Nejste přihlášen/a.
Dobrý den,poraďte mi prosím co mám dělat. Měl jsem holku šest let od mých osmnácti a jí bylo patnáct když jsme spolu začali chodit. Bylo to moc krásné a byli jsme opravdu moc zamilovaní nikdy jsme neměli menší problém, oba studujem a vždycky jsme se doplňovali a ve všem si pomáhali. Moje i její rodina nám fandili a měli nás všichni jako pár moc rádi. Jenže já před rokem udělal chybu a dost jsem ji trápil, prostě mě to nějak nenaplňovalo jak by mělo a tak jsem jí řekl že ji nechci opustit ale že to chce chvilinku čas a bude zase dobře, během dvou týdnů jsem se vrátil a uvědomil si jak moc ji chci a miluji ale zase jsem to s tou láskou přeháněl a ona mi po měsící mého žárlení a přehánění lásky řekla že mě nemiluje,že to chce čas a bude to snad dobré, po týdnu se ke mě vrátila a já byl moc štastný a oba jsme byli zase moc zamilovaní, jenže já to vydržel půl roku a zase začal blbnout a moc se jí nevěnovat dával jsem přednost kamarádům a na vánoce když jí nebylo nejlíp tak místo abych za ní šel tak jsem šel s kamarádama na vánoční pivko kam měla jít původně i ona. Byváli jsme těch šest let snad každý den spolu víkendy jsme byli spolu ve dne v noci. Ona mi pak řekla po novém roce že tu lásku už necítí jako dřív ale že si nechce dávat žádnou pauzu že to bude snad dobré že to nějak zvládnem jenže já se pořád bál že je v tom kluk a tak jsem ji pořád podezříval a vyptával se jí.Po měsíci jsme se rozešli,ale v dobrém,nejdřív to bylo jako že jí mám dát čas že se to třeba urovná ale po třech týdnech mi pak řekla že už mě nechce že chce začít nový život a mě mít jako dobrého kamaráda.Říkala že chce být teď sama a když někoho potká tak se tomu nebude bránit ale mě že nechce.Já celou tu dobu dělal vše možné aby mi tu šanci ještě dala a nosil jsem ji dárečky, kytice a já nevím co všechno,možná jsem to i přeháněla a pořád za ní lezl, nedal jsem jí ani čas aby byla uplně sama,psal jsem jí jak moc jí miluji a chci ji navždy.Opravdu jsem si uvědomil jak moc pro mě znamená a jak moc ji miluji,udělal bych vše na světě jen abych ji dostal zpět,už nikdy bych ji nezklamal... Myslíte že mám ještě někdy šanci?Co mám podle vás dělat?Jak to vše zase dat do pořádku?
Moc Ti děkuji za uklidňující slova,tak nějak mi to radí každý a asi máte pravdu. Mě to opravdu moc a moc bolí a kolikrát si myslím, že tu jsem bez ní i uplně zbytečný a nemá to smysl...Je to hrozně těžké s něčím takovým se vyrovnat a žít dál když ji pořád tak moc miluji! vím že teď stejně nic nezmůžu a pokud se ke mě někdy rozhodne vrátit, tak to už bude jen její rozhodnutí, já bych nikdy neváhal ani vteřinu a moje srdíčko ji zase dal, protože vím že ona pro mě je tou pravou s kterou jsem prožíval neskutečné štěstí a lásku. Ale jak říkám je to vše jen na osudu...Moc Ti ale ještě jednou děkuji za radu!Měj se pěkně! Majkl
Majkle, musím Ti znovu napsat, protože jsi mě vrátil do doby asi před 20-ti lety, kdy jsem tohle prožívala já v kůži Tvé dívky. Sice to byla láska kratší, ale rozbily ji dva roky vojny, na kterou dřív kluci chodili. Zkazila jsem to já - nechtělo se mi čekat. Veškeré jeho další snahy jsem ignorovala, až jsem ho začala litovat a to byl úplný konec. Každá vzpomínka na tu dobu byla pro mne plná lítosti, stále jsem si vyčítala, že jsem opustila pana skvělého. Až teď, po těch 20-ti letech, kdy mě vyhledal a setkali jsme se, proměnila se ta lítost v krásné vzpomínání. Když to tak vezmu, měla jsem ho ráda stále, ale asi mi nedal čas, abych to byla já, kdo napíše: chci tě! Zkus ji chvilku nechat vydechnout, možná přijde na to, že jí chybíš. Hezký večer M.
