Nejste přihlášen/a.
Dobrý den.
Mám takový problém. Byl jsem pozván svým bratrem na jeho životní výročí. Jeho rodina se hrozně chovala k našim odcházejícím rodičům, pokud bylo ještě co z nich vytáhnout, tak je znali, pak už jen odstrčit do nějakého dojíždáku, když nám již došla dovolená. Bratr se nestyděl si říct matce, těsně před její smrtí o celé dědictví, neuspěl. A jiné a jiné podlosti. Když naši umřeli, jediné co mohli dobrého udělat, neplést se mi do cesty. Přes všechnu křivost dělají jako by se nic nestalo a já mám jít do této společnosti slavit. Mám říct na rovinu, že se mi z nich zvedá žaludek a nejít a nebo tam nějaký čas přetrpět a situaci nadobro nevyhrotit?
Prosím o váš názor, mečík.
Dobrý večer.
Snad už svým problémem neunavuji, jen jsem chtěl,těm co to zajímá říct,co jsem vymyslel.Nedavno jsem se náhodou setkal s dcerou bráchy a že prý mám za bráchou zajít. Nejsem tak pohotový, abych reagoval od boku ale, protože je to v rodině, jejich rodině nejobstojnější člověk, nedavno začala nový život s docela na pohled rozumným člověkem, ještě udělám tenhle krok.Vyhledám ji, pozvu ji i s jejím novým na kávu a probereme všechno bez obalu. Jestli budou chtít, odpovím všechny otázky a tím bych nadobro uzavřel případ brácha. Myslím, že ta holka dost věcí nechápe, třeba jí udělám jasno. Neočekávám, že se rozejde s rodinou, to nechci, jen aby si některé věci ujasnila a případné nabídky bráchy už mi netlumočila.
Dobrý den. Poděkovala bych za pozvání, popřála bych a pozvání bych nepřijala. Nemá smysl trávit čas s lidmi proti kterým máte výhrady. A přetvařovat se, nebo se účastnit rodinné oslavy s nechutí, též není dobré. Zvažte, zda o to stojíte..
Děkuji všem, kteří se mým problémem zabývali a podpořili můj názor, že mezi víc než cizí asi nemá cenu chodit. Nebudu ale ten, který dává podnět k nějakému dalšímu pomlouvání. Žena zvací telefonát neodmítla, se sebezapřením dojdu popřát a co nejdříve se vypařím, z důvodu nemoci- bez lhaní.
Pozvání může znamenat ruku nabídnutou ke smíru (zvlášt jestli už jste jen vy dva), nebo sladkou polevu nad něčím, co od vás bude chtít či potřebovat. To se dozvíte, až se dostavíte - nic vás ale nenutí jednat tak, jak by si bratr případně představoval.
Jen si myslím, že touhu "říct na rovinu" byste měl potlačit, bude-li pozvána větší společnost.
Mečíku, svou neteř bych do toho nazatahovala. Píšete, že je solidní a Vy jí chcete "otevřít oči". Nesmíte ale zapomenout, že stojíte někde jinde, jste jen strýc a brácha s manželkou jsou její rodiče. Netahejte ji do toho, neházejte před ní na ně špínu. Ona od rodičů určitě nebude. Jen bude mít v hlavě zmatky. Doma asi slyšela něco jiného, než to, čím ji chcete častovat Vy.
Už se do toho prostě nemíchejte, nechte na pokoji neteř a konec. Proč se v tom pořád pitvat?
Přesto si neodpustím připomínku. Nedávno jste utrpěl těžkou životní ztrátu. Zase máte o svého člověka míň. Nešlo by tedy opravdu zapomenout a dát se s bratrem do kupy? Je to přece Vaše krev. A člověk by měl odpouštět. Určitě udělal chyby on, ale udělal jste je i Vy. Chybujeme všichni.
Dát se dohromady, vzpomenout si, jak jste hráli kuličky, zlobili ve škole, pouštěli draky...prostě se zase najít. Dá se to, jen chtít. Vypadá to, že bratr by chtěl. Ale Vy jste zabejčilý. Uvidíte, že když to uděláte, budete jednou rád, že se s bráchou máte a budete proklínat, kolik společných let jste nenávistí vás obou ztratili. Vidím to tak. Jaga.
