Nejste přihlášen/a.

Přihlásit se do poradny

 

Strach ze smrti

Od: ja* odpovědí: 41 změna:

Mám přítele, který se mi svěřil, že se bojí smrti. Myšlenky na smrt se mu většinou objevují večer a i když sám se snaží na to nemyslet, nemůže se toho zbavit a stále ho to pronásleduje. Je pro něj problém smířit se s tím, že jednou umře, bojí se toho že tím vše skončí. Nevěří na posmrtný život, což mu bohužel jeho"fóbii"jenom prohlubuje. Navíc už v dětství se ho snažili jeho rodiče před pravdou spíše chránit a tím zahalovali smrt a vše kolem ní do tajemného"hávu".

Vzhledem k tomu, že je to mladý člověk, který má celý život před sebou, je smutné, že se tím tak trápí a neumí se s tak přirozenou věcí smířit. Už nevím, jak mu pomoct. Potřebovala bych poradit

 

 

41 odpovědí na otázku
Řazeno dle hodnocení

 

 

osman

0x
Kdyz ho vecer trapi to ze musi umrit a marni tim spoustu casu, rekni mu at radsi uvazuje nad smyslem zivota, smyslem kazdeho dne, co ma cenu a co ne.Tezko se to chape ale prave touto cestou se da pochopit co to smrt presne je a tak i ztratit fobii, protoze on trpi strachem z neceho neznameho, kdyz to pozna a pochopi pricinu, nebude se uz bat.

 

psani

0x

Ja bych doporucil treba protebe.cz/...

Je dobre se obcas zastavit a popremyslet...

koumaak

Urcite je dobry ze se o tomto problemu dokaze s tebou bavit. Mate k sobe asi dost blizko. Kazdej mame strach ze smrti. V tomto jsme vsichni na jedne lodi. Smrt patri k zivotu a tak je to potreba taky brat. Uzivat si zivota a moc nad temito vecmi nepremejslet.

Horsi je to u lidi co maji vetsi sklony k depresim nebo maji nejake jine psychicke problemy.Tam je tezky radit. Tento stav by se mohl zhorsovat a potom uz je to celkem vaznej problem.Ale to urcite nebude tvuj pripad

šarka
No jak jsi psal/a že má každý strach ze smrti tak to není až tak moc veliká pravda...Někdo se smrti nebojí a já znám pár takových lidí...I sebe...Každej je jiny ...
dracio
Bohuzel s tim co jsi napsal, ze kazdy se bojime smrti nemuzu souhlasit. Ja uz se na ni silene tesim. Verim, ze je neco po nem a jestli ne tak nezbyva jiny zpusob jak to zjistit. Me osobne tenhle svet neprinesl nic dobreho a to ze zemru je asi jedine diky cemu se nezblaznim.

 

kouba*

0x

Já jsem na tom stejně, mě to pomáhá: Když si o tom povídám s babičkou a s mamkou. A těším se na něco.Dělám nějáké činnosti.A říkám si že potom něco bude.

Hodně štěstí a zdraví.

nensy*
Ahojky je to moc těšké radit ale tvůj přítel si musí uvědomit že v životě jsou horší problémi on je jinak zdraví,já jsem po operaci srdce a ještě mě tam zapomeli roušku už jsem byla v krytyckém stavu měla jsem bísko smrti tak vím co má za pocit, ale pověz mu že se smrti bát nemusí,jsou lidé keří chtějí odejít a musí trpět, a on je zdraví to si musí uvědomit,že život je hezký musí ho prožít naplno, každá hodina každá minuta života je drahá,já po operaci jsem v cel.in.du.a bojím se také kolikrát to na mě příjde ale říkák si každou minutku užít,po operaci srdce odešel odemě muž a musím jít dáll životem mám 17 chapce studuje a tak si přejí abych se ještě dočkala jeho maturyty,moc mu přejí aby se steho dostal, řekni mu že nesmí na takoví věci myslet má tebe a chce děti a v životě s tebou prožije všechno hezké.

 

mil®

0x
Myslím, že to je na dlouhé samoléčení léčení, možná i s odborníkem a medikací. Nejprve se ale musí něčím zabavit. Myslím tím nějaké koníčky, záliby a dost intenzivně, aby myslel jen na Tebe a na své záliby a ne na svou fobii. Každý má nějakou fobii nebo strach z něčeho, z někoho. Je toho fůra. Musí ale opravdu zkusit nejdřív sám nebo s tvojí pomocí se pro něco opravdu nadchnout. No a v nejhorším tedy ten psychiatr. Nesmí se toho doktora bát musí tam jít pro pomoc a on mu pomůže.

