápků a nakonec jsem zhruba od 1.třidy bydlela s otcem.U mamky jsem nemohla být, protože neměla finance.Otec si od doby co se rozešel s mamkou nenašel přítelkyni, přijde mi tim poznamenany.Celý tento příběh by byl dlouhý a asi by si to ani nikdo nepřečetl, spousta skaredych zážitku na které nikdy nezapomenu.Ve zkratce doma mám špatne podmínky na bydlení, spím s otcem prakticky v jedné mísnosti (2propojene pokoje bez dveří) ikdyz máme peníze a otec vydělává slušně nedokáže se vzchopit a takto žijeme už 13let.Vsechno tu musí být tip top, mám časy kdy se jí koupe a čistí zuby ve svých 20letech.Ani nemluvím o křiku, občasných fackach.Otec někdy jedna v afektu a agresivně, mou mamku mlátil.Vim, že mě má rad a i já jeho i přes tohle všechno a důvodem proč takový je jeho otec můj děda který tloukl babičku.Opravdu nevím jak dal a bojím se, že psychiatr nad tímto mávne rukou nebo jak to říct.Co kdyz řeknu psych. o násilí nemůže to říct policii? Něco takového co jsem tady napsala mužů říct i psych.? Děkuji za odpovědi.

 

 

21 odpovědí na otázku
Řazeno dle hodnocení

 

 


4x

Ad psychiatr - každý si to sezení řeší jinak, ale nemusíte mít obavy - jeho cílem není ,,nachytat´´ Vás při lži, či něčem podobném. Navíc si troufám tvrdit, že se vše se neodbyde jedinou návštěvou, předpokládám, že to bude na hodně sezení.

Co se týče policie - psychiatr je vázán lékařským tajemstvím, nemůže jen tak proti vůli pacienta vytrubovat to, co se dozví, obzvláště za situace, kdy je pacient zletilý - což Vy asi budete, když píšete o 20 letech.

Což mě přivádí k myšlence - je li Vám dvacet a nevyhovuje Vám dosavadní způsob soužití s otcem : Proč se neodstěhujete, nepostavíte se na své nohy?

anetta*

Děkuji, nemůžu se ještě odstěhovat protože stále studuji.Příští rok mě čeká maturita, proto se potrebuju vzchopit a zvládnout to.Chozeni do školy, soustředění se mi dělá velký problém.Kdyz bych maturitu zvládla našla bych si práci a hned jak by to šlo bych chtěla jít pryč, ale je tu jedno "ale".Ikdyz mi tohle otec vše udělal bude pro mě těžký odejít a nechat ho samotného navíc on to nebude vůbec čekat.Já podle nej mám Krasnej spokojenej zivot.

Jsem skoro ve stejné situaci jako ty. Jsem taky dávno plnoletá. Obtížná rodiná situace, kdy mi finance nedovolí se plně osamotatnit. Něco podobného, rozvod rodičů, zůstala jsem ne s otcem, ale s matkou. Ta si také myslí, že žiju podle ní úplně suprově, ale opak je pravdou. Takže chápu, ne vždy to jde, změnit ty podmínky, co způsobují zdravotní potíže, jako například úzkosti, panické ataky, deprese. Doktor tě vyslechne, případně napíše medikaci (prášky), které ti to pomůžou líp zvládat. A taky ti určitě doporučí si najít psychologa, a k němu docházet na terapie. S psychologem si budeš o své situaci ještě detailněji povídat, rozebírat a tak různě. Za sebe ti radím, pokud studuješ, zkusit přes týden bývat na internátu nebo spolubydlení, to se dá finančně zvládat. A domů jezdit jen na víkendy. Je to sice taky zlo, ty víkendy, ale menší zlo.

anetta*

Intr mě taky napadl, ale jelikož mám školu blízko bydliště tak on být mi to určitě nedovolil ani nefinancoval.Mám teď strašný stres kvůli tomu, že jdu k psych. jako bych měla otci ublížit.Cim víc se sezení blíží tím víc jsem ve stresu.

