Nejste přihlášen/a.
cauky! tohle je poprve co takhle chci slyset nazor verejne, vzdy jsem to resila s kamoskami. posledni rok a vubec mozna tak 1,5 - 2 roky mi vubec nevychazi vztahy, nedokazu rict, jeslti je to mnou nebo si vzdy najdu takoveho blbeho cloveka. prijde mi, kdyz jsem byla takova mene zkusena mladsi ze mi to mnohem vic vychazelo nez ted jako vyspelejsi holce (22). kolikrat jsem i premyslela jestli to neni nejaka nemoc porucha neschopnost si nekoho najit. navazovani novych vztahu mi ale jde, nedela mi problem oslovit na ulici nekoho ciziho. jinak tedy uprednostnuji vztahy face to face kdy se prave potkame (vidime) zive na ulice kdy si padneme do oka tak jak tam jsme. pres internet, seznamky, fb skupiny to je divne, nejen ze to mohou byt uchylove ale treba to i mohou delat pro srandu pro sve vlastni pobaveni. ale ted posledni dobou uz mi hodne vadi ze jsem sama, ten chlap mi opravdu chybi (tak celkove ta podpora atd) navic jsem zmenila praci a pracuji ted vic, takze nemam moc casu chodit venku, coz je taky skoda. zkusila jsem jednu takovou stranku, kde jsou docela fajn kluci a uz s nekolika jsem si psala, vytvorili jsme si krasny kamaradsky vztah aspon pres fb a ted zacina ten problem. hodne tech kluku ktere jsem tam potkala tak jsme si padli do oka a byli jsme krucek od vztahu ale vzdy se to nejak pokazilo, vetsinou ja. a ze tech kluku bylo... asi 8 uz, stydim se za to i kdyz si jen piseme, tak je to divne ze mi to uz s tolika nevyslo a opravdu bude chyba ve me, kdyz ma prijit na schuzku nejak cuknu, bude to zni vtipne ale prepnu se do divneho rezimu a zacnu to kazit - ne umyslne. proste najednou jsem protivna nebo az moc sarkastisticka, zacnu od sebe ty lidi odhanet. jednou jedinkrat se mi podarilo se s tim klukem sejit - bydlel kousek ode me, videli jsme se, pohoda, po nekolika dnech se ozvat znova, pohoda! rikala jsem si asi jsme si sedli ale potom bylo ticho, ignorace a nakonec si nasel jinou, nebudu to rozebirat, ale to bylo asi po roce, kdy jsem mela opravdu rande, kdy jsem to dotahla na to se videt. bylo mi to moc lito ze nam to nevyslo byl skvely a zase to ze nam to nevyslo urcite byla moje chyba - vim ze nevedomky jsem udelala chybu. od teto doby jsem si rekla ze uz nikdy nechci se sejit s nikym z internetu - ze tohle bylo poprve a naposledy. jak jsem ale rekla ten chlap mi chybi nesnasim samotu rada bych se k nekomu pritulila a tak jsem napsala jednomu klukovi, bydli hrozne daleko asi 200 km. docela si rozumime ale nechci si delat falesne nadeje. ale ja to tak trochu i z toho psani poznam kdy to je jen psani a kdy vyuzije kazde chvilky, chce vedet vic a vic (mam overene ze fake profil to neni a uchyl snad taky ne), citim tam trochu to vzajemne porozumeni. rikala jsem to kamaradce a ta mi rekla, pokud jsem pripravena cestovat at jdu do toho. uprimne rikam bohuzel kvuli praci nemohu cestovat kdovi kolikrat a ne rozhodne 200 km. jak jsme se bavili, popisoval mi ze se uz kvuli pritelkyni prestehoval asi 100km, takze tam ta sance je ze by treba sel za mnou, nerikam ted hned ale treba po case kdybychom si opravdu moc rozumneli. bohuzel se vztahem na dalku nemam zkusenost tak nevim na co si dat pozor, asi je to opravdu oblizne atd.
na co se chci zeptat- je mozne ze opravdu je nekde chyba a neumim navazat kontakt? nebo jsem pres internet tak super a ve skutecnosti jsou potom zklamani? tomu bych verila, ale nechapu jak je to mozne, kazdy ma preci face to face trochu tremu ale ze bych mlcela nebo mluvila blbosti to ne, tak nevim v cem muze byt problem. nevim jestli si mam delat nadeje a zkusit tento "vztah" nebo radeji od toho dal. uz jsem i byla kvuli tomu u psychologa, ze jsem porad sama a ze uz opravdu nevim kde delam chybu, bohuzel mi to nepomohlo, zbytecna ztrata casu a penez. treba je tu nekdo takovy osamoceny a vi co dela spatne. nemluvim o tom, že jeste před 3 roky jsem mela vysnenyho chlapa svalovce, bohatyho, pekny barak atd dnes uz mam uplne jina kriteria - pohoda, klid a laska, pokud nehledam milionare ale chlapa se kterym si sednu k filmu a budeme si povidat tak kde je ta moje chyba, uz opravdu chci tak malo...
