Životní změna - společné bydlení

Důležité je dohodnout se na pravidlech ohledně financování domácnosti. Abyste se podíleli finančně oba dva. A také se společně podílet na práci v domácnosti. Nezbytná je tolerance, důvěra a hlavně komunikace. O důležitých věcech rozhodujte společně. Chvíli to třeba potrvá než se zžijete tak, aby to vyhovovalo vám oběma, chce to i trpělivost a naučit se rozlišovat důležité věci pro váš vztah od malicherností. Každý začátek je těžký, ale když se budete oba snažit a mít se rádi, zvládnete to. Měli byste se oba dva cítit ve vztahu i společné domácnosti dobře a spokojeně.

Balzerko -

Tolerance a pochopení. Každý jste vyrůstali v jiných podmínkách. Nesete si jiné zvyky. Někde se neshodnete. Samo se to nevyřeší. Proto je třeba komunikovat. Co je důležité: Udělat si jasno, jak se každý budete podílet na financování chodu domácnosti. Nechte ji vládnout v kuchyni, tam at si to uspořádá podle sebe. Některé domácí práce byste si měl vzít na sebe. Třeba okna nebo luxování. I jiné věci je třeba probrat, jako starost o auto, jestli a jak změnit byt . Mějte každý svůj čas na sebe. Příklad: Ona bude chodit třeba každou středu cvičit, vy zase každý čtvrtek na nohejbal. Spolu něco podnikejte. Společné zážitky v podobě např. výletů vztah nabíjejí.

Kapko, většinou, když odpovídám , tak nekoukám, co psali přede mnou. Teď zase zírám na tu shodu. Ale ono to tak je.

základem vztahu je se zbytečně neprudit a snažit se vzájemně si vycházet vstříc pak je šance že vám to vydrží

a nebo jak říkám já dva roky to vydrž a pak si zvykneš

Hlavně radím nic nehrotit, vyčkat a v případě neshody spíše počkat. Jenže sám si uvědomuji, že jsou to spíše akademické rady. Ohledně peněz je to podobné, tam záleží na poměru vašich příjmů. A hlavně na ochotě je vydávat ve prospěch druhého. Znám dost bohatých známých, kteří si nechají pro korunu koleno vrtat. A zase naopak. V první řadě bych se soustředil na odhad partnerčiny povahy. A pak je na Vás, jestli si ji budete chtít přispůsobovat podle sebe, nebo se necháte vést, a nebo jestli to budete dělat tak nějak společně. Vítěz nemusí být jen jeden. V Americe se tomu tuším říká Win - Win.

Všichni už napsali všechno, včetně komunikace. Já bych tohle chtěla zdůraznit. Když vám něco nebude po chuti, řekněte to ihned. Ne jako námět na velkou diskuzi, ale jako malou, mezi řeči, připomínku. Nic v sobě neschovávejte, jakožr pro klid v rodině. To je veliká blbost. Ihned, lehkým tónem. Nic neschovávat na někdy, až se to bude hodit. Pak už je nasbíráno na výbuch.

A co takhle jeden příběh, jak se jedna slečna přistěhovala ke svému příteli a zjistila, že přítel se nemyje (on sice říkal, že má problém s pocením, ale neříkal, že jej neřeší...), není schopen odnést nádobí po sobě do myčky (to asi tušila, ale nechtěla vidět) a celé dny sedí u počítačových her (to netušila, když byli spolu dřív, vždy se jí 100% věnoval). Ačkoliv od ní chlapec neočekával, že o něj bude postaráno, ona pomalu zjištovala, že domácnost funguje stylem "ono se to nějak samo udělá" a "když nic, tak v lednici je vždycky salám, na lince pečivo a z kohoutku teče voda" a "to nevadí, že ten ručník smrdí, přece ho nebudu prát častějc než jednou za měsíc". Zjistila, že ona bude se svou 10hodinovou pracovní dobou vstávat, dělat dětem svačiny, vodit je do školy, ze školy, uvaří, nakoupí, dohlédne na úkoly, umyje, vyčistí, uklidí, zatímco chlapec se svou 6-7hodinovou pracovní dobou jí vypráví o nejnovějším seriálu... a tak se zase odstěhovala a pohádky je konec. (Ale at jen nepomlouvám, v některých ohledech to byl ten nejfajnovější chlap na světe...)

Vždycky jsem si říkala, že by plno věcí bylo jinak, kdybychom se stěhovali do nového, ne do jeho bytu. Já nechtěla v jeho bytě působit moc dominantně, jako že se nastěhuju a hned je všechno vzhůru nohama, zavádět nové pořádky... asi po týdnu u něj jsem chytla depku, kterou jsem měla poslechnout a odstěhovat se hned, ušetřili bychom si 2 roky trápení...