 

zwiki*

0x
Taky jsem míval strach ze smrti jako Tvůj přítel.Ale hodně jsem četl o posmrtném životě a jiné knihy o podobném tématu.Je hodně důkazů o reinkarnaci.Tvůj přítel by se měl zamyslet,že takhle se bude bát neustále a co bude mít z nynějšího života?Měl by si hodně číst o tomto tématu a věřím,že se z toho dostane jako já.
inka*

Ahoj,

moje sestra když byla hodně malá, tak kolem 8, už si přesně nematuju, mívala tyhle stavy taky. Každou noc histericky brečela, že se bojí, že umře. Trvalo to asi rok a pak to samo přestalo. Teď už u ní nic takového nepozoruju, je jí už 19. To byla ale dítě, takže u dospělého je to jiné, protože je tam mnohem prohlouběnější uvažování. Já osobně si myslím, že by byla nejslepší návštěva nějakého psychologa a kdybi toto nevyhovovalo, tak o tom hlavně hodně mluvit nebo by si přítel mohl najít nějakého koníčka, aby neměl čas na černé myšlenky. Prostě, aby se měl na další den na co těšit. Občas mě také takové myšlenky na smrt napadají, ale snažím se nad tím nepřemýšlet, protože to bych se musela zbláznit. Zkrátka se poskuste zařídit si pěknej život aby na špatné myšlenky nebylo pomyšlení.

 

nicoll*

0x

Je mi velice líto vašeho partnera, jelikož vím co to obnáší. Už jsem smrti utekla 2x a to opravdu jen o malilinkatý vlásek. Starám se o 85 letou babicku a dědu a jejich řeči, že už to mají za chvíli, mne deptají pokaždé, když se vrátím domů. Starám se o ně od 16 let a od té doby se smrti bojím víc a víc, ale snažím se na to nemyslet...přestala jsem koukat na horory, vyměnila jsem je za komedie a s dětmi hodně koukám na pohádky a snažím se hodně smát a docela to zabírá. Jen občas, když se vrátím od staroušků, si trochu pobrečím, ale než jdu spát je to pryč

Držím palečky aby se této fobie zbavil.

Zdraví Nicoll

 

xixe*

0x
Ahojky myslím ,že by si tvůj přítel měl přečíst knihy kde je tahle věc velice dobře popisovaná
Jelikož jsem trpěla tím čím on a měla obrovský strach roiče mi sehnaly spoustu knih abych četla a dostala se do toho jiného světa jakoby
Myslím ,že jedna kniha kde to bylo velmi hezky popsané se jmenovala život po životě
Bohužel je už doma nemám a nevzpomenu si ,ale každopádně by toměli i vknihkupectví vědět o knihách ,které se věnují duchovnu a také o knihách ,které právě popisuji o životě po životě
Je tam spoustu lidiček co tam také píše zážitky ,které se jim staly vklinické smrti a podobně
Třeba to pomůže přeji hodně štěstí

 

ukulele*

0x

Ahoj, musím se přiznat, že já mám tyto stavy také, zvláště před spaním, ale i během spánku, někdy se i probudím. Nechci tady popisovat co všechno vidím před sebou a jaké mám při tom pocity.

Je tomu asi 14 dní, tak jsem viděl 13.tou komnatu Luďka Soboty, je to člověk, který nás baví v tv, někdo ho má rád, někdo ne, ale to je vedlejší. Ale - tento komik se v tom pořadu přiznává, že také trpí strachem ze smrti a dokonce se s tím léčí u lékařů, on měl tu odvahu za nimi jít já bohužel ne. Vidím to jako jediné východisko u tvého přítele, zajděte spolu k lékaři a před tím se můžete podívat na tu 13.tou komnatu je to v archívu ČT na internetu

 

dd*

0x
já mám úplně stejný problém a jediné co mě dokáže povzbudit je věc, že nejsem sama, která se bojí smrti.Když si to tady tak čtu je nás hodně.Smrt je něco neznámého a proto z ní máme takový strach.Já mám strašnou nevýhodu v tom že to vnímám tak intenzivně, jsem na takové věci od přírody moc citlivá, strašně ráda bych si zašla za odborníkem a svěřila se mu se svými starostmi,ale nemám na to odvahu.Moji blízcí mě vůbec nechápou, říkají mi, že až jednou umřu, tak o tom stejně nebudu vědět, ale já o tom vím teď a ten pocit úzkosti co cítím pokaždé když na to myslím je strašný. Nechci strávit celý živoz uvažováním nad tím co bude až žít nebudu.Stašně závidím těm, kteří věří, že po životě něco je, taky bych chtěla věřit a mít něco o co bych se mohla opřít když je mi úzko.