Ahoj, píšeš, že upřednostňuješ face to face, tak ho příště upřednostni a vykašli se na psaní. Když se s někým poznáš přes internet, aniž bys ho už znala osobně, tak si písemně sdělte jen pár základních informací, abyste měli hrubou představu o tom druhém, ale od začátku by to mělo směřovat ke schůzce. Až na schůzce byste se měli poznávat. Samozřejmě, že psaní je pohodlnější, ale o tom skutečnej život není. Na tohle se zaměř. A další věc je ta, že do jakékoliv komunikace jdeš s tím, že z toho musí být vztah. To je chyba. I když je pochopitelný, že se seznamuješ právě kvůli tomu, aby sis nějakej vztah s někým vybudovala, tak to většinou dopadne špatně už kvůli tomu, že tlačíš na pilu a nutně z toho chceš vytřískat vztah. Prostě někoho novýho poznáváš, nech volnej průchod citům a nepohlížej na toho kluka hned jako na ženicha a otce tvých dětí. Další věc je ten tvůj nedostatek času. Život je otázkou priorit a podle toho se chováme. Pokud je pro mě nejdůležitější vlastní pohodlí a vyjetý koleje, tak prostě "bohužel" nemám čas a bla bla, ale rozhodně za to nemůžu. Pokud je pro mě ale prioritou někdo druhej, tak jsem ochotnej volný chvíle věnovat jemu a taky si pro něj ty volný chvíle udělat. Takže konec výmluvám.
Pokud jde o kluka 200km, tak se s ním sejdi na půl cesty a v klidu si pokecejte a uvidíš. Buď se navzájem zaujmete a něco se z toho třeba vyklube, nebo ne, a už se neuvidíte. Žádný trvalý následky to mít nebude, max. přijdeš o peníze za dopravu. Pokud se z toho něco vyklube, tak pak můžete řešit to, že je daleko. Já osobně takový vztahy na dálku nemusím, protože je to dojíždění otravný. Na druhou stranu, "láska hory přenáší."
Co se týče toho tvýho sarkastickýho problému, tak to může být tím, že ti na tom člověku vždycky nějaká blbost nezapadá do tabulek, tak se ho podvědomě snažíš odehnat. Tzn. při psaní sis o něm udělala nějakou představu a když ho pak potkáš tváří v tvář, tak ti to nesedí. Nauč se lidi poznávat bez toho, abys na ně hned pohlížela jako na potenciální partnery a časem se to zlepší. O tom už jsem psal. A pokud jde o to, že některý schůzky sabotuješ, tak to bude taky nejspíš těma zajetýma kolejema, o kterých už jsem psal.
Přeju hodně štěstí.
Vy se s tím klukem neznáte a už řešíte vzdálenost?! Tak si dejte sraz u kafe někde na půl cesty. Netrpělivě tlačíte na pilu a to se pak zákonitě nedaří. To očekávání, napětí a zklamání je na Vás asi poznat. A nakonec na to jdete stejně přes internet, který jste v úvodu zavrhla. Neříkejte, že nevyšetříte čas na nějakou zájmovou činnost, kde se vyskytují kluci a kde je pohoda a humor.
Prý vzdálenost je jako vítr. Slabou lásku uhasí, velkou rozdmýchává. Já teda znám několik těch prvních, co postupně jejich vztahy vyhasly a jen jedinou, co navzdory dvou stovkám kilometrů pokračovala krásným manželstvím.
vim ze je to nesmysl ted hned resit vztah ale ja posledni dobou si hned vytvarim city. asi v tom bude moje chyba, proto si vzdy na zacatku reknu - jak si rozumime, melo by to smysl, ... a podle toho si ho bud trochu bliz pustim k telu, takze jsem otevrenejsi, budu se max. snazit nebo zjistim ze to neni ono a tak si trochu udelam od nej odstup aby tam nebyly ty city a platonicka laska
Dokud si s někým píšete, tak je to fajn. Jakmile má dojít na schůzku couvnete a jste protivná..Tudíž nestojíte o to scházet se s někým, ale spíš Vám vyhovuje ten písemný kontakt. Když se s někým setkáte tváří v tvář, tak to porozumění chybí. Nevím jestli je pro Vás vztah na dálku to pravé. Zatím jste neměla odvahu se sejít, jen si píšete. Tak nemá smysl přemýšlet dopředu o jakémkoli vztahu. Zatím žádný nemáte, žádný jste nenavázala. Možná by pro Vás bylo lepší seznamovat se více v reálu a méně přes klávesnici! Virtuální známosti jsou často fajn..Ale jen do té doby, dokud se s nimi nesetkáte v reálném životě. Z očí do očí ta komunikace, sympatie, porozumění, často vypadají jinak, než přes klávesnici.. Ale udělejte to, co chcete Vy sama! Ne to, co Vám radí kamarádka!