Nedovolil - nemá Vám co dovolovat, či nedovolovat, jste plnoletá, tudíž odpovědnost za Vás již nemá

Nefinancoval - ale financoval, má vyživovací povinnost behem Vašeho studia

Z návštěvy psychiatra se vůbec nenervuj, není proč. Je to normální tam jít, a nijak otci neubližuješ, nebo to neděláš za jeho zády. Děláš to pro sebe. A k intru nebo spolubydlení, přesně jak píše tady kolegyně, studuješ, jsi nezaopatřené dítě. Otce postavit před hotovou věc. Budu tady bydlet na intru/bytě s kamarádkami, spolužačkami, potřebuji peníze na nájem, protože studuji. Pokud ti je odmítne dát, můžeš ho dát k soudu, a soud otci nakáže, aby ti ty peníze na nájem dal, protože ještě studuješ a má povinnost tě živit, stejně jako tu povinnost má matka.

olin*
Psychiatr/ička je pouze člověk, akorát studoval o čtyři nebo pět let déle než ty (a líp placený). Vypovídej se, pravděpodobně si nemáš s kým o tvém problému pokecat, natož s tátou. Na intru by si měla klid na učení a rodiče tě musí zabezpečit do 25 let, pokud studuješ. Berou na Tebe příspěvky-tedy otec. Kdyby se dalo rozumně komunikovat s Tvým tátou a bydleli jste ve větším bytě, taky by to pomohlo.

@olin - rodiče tě musí zabezpečit do 25 let, pokud studuješ
Mýlíte se - vyživovací povinnost trvá, dokud není oprávněný schopen sám se živit. Žádné věkové omezení tam není.

 


3x

Ahoj, všechno jak jsi nám to tady napsala, můžeš psychiatrovi říct, ne můžeš, musíš. Aby plně pochopil, co za tvými úzkostmi je. Nemusíš se vůbec bát, sezení probíhá tak, že si s ním povídáš. On se tě případně na věci doptá. Určitě by neměl nad tvými problémy mávnout rukou, protože je to odborník, a věřím, že nemávne.


doplněno 06.05.18 20:17:

A neboj, se vším se mu svěř, nikomu dalšímu to říkat nebude, pokud si to výslovně nebudeš přát, musí zachovávat lékařské tajemství.

anetta*

Moc vám děkuju ani jsem nečekala tak rychlou odpověď.Já se právě bála, aby se o tom otec nedozvěděl, že jsem k němu šla.

Nemáš vůbec zač, otec se to nedozví. Lékař mu to neřekne. A neboj se, taky jsem měla z první návštěvy psychiatra strach, důležité je svěřit se úplně se vším, co tě trápí. Být upřímný. Protože ten lékař se ti nevysměje, naopak ti bude chtít pomoci.

anetta*

Dobře, pokusím se mi vše říct.

 

vxxv

2x
Upřímnou soustrast k tak příšerné rodině. Podle mě se potřebujete hlavně odstěhovat nejmíň 100 km daleko (nebo do zahraničí), zařídit si vlastní život a navštěvovat rodiče maximálně 1x do roka na Vánoce. Dokud budete bydlet tam, kde bydlíte, Vám nemůže podle mě nic pomoct.

 

m123*

2x

Anet, měla by jste začít chovat dospěle. Možná, že by vás to nakoplo i psychicky. Jak jste psala, studujete a nemůžete se osamostatnit. MUŽETE! Dělám práci kde mám spostu studentů a některé jejich příběhy jsou ještě horší než ty vaše.

Finančně to zvládají zhruba takto. Výživné dostávají od obou rodičů / ti vyvolenější / a zbytek si chodí vydělat.Někdo třeba na 4 hodky odpo po škole nebo večer a pak někteří chodí na víkendové 12 hodinové směny. Všichni mají spolubydlící nebo bydlí s partnerem. Někteří dostávají finananční injekce i od babiček a dědečků.

Další možnost je si s otcem sednout a říct mu, že pokud si nevšiml, tak už jste dospělá a přejete si, aby se k vám i tak choval a říct mu co si přejete za změny.

Poslední možnost je přerušit školu a jít do práce a školu si dodělat dálkově.

Já byla v podobné situaci jen s tím rozdílem, že u nás nebylo fyzické násilí, ale bylo to hodně o psychice. Ve 20 letech jsem to nevydržela a šla do podnájmu. Kolikrát jsem byla jen o suché rýži, ale tomu pocitu svobody se nic nevyrovnalo.

Psychiatrovi řekněte vše jen tak se vám bude snažit pomoci, ale spíš to bude lepší chodit k psychologovi. Psychiatr léčí duši léky, psycholog slovem,

Držím vám pěsti .

Záleží na tom, jak to kdo snáší. Někdo je silná osobnost, jiný ne. Každý je citlivý na něco jinýho. Navíc nepsala Aneta vše. To jí moc nepomůže, když se jí řekne, že jiní jsou na tom hůř. Já zas měla spolužačky, které měly dětství, vztahy v rodině a otce normální. Kamarádky jsem měla, které měly vztahy v rodině dobrý. Dokonce některé byly svými otci milovány.

anetta*

Osamostatnit se teď nemůžu, důvody proč jsem psala u odpovědi u jiné otázky.Na to říct mu vše už sbírám odvahu dlouho a nevím jestli to zvládnu.Taky se mi nechce brát prášky, ale rada bych už zacla spát uz to nejde zvládat.
Děkuji vám za odpověď a názor.