Před Vánoci jsem četla Váš smutný příspěvek o tom, že nevíte, jak strávit sám Vánoce první vánoce coby vdovec.. Tady se nabízí možnost. Když oba trochu ustoupíte /bratr už snahu má/, můžete příští rok trávit Vánoce spolu s jeho rodinou. Jen přestaňte být paličatý.
S Jagou, slovo od slova souhlasím. I s pochybnostmi, s klady i zápory. Uvědomte si, že tenhle problém ovládne vaše myšlenky, váš život. Nedělejte to! Žíjte si svůj život a bráchovi nedovolte, aby se vám nastěhoval do hlavy. Nic nezměníte a navíc, není vůbec dobře štvát dceru proti rodičům. Vůbec! Navíc, nic nezměníte a vůbec na tom nebude záležet. Jen vy budete mít otrávenou hlavu.
Já jsem dala body těm, kdo napsali poděkovat a omluvit se bez vysvětlování. Já bych nejela. Určitě dlouho trvalo, než jste v sobě našli jakýs takýs klid a naučili se s myšlenkou, že tak to je, žít. A teď znovo obava ze setkání, vysvětlování proč to tak bylo, omlouvání nebo ne, poslouchat, jak se ospravedlňují a dnaží se vinu shodit na někoho a na něco. Proč?! Nic nedlužím, nic nechci. Nešla bych!
Já mám velké štěstí, že mám skvělého bratra.
Mečíku, je vidět, že jste hodně bolavý a ukřivděný. Nedělejte to! Vyprdněte se na tenhle problém. Vyžeňte ho z hlavy! Neřešte to! Je to už tolik let a v hlavě můžete mít mnoho příjemných věcí a ne bráchu! Uvědomujete si, jak on vládne vašemu životu?! Jak vám otravuje všechny myšlenky? Jak naprosto nesmyslně o něm přemýšlíte, v hlavě s ním diskutujete? Kruci! Nechejte toho! Nic nezměníte! Nic nevyřešíte! Je to naprosto a totálně beze smyslu!
Anebo to teda vyřešte! Jeďte! Dejte mu do držky, když se vám uleví! Rodina vám oběma zavolá sanitku, protože on bude zraněn a vy budete mít infarkt! A kriminál před sebou.
Díky za ponaučení od rozumného člověka.Věřte, že už mnohokrát jsem cítil potřebu to udělat, ale protože ještě mám nějaký rozum , neudělal jsem to. A s tím užíráním to nebude tak zlé, to jenom tady objasnuji proč se mi leccos nelíbí.Jediné, co mi zrovna vadí, že se mi brácha vnucuje. Nechci probírat staré věci, ale zároven nechci být za s odpuštěním vola. Nechci zavdávat podnět k pomluvám a zároven se mi pořád dělá na nic s té ubohosti. Snad dají pokoj a nebudou dál hrát to divadlo pro své okolí i pro sebe.Jsou oba středoškoláci, dá se říct inteligentní lidé , tak proč to nepochopí, že překročily všechny meze a někam nezalezou a nestydí se? Děkuji ještě jednou Vám i všem ostatním, kdo radily, poradily a pomohly tak trochu se v situaci orientovat. Připadám si jako malý kluk, s kterým si tem větší pohrává a má ho za smrkáče.
Připadám si jako malý kluk, s kterým si tem větší pohrává a má ho za smrkáče.
Kluk už asi nebudete - tak proč si to jako dospělý muž necháváte líbit? Když vám bratrovo "vnucování se" není příjemné, tak se (sakra!) braňte.
@mecik - dal jsem to přečíst svým nejlepším příbuzným, švagrovi a švagrové
Aniž bych vám chtěla něco podsouvat - nedoufáte náhodou někde v koutku duše, že se to takhle přece k neteři "donese" a vy budete mít "čisté svědomí", že od vás se to nedozvěděla?
Budu se opakovat - užíráte se něčím, co už stejně nejde změnit, zatímco byste si měl a mohl užívat, jak se tak hezky říká, podzim života. Podívejte - přišla jsem o dost vyšší částku, než vy - a co? Mám si chodit stěžovat po rodině, mám lehaje vstávaje myslet na to, že jsem byla ošizená, mám zapomenout, že mám příbuzné? Zkuste mi říci, k čemu by to bylo dobré?
Já bych nešla. Lidé se moc nemění. Bude tam mít kamarády a známé, nebudete se tam jaksi cítit ve své kůži. Budou na Vás divně třeba koukat. A když půjdete, budete mít obavu z toho, co se stane.