Tak si dodejte odvahu a já Vám držím palce, aby to dopadlo podle Vašich představ! Ale nemusí být ta chyba vždy na Vaší straně!
nemuzu rict ze se s nikym nechci schazet, spis jsou tam obavy ze si pres internet o me udela sve vysnene predstavy a potom ve skutecnosti bum jezis co to je. a protoze bych asi neunesla (to si vytvarim v hlave) to zklamani na nem, tak asi to me donuti to vzdy zrusit. asi i toto se mi stalo s tim jak bydlel kousek ode me, mel predstavy ve skutecnosti byl zklamany a tedy konec. a vysledek? byla jsem 3 mesice u psychologa aby me z toho dostal a stejne nedostal. takze rozhodne je lepsi face to face ale ja chci i vyzkouset to se tomu postavit a jit s tim clovekem ktereho neznam, abych se presvedcila ze na tom neni nic zleho a spatneho
Vztah na dálku z počátku ( první rok, dva ) může být nastartovaný. Ale musejí to být lidé určitého založení, duševního, etického, atd. Prostě primitivové obojího pohlaví se nedokážou spokojit "jenom" s dopisováním a se schůzkami jednou za měsíc.
Pokud jde o seznamování obecně, tak ženské i mužské potíže v této oblasti se natolik liší, že Vám k tomu radši nic psát nebudu.
Ale co mě zaujalo velmi, a snad Vás to i povzbudí a trochu navede ke zlepšení, to je ten postřeh s tím "přepínáním", kdy se přistihujete, že jste protivná a sarkastická na někoho s kým jste vlastně chtěla být. Zní to neuvěřitelně, ale tohle jsem dělal před lety taky. Jako puberták, ale ještě i někdy ve dvaceti, ve třiceti... Schválně jsem občas dělal, že něco nechci, někam nechci, apod. - abych vyprovokoval tu druhou stranu k ještě výraznějšímu doprošování, chtěl jsem vidět ten opravdový, naléhavý zájem, který jsem si chtěl pár minut vychutnávat a pak až bych tedy milostivě s něčím souhlasil (s čím jsem vlastně souhlasil od počátku a těšil se na to). Údajně takto postupují hlavně ženy, když jde o jistou aktivitu, ale já jsem to tak dělával i jako chlap. Uvedu jeden příklad, který se mi hodně vryl do paměti.
S jedním opravdu dobrým, důvěrným kamarádem na základce jsme měli společný zájem o lodě, atd. Jeli jsme na lyžák a já si během přestupu na nádraží koupil velmi lákavě vypadající brožurku přesně o tom, co nás oba velmi zajímalo, a těšil jsem se, jak si to přečtem a budem o tom dlouze diskutovat. Když jsme byli na chatě, ukázal jsem mu ji, nebo si jí nějak sám všiml, už nevím - ale každopádně hned chtěl, abych mu ji půjčil. Aspoň na jeden večer. Já - vůbec jsem si to nijak nepřipravoval, nepromýšlel předem - jsem najednou začal dělat drahoty a že né... a teď né... atd. Chtěl jsem vidět, jak se snaží, jak do mě dále hučí, jak mě přemlouvá... Vskutku to ještě asi dvěmi větami zkusil, ale pak toho nechal a docela se urazil. To byl i pro mě úplný šok, protože já sám jsem se v té situaci vůbec nepoznával...
Teprve mnohem později jsem se dostal ke knize "Rady zkušeného ďábla" od C.S.Lewise, a pochopil odkud vítr vane... Jsme, jako lidé, pod tlakem duchovního světa a jde o to, jak se nám daří s tím bojovat. Ano, být sám sebou, ale zároveň vědět, že ne všechno, co se mi šustne v hlavě je nutně dobré...
Tak se nescházejte v Praze. To tak napoprvé. Pokaždé si vyberte nějaké jiné /středočeské město/. Pak je to o to zajímavější. Ale nedělejme hned závěry Možná po první schůzce změníte názor.
Tak to nekažte
Přikázat si : nebudu protivná, a umět se toho držet, to se Vám určitě bude ještě hodit.
Jinak je vidět, že v sobě máte neuvěřitelný guláš dosti protichůdných postojů, takže se pak není čemu divit, že to pak takhle bouchá...
