Nejste přihlášen/a.
Zdravím. Chtěl bych jen znát vš názor. Má nová přítelkyně se stěhuje ke mě do velkoměsta a hledá si tu zaměstnání. Je ale dost znechucena, protože se jí zatím všude (kde byla u pohovoru žena) ptaly, kolik jí je a jestli má děti. Vím(e), že takto se nemají ptát dokonce snad i ze zákona. Ale otázka je, co když se ptají? Jak reagovat? Oponovat si netroufne, protože to si rovnou podřeže větev a už nemusí ani chodit na další kolo. Ale je jí to nepříjemné a cítí, že tato otázka je u pohovoru tabu. Přesto se prý ptají.
No tak kolik jí je let, to by snad slečny personalisty měly vyčíst z jejího CV (většinou se do životopisu uvádí datum narození).
Je na zvážení, jak bude reagovat na otázku, zda má děti. Teoreticky jakákoli odpověď ji totiž může v očích zaměstnavatele poškodit.
Pokud odpoví, že děti nemá, je riziko, že je brzy bude mít. Pokud odpoví, že děti má, je riziko, že nebude ochotna dělat přesčasy a jezdit na služební cesty a bude často doma s nemocnými dětmi. Pokud asertivně personalistku odpálkuje s tím, že na takové "nelegální" dotazy odpovídat nebude, možná si o ní personalistka pomyslí, že to je nějaká vychytralá frajerka, co bude v práci dělat problémy.
Já osobně bych na to klidně odpověděla tak, jak to je a vyložila karty na stůl. Nemám důvod mlžit. Buď to zaměstnavatel přijme, nebo ne. Já sama vím, co umím, jak pracuji a co zaměstnavateli nabízím, a jestli u někoho pohořím na tom, zda mám děti, tak je jedině dobře, že u takového zaměstnavatele nakonec pracovat nebudu.
Zdravím, souhlasím s vámi, že je neslušné se ptát ženy na věk , nebo jestli má děti , ale musíte se na věc dívat také z druhé strany. Kdyby jste měl firmu , vzal by jste si zaměstnankyni o které by jste dopředu tušil, že půjde na mateřskou a nebo , že bude neustále s dětmi doma? Pravděpodobně ne. Tak to nemůžete chtít od druhých. Když to vyženu do extrému , tak moje známá se mi chlubila, že má nejdražší montérky v republice. Firmu stály kolem 100tis. ( dělá s nějakými jedy a je oblečena jak ve skafandru s tlakovým vzduchem i interkomem a dělá se to přesně na míru zaměstnance) To znamená když mi ženská odejde tak to vyhodím? Já sám jsem absolvoval spoustu školení a kurzů , které také stály nemalý peníz. Kdyby mi to musel platit zaměstnavatel a já mu potom odešel... . Každý se snaží vidět pouze svoje práva , ale že by jsme měli mít vůči svému zaměstnavateli i nějaké povinnosti to už nás tak netrápí.
Já s Vámi souhlasím, ale tady jde právě o to, že na tohle pamatuje zákon. To mě trápí. Že se jí ptají, i když ze zákona nesmí. Ona také chápe, že se firma brní tomu, aby ...
Ale jednou je na to zákon, tak mě zajímá, k čemu vlastně je, když v případě, že se na něj odkáže, tu práci stejně nezíská.
Sorry, ale tohle by byly první otázky, které bych novému zaměstnanci položil. Asi málokterý zaměstnavatel touží po tom, živit někoho, kdo bude 80% roku doma kvůli nachlazení některého ze svých deseti dětí... (tím neříkám, že je to případ tvé přítelkyně). Ale jak mám důvěřovat zaměstnanci, který se ostýchá mi říct, kolik mu je let?
Nejde o věk! Jde o to, že se zeptají, kolik jí tedy je. A hned další otázka je jasná .. a máte děti? A jak stále opakuji, oni nemají "dovoleno" se na to ptát. Bohužel si s tím hlavu nelémou.
Trochu nerozumím tvé větě "Nejde o věk! Jde o to, že se zeptají, kolik jí tedy je". To je snad to samý!
Ale jak říkám - taky bych nezaměstnal x-násobnou matku s malýma dětma... zkus se na to podívat z tý druhý strany!
jezevec: To je asi jádro pudla: Právě povolená/zakázaná otázka. Věk, pohlaví, rodinný stav... nemají vliv na způsobilost k práci. Jen kvalifikace, znalosti, zkušenost...ale kdepak v ČR. Vy.ů.á.n.o.é naleznou cestičky. Tyto firmy neuspějí, jenom zmíněnýmy podtrhy, za notné pomoci pracovních agentur. Jediná cesta: "tazatelské" firmy zveřejňovat, pranýřovat. Deset smrkajících dětí zaměstnavatele versus deset smrkajících dětí uchazeče: tot oč tu běží. Jsem pro ty uchazečovy/ uchazeččiny ratolesti a držím palec. Rada je ale drahá, snad se připravit právě na tyto blbů-fake-otázky a jak to padne s omluvou se zvednout a jít k dalšímu pohovoru, jen bude-li možnost...
