Nejste přihlášen/a.
Ahoj, chtěla bych se zeptat, zda se jedná o obsedantně kompulzivní poruchu.. Nedávno jsem o ní četla článek.
Neustále mám potřebu si uklízet pokoj. Strávím tím často celý den, dokud není všechno dokonale uklizeno a uspořádáno. Ale i tak nejsem spokojená a pořád musím něco utírat, srovnávat a přemistovat, aby to bylo dokonalé. Seřazuji si šperky a u televize někdy čistím lahvičky s makeupem a jinou kosmetiku. A když jsem byla se školou na zájezdu, tak jsem každý den potřebovala chvíli, abych si srovnala všechny věci v kufru. I v počítači si musim dělat pořádek. Mám pocit, že když bude všechno uklizené, budu se cítit lípe a organizace věcí mi zlepší život.
Podobně to mám s hygienou. Nedokážu si jentak odpoledne lehnout do postele a odpočívat. Pokaždé musím být vykoupaná, jinak si tam nelehnu. Máte to někdo stejně? Díky
Ano, je to OCD.
Nadměrný úklid, osobní hygiena a seřazování předmětů jsou tři různé rituály, není to pouze jeden, takže se skutečně přikláním k OCD. Pokud máte pocit, že vás vaše počínání výrazně omezuje, navštivte lékaře, ten se vyjádří směroplatně.
Neodpustím si dovětek, že nejčastějším spouštěčem OCD jsou buzerující pedantští rodiče, zejména matka.
Plně souhlasím, a někdy mám vážný strach, aby to po tchýni nepodědil anebo neobkoukal její syn, nějaký náznak už jsem bohužel viděla.
Měla jsem to podobný jako tazatelka. Taky jsem měla pocit, že musím pořád uklízet, když jsem ještě bydlela s rodičema. Otec chorobně zaměřený na úklid, buzeroval s tím. Nejdůležitější na světě bylo podle něj mít uklizeno. Přitom on sám pořádný nebyl. Takže nemusí to být jen matka.
Mlátil mě hlavou o zeď kvůli tomu, že hrnek nebyl ve dřezu, ale vedle. Když jsem řekla, ale to není můj hrnek, tak řval, že mě zabije.
Skutečně to vypadá na OCD... Stejně jsem to neměla, tedy co se týče uklízení, měla jsem to stejně s hygienou a musela jsem několikrát denně kontrolovat, zda jsou zamčené dveře, dobře zavřený peřiňák (aby nezranil psa), v průběhu let se to měnilo a nakonec se to zklidnilo ve chvíli, kdy jsem chodila domů tak vyčerpaná, že mi bylo vše jedno a od té doby mám víceméně pokoj (zůstalo mi jen kontrolování dveří a toho, zda máme vypnuté prodlužovačky). Nicméně je asi lepší vyhledat lékaře nebo psychologa, zvlášt pokud Vás to nějak omezuje. Já to nijak neřešila, ale vím, že v souvislosti s častým mytím rukou (či používáním desinfekce, když jsem byla venku) si o mě ostatní mysleli, že jsem divná.
Má to sousedka, co bydlí vedle mě. Zamyká dveře xkrát a ještě se od výtahu vrací zkontrolovat. Pokud náhodou odcházím současně a zeptám se jí, jestli mám počkat s výtahem, vždy se na něco vymluví.
Kdepak Wamp, to byste poznala, že něco není tak, jak má být?
Já se taky kolikrát vrátím a nevím, jestli jsem jen nezabouchla, ale u sousedky je to stále stejné, stále protáčí klíče-má dva zámky, pokaždé se vrátí, každé ráno ji slyšíme..
Ahoj.
A proč hned strašit s OCD?
Já to mám podobné.Vše musí být tip - top,jinak si nesednu,ani nelehnu.
Jedná se prostě o pocit,že je vše v naprostém a dokonalém pořádku.Vše musí být perfektní
A co tohle - co když i vy máte OCD a jen se snažíte bránit, což je přirozená reakce všeho mozku na napadení příběhu někoho jiného, který je ale podobný tomu vašemu
jj, posedlost pořádkem se jmenuje anankastie.
Mrkněte se na wiki, na odstaveček anankastická porucha. A jinak vám radím, zachovejte klid. Nejste v tom sama. Já mám taky jednu takovou obsesi, která mě pořádně zlobí a které se nezbavím a nezbavím a nezbavím. Více vám raději neřeknu, protože je nakažlivá.