Přiléváte benzín do ohně odepisováním na "prasárničky" a pak máte obavu, aby dotyčný nebyl moc nadržený... Chcete stydlivého kluka, současně nevíte "co se dá dělat", takže stejně uvažujete o hotelu, na "užití romantiky", jenže to zas leze do peněz... Přitom hledáte "slušný vztah", ale jste už dopředu rozhodnutá ho kazit...
Slušný vztah se nedá najít na hotelu, ani vyměňováním prasárniček s člověkem, kterého neznáte. Taky netuším, co znamená "že ten kluk je takový do světa", když Vy sama evidentně křestanka nejste. Takže jste taky "do světa", jen trochu jinak...
Osobně doporučuju ten vztah udržovat ve formě každodenních emailů, kde si můžete pomalu mapovat svoje názory na to či ono, a setkávat se na půli cesty jednou za měsíc či za dva, bez noclehu. Jestli to ten kluk vydrží aspoň rok, tak o Vás stojí. A Vy si můžete mezitím zmapovat nejen jeho názory, ale ujasnit i vlastní.
@len vim,ze se nekdy moje nazory rozchazi. do sveta zrejme bylo myslene do nepohody omlouvam se, moje chyba! k tem prasarnickam, to je rozhodne takove zajimave tema samo o sobe. temito prasarnickami si toho cloveka trochu overuji, kdy zjistim ze treba slovo sex on vubec nevypusti protoze se proste stydi. tim v nem vidim takoveho toho stydlina, coz mi i prijde roztomile, ne vzdy - ale takovy kluk je vetsinou pohodar, kam ho postavim tam ho najdu a ne vzdy je to na skodu kdyz ale vidim ze z kluka vychazi cim dal lepsi veci a slovo sex napise 4x za minutu, hned si take o nem delam jiny usudek. rozhodne tim nemyslim ze je sex spatny nebo tak, ale proste podle toho ja dokazu dost dobre poznat lidi a mam to i overene ze to tak funguje a ted nastava problem, pokud ten kluk se mi libi, je celkove slusny ale nadrzeny jako prasatko, tak samozrejme ze mam trochu obavy (prasarnicky jedu treba jeden den, jen pro me potreby) jaky tedy ve skutecnosti bude, co v nem nakonec bude prevladat. jestli ten hodny mily kluk nebo se pak projevi jeho chtic.
Chtělo by si to v hlavě trochu srovnat. Podle popisu situace, nestojíte ani o vztah ani o slušného kluka...
@ivzez tak kdo by v dnesni dobe nechtel nekoho slusneho. je to kazdeho vec, ale ja osobne bych nechtela kluka, ktery se sebere jde si s kamaradama do baru kazdy den, vymeta kde co, domu chodi se jen vyspat a podobne. mozna to zni zmatene, ale chci vztah se slusnym klukem. slusny, co to je. nemusi to byt uplny slusnacek, ktery nikdy nekoukl na nejakou nahou zenskou v PC, ale zas ne nejaky zavislak, jak popisuji vys. kluk ktery bude mit rad pohodu a klid a ne jako -nactilety, ktery lita po diskoskach, uzije si a druhy den ani nevi jeji jmeno. od takovych pryc! ten hodnejsi, milejsi je samozrejme pro me lepsi, nez nejaky pes utrhnuty od retezu
Jestli mne chcete zmiňovat, pak prosím bez zavináče. Zavedli nám tu obtěžující upozorňováíní systémem.
Nemám na mysli "slušňáčka" ve Vašem pojetí, ale normálního slušného kluka → takového, který si s neznámými dívkami či ženami nezačne hned psát "sprostárničky". Je-li tazatelka ochotna se k tomu připojit, nedivím se jí, že pak má obavy z reálné schůzky...
ivzez omlouvam se vam pani, uz vas nebudu oznacovat. je zbytecne tu ale tohle resit, je to kazdeho vec a jasne ze slusneho kluka vidim podobne jako vy. jen si tim overuji lidi a nemyslete si, kdyz nekdo zacne po par slovech s prasarnickami tak od toho jdu hodne daleko. jde take o typ prasarnicek, kdy se bavime o ruznych vecech, ale i tak to myslime ironicky. asi se to spatne vysvetluje, ale je rozdil si popisovat hodiny podrobnosti co a jak a je rozdil se o tom bavit ironicky 10 min
Samozřejmě, že by nemělo smysl tady písemnou konverzaci podrobně rozebírat,
ale když ani nenaznačíte, může to někmu vyznít tak, jako mně.
Já bych si s takovým (tak, jak mi to vyznělo) člověkem dál nepsala, "usekla" bych to hned.
Myslím si, že v sobě máte nějakou nejistotu, že si nejste úplně jista, jestli o tu schůzku stojíte. A že ty popsané změny v chování vyplývají z nejistoty. (Mohu se mýlit.)
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.