Tyto stavy jednoznačně vyžadují návštěvu psychiatra. Není čeho se obávat, každý lékař zachovává tajemství a ty jej navštívíš stejně jako třeba zubaře. Navštívíš-li psychiatra, neznamená to, že jsi blázen. Lékař tě obvykle nechá vypovídat, je ti svými otázkami v okamžicích odmlčení dále nápomocen. Po první konzultaci zhruba určí metodu odstranění nepříjemných pocitů a pravděpodobně doporučí některý z mnoha léků, které napomáhají k uklidnění. Při dalších konzultacích se pak stále více snaží přiblížit k původu panického myšlení. Je to věc dlouhodobější, ale většinou s úspěchem řešitelná. Je pravděpodobné, že si po první konzultaci budeš myslet, že je psychiatr tak trochu cvok. Věř tomu, že to tak není, psychiatrie je velmi náročná záležitost vyžadující od lékaře, aby se dopátral příčiny potíží, dost sil... Pokud by ti předepisoval léky, nezapomeň, v případě že jsi řidič, na tuto skutečnost upozoronit...

 

t-style

0x
Ahojte je mi 18 let a měl jsem uplně ten samý problém!Ten strach přišel vždy večer když byla tma a byl to stav nepopsatelně hnusný!Jako by vás ve vnitř začalo něco žrát na mozku a vubec nemyslite jen na to až umřete!Že už neuvydíte svoje blízké atd...!Tenhle stav se mi vrací vždy o dušičkách a mám ho tak tejden každou noc pak už ne!Psycholog mi řekl že je to normální že se člověk bojí smrti
Já si myslim,že by člověk měl mít respekt před smrtí,ale ne zas tak velkej,aby ho to nakonec dovedlo k smrtelnýmu strachu.Smrt čeká každýho z nás,s tim se nedá nic dělat.Zabejvat se tim,jestli to bude už zejtra nebo za padesát let je ztráta času.Žijme proto každej den na plný pecky,dokuď to de
marek*

Já se smrti nebojím.Každý den si snažím užít jak jen to jde.Jsem takový introvertní extrovert.Život mi sice toho moc nedává ale žít musím abych něčeho dokázal.Smrt je naprosto přirozená věc.Lidé umírají na AIDS,na rakovinu,při dopravní nehodě anebo přirozenou smrtí.Každý den se někdo narodí.Každý den někdo umře a tak to chodí pořád dokola.Život je těžký ale musíme se s ním poprat.

arna
NAPROSTO souhlasím. S tím rozdílem, že ten stav nemívám na dušičky ani nikdy podobně. Prostě to příjde v nestřežené situaci(většinou před spaním, když nemohu usnout). Ale chci říct, že podle mě nejde jen o to bát se, že po smrti nic není. Já třeba věřím, že po smrti něco je. Ale co? Strach mám pořád a to hlavně o to, že neuvidím své blízké, často taky, že umřou dříve než já a myšlenky, že jim půjdu na pohřeb jsou nejvíc nesnesitelné. Dále jsou to myšlenky na stárnutí, nemůžu se vnitřně srovnat s tím, že všichni kolem mě, i já, zestárnou. Vím, že jsou horší věci, ale tohle je prostě fobie, které se jen těžko zbavím. Když se budete bát pavouků, taky to pro vás bude horší, než když se vybouřete v autě, ikdyž si ostatní budou myslet opak, protože do auta si třeba potom ještě sednete, ale pavouků se budete bát pořád. Podle mě se to dá léčit, ale jen s minimálním účinkem. Alespoň já si myslím, že se toho nikdy nezbavím. Nezbývá než se s takovýma stavama smířit!