Skoro celý den, páni, tak to je mazec, to je mi líto. Jak může někdo napsat, že tady zbytečně strašíme. Určitě je to tahle psychická porucha. Většinou jsou to velmi úzkostlivý lidi, kde si například úklidem hledají činnost, aby jinak zaměstnali svůj mozek. Moje tchýně to má a přestala jsem k ní chodit. Denně umyje okna, asi 8 oken, utře neviditelný prach, atd. Pokud přiletí kapka deště i přes den tak už letí utírat okna. Nikdy si k návštěvě nesedne a jak dopijete tak Vám ihned utře skleničku, fakt zážitek. Nechci vědět, co dělá až odejdeme. Možná pere všechny potahy. Nejhorší na tom je, že se ona urazí, když se ozvu, ona si prostě myslí , že je vše v pořádku a že je jen pořádkumilovná osoba, a my všichni ostatní jsme hrozní bordeláři. V podstatě je to její jediný koníček, to uklízení. Už jsem to vzdala.
Mám ráda, když je uklizeno, čisto a pořádek, ale nehrotím to, jako Vy. Uklidím většinou o víkendu a pak jen dědu naviguju, co má udělat, aby nenastal binec. Není to lehké!
Divné je mi to Vaše odpolední lehání do postele. Máme tchyni, 91,5 roku, tu po obědě ukládáme. Jsem o 30 let mladší, ale odpoledne bych si do postele nelehla, pokud bych snad neměla smrt na jazyku. Odpolední ležení považuji pro "dorostenku" jako jsem já, za ztrátu času. Za tu dobu stihnu vytřít, vyluxovat, umýt okna, vyplet kus zahrádky, zavařit kompoty apod. Povalovat se jdu až večer.
Pokud jste vetchá stařičká babča, chápu to. Zdrbané tělo to prostě potřebuje a říká si o to. Ale jinak má každá ženská dost práce - chodí do zaměstnání, má na krku děti, vaří, pere, peče... Odpoledne do postele polezu tak od 80 nahoru, pokud se, samozřejmě, dožiju.
Jinak čistota a pořádek v bytě je prima, ale nic se nemá přehánět. Ani čistota, ani binec. Asi tak. Jaga.
Odpocivat treba odpoledne po dobrem obede neni na skodu, aspon vecer nejste unaveni jit za kulturou, ale proc si lehat do postele, na to jsou dobre lenošky, divany, gauce nebo usaky, prehodite lehky pled nebo deku a sladce hnipete, meditujete či zdrimnete a posleze osvezeni odpocinkem opet uzivate dne a vecera - pohoda pro "rentiery" vseho veku
Se stejnou poruchou máme prodavačku uzenin v malé sámošce v sousedství. Má nejraději, když je zády ke kupujícím. Stále vytahuje tácy s nakrájenými salámy a na pracovním pultíku je přerovnává do úhledných komínků, přepisuje cenovky. Když na ni zavolám, že něco chci, vím, že jí musím dát čas, než jí to dojde a otočí se ke mně. Je vidět, jak nerada z komínku salámů ubere. Když mě obslouží, ihned výšku komínků srovná, aby byly stejné. Čas od času ji přivedu k mrtvici, když si poručím tlačenku, nakrájenou tence na stroji, jako salám. Vedla jsem s ní několikrát diskuze, že se to rozpadne. Teď už hlásím, "jestli se to rozpadne, tak na mou zodpovědnost." Brble a hučí, ale nakrájí. Je mi ji občas líto, ale takto nakrájenou tlačenku miluji v housce.
Já mám ráda pořádek, ale nějak jako samozřejmost. Neuvažuji, udělám, když už tu věc nabo hadřík mám v ruce. Ale uvědomuji si, že když si něco naplánuji, pak z toho neslevím. Řekla jsem si, že musím odpoledne vytáhnout zimní boty a schovat sandálky. Odpoledne na mě přišla horečka a bylo mi fakt zle. Ale ikdybych měla umřít (a neměla jsem k tomu daleko) musela jsem s těmi botami udělat pořádek. Nemohlo to počkat Takové nutkání, jaké popisujete, to musí být peklo!
Uklízím, když je venku hnusně, meju se, když jsem špinavá...mám své koníčky a miluji přírodu, takže doma trávím času co nejméně, až budu opravdu hodně stará a třeba málo pohyblivá, tak si toho doma užiju, až mi z toho bude špatně.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.