Nejste přihlášen/a.
ale je to dost tezky, kdyz nevite co jsem prozil predtim, kdyz ja vim co chci co jsem hledal a u ni jsem to nasel a tim co rekla me trapi.Trapim se protoze ji znam a vim ze nechce nikomu ublizit, taky proto ze ztracim cloveka ktereho potkas jen jednou v zivote, navic neztratim ji ale rodinu, chapete to o to je to tezsi, mam rad jejiho syna.Zapomenout jde na chvili.Jsem v pohode a pak ji najednou vidim nahodou a skaknu tam sem v hospode a nameko, je to slozite vzpominky clovek nevymaze
Ja se ji snazim pochopit, vim ze je to pro ni tezke, ale take vim ze mi to nedokaze rici do oci.Myslim si ze o vek nejde, ja jsem nasel cloveka s kterym si rozumim, nasel jsem to co jsem hledal, nejde o to jak bude vypadat za x let, ja ji mam rad i jeji dedti.
Ja vim, ale snazil jsem se s ni o tom mluvit ale ona nechce, chce me vymazat ze zivota, neni schopna se mi podivat do oci a rici ze me nemiluje a to boli kdyz vim ze me miluje,vidim ze se trapi je smutna, sama vi a rekla mi ze neni chyba ve me nevim jak ji mam dokazat ze bych pro ni udelal vse a jejiho syna mam rad a on me, moc se zmenil za tu dobu co ho znam,ona sama rekla jak je to mozne ze jsem dokazal ho primet k uceni, najednou ho zacalo zajimat spoustu veci.Snazim se zapomenout ale vzdy se prihodi neco najaka situace ci potkam nekoho co mi to vse pripomene a pak si vybavim vse.Jen me mrzi ze uz mi neni schopna odepsat brat telefon a normalne si promluvit,taky si myslim ze neni idealni ze se dotoho michaji vsichni okolo ni i dcera.Uz nevim co si mam myslet, je to jako by to najednou byl jiny clovek, napise mi ze ze me mela strach ze jsem se choval jinak nez byla zvykla, ze ji to cele spoutavalo, pak napise ze se mnou nemuze byt opravdu uz nevim zda to pise ona ci nekdo jiny.
Moje přání je nebýt na nikom nikdy závislá. Nechci mít pocit, že všechno co dělám je vlastně zásluha někoho jiného. V manželství jsem měla pocit, že si musím všechno zasloužit, ale vše co jsem dělala nestačilo. Pak jsem musela být vděčná - to je slovo, které z duše nenávidím. Nechci být nucená k tomu být vděčná. Vím, že to myslíš určitě dobře. Jsi ke mně až moc nekritický - to jsem ti, myslím, psala. Užívám si už jen ten pocit, že mě máš rád jen proto, že jsem.
pocase
Mně připadá, že určitými rozhodnutími ostatní omezuji nebo jim ubližím.Kde je ta hranice správného a prospěšného sobectví? Moc ráda si s tebou povídám, líbí se mi tvé názory. Netuším, jak dlouho tě bude bavit a uspokojovat tenhle stav.Vím, že tě trápím , ale uvědomila jsem si - vím, že trochu pozdě - že se nemůžu vrhnout po hlavě bez rozmyslu do dalšího vztahu, aniž bych si ten předchozí v sobě nezpracovala.Jsem ráda,že mi jsi nablízku.
Nemám povinnost ani chut ti sdělovat své názory.
Jedno sem vlozim vse co mi psala aby jste toho vedeli vice.
To se to radi, prijmul bych to kdyby mi rekla vse narovinu, potkal jsem cloveka ktery mi vyrazil dech rekl mi vse o me i ni a to sem nerekl vubec nic o nas.Trochu me to vydesilo.
Diky vam vsem za rady, ale co mam delat kdyz me chce jeji syn videt a uplne radikalne se zmenil, stal se z nej skvely hoch, predtim byl znechucen zivotem.
Aha, tak už to chápu. Ty jsi tím svým myšlením tak moc popředu, že není divu, že se nedovedeš vyrovnat s myšlením normálních lidí... Doporučuji - dej se na politiku, tam jsou taky všichni myšlením úplně vzdálení celé společnosti a nikdo je nechápe...
Stále mi ale není jasné, co bys ještě chtěl od nás...
