Kamarád odchází- smutek

Asi tak před hodinou jsem se dozvěděla,že odchází můj kamarád z místa, kde brigádničím . Dozvěděla jsem se to od jiných a o to víc to byl šok . Hodně jsme si spolu rozumněli , nebyla jsem moc oblíbená mezi ostaníma a on jedinej se tam se mnou bavil . Jednu dobu mě okolí psychicky šikanovalo a on nade mnou držel ochranou ruku - co bude teď se bojím domyslet asi mě zničí už úplně . Náš vztah byl i o pusách a držení se za ruce ,takže i to se opouští fakt těžko . Napsala jsem mu smsku , kde mu za vše děkuji atd . Na zavolání nebo snad osobní kontakt fakt nemám "koule " a ani to nechci absolvovat . Už takhle téměř neustále pláču , ačkoliv mě jen tak něco nerozhodí .

Další věc je ta,že přijdu i o tu brigádu , protože on mi jí zprostředkovával a víceméně z dobré vůle . Mrzí mě to, protože mě hodně bavila . Nevím, jestli bude se mnou jeho nástupce v tom pokračovat ,ale myslím,že už ne a ani nevím, koho se mám zeptat , jak to bude nebo ne a jestli se mnou vůbec počítají .

Znali jsme se 4 roky a vím,že někdo nemá třeba ani to, ale je to málo . Jasně, počítala jsem s tím,že někdy se to stane,že odejde,ale když je to tady , tak je to brutální . Nyní budeme od sebe dost daleko, takže už ho nejspíše nikdy neuvidím. Celoživotně mám na tohle "štěstí" vždycky když mi je s někým fajn , tak odejde jako kdyby jsme měli vyměřený určitý čas . . Vím,že nejsem první ani poslední, kdo to tak má ,ale bolí to moc .

Je nějaký lék na smutek? čas?