Sestra mě dříve taky někam zvala mezi své kamarády - na promoci, na svatbu. Ale oni mě sotva pozdravily, ignorovali a divně na mě koukali, co si beru na svatbě za jídlo a co říkám. A občas ty její kamarády potkám někde venku, ale oni dělají, že mě neznají.
Tak já bych nešla na 100%. S lidmi ke lterým nemám důvěru,od kterých můžu čekat je "kudla v zádech" tak s těmi se nestýkám. Poděkovala bych a na rovinu řekla že to nejsou společnost pro mě. Co můžete čekat od takového bráchu? Budete si mít s ním o čem povídat? Já bych asi neměla,bublalo by to ve mě a buď bych mu vše pěkně od plic vpálila anab brzy odešla.
Milý meciku.
s bratrem bych se maximálně pozdravila -Také bych mu neuměla odpustit špatné chování k rodičům.Nebojte,karma je zdarma..Ono se mu to vrátí .To není pomstychtivost,to je zkušenost . Zkušenost o rčení o božích mlýnech.
Neteři bych ale neříkala nic . Vím, že to myslíte dobře ,ale věc by se rozhodně nevyvíjela dle Vačich představ . Vy chcete před neteří očistit své jméno a zároveň doufáte v to,že ona si Váš rozhovor nechá pro sebe . To neklapne.
Je to její otec, nezapomínejte . Zkuste si představit,že by Vám v jejím věku Váš strýc řekl něco (co byste se ev. chystal říci jí) o Vašem otci. Jistě byste si to nenechal pro sebe a s tátou o tom hovořil...Vyvolá to jen další zlou krev a na špatném chování Vašeho bratra k rodičům zpětně stejně nic nezměníte.
Zkuste zaměřit svou mysl na nějaké zájmy , koníčky .Nechte život plynout ...
No já nevím. Ono záleží na tom, jestli jste se s nimi od smrti rodičů pak stýkal, nebo jestli jste v té době přerušil vztahy nadobro. Jestli to je ta druhá alternativa, tak je docela možné, že to pozvání je pokus o navázání zpřetrhaných vztahů v rodině. V tom případě bych nebyla tak kategorická, protože lidé se mění a Váš bratr si mohl za tu dobu uvědomit že se nezachoval zrovna neljépe a třeba mu i chybíte a chtěl by to napravit. Já bych ho nezatracovala, šla bych tam a posoudila stav situace. Nakonec odejít odtamtud můžete kdykoli. A pokud bych měla jistotu, že jsou ti lidé stálé stejní, možná bych i bratrovi řekla proč odcházím. Možná si to dodnes vůbec neuvědomil. Jsou takoví lidé. Prostě jim ani nedojde že dělají špinavosti. Jim to přijde normální...
- obě strany mohou přinejmenším přehodnotit své jednání a bude-li to možné - něco i napravit. Odejít můžete vždycky - a navíc - život netrvá věčně ...
Od smrti rodičů jsme se nesetkali, ale mají v sousedství zahradu, tak se někdy nedá vyhnout , třeba jen chladnému pozdravu. Jsem už ve věku, kdy se mi nechce rozebírat staré rány, nechci už nic probírat co bylo.Jak jsem již řekl, jediné co by pro mne mohli udělat, že se mi vyhnou, oni ovšem jsou naprosto nevinní, nic neprovedli a jsem to já, kdo dělá překážky. ´Já si ovšem nemohu pomoct , nemohu tu křivost jen tak přejít.
Jenom,že si nevymýšlím, od chvíle co otce uložili do domova se švagrová na něj podívala za půl roku čtyřikrák.My s dcerou tam jezdily každý týden a to jsme to měli přes sto kilometrů, oni čtyřicet.
Šla bych. Po létech, kdy jste spolu nekomunikovali, je to od něj gesto k usmíření. Proč by Vás chtěl bratr na své oslavě, když byste pro něho nic neznamenal? A protože znamenáte, zve.
Hodila bych stranou všechny nesváry a hádky. Vyčítáte bratrovi špatnou péči o rodiče, nakonec je umístili do DD. Když jste s tím nesouhlasil, měl jste možnost vzít si rodiče k sobě a postarat se o ně sám podle svého dobrého svědomí. Aby tam nemuseli. Vy jste ho ale nechal jednat, přestože jste nesouhlasil. Takže vinu máte částečně i Vy.