Já vás chápu. Kdybyste byla spokojená, tak si nestěžujete. Od toho ta poradna zde je. A za peníze si vše nekoupíte. Ani pozornost, dobré chování a čas otce. Spát jen 4 hodiny je hodně málo. K tomu psychiatrovi si zajděte, aby se z toho časem nevyklubalo něco horšího a neměla jste následky napořád.

 

 


2x

Otec vás vychoval sám od 1.tř,vydělává slušně,tak jste nestrádala a že má na vás nějaké požadavky to je normální.Maturitu budete dělat až ve 21 letech,takže vás podporuje na střední škole 6 let-ostatní se k maturitě dopracují ve většině případů už za 4 roky.Nechápu,na co si VY mladí neustále stěžujete?Jste dospělá,tak se tak chovejte.Když se vám u otce nelíbí,postavte se na vlastní nohy a budete snad v klidu.Psycholog vám možná poradí,ale svůj život si stejně musíte zařídit hlavně Vy sama.V každé rodině ,,je něco,, a kdo říká že je u něj v rodině vše OK,tak lže.Tak dokažte všem kolem a hlavně sobě,že si svůj život dokážete zařídit lépe.Až budete mít svoje bydlení,práci,muže,děti,nějaké to zvíře...atd.,atd., na nějaké psychology už nebudete mít ani pomyšlení a ani čas!

anetta*

Tak budu ji dělat 5let, protože jsem měla zaprvé odklad a za druhé jsem přecházela na jinou školu kvůli tomu, že se má zavírala.Má bývala škola měla nějaké problémy takže jsme museli přejít někam jinam a začít druhý ročník znovu.No nepřijde, že bych za to mohla.
Výchova? No upřímně jsem se vychovala tak nějak sama.Otce vídám jen večer.Co není s matkou tak je z něj workoholik a na 1.mistě je práce.Vím, že hodně lidi řekne co si stežuju když můj táta chodí poctivě do práce.Ale.. Na základní škole jsem byla několik let v družině do 17h, nikdy jsem s tatem proste nebyla na výletě jediný kde tak možná v obchodě s potravinami .. řec jsem sním akorát hodila u piva a cigarety až přišel z práce (to je jeho každodenní rutina, kouření a pití 7 piv po práci, chápu to..ale není mi to příjemný mít zakourenou kuchyň) no a proste nikdy jsem neměla šanci se mu s čímkoliv svěřit například když jsem procházela šikanou, kde na mě čekali po škole .. nechtěli mě pustit domu, facky a tak.Nebyl tu pro mě tak jak já bych tak jak by každý dítě potřebovalo.Kdyby vynechal par víkendu což by videlal 35tisic tak by nás to nezrujnovaloa mohlo být vše lepší.. Ale za můj život to udělal jen parkrat, že byl doma o víkendu, maximálně když byla oslava(né má) a to tu pro mě nebyl proste.
Momentálně ač bych chtěla nejsem připravena se osamostatnit.Spím asi 4hodiny denně.Neustálý stres, úzkosti a pocit, že vlastně by bylo lepší kdybych se nenarodila.. mohli mít oba lepší život.Pred maturitou to bude ještě horší.Proto teď potřebuji pomoct klidně medikací hlavně abych udělala maturitu a potom se mohla postavit na vlastní nohy.Nejsem teď dost silná abych to zvládla.
Dekuji za vaši odpověď a názor

 

liska5

2x

A i kdyby se otec dozvěděl, žes byla u psychiatra, co se stane? Jsi dospělá, máš problémy se soustředěním a usínáním a potřebuješ před maturitou klid, tak sis byla pro prášky. Přeji Ti, abys v pohodě odmaturovala, našla si práci a nějaký podnájem s kamarádkou nebo kamarádem. Tady by spíš potřeboval psychiatra otec.

anetta*

Myslím, že by mi hodně nadal.Vycetl by mi jak žádné problémy nemám a co tam lezu.On mě jako dospělou nebere proto mě pořad jenom peskuje.Mam strach z toho, že by se to dozvěděl.
Dekuju snad tu maturitu zvládnu.

 

 


 

 

 

Přihlásit se k odběru odpovědí z této otázky:

Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.

Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.

Copyright © 2004-2025 Poradna Poradte.cz. Všechna práva vyhrazena. Prohlášení o ochraně osobních údajů. | [tmavý motiv]