 

tesyk*

0x
Bát se vlastní smrti je projev sobectví, bát se smrti svého bližního je projev lásky. Až láska zvítězí nad sobectvím, strach pomine.
lo*

bla, bla, bla, bla, ty fakt nevíš, o čem mluvíš

 

 

marie55*

0x

Přečetla jsem si všechny rady a názory a celkem jsem se zděsila kolik lidí si kazí svůj drahocenný čas v tomto životě strachem a myšlenkou na smrt. Mám asi nesmírné štěstí, že jsem patřila spíše k těm lidem, kteří si to nepřipouští a berou to jako součást života, která prostě jednou musí přijít, i když k mnohým přichází hodně brzy. Spíše chápu strach z bolesti a trápení, které většinou jsou s umíráním spojené, ale smrt jako taková ... bude to stejné, jako před narozením ... staří lidé se většinou na smrt už i těší ...

Snažte si nekazit svůj krásný život těmito myšlenkami a pokud se tomu nemůžete ubránit, skutečně navštivte lékaře - psychologa či psychiatra, věříte-li v alternativní medicínu, mohla by vám hodně pomoci i homeopatická léčba.

arna

A mě děsí, kolik lidí sem píše a nerozumí tomu. Proč sem radši nenapíše odborník, kterej tomu kruci rozumí a rád poradí!

PS: jak víš, jaké to bude po smrti?

zwiki*
arna a ty jsi odborník,že kritizuješ?A taky si myslíš,že na to jsou odborníci?kruci nekibicuj všichni měli pravdu...
nensy*
arna-Radime a poradime jak kdo umíkdyž ti nestačíme tak se obrátit na lekařeSO.

 

pendr

0x

Zdravím Vás všechny. Přečetl jsem si všechny příspěvky. Některým z Vás závidím, s jinými soucítím. Chci se také podělit o svůj stav. Tyto panické stavy mám již od malička. Ale stále se to zhoršuje. Je mi dvacet let. Zájmů mám spoustu, milující partnerku, studuji, rodina je skvělá, jsem zcela zdráv a tak vůbec. Prostě si nemůžu stěžovat vůbec na nic.

Za posledních půr roku se můj stav velmi zhoešil. Z vážností říkám, že s tím pocitem žiji přes den dobrou polovinu a v noci se budím. Jak popisujete i většina z Vás, před usnutím je to nejhorší. Dostává to velkou sílu. V panice se nekontroluji, háži věcmi, křičím, běhám jako šílenec a nevím, co dělat. Prostě se toho nelze zbavit.

Před několika týdny jsem se rozhodl, že tento svůj problém musím řešit u odborníka. Upřímně řečeno si nemyslím, že by mi nějak moc pomohl. A ačkoliv prášky všeho druhu naprosto nesnáším, bude to v mém případě asi jediná možnost, jak relativně normálně žít. Protože takhle to opravdu nejde.

Doufám, že nám všem bude jednou lépe...

 

nitai

0x
Prectete si Bhagavad gitu, zvlaste 2. kapitolu, kde se pojednava o vecne povaze naseho ja.

 

mcester*

0x
Skus příteli připomenou že nežijem abychom umřeli ale umřeme protože jsme žili...pokud má čas po večerech sedět a klepat se strachy tak nežije ale jen čeká...doporučila bych knihu Život mezi životy a třeba si jen z legrace pak vzajemně vyzkoušet hypnózu na konci popsanou a třeba Vašemu příteli nejen odpoví na jeho otázky ale zdůvodní mu také jeho strachy...hodně štěstí

 

takyjedna

0x
Já mám taky strach ze smrti,nebo spíš z konce této mé"existence", protože paradoxně věřím v reinkarnaci a zabývám se ezoterikou. Děsí mě, že přestane existovat to, co jsem teď a že si nebudu nic a nikoho pamatovat v tom co přijde potom. Taky to přichází večer, zničehonic. Najednou si uvědomím sama sebe ve svém těle a děsí mě, že jsem se tu najednou ocitla a zase budu muset odejít. Je složité to vysvětlit a ani se to nezdá nijak hrozné, ale když mě někdy večer přepadne ta úzkost a panika, je to k nevydržení
janika*
Dovolte, abych také přispěla. Přesně dovedu pochopit vás, kteří touto panickou hrůzou trpíte. Mám velmi těžkou plicní hypertensi, poslední dobou se začaly objevovat hemoptýzy, které mě prý mohou ohrožovat na životě, přicházejí převážně v noci. Občas naskakují i fibrilace síní. O prognoze mého života se dá prý jen diskutovat ... Někdy mám stavy, že se bojím jít spát, bojím se dýchat, bojím se ... bojím se, ale ne smrti, bojím se toho, že moje rodina zůstane beze mě ...
oliv
Ahojte.Můj manžel je o 16 let starší. Když jsem si ho brala, také jsem se touto otázkou zaobírala. Říkala jsem si. Mám ho ráda a chci s ním žít intenzivně, ale asi se nebudeme vodit v mých 80 letech na procházkách.Ale partnery, co jsem měla předtím by sice vydrželi déle, ale kvalita života by byla jiná. Dnes máme 2 děti a já si přeji, aby tu byl do jejich dospělosti. Někdy mám obavy, co bude potom. Bojím se samoty. Asi mám trochu úchylku, protože nikdo nechápe, proč jsem si ho vzala (jen kvůli věku). Možná se to vysvětluje tím, že jsem z rozvedené rodiny a nemám mužský vzor. Přesto mě vždy velmi potěší, když je mezi partnery větší věkový rozdíl. Pak se řeknu, že mě může zítra přejet auto, on mě přežije a kdo vychová děti. S mámou to není růžové a mám další deprese. Z toho vyplývá užívat každý den bytí.