Už jste asi oba "v letech", může se klidně stát, že osud zakročí a už se nikdy nesetkáte. Nikdy nevíte...Proto bych v dobrém přišla, i dárek koupila. Jste přece bráchové, kteří se v dětství měli rádi, páchali spolu různé lumpačinky, chodili spolu do školy...a to všechno nemůžete jen tak zahodit.
Od bráchy je pěkné, že nabízí ruku ke smíru. To jste Vy nedokázal. Jděte, užijte si to, chovejte se ale slušně, tím myslím, abyste si před hosty nezačal vyjasňovat tehdejší situaci. Jen ostuda by z toho byla. Je to už dávno pryč, co naděláte? Buďte rád, že se dosud s bráchou máte a pokud nezačnete rýpat Vy ani on, můžete zakopat válečnou sekeru a pak se nadále navštěvovat. Je dobře, že on to rozsekl. Nevíte, jak dlouho se ještě budete navzájem mít. Mohou to být celá desetiletí, může to být jen pár dní. Tak pozvání přijměte a přijměte s tím i ruku nabídnutou ke smíru. Doufám, že se nepletu. Jaga.
Jestli se chcete dovedet, proc jste vlastne doopravdy pozvan, tak tam jdete a pripravte se psychicky na cokoliv, nejspis bude neco potrebovat a nebudete ani prekvapen, mate moznost se presvedcit o jeho povaze, jestli jste mu nahodou nekrivdil a on je to spravnej bracha
Protože jsem nestačil odpovědět v pátek, odeslal jsem napsanou odpověd až dnes,po sobotní návštěvě.Potvrdilo se přesně to co většina tušila.Komedie a nic než komedie, oni ani jinak jednat neumí.Bráchovi je zle, rodinka nefunguje, samé problémy, cítí se sám, ale omluva nepřišla, tak není na co navazovat. Tak jak dokázali poškodit moji rodinu, bylo by na dlouhé povídání,za to musí přijít omluva .Pokud to nedokáží, mohou se k nám zvát pořát, není o čem jednat.
Dle mne to ani žádná omluva nespraví. Život Vašim rodičům to nevrátí.
Peníze ještě nikdy nikomu štěstí nepřinesly ,zde se to opět potvrdilo.."rodinka nefunguje..." Na takové lidi je nejrozumnější se zvysoka vykašlat.I když je to vlastní krev...bohužel...
Také bych nikam nešla.Lidé se nemění .Podepisuji to,co napsala babkazof. Přetvářka nepřinese nic dobrého,navíc škoda času s takovými lidmi.Takhle to vidím já.
Šla bych přinejmenším proto, abych zjistila, proč pozvání přišlo. Možností je víc, od špatných po lepší - a jak se říká, předem varován, dobře připraven . Krom toho jeho přijetím - i kdyby to znamenalo jen přijít, popřát, omluvit se a odejít - můžu zabránit pomluvám typu "jsem ho pozval a on ohrnul nos".
Zdravím, u nás jsou taky podobné konflikty a tak asi vím, o čem mluvíte.
Když tam půjdete, tak s nějvětší pravděpodobností dojde k nemilé slovní výměně názorů a to s výsledkem bez vítěze. Lidská mysl je mrcha a každý má svůj pohled a vlastě jedna pravda neexistuje.
Tady bych záviděl ideálním věřícím, kteří dokáží mávnout rukou nad utrpením a odpustí jiným hříchy a s láskou a úsměvem obejmou svého protivníka.
Pro nás ostatní, bych si přál nějaké pilulky na odpouštění a potlačování ješitnosti, nebo co pohání člověka mít tu svou pravdu, za každou cenu.
Na druhou stranu, jestli se svým bratrem jste míval dobrý vztah, možná by se ta oslava mohla vydařit se zavzpomínáním na krásné společné životní období a nechat za zády to špatné.
Je to na vás, kam chcete aby se vaše budoucnost nasměrovala a co si ponesete v kebuli/na zádech
Vztahy s bráchou skončili jeho svatbou, pak začala nepochopitelná hamižnost, jenom my, u babičky si stěžovali obden, jak ještě něco nemají, dávejte, dávejte, dokud máte, jestli zbyde stejný díl na bráchu, to nás nezajímá. A přesně tak to dopadlo, žijí v konfortu a my pořád ještě dáváme dohromady to, na co našim za života nezbylo.
