Nejste přihlášen/a.
Jsem rozvedená, vychovávám 4 letého syna. S přítelem žiji 2,5 roku. Právě dokončujeme společné bydlení a před pár týdny jsem zjistila, že jsem těhotná. Sice je to nečekaně brzo než jsme plánovali, vzhledem k bydlení, ale těšíme se. Abychom měli kde bydlet, museli jsme si vzít hypotéku na dům. Ta obnáší platit 8 tis měsíčně. V současné době, kdy oba pracujeme, to není problém. Mojí mateřskou se situace finančně téměř nezmění, ale pocitově. Můj velký problém je v tom, že ho mám hodně ráda, ráda bych, aby jsme spolu žili jako "normální rodina". Už od začátku, co se známe jsem byla smířená s tím, že pracuje ve firmě, kde se týden co týden vyjíždí na montáže cca 300km do bydliště. Pracuje od po-čt, občas pátky a párkrát do roka 2 týdny v kuse. Práce ho baví, má za to docela slušné peníze, což je fakt, ale... Je to pro mě hodně těžké - už 2,5 roku se trápím, týden co týden, stýská se mi, chybí mi, jsem citlivá duše. Prostě bych byla moooc ráda, kdyby tu s námi mohl aspoň večery po práci trávit, pomoct mi při občasných problémech, kdy se mi třeba pokazí auto..., prostě jako chlap chybí. Teď když vím, že budu na mateřské a pořád sama, tak jsem smutná a neštastná a vůbec mě to netěší. Nevím, jak to řešit, abych byla v pohodě. On mi tvrdí, že peníze potřebujeme, já to chápu, ale já zase, že rodina je taky důležitá a musíme být spolu. Chci, aby si to taky užil. Tady na olomoucku práce docela by byla, sice za menší peníze... Fakt nevím, co dělat. Tak moc mi záleží na tom žít společně, dokud jsme mladí (
Milá bambulko, vy máte s manželem to, čemu se říká námořnické manželství. Tato manželství jsou často velmi dobře vyladěná - právě proto, že se manželé vidí zřídka a odkládají tedy hádky a nepohodu, aby využili to společné příjemným způsobem.
Ono totiž zdaleka není jisté, jestli byste byli tak spokojeni a klapalo vám to, kdybyste dosáhla toho, po čem toužíte. Možná byste měla na kanapi chlapíka, který se dívá, jak se pinožíte po bytě a místo aby pomáhal, čte si noviny, on by byl znuděný a naštvaný, že nikam nemůže, případně by šel do hospody, vy byste byla naštvaná, že nepomáhá a měli byste oba ponorkovou nemoc.
Zdá se vám asi, že přeháním, že se pěkně stará, staví dům, klape vám to, ale možná je to právě proto, že on má změnu, kterou potřebuje. Vy jste ho takto poznala, je třeba to tedy respektovat a věřte, že se vám to vyplatí. On jistě dobře ví, že byste si ho přála doma a možná nehrají roli jen ty peníze, ale prostě v téhle práci je štastný a změna mu vyhovuje. Pokud by vám vyhověl a byl v nové práci neštastný, vaše pohoda by vzala rychle za své, to mi věřte.
Je to tedy převážně o tom, abyste se naučila nebýt závislá a našla si své zdroje zábavy a radost, kamarádky a koníčky, které byste sdílela bez manžela místo sezení doma a stýskání si. I když tomu těhotenství nahrává, není to dobré ani pro vás, ani pro budoucí povahu vašeho dítěte, snažte se tedy prožívat tento čas jak nejlépe umíte, i když jste bez muže.
Bez muže neznamená být sám. Vychováváte syna, přes děti se člověk nejlépe seznámí. Je dobře, že jste v blízkosti velkého města, které je jistě bohaté na kroužky pro děti s rodičem a i tam poznáte určitě řadu prima lidí.
Zkuste to brát taky jako příležitost pracovat na sobě. Vadí vám že neumíte anglicky? Chtěla jste být kdysi zpěvačkou nebo jste celkem hezky malovala? Chtěla jste zkusit keramiku či lepit vitráže? To vše si můžete splnit. A navíc, půjde to k duhu nejen vám a miminku, ale i vašemu manželství, kdy muže uvítáte novinkami, co jste poznala a udělala, místo vyčítání a sebelítostivého stýskání si na samotu.
Nemyslete, vím, že je to obtížné, ale taky vím, že když něco nemůžete změnit, je moudré se s tím zbytečně netrápit a neotravovat si život a vyrovnat se s tím a to člověk musí sám, překonat strachy a lenost zkoušet nové věci a naučit se žít sám, to je obrovské umění a dar. Jestli zvládnete pokrotit svou závislost, budete z toho těžit celý život.
píšete s velkým nadhledem, to Vám závidím. Já prakticky nejsem štastná takto. Mě to nevyhovuje, on je zvyklý. Zvykne si asi na všechno, dle povahy. Takhle nám to moc neklape, jak by také mohlo, když nejsem štastná. Teď jsme přes Vánoce 3 týdny spolu a je to fajn. Krom pár nedorozumění si to užíváme. Hlavně asi proto, že já jsem v klidu, vyrovnanější, když vím, že ikdyž se přes den pracuje a nejsme spolu, tak večer u večeře si promluvíme a všechno se vyřeší. Takhle, když je v práci tak není příležitost nic řešit, nic udělat, takže se spíše v smskách hádáme a uklidní se to až, když se vrátí z práce a máme možnost se usmířit. Jak se chcete s někým usmířit, když ho nemůžete chytnout, pohladit, vysvětlit. Nestojí to za nic, já to takhle nevydržím a zvykat si na to už dál nechci. Nepodařilo se mi to za tu celou dobu, tak vím, že lepší už to nebude. Pomohlo by mi jedině, nemít ho ráda, ale to nedokážu. A proč přeci? Však jestli se máme rádi, měli bysme žít společně a společně sdílet a starat se o děti... Jinak se vcelku snaží a je pracovitý, já si nestěžuju a vím, že by se zapojil, o tom nepochybuju.