 

alaiah

0x
mam fobii ze smrti od 7 let,nevim co presne to zpusobilo.v dospelosti to rozhodne neprestalo,je to tady porad.nekdy na to myslim kazdy den a nekdy me to treba tyden vubec nenapadne.snazim se pozorovat kdy se to zhorsuje a kdy zlepsuje.snazim se vyhybat filmum a vecem spojenym s cestovani v case,vrazdy,smrt a posmrtny zivot.mam tyhle stavy vetsinou kdyz jsem sama nebo v noci.takze se snazim nebyt sama,a pred spanim dlouho cvicim,abych se unavila tak ze hned usnu a uz nemam cas vnoci premyslet.snazim se mit tisic zajmu,abych myslela porad na neco jinyho.a kdyz nic ztoho nefunguje a ten strach zase prijde,přitulym se k manzelovi a reknu si ze kdyby mi umrel on i moje dite a moje rodina a pratele,tak bych chtela umrit taky protoze vzpominat na ně vsechny a byt tu uplne sam,to by byla bolestiva prazdnota,tak to je lepsi byt mrtvy.

 

ja*

0x

mam 35 rokov a presne takyto problem aj ked som veriaca nedokažem si pripustit že smrt je prirodzena vec.mam z toho strach a vyplivaju z toho aj telesne tažkosti.kdekolvek ma pichne mam bud rakovinu alebo infarkt.je to hrozne asi by som aj ja aj tvoj priatel mali zajst za psychiatrom

 

katja*

0x

Ahoj,

zajít za psychiatrem ci psychologem je dobrá vec a dobrá pomoc.

Znam ale zpusob, ktery je nejlepsi (čímž psychologa vůbec nevylučuju) a to, hledat Boha, cestou k Nemu je Jezis Kristus. Nebot Jezis Kristus je ten, ktery smrt porazil svou obeti na krizi a stejne vitezstvi tim daroval vsem, kteri v Nej uveri a prijmou ho jako sveho pana a spasitele. Doufam, ze Vas touto odpovedi nenastvu, i ja jsem se kdysi k takovymto radam stavela skepticky. Buh Vam da ale velikou silu, da Vam sveho Ducha a s jeho pomoci dokazete zvladnout mnoho prekazek. To jsem si nevymyslela, je to napsano v knize knih Bibli.

Krátký úryvek z Bible z listu Zidum:

2. kapitola, 13-15 vers:

A jinde praví: "Také já svou důvěru složím v Boha". A dále: "Hle já a děti, které mi dal Bůh". Protože sourozence spojuje krev a tělo, i on (Ježíš Kristus) se stal jedním z nich, aby svou smrtí zbavil moci toho, kdo smrtí vládne, totiž ďábla a aby tak vysvobodil ty, kdo byli strachem před smrtí drženi po celý život v otroctví.

Hledejte Boha a čtěte si v jeho "slovu" - Bibli. On se Vám dá poznat a pomůže Vám s Vaším trápením, protože nás všechny miluje (vím, je to hrozné klišé, ale je to tak). Jak hledat Boha? Mluvte k němu, zavřete se třeba do svého pokoje nebo kdekoli jinde a nahlas řekněte Bohu, že ho chcete poznat, i když v něj třeba vůbec nevěříte, ale co kdyby byl? Budete se u toho možná cítit trapně, jako já kdysi, ale "Kdo hledá, najde a kdo tluče, tomu bude otevřeno." Přeji Vám úlevu ve Vašem trápení a abyste našli.