A což se někde mimo sejít s bráchou? Mám taky sourozence a neumím si představit, že bychom na sebe do smrti zanevřeli. Někde u kafe jen ve dvou si říct, proč je to tak, jak jste léta těžko nesli jejich chování k rodičům. On může být ve vleku té rodiny, své ženy a třeba cítil, že jedná špatně a nechal se zmanipulovat. Říkáte, že na tom není moc dobře, možná už ho jeho slavná rodinka odepisuje a on si vzpomněl na dobrého bráchu.A hnulo se v něm svědomí.
Moje máma se taky nesnesla a nemá dobré vztahy se sestrami. Měla špatný vztah se svým otcem. Já taky se svým. Jde to z generace na generaci. Proto jsem ráda, že nemám vlastní děti. I když je mám jinak ráda. Jinak souhlasím s Vaším příspěvkem, hlavně s posledními větami.
Nikc, co to říkáš za velikánský nesmysl?! Jakože jsi ráda, že nemáš děti, protože se v rodině nemáte rádi? Jéééžiši, neblbni!
- jó, ženský dokážou udělat z chlapa vola !
jedubabička
- to je zajímavej postřeh.
dávejte, dávejte, dokud máte, jestli zbyde stejný díl na bráchu, to nás nezajímá
Že to nezajímalo ani babičku? Proč dávala jenom jednomu?
Jak už to na vsi bývalo, moc se nepřemýšlelo, řešil se problém, který byl před očima. A že těch problémů bylo, jedna dcera ještě nemá druhé auto, jak bude jezdit do práce, druhá potřebuje baráček, dědo, babi kupte, nám praská barák, který jste nám financovali, potřebujeme na opravu, dejte.A když se řešilo co dáme druhému synovi, postavilo se ze zbytků v podkroví-říkáme vlaštovčí hnízdo-. Proč tu nechcete s malými dětmi bydlet, my vám to přes den vytopíme, celý den topily a na teploměru 17 st. a ráno sedm.Odpady nefungovaly, nejdřív zastrčit drát, několikrát potáhnout, aby dole v koupelně nepršelo..Dneska, po létech má syn solidní bydlení, ale na co se po dědovi nesáhlo nefunguje dodnes.Když bychom mohli být z nejhoršího venku, syn onemocněl, je stále unavený, po práci toho moc nezvládá a já stárnu a každý rok ubývají síly.Tomu se říká světská spravedlnost
Tomu se říká světská spravedlnost.
Spravedlnost neexistuje. Vždycky se jedna strana bude cítit poškozenější.
Nejlepší způsob je se tím, co už není možno změnit, neužírat. Zapomenout se nedá, ale není nutné si po zbytek života opakovat, jak mi bylo "ublíženo". Prostě to dopadlo takhle, nic s tím neudělám, tak tu energii, kterou by mě stálo neustálé stěžování si na "nespravdlnost", radši investuji do toho, co mi přinese radost. Navíc to má ještě jednu nezanedbatelnou výhodu - není nutné být komukoli vděčný, cítit vůči dárci odpovědnost jen proto, že dal nebo si "díky" daru nechat mluvit do života. Velmi osvobozující pocit.
A věřte mi, že velmi dobře vím, o čem mluvím.
Co je světská spravedlnost jsem se dozvěděl nedávno. Když jsme s manželkou po těch všech útrapách života mohli začít normálně žít, ze dne na den mi zemřela.Tady už není o čem přemýšlet, to je trest za poctivý život.
Upřímnou soustrast...
Co na to říct... mně v poměrně raném věku zemřela mamka; byli jsme z toho špatní všichni, my se sestrou i táta. Vím, jaké to je. Potřebuje to nějaký čas.
"mecik", to je mně úpřimně líto, že jste pochoval manželku. Ztráta životního partnera je vždycky obrovská. Ale jsme smrtelní, někdo odejde dřív, jiný později, umírají i malé děti. Máte děti, vnoučátka? Snad nejste úplně sám...vím ale, že smutno Vám bude hodně moc...úpřimnou soustrast...
Zažilo to hodně lidí, ale teprve když to sekne takhle do živého, tak si to člověk dokonale vychutná.K čemu bylo všechno hrabošení, dělání si hezkého kolem sebe, když člověk, který byl vším, kostrou rodiny, smyslem života, radostí ze všech úspěchů najednou není. Čeho se má najednou ten zbylý chytit? Vše bude už jen jako.Ne žití, ale živoření a to se našly i takoví, kteří mi doporučily, abych zašel za bratrem, v tomhle stavu další nervy? To snad ne.