Víš, zrovna prožíváš situaci, kdy se říká: babo raď. Opravdu nevím, co by Ti ji mohlo vrátit zpátky. Ale řeknu Ti, jak to cítím já, jako žena. Myslím, že ona je již rozhodnuta. Její láska už vyšuměla a nechce ve vztahu s Tebou pokračovat. Navíc: sama Ti to jasně řekla. Chce Tě už mít jen jako kamaráda. Jestliže žena či dívka řekne nahlas to, co ona Tobě, většinou to opravdu znamená, že je konec. Na druhé straně je to lepší, než kdyby se jasně nevyjádřila. Nevěděl bys, na čem jsi a udržoval bys v sobě plané naděje a neustále se trápil. Vím, že je to těžké, si připustit, že je konec, zvlášt, když máš pocit, že ji stále miluješ. Moc pěkně Ti to napsal @mrex . Já také ctím zásadu, že naděje umírá poslední, ale také tu, že by měl mít člověk svoji hrdost. Nelámej proto nic násilím přes koleno. Když to nejde, tak to nejde. Postav se k tomu jako ona. Začni jiný život bez ní, a když někoho potkáš, nebraň se novým citům. Jen se už nesnaž ji dostat mermomocí zpátky, aby si Tě nepřestala vážit i jako člověka a kamaráda! Jsi ještě moc mladý a život máš před sebou. Kdo ví, kde na Tebe kdo čeká? Povím Ti na konec ještě malý příběh: jeden můj kamarád se rozešel ve dvaceti letech s dívkou. Po 14 letech se znovu potkali a... vzali se. Dodnes jsou spolu, je to již 11 let. Hodně štěstí!
Mám podobnou zkušenost, celkem čerstvou tak se s ním zkusím podělit... Chodil jsem s holkou asi 3 a půl roku. Když jsme se seznamovali, tak jí bylo 16 a mně 21. Vysnila si mne a já v ní viděl krásného člověka, který je ještě poupě ale který jednou vykvete v krásnou růži. Rozumněli jsme si skvěle, měli společné kamarády, měli stejný způsob myšlení... Přiznám se, že jsem komplikovaná osoba a neustále přemýšlím o smyslu, podstatě a fungování veškerenstva povšechného, takže to byl malý zázrak) Už předtím jsem věděl, že láska je smyslem života člověka. Já v ní ten SMYSL ŽIVOTA opravdu viděl - miloval jsem ji a ona milovala mne. Byli jsme často spolu, víkendy trávili u nich doma... Vše až do chvíle, kdy začala studovat v Olomouci vysokou školu a já pracovat. Já tu svoji už měl za sebou, takže jsem si říkal - když nám to vydrželo v době, kdy já jezdil přes týden do Brna, proč by to nemělo vydržet i teď? Nevydrželo. Kde se stala chyba? Těžké... Asi v tom, že jsme každý začali žít jiným způsobem života a jediná možnost se vidět byla o víkendu. U nich doma. V pravidelné dny, v pravidelný čas, na pravidelném místě. Ano, zvyk. Láska se pomalu začala měnit ve zvyk... Den před Silvestrem mi řekla, že už mne má jenom hrozně rád, ale že mne nemiluje. Že je to asi už jen zvyk. Asi měla pravdu, i když je těžké si to přiznat. Já ji ještě v té chvíli, kdy se se mnou rozcházela (btw. přes ICQ) miloval a viděl mou cestu životem s ní po svém boku. Chtěl jsem to. Docela šokem bylo, že mi začala vyčítat to jaký jsem. Podle ní jsem nebyl dost romantický, myslel neustále na sex a nedokázal vyčíst z jejích očí veškerá její přání. Nebudu rozvádět, jak to bylo ve skutečnosti... Nejsem takový. Přesto všechno jí to nemám za zlé, lidé říkají ve chvílích smutku a bolesti věci, které nejsou tak myšleny. Naštvaný ale na ni jsem, hněv je jeden z průvodních jevů rozchodů ) Co vidím u tebe je moc velká závislost na tvé ex-holce. Nedokážeš si představit sebe sama bez ní, protože to už nejsi TY. Máš ji ještě v sobě, jsi jí zaplněný až po okraj. Ve vztahu by měl člověk tomu druhému dát všechno co má. Kromě jediné věci. SVÉ VLASTNÍ HRDOSTI. Tu ti nikdo nikdy nesmí vzít. NIKDY. Život jde dál, JÁ jsem JÁ a pokud o tebe nestojí, nic s tím nenaděláš... Přestřihni vlákno, které tě k ní pojí. Já vím, je hrozně silné a bude to bolet. Budeš krvácet a kus srdce ti odumře. Ale půjdeš dál cestou životem, který přináší tebou dosud nepoznané kouzla Musíš najít sebe sama. Zabij v sobě tu naději, že to bude jako dřív. To totiž nebude, už nikdy... když se s tím smíříš, jsi na dobré cestě. Mimoto - ona váš vztah ukončila, takže"míč"je na její straně. Čím více budeš"dolézat", tím si tě bude míň vážit! Musíš mít svou hrdost... Mimochodem - když se se mnou rozešla ona osoba, řekl jsem jí, že se delší dobu neuvidíme. Nechci ji vidět, spálil jsem všechny mosty - čísla v mobilu, emaily, fotky, dárky... vše šlo pryč. Vždycky to tak dělám. Trhám vlákno, které nás spojovalo, abych měl"čisté"srdce a volné pro další velkou lásku... jinak to neumím... ) Má rada tedy zní - začni poznávat sebe sama, měj v sobě zdravou hrdost a těš se na to co ti život přinese, těš se na budoucnost. Minulost neřeš, neohlížej se. Dívej se před sebe
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.