Nedávno jsem někde četla zajímavou věc - "Dokud nevložíš do firmy svoje peníze, nemůžeš pochopit, jak uvažuje spolu/majitel." Tohle je něco podobného - každá strana vidí jen to svoje a druhé neumí či nechce porozumět. Někdy dokonce ani nechápe, proč by měla.
"Máte děti?"
"A vy?"
"To s tímto pohovorem přece vůbec nesouvisí."
"Přesně tak."
Nějaké "co by kdyby" je nesmysl řešit. Najmou chlapa a ten si zlomí nohu a nebude moct danou práci taky vykonávat. Nebo půjde na rodičák on. Když se nechtějí vystavovat riziku, že zaměstnají ženskou, co jim uteče na rodičák, tak mají zvát na pohovor jenom chlapy. Nebo nemají podnikat. Nebo mají dát takové pracovní podmínky, které budou výhodné i pro matky malých dětí, takže nebudou na rodičáku x let.
Bohužel páni podnikatelé, velectění, důležití, vozící si zadek v mercedesu, ale brečící, jak je podnikání těžké, by chtěli, aby pro ně pracovali nejlépe roboti 24/7 za minimální mzdu, a aby za to ještě byli vděční.
Za sebe musím říct, že se mě na pohovoru ještě nikdy na děti neptali.
"Promiňte, nemyslím si, že tato otázka souvisí s nabízenou prací. Jistě pochopíte, že vám neodpovím.”
Slušně, bez emocí, trvat na svém. Kupodivu to totiž může být i plus.
Z. č. 435/2004 Sb., § 4
(2) Při uplatňování práva na zaměstnání je zakázána jakákoliv diskriminace. Právo na zaměstnání nelze občanovi odepřít z důvodu pohlaví, sexuální orientace, rasového nebo etnického původu, národnosti, státního občanství, sociálního původu, rodu, jazyka, zdravotního stavu, věku, náboženství či víry, majetku, manželského a rodinného stavu a vztahu nebo povinností k rodině, politického nebo jiného smýšlení, členství a činnosti v politických stranách nebo politických hnutích, v odborových organizacích nebo organizacích zaměstnavatelů; diskriminace z důvodu těhotenství, mateřství, otcovství nebo pohlavní identifikace se považuje za diskriminaci z důvodu pohlaví.
§ 12
(2) Zaměstnavatel nesmí při výběru zaměstnanců vyžadovat informace týkající se národnosti, rasového nebo etnického původu, politických postojů, členství v odborových organizacích, náboženství, filozofického přesvědčení, sexuální orientace, není-li jejich vyžadování v souladu se zvláštním právním předpisem, dále informace, které odporují dobrým mravům, a osobní údaje, které neslouží k plnění povinností zaměstnavatele stanovených zvláštním právním předpisem. Na žádost uchazeče o zaměstnání je zaměstnavatel povinen prokázat potřebnost požadovaného osobního údaje. Hlediska pro výběr zaměstnanců musí zaručovat rovné příležitosti všem fyzickým osobám ucházejícím se o zaměstnání. Ustanovení § 4 platí i zde.
Díky za odpověď. I o tomhle jsme mluvili, ale má stále pocit, že pokud by zareagovala jakkoliv takto podobně, zavře si vrátka. A chodit na pohovory s nahrávacím zařízením a soudit se? To ne.
Já jí říkal, že být na jejím místě, tak řeknu, že děti teď rozhodně neplánujeme. A pokud by se stalo, že za rok dva by k tomu přeci jen došlo, usmíval bych se a řekl, jak vy na mě, tak já na vás, neshle. Je to od nich opravdu sprosté a bohužel s tím asi nic neudělá ...
Existují i špatné zákony. Zaměstnavatele samozřejmě zajímá, kolik má kandidát dětí, jestli nemá zdravotní komplikace, jestli se chystá mít v dohledné době (a vůbec) děti, jestli má poblíž prarodiče a třeba i to, jestli není moc nábožensky zatížen, nebo jestli nemá exekuce. Zaměstnavatele to zajímá, protože všechny tyto informace mu pomohou vybrat vhodného kandidáta.
Protože tento zákon o diskriminaci pokládám také za špatný, jako zájemce o zaměstnání bych i na tyto dotazy zodpověděl a popřípadě zaměstnavatele přesvědčoval, že i když mám děti, tak to moji docházku neohrozí, protože starost o ně mám zajištěnu jinak.