Upřímnou soustrast.
A věřte mi - bude líp. Ne hned, ne zítra, ale bude - pokud tedy nezahořknete a smíříte se s tím, že i bez toho, koho jsme ztratili, se dá žít. Žít - ne živořit. Přeji vám, abyste se toho dočkal co nejdříve.
meciku, napsal jste to krásně. Tečou mi slzy, jenom když to Vaše zamyšlení čtu. Nedokázala bych to říct/napsat líp.
A přijměte prosím mojí upřimnou soustrast. Posílám Vám na dálku alespoň nějakou energii a sílu, přesto, že na to moc nevěřím. Nevím ale jak jinak Vám vyjádřit, jak s Vámi soucítím.
Chamtivá psychopatie se nedá léčit, ta se věkem rozvíjí, psychopaté si to neuvědomují poněvadž chamtivost je jejich norma a jsou vnitřně, na př. když někoho ošulí, okradou, podvedou nadmíru spokojeni .
Zašlete mu blahopřání s přáním všeho nejlepšího, ale, že máte několik zaměstnání a šetříte na dovolenou,další auto a.p., tudíž časově to při nejlepší snaze nevyjde
Tohle by bylo asi nejpřiléhavější, ale to by se muselo podat jednodušeji, tam se otvírá hlava až k ránu. Pokud je mamon u nosu, taK po něm jdou, ale tohle domyslet? Nač, tam je to příliš tuhé na hrabání, co kdybych si obrousil drápky a bez nich v životě sni ránu.Oni žijí a pracují podle selského rozumu, s čeho něco kouká, za tím přes mrtvoly a pokud nic, pryč od toho, na to jsou tu jiní.
mecik - Ještě uvažte, zda je skutečně nutné neteři "udělat jasno". Přece jen to jsou její rodiče - nestačilo by požádat, aby vám "případné nabídky už netlumočila" s tím, že máte své důvody, proč se s ním nechcete stýkat?
Dobrý den,
takové rodinné problémy jsou bohužel jak přes kopírák. Je jen na vás, jestli cítíte k bratrovi nějaké pouto a jaký jste měli vztah s bratrem ještě před tím vytýkaným jednáním. Mám pocit, že kromě toho, jak se bratr choval k rodičům vám vadí z velké části i to, že na vás už nezbylo a dostal jste nepoměrně míň. To nemyslím nijak špatně, jen se od toho odvíjí, jestli jste jen pozorovatel, který odsuzuje bratrovo chování nebo jestli i vy sám se cítíte jako poškozený. Pokud by šlo opravdu jen o to, že se bratr choval, jako hyena, tak je to jen o odpuštění. Pokud ale hraje roli i to, že vy jste dostal o dost míň než on, tak je to spíš o tom, jak jste schopen se poprat sám se svým pocitem křivdy. To ale můžete změnit jen vy.
Já osobně bych zvážil, jestli jsem ochoten se už ke starým problémům nevracet, i když se s bratrem uvidím a začne se mi třeba všechno oživovat. Život je někdy těžkej a plnej překážek a lidí, kteří jsou schopní nás trápit, ubližovat nám a nebo nám jakkoliv škodit. Život je ale taky většinou pěknej a hlavně krátkej. Nikdy není pozdě na to, se usmířit.
A malá rada k dodatku o vaší neteři. Pokud s ní chcete mít i nadále pěkný vztah, tak ji nezatahujte do vašich problémů s bratrem. Pokud se zeptá, tak jí to klidně všechno řekněte, ale vyhněte se tomu, abyste svého bratra nějak hanil. Přece jenom je to její otec a ona by rozhodně neměla nabýt pocit, že se snažíte jejich vztah nějak porušit. Vím, že to váš zájem není, ale člověk se často nechá unést a jeho počínání může vyznít úplně jinak, než bylo myšleno.
K bratrovi bych nešla, poděkovala bych za pozvání.Na neteř bych moc netlačila, pouze bych se k ní chovala hezky, vždy bude stát na straně otce, na to pozor.
Pokud chcete být psychicky v pohodě naučte se zapomínat na křivdy a neotvírat staré rány, tímto si ubližujete jen sám, rodiče vám to nevrátí a bratr svou vinu popře.A že za matkou chodil málo, to tak prostě je, jeden se stará a druhý se veze. Také to znám, situace jako přes kopírák snad ve všech rodinách.