Hm, takže co vlastně chcete poradit nebo slyšet? Jak ho donutit něco, co chcete vy? Jestli když mu dáte ultimatum a řeknete, že buď se pakujete nebo on změní zaměstnání, to bude fungovat? Nebo morální podporu, že máte pravdu, protože podle jakýchsi měřítek obvyklosti máte nárok na to, abyste byli spolu, protože je to tak správné?
nevím, u nás to prostě, jak psala paní Dejavu, neplatí. Co dodat... Celkově - tato těžká doba a krize rodinám neprospívá a dokud to tady všechno nezkrachuje a my s tím, budem se dřít a platit za všechno šíleně moc. Myslím, že aspoň v těch dětech je budoucnost a nějaká perspektiva. Sice píšu teďka dost od věci, ale trošku to s tím souvisí
Já myslím, že to nebude tak černé, jak to dneska vidíte, běžte se zítra projít, ráno moudřejší večera a ta chandra vás trochu přejde, radujte se ze života, dokud je.
Jinak mne ještě napadá, proč jste to neřešili před svatbou a před dítětem, tohle je docela zásadní věc, psala jste, že jste s tou jeho prací byla smířená, teď je to jinak. Pak jste psala, že ho milujete, vzápětí pak, že chcete odejít. Pak to bylo zas o tom, že máte hypotéku a je potřeba jí platit, přesto máte peněz dost a mohl by to tedy poplatit i z méně lukrativní práce v místě bydliště, teď je zas o krizi a že je všechno špatně. .. vy jste žena plná rozporů, tak doufám, že z vás mluví jen rozlada.
Stejně tyhle věci musíte probrat s jediným člověkem, kt. se to týká a to je váš muž. V tomhle vám asi nikdo argumenty nedodá a jistě to s ním už řešila, Pokud nechce, pak se nedá nic dělat.
To dejavu :Ušetřil jste mi práci,dal jsem Vám hlas,napsal jste to uplně přesně,lépe ani nelze.
Já jen doplním ,že za své 20leté manželství jsem poznala obě verze.8 let jsme spolu pracovali v jednom zaměstnání,byli jsme spolu 24 hodin denně,nikomu to peklo nepřeju.Lezete si na nervy,hádáte se z nudy kvůli blbostem,na kterých Vám ve skutečnosti nesejde.Ted pracujeme každý jinde,on na tři,já na dvě směny,sejdeme se jednou za dva měsíce na 14 dní se směnami a to je tak akorát.Máme se rádi,nemůžeme bez sebe být,ale všeho moc škodí.Každý člověk potřebuje svůj prostor.
Zkuste kamarádky,které jsou s dětmi doma ,nebo ještě lépe,také těhotné.Zabavíte se ,a i si s nimi lépe popovídáte na těhotenské téma než s partnerem.Navíc zůtanete dál samostatná ,přitažlivá a i tajemná pro něj.
Zkuste na tom vidět jen positiva :máte nové bydlení,miminko přijde do nového čistého vysněného bytečku (to málokdo má),máte partnera,který Vás miluje a strašně se na Vás těší,když Vás má jen na pár dní v týdnu. atd.atd.Jistě přijdete i na mnohé další sama.
Víte,mít dnes práci,která mne baví a slušně živí,jak píšete, je víc troufnu si říct mnohem víc. než vyhrát v loterii.
Přeji Vám pohodu,pohodové ,zdravé miminko a starosti hoďte za hlavu.Čeká Vás nejkrásnějs´ší období,nekažte si ho ničím.Asi tak Lenka
Jste moudrá. Děkuju. Vím, že je to možná malichernost, jsou i vážnější věci. Ultimátum bych nedávala, to by netěšilo nějakým vydíráním něčeho dosáhnout. To by se mi vymstilo. Možná to nebude tak zlé, jak se mi někdy zdá. Včera jsme o tom mluvili, protože bylo znát, že mě to trápí. Práci by chtěl změnit. V podstatě už dlouho o tom uvažuje, ale zatím zůstalo jen u úvah. Ono totiž jeho kolegové jsou velmi často rozvedení, mnohem starší než on, pijou a mladí kluci jako on, takovou práci nechtějí. Né, že by se tím nechal ovlivňovat, ale občas cítím, že tam pochytí nějaký hloupý názory, kterým ze zkušeností a vyprávění těch "chlapů" asi věří. Je to jeho první zaměstnání, tak asi si neumí představit, že by si zvykal jinde. Slíbil, že si tady něco najde. Bude to asi chvíli trvat, než se něco zajímavého poštěstí, protože aby chlap pracoval za 10tis. měsíčně, to je opravdu neúnosné. To nemám ani já, jako žena. Já také počítám s tím, že si na mateřské budu přivydělávat. Jsme oba šikovní a pracovití, splatit chceme co nejdříve, ikdyž je hypotéka na 20 let. Snad to bude fajn, některý věci změnit nejdou, ale tahle při troše štěstí doufám výjde.
To je super, moc vám oběma fandím, kdybyste byla z Prahy, nabídnu vám své přátelství pro chvíle, kdy muž je pryč, ale Olomouc je daleko, takže až vám bude smutno a než si muž něco najde, tak vězte, že někde pár set km od vás jsem v duchu s vámi a držím palce. Líbí se mi, že to řešíte, že nespoléháte na okolí.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.