 

lili*

0x
Ahojky, to co prožívá tvůj přítel je na jednu stranu normální, ale pokud to přeroste ve fobii, kdy není schopen norálně myslet a jenom se mu vynořují myšlenky strachu s fyzickými problémy, tzv. psychosomatickými problémy, je to už přerostlé v psych. poruchu. Naštěstí se takové stavy dají léčit a myslím si, že mnohem více než psychiatr pomůže dobrý psycholog nebo osoba mu blízká. Je potřeba se hlavně vypovídat, nedusit to v sobě a nestydět se za své myšlenky. Já jsem věřící a ze smrti proto nemá takové obavy, záleží na tom jak si člověk nastaví myšlenkové vzorce a čím se přesvědčí. Pokud je někdo přesvědčený tím, že se po smrti bude mít ještě líp jak tady na zemi není problém. Pokud si někdo myslí, že posmrti není nic a je se svym přesvědčením spokojený, tak je taky v poho. Mně ale hodně důkazů a věcí naznačují k tomu, že duchovní život existuje a není samozřejmě jen ten pozitivní, ale i negativní. Přeji hodně síly v hledání správné cesty.
mp*
Ahoj, je mi 17 let a jsem dá se říct závislá na svojí mamce...Mam fobii z toho že bych ji měla nekdy ztratit tim že by umřela...Je zdravá ale před rokem byla v nemocnici protoze ji bylo nejak zle ale nic to nebylo, od té doby nad tim premyslím kazdy vecer co bych delala bez ní...Nevím co s tím dělat a psycholovi se mi nechce...Neumím si představit bez ní život asi bych se zbláznila...Ale co se týče mě taky nad tím někdy přemýslím že nechci umřít že se toho moc bojím..Ach jo..ty myšlenky se težko ovládají...

 

lusikmares

0x
Já na to taky trpím ale já věřím na posmrtný život.Já se ale nebojím o sebe ale o ostatní.Ále u mě to asi na 3 roky zmizelo díky psicholožce.No prostě ten člověk co dokáže mluvit s tělem a odblokovat.Můžeš mu říct at´si tam zajde.Ale jestli už tam byl tak já už newim.
jadwiga
ahojky. Já se smrti nebojím, na nebytí se naopak těším. Moje existence je pro mě čím dál tím míň radostná, s roztroušenou sklerózou, která mě postupně v mých blbých čtyřiceti letech invalidizuje. Už chodím o berlích a připadám si úplně k ničemu, co mě bavilo, mě už nebaví, měla jsem spoustu koníčků, vesměs tvůrčích - divadlem počínaje a psaním fantasy a scifi konče. Už je to pryč. Nezvládám už ani svoje dcery (11 a 12 let) a co nejhoršího, je mi to čím dál tím víc jedno. Můj muž má těžký deprese a občas je to k zblázění. Víra mi taky nepomáhá, jsem klasický agnostik. Ach jo. Jak zpívá Nohavica: usnout a nevzbudit se, nemuset na nic myslet... Jak říkám, kdybych večer usnula a ráno se nevzbudila, byla bych nejradši. Jenže já se bojím bolesti a umírání. Strašně, panicky, fobicky. Není cesty, a jestli jo, já ji nevidím...

 

8976*

0x
jen at se bojí aspon ho to nepřekvapí až to přijde, ale doporučil bych mu návštěvu psychiatra, protože jeho problém bude zřejmě někde jinde, nebo je to slaboch a dožaduje se tvé pozornosti, skus léčbu šokem dej mu provaz a ukaž větev, když si to hodí byl opravdu nemocný a mel jít k tomu psychiatrovi, hm asi morbidní ale při pondelku když to čtu...

 

nick*

0x
Umim odstranovat fobie. rada pomohu. Neni to zadarmo, ale funguje to.
lucaa*
Když jsem byla malá, každý večer jsem se bála, že v noci umřu...Pak jsem u mé postele vídala různé bytosti...prožívala různé pocity...Dodnes se o toto vše zajímám, čtu knihy, ničeho už se nebojím a prostě to beru, jak to je a navíc, věřím v andílky - pomocníky - od dětství mí nejlepší přátelé a rádci. Kdyžtak koukněte na stránky www.saira.estrank/...

 

 


 

 

 

Přihlásit se k odběru odpovědí z této otázky:

Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.

Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.

Copyright © 2004-2025 Poradna Poradte.cz. Všechna práva vyhrazena. Prohlášení o ochraně osobních údajů. | [tmavý motiv]