Dobrý den.
Myslel jsem to dobře, aby si neteř ve svých 46 letech ujasnila, proč ten strejda je takový odtažitý od mého táty. V žádném případě neočekávám, ani nechci, aby se to nějak projevilo na jejím vztahu k rodičům.
A kamarádit se po létech? To by nesmělo mít důsledky ještě dnes. Bratr má naspořeno na důchod, zatímco já nemám nic. Vše jsem utopil na chalupě. Oni braly a my jsme dávaly. To se to ted žije, když člověk umí hospodařit a myslí na stáří.
Mečík.
Dobrý večer.
Závist to snad není. Pouhé konstatování faktu. Necháme to být, nepovažuji se za osobu ničím vinnou, je mi s toho jen smutno. Překročit to ale nelze, je to přeci jenom věc, která změnila mně i mojí ženě celý život. Pokud následky trvají, nelze se chovat, jako když se nic nestalo. Odpuštění se odehrává tak v románech, v reálném životě jsem já ten chudý důchodce, který všechno dal, a z daleka ne jen pro sebe, a nemá naspořeno na stáří. Může se to nazývat jak chce.
Přeji krásnou, dobrou noc, mečík.
Mečíku,
musíte se zbavit zášti, to vám na radosti ze života moc nepřidá. Peníze nejsou vše. Najděte si spřízněnou duši, kašlete na bratra a jeho naškudlené peníze, ty vám klid v duši nepřinesou. Radujte se z každého rána, kdy vás nic nebolí, kdy můžete dělat to, co se vám zlíbí. Bohatý není člověk tím, co má na kontě, ale tím co má v duši.
Ti, co to "myslí dobře" většinou dosáhnou přesně opačného výsledku, než by si přáli. Nechte to být.
A nezáviďte - ani bratrovi ne, at už se zachoval jakkoliv.
@mecik - Závist to snad není. Pouhé konstatování faktu.
At to nazvete jakkoliv, pořád se tím užíráte - a podle vašich vyjádření zřejmě užírat hodláte i nadále. Vaše volba, že sám sobě chcete otrávit zbytek života.
Děkuji opět všem. Protože prakticky všichni radíte neteř do toho nezatahovat a po řádném promyslení jsem opravdu došel k závěru, že by to nebylo vhodné. Nechám toho.
Když už jsem to mněl sepsané, dal jsem to přečíst svým nejlepším příbuzným, švagrovi a švagrové. Slušně je překvapilo, za jakých podmínek a v jakém prostředí jsme celý život žili. Nikdy jsme si nestěžovali, jen letmo věděli, že s bráchou to nemáme akorát. Je přeci lepší, když se může člověk někomu svěřit a prodebatovat to, rozumně s rozumnými lidmi. A tím končím s kauzou bratr.
Mimochodem, tuto zimu jsem měl čas. Propočetl jsem všechny výdaje, naše výdaje na podle našich hotovou stavbu a okolí Vyšlo to na 2 880 000 Kč při rozumných počtech.To by byl koupený barák, bez práce-v devadesátých létech-*a možná by ještě něco zbylo.
Hezký den přeje mečík.
Mečíku, je to váš život, vaše rozhodnutí. Můžete se, prosím vás, vrátit a přečíst si mé povídání z 12.7. loňského roku? Co se změnilo? Vy máte tolik života před sebou, že můžete ztrácet čas tím, že se motáte v kruhu kolem jedné myšlenky? Stále přešlapujete kolem skvrny, která byla rozlitým mlíkem? Fakt? Neblázněte? Nebo už to, co je před vámi, nestojí za to a raději budete bilancovat? Fakt? No nekecej!
Dobrý večer.
O neteři jsem už psal, že ji vynechám. V případě příbuzných o kterých píši se nemůže stát ani náhodou, že by se domlouvali, takřka se neznají. Pravdu máte v tom, že hrabat se v tom opravdu nemá cenu, tam je pravda jedna a u mne druhá, vyhrotit to by znamenalo poničit si i ten zbytek nervů, které mi v tomto období zbývají. Nic víc si nepřeji než klid, konec kamufláží, Celý život jsem chtěl mít vždy čisto před sebou , ale i za sebou. Jak jsem starý, tak jsem hloupý. Život někdy nedovolí takto jím proplouvat. Tady mi zbude jeden velký, nevyřešený problém s kterým se nedá hnout.
Mějte se hezky mečík.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.