Ahoj, vidis maji se relativne radi, ale me jeji syn ma radeji nez vlastniho otce ktery sice vydelava spoustu penez ale nevenuje se mu, obcas mu neco koupi, ale o tom to neni.Navic sama videla a byla z toho unesena, kdyz videla ze najednou se zacal jinak chovat, driv jen sedel u pocitace nechtel se ucit a najednou prisel za mnou a prosil me aby jsme se ucili.Necetl a obcas zlobil a ona uz nevedela co s nim, ale ja jsem vzdy vedel jak na nej, zadne tresty nebo krik to nic nezmuze, ale vzdy jsem se mu snazil vse vysvetlit, fungovalo to a mluvil tak chytre na svuj vek.
Jasne taky mi rikala ze mi nechce zkazit zivot, ale prece kdyby mi ho kazila tak s nim nejsem to je snad logicke?Vim ze se mozna take boji toho co by se stalo jednoho dne az by jji bylo treba 50, boji se ze bych ji opustil a ona uz by tezko nekoho hledala.
Vse sio uzivala a byla stastna, zazila se mnou co nikdy pred tim a byl jsem rad kdyz jsem ji videl smat se, ale najednou protoze ji porad neco rikali pratele a rodice a navic ona nechce nikomu ublizit a kdyz tak co nejmene lidem(altruista) tak radeji se vzda me aby neublizila pratelum.Jen nepochopim proc mi nebyla schopna rici ze me nemiluje do oci, jednou rekla ze me ma rada, ze je ji se mnou skvele, ze neni chyba ve me, pak ze se mnou nemuze byt, potom zase ze na ni mam zapomenout ze je mam vymazat ze zivota,potom ze ji vlastne vubec neznam, pak ze muzeme byt pratele..Je to krute a navic ja jsem si s ni chtel a porad chci promluvit, ale ona napsala sms nemam naladu na debaty, a ted uz ani nenapise sms, tak co mam delat takhle prece nejedna dospely clovek, chci si jen promluvit.
Tak co by jsi mi poradila ja se nechci vnucovat, ale rad bych si s ni promluvil,ale nevim jak to udelat.
Možná máš pravdu že mi zvedli sebevědomí, ale spíše je to naopak a to si myslí i ona, ale máš pravdu, že mi určite něco dala, i když to potom bolelo, dokázala mě opět důvěřovat ženám, že všechny nejsou stejné.Nejsem dokonaly, jsem sebekritický někdy až moc, nevychloubám se a nevyzdvihuji klady pouze píšu vše jak bylo. Když jsem jí poznal byla na dně, smutná, zklamaná, nebyla schopna důvěřovat mužům, já ji ukázal, že všichni muži nejsou stejní, dal jsem ji čistou nepodmíněnou lásku, sama mi řekla, že to co se mnou prožila nikdy v životě nezažila.nejsem na ní závislý, nevím zda vnímate rozdíl mezi závislostí a láskou.Ja jí miluji a snažím se vše pochopit, ale když mi není schopna říci upřímně pravdu do očí a sama to po mě žádala-abych byl upřímný a otevřený.Nikdy jsem jí do ničeho netlačil to spíše její přatelé.Vše co mi řekla respektuji a nejde mi o to aby zmekla, chci jen slyset uprimnou odpoved a promluvit si jako lidé.VMáš pravdu, sama mi řekla , že mi nechce kazit život, ale já ji řekl kdyby si mi ho kazila nebyl bych s tebou.Navíc nemohla snést a vyrovnat se s pohledy okolí.Bojí se co bude za 10 let, že bych jí opustil a našel si mladší a ona by pak zůstala sama.Ale takovy ja nejsem.
Jak to myslíš ,že tuší víc?Vyhýbá se mi protože jí to taky bolí a chce zapomenout a kdyby jsme se viděli trpěla by.Nemyslím, že jsem dítě a kritiku snesu.Nevím ale ja nemůžu hodnotit člověka ktereho jsem nepoznal, měla by jsi si uvědomi, že každý člověk něco prožil a na základě toho pak reaguje a rozhoduje se a ja se vzdy snazim vcitit se a vnimam vse ocima druhych i dyz je to nekdyy tezke.
tak se vcit a vnímej jí očima jejíma,pak jí pochopíš a budeš vědět,že spolehnout se na to,že takový ty nejse je velmi slabá jistota.Život je změna a ani ty nevíš jaký budeš.jen si to myslíš.Ona ví víc než ty,má kus života za sebou a už ví,že tyhle jistoty neplatí...že vše se mění.Žádat po někom,aby Ti řekl pravdu do očí,protože ty si to taky dělal,není vcítění se,ale dupání malého závislého dítěte,kterému něco vzali a ono to chce a i kdyby mu stokrát upřímně vysvětlovali,že to z různých důvodů nejde,nikdy to nepochopí,protože je ještě malé a nevyzrálé a ona to ví.Ví že nemá smysl si s Tebou rozumně promluvit,protože žádné vysvětlení,proč s tebou nechce být Ti nebude stačit a neustále jí budeš tlačit do dalších diskuzí a vysvětlování,chápání atd.Dali jste si navzájem něco co obohatilo Váš život,ale dál si nemáte předat už co.alespoň ne teˇď.nejdřív musí další změny proběhnout ve vás samotných.