Jak odpovědět? S přidrzlým ironickým úsměvem třeba takhle:
"Moje biologické hodiny se ještě nespustily a jejich případný start spolehlivě brzdí příležitostná péče o neteře a synovce. Zatím dávám přednost kariéře a chtěla bych se realizovat u zaměstnavatele. Jedním z prvních bodů by třeba mohlo být, že budeme dodržovat zákony a do budoucna se nebudeme potencionálních zaměstnanců ptát na osobní otázky, které stávající legislativa zapovídá."
Nebo třeba:
"Je mi 25, děti nemám a zatím neplánuju. A kolik je Vám, kolik máte dětí, a jak se Vám to daří skloubit s prací v této firmě?"
Někde si asi naběhne, ale jinde se bude líbit, že se umí ozvat. Osobně nechápu, proč ve spustě firem vyřadí 40-50 leté ženy. Ty už děti hlídat nepotřebují, další většinou neplánují, na mateřskou neodejdou a váží si dobré práce víc, než ta mladá holka, která se zaučí a práskne dveřmi nebo odejde na mateřskou ...
@michaltopic - Ale pak je to diskriminace a kdybychom byli a v Americe a měli na dobrého právníka, už to míří k soudu.
V ČR máte tuhle možnost taky - lze dát podnět Státnímu úřadu inspekce práce, lze se soudit. Jen k tomu musíte mít důkazy - tady i v Americe.
@michaltopic - ale má stále pocit, že pokud by zareagovala jakkoliv takto podobně, zavře si vrátka. A chodit na pohovory s nahrávacím zařízením a soudit se? To ne.
Ano - nelíbí se jí to, ale nic proti tomu dělat nebude. Pak ovšem nezbývá, než se s podobnými dotazy smířit - jiná rada není. A zaměstnavatel si vesele pojede po svém dál, protože prostě může, dokud ho někdo neklepne přes prsty.
No jo, připosraní Češi. Držet hubu a krok. Panebože to je takový problém bouchnout do stolu a říct co si to dovolují? Že na to nemají nárok? Já bych ani o takové místo nestál, protože tímto to začíná, pokračuje to přesčasy kdy si vzpomenou a nakonec krácením mzdy. Dokud si tohle necháme líbit, bude to pokračovat do nekonečna. Až se začnou lidi proti tomu bouřit a nenechají si to líbit, firmy si takové jednání nedovolí.
Připosraní Češi? To je jako naše výsada? Jinde se to neděje? Tohle zevšeobecnění že k po*rání.
Přesně Ringo, když mají takové otázky hned při prvním pohovoru, tak asi vědí, proč se na to ptají. Očekávají, že tam bude dělat přesčas. Přece je normální, když má žena děti nebo je bude mít. A je to snad i dobře, ne? Kdo jiný má rodit děti? Raději budu podporovat Čechy, aby se zde množili nežli cizince.
Ptají se jí proto, že vědí, že když má žena dítě, tak hrozí časté absence, kvůli dětským onemocněním. A kdyby řekla, že dítě nemá, tak by se zase báli, že za pár měsíců přijde do jiného stavu a oni pak budou muset platit, i když ona do práce chodit nebude, protože bude na mateřské, nebo bude mít problematické těhotenství a bude muset být doma a tak dál. Takže to je takový začarovaný kruh. Ale jestli mají právo klást takovéto otázky, to nevím. Jenomže i kdyby jim řekla, že na to nemají právo, tak jí poděkují a už se víc neozvou. Takže opět, začarovaný kruh.
V tom případě nevím, co jste se chtěl dozvědět. Sám dobře víte a také jste to napsal, že kdybyste se ozvali, že si zavřete vrátka. Tak co jste čekal za odpovědi? Jenom ujištění, že se jedná o diskriminaci a že máte důvod k tomu, abyste se rozčilovali? No tak jo. Ale co dál? Nic.
Asi jsem hlavně čekal nějakou radu ze zkušenosti. Nebo reakci od někoho, kdo jako personalista působí a řekne mi, proč se na to ptají jen ženy a muži ne.
Protože ženy myslí víc dopředu. Pro ženy je důležité i to co teprve bude, ne jen to, co je právě teď. Chlapa prostě nenapadne, že s dítětem bude problém, ženu ano.
@suzymon Pak nechápu, proč si ženy pod 40 let vůbec na ty pohovory zvou? Vždyt ta otázka má jenom dvě odpovědi: "Ano, děti mám" ( = aha, bude často s nemocnýma doma) a "Ne, děti nemám" ( = aha, brzo půjde na mateřskou, a pak bude často s nemocnýma doma).
