Nejste přihlášen/a.
Dobrý den. Před několika dny zemřel můj děda při autonehodě. Všichni to těžce neseme a maminka zůstala několik předchozích nocí s babičkou, at není sama. Dnes s ní chci zůstat já, jelikož nikdo jiný nemůže. Ale tady je problém. Ode dne, kdy se to stalo, tak nevím, o čem a jak mám s babičkou mluvit. Nechci ji nějakou nevědomou poznámkou ranit. Vím, že pláč je přirozený a budeme se z toho všichni vzpamatovávat dlouho, ale... myslíte, že bych se mla řečem o dědovi spíše vyhýbat nebo naopak ne a mluvit o něm? Co bych měla s babičkou večer dělat? Napadlo mě navrhnout jí, at zkusí antistresové omalovánky, mám je doma a možná by ji to mohlo bavit a přišla by na jiné myšlenky. Nebo myslíte, že je na to brzo a mám ji nechat bloumat ve vzpomínkách a koukat na televizi? Teda, nejsem si jistá, jestli se na tu televizi bude chtít koukat. Ale i tak...
Děkuji za odpovědi.
Ono bude už velkým přínosem jen to, že jste s ní. Nechte to volně plynout a případně povídejte, co vám přijde do hlavy, bude to určitě to pravé. Hlavně nad tím tak moc nepřemýšlejte, spíše se řiďte citem a intuicí, nic ze sebe nenutte, prostě buďte s ní.
a naslouchejte jí.
Nechte to na ní. At nemá pocit, že jste se na ni vyzbrojila a teď ji budete do něčeho nutit. Nechte plynout čas. Jestli je babička schopná a bude chtít, at Vám uvaří večeři. Nebo uvařte Vy, dle jejího receptu, at Vám říká, co a jak udělat. Dělejte spolu to, co byste dělaly jinak, když jste spolu. My hráváme karty nebo jdeme na procházku. Dost často je potřeba kolem domu s něčím pomoct, babi si řekne, při tom si povídáme.
Pokud ji chcete zaujmout antistresovými omalovánkami, nenabízejte jí antistresové omalovánky. Spíš "hele babi, podívej, co jsem našla v knihkupectví (dostala od kamaráda). Je to dobrý, pomalu si takhle vymalováváš, barvy použiješ jaký chceš... koupila jsem si k tomu i trochu lepší pastelky, hotový to vypadá úžasně. Jdu teď tuhle načatou dokončit, nechceš jednu taky?"
chce to najít téma hovoru, které jí odpoutá pozornost od minulosti a přiměje ji k řeči.
Já jsem po smrti svého dědy dostal svoji babičku z těžké depky tím způsobem, že jsem ji přivedl k diskusi o románu Evžen Oněgin. Proč ten Lenskij vlastně udělal tak nesmyslně silný žárlivý výstup Oněginovi, svému nejlepšímu kamarádovi a proč Oněgin nezaváhal, namířil pistoli a zastřelil Lenského, svého nejlepšího kamaráda. Několik hodin jsme probírali, co se mezi těmi dvěma vlastně odehrálo, že věc nabrala takový spád. Tam totiž vůbec nešlo o nějaké Oněginovo šuškání do ouška Lenského favoritce.
Odtud moje rada : Nadhoďte takové téma, které vaše babička dobře zná. Třeba jestli se růže stříhají za třetím nebo čtvrtým očkem a podobně.
Každý člověk je jiný a každý takové nepříjemné události prožívá trochu jinak. Myslím, že nemá příliš smysl se snažít toho člověka odpoutávat od toho co se stalo. Spíše je dobré když je někdo blízký při ním který je ohoten vyslechnout jeho bolesti a prodiskutovat to s ním. Zapomenout se na to asi nedá nikdy, ale smířit se s tím, že se stalo něco hrozného a že už na tom bohužel nic nedokážeme změnit se snad s časem dá. Vím to z vlastní zkušenosti, protože jsem už to prožíval když mi zemřeli rodiče. Život jde pomalu dál a tak jak se mluví, že čas rány hojí, tak i takové rány jako je tragická nečekaná smrt hodně blízké osoby se s časem zahojí i když nějaká jízva po tom asi zůstane.
My jsme zase ovdovělé tchými dali do rukou kočárek s její první pravnučkou, jeden člen rodiny odešel a druhý přišel, tak to nejhorší období tímto způsobem překonala.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.