A vím to proto,že jsem tohle všechno zažila a ten kluk ti byl tak neskutečně podobný,že si troufám říct,že důvody té ženy chápu.Hodně štěstí a opatruj se.
Ahoj ..., čtu si zrovna o tvém problému a myslím, že mám k tomu co říct. Je mi 47 a mému příteli 29.
Jsme spolu čtyři a půl roku. Řeším stejný problém jako ty, ale z druhé strany.Chápu tvou přítelkyni,
protože zažívám asi stejné pocity jako ona. Měla jsem manžela ,který mě miloval , ale nefungoval pro mě jako chlap, i když mě ho ostatní ženy záviděly. Ten současný mě zaujal tím, že má svůj názor a beru ho takového, jaký je a nechci jej měnit. Uvažuju často, jako tvoje přítelkyně, že se s ním rozejdu , ale ne proto,
že bych ho neměla ráda(šíleně ho miluju ), ale proto ,že už s ním nemůžu mít dítě, které by moc chtěla a tím by přišel o velkou radost( nebo taky velkou starost). Dáváme teď dohromady byt a hodně se snaží. Je prostě skvělý. Nerozumím mu v tom, proč chce být zrovna se mnou, i když je spousta mladších holčin(i když já nemám problém s chlapama a několik jich na mě čeká, až zkončím tento vztah) . Všichni jsou majetní a stěhovala bych se do domů s bazény. Je mi ale dobře v paneláku 3 1 s tím mým R...
to jsem zkousel ale jde to tezko, tak mi me mela porad na ocich a nezapomela by, sama rekla ze takhle o bude pro oba lepsi, a kdyz jsem ji napsal ze bych potreboval jen jednu knihu a kazetu z veci co u ni mam tak mi nebyla schopna ani odepsat proste pro ni neexistuju.:D Nic co tam je nechci ani penize, ani nic jen ta kniha akazeta uz nejsou k sehnani ale kdyz ji pomohou at si je necha. Tady nejde uz nic poradit, ja nezapomenu nikdy, jedine co mohu udelat je se s tim naucit nejak zit.
STARŠÍ ŽENA ... MLADŠÍ MUŽ... proč je žena zatracována, zesměšňována a pod., když má mladšího přítele a tady jen a jen o 13 let? Pokud má starší muž mladší přítelkyni, je obdivován svým okolím a to i v případě, kdyby oné přítelkyni mohl by svým věkem být dědečkem?
Domnívám se, že to je jakési pravidloz minulého stoleti . muž si budoval existenci a žena se chtěla dobře vdát, velmi často se stávali sňatky pouze jakýmsi obchodním artiklem často bez lásky. Brali se prakticky mezi sebou továrny a statky, pozemky a pod.
Pak nastala doba, že byli snatky uzavírány většinou v průměru se stejně starými snoubenci (myslím tak léta 60), když nebylo děvče vdané okolo 23 let, už se na to okolí dívalo divně.
Dnes je trend... tento trend udávají celebrity... starší muž a mladší partnerka, čím mladší tím lépe.
A nyní z vlastní zkušenosti... můj manžel se ve svých 57 letech zamiloval do 15 holky, tahal mi ji do bytu s tím, že ona je chudáček, rodiče na ní kašlou, chodil s ní po doktorech, čekal na ní autem na parkovišti před gymnaziem, na její tlf ihned reagoval a jel kam si přála. Její rodiče nic proti péči o svoji adoptivní dceru neměli. Děvče se také rozešlo se svým chlapcem. Nelze vše sem vypsat co bylo, to že si půjčoval, kde to šlo, aby svoji milovanou zahrnoval dárky. V té době již měl svá 3 vnoučata. Prostě trvalo to 5 let, tak jsem dala žádost o rozvod (po 41letech manželství)... nebudu stát cestě lidem, když se mají tak rádi.
Okolím je obdivován, že si troufne na tak mladou...
Bylo by hodně k tomu ještě co dodat. Ale kdybych měla přítele o několik let mladšího a měli bychom se rádi, tak bych na okolí vůbec nedala, protože to je můj život a budu si ho žít jak já chci.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.