To čekají odpověď: "Je mi 22 roků, děti nemám a ani nechci, chci se věnovat kariéře, proto jsem se ozvala na váš inzerát na pozici uklízečky"?
Jestli o tu práci stojí, může odpovědět po pravdě a dodat k tomu, že na hlídání má babičku.
To máte pravdu. Já odpovídám na Váš dotaz, jak reagovat. Právě proto píšu at řekne, že děti plánuje a s úsměvem dodá, že babička už se moc těší na hlídání. Že to zabírá vím z vlastní zkušenosti i zkušenosti svých známých. Jinak ji prostě na dobrou práci nevezmou a nemá smysl ohánět se tím, že nemají právo se ptát.
V tom případě musí použít malou lež. Možná byste se divil, jak moc děvčata u pohovorů lžou. Která to umí nejlépe, tu vezmou. Že ji později pro neschopnost vyhodí, to už je jiná věc.
Ta Vaše může odpovědět, že si chce napřed vybudovat kariéru, dítě až potom. Když nakonec otěhotní dříve, než si plánovala, tak s tím už zaměstnavatel nic neudělá.
Jak odpoví popravdě (že děti nemá, ale do budoucna určitě plánuje), pak už na další kolo pohovoru chodit opravdu nemusí. Bohužel. Nebudou jí chtít, raději vezmou někoho staršího s odrostlými dětmi a nebo mladšího, kdo teprve začíná budovat kariéru. Ale pak je to diskriminace a kdybychom byli a v Americe a měli na dobrého právníka, už to míří k soudu. Pokud odpoví tak, že by se na to ptát neměli, tak dopadne stejně.
Ale to je jen hypotéza ...
Nejhorší pro ní je těch 150km vlakem, aby si pak sedla s nějakou nánou v kanceláři a čekala, kdy tohle na ní vybalí. Chlapi se na to prý neptají, jen ženské. Asi mají komplex, krávy, fakt ...
Teď čekala 14 dní na telefonát, jestli prošla. Nakonec se neozvali. Vůbec. Já jsem takový mstitel .. nejraději bych si na tu ženskou potkal, až půjde z práce, poptal se na přítelkyni, ona by začala něco žvatlat a už by jí měla ... třeba mě napadá zlejt jí kýblem šlichty pro prasata, nasednout do auta a zmizet a ještě se smát. Fakt jsem naštvanej, jak se k ní chovají.
Ten zaměstnavatel by mě platit antikoncepci, když chce ženy bezdětné. A uchazečka by mu to měla říct. Ten pohovor vedou vždy muži nebo i ženy? Ještě by se mohla ta Vaše přítelkyně zeptat, jestli on(ona) má děti nebo chce mít. To by se jim líbilo, aby člověk dělal jak otrok a nic jinýho.
Já byla jen na pár, ale zeptali se jen na jednom. A když otázka nepadla, ptali se jinak. Třeba jestli nebudou problém dvanáctky čtrnáctky směny. Kdybych měla dítě, řekla bych, že problém by to byl. A řekla bych i proč.
Neptat se na základní věci jen proto, že je to dle zákona nekorektní...to je blbost. M.
Je to těžký. Z pohledu uchazeče o zaměstnání je to samozřejmě zhovadilost nejhrubšího zrna. Na druhou stranu je potřeba chápat i zaměstnavatele, kterej chce vědět, že mu pak zaměstnanec nestráví půlku měsíce na paragrafu, jako jedna moje kolegyně. Asi bych o tom nelhal a řekl bych, jak už tu padlo, že jsem seznámen s pracovní dobou a že kdybych si nebyl jistej, že to budu zvládat, tak bych se ani nehlásil.
Mě ale celkově vadí pohovory, jaký většina firem vede. Zažil jsem pohovor, kdy jsem seděl na jedné straně stolu a na druhé proti mě seděli čtyři představitelé firmy, včetně slepice z personálního. Měli klasický stupidní dotazy o mojí představě o zaměstnání a korunu tomu nasadili, když mi dali za úkol disciplínu, která se snad nehodí ani do Hip hap hop a jejího autora měli hned zastřelit, abych je během minuty přesvědčil o tom, že jsem pro jejich firmu nejlepší.
Podle mě by měli být zaměstavatel i zaměstnanec rovnocenní partneři, takže absolutně nechápu ty inkvizitorský přijímací pohovory. Ale to je jen povzdech a s otázkou to nijak nesouvisí.
@radajz - by měli být zaměstavatel i zaměstnanec rovnocenní partneři, takže absolutně nechápu ty inkvizitorský přijímací pohovory
Potencionální zaměstnanec se na podobných pohovorech nemusí jako rovnocenný partner podílet.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.