Je mi smutno

Dobrý den, potřebuji poradit. Na začátek chci napsat, že příspěvek bude asi trošku delší, tak pokud ho nechcete číst celý, tak můžete rovnou opustit stránku. Abych se představil, tak je mi 20 let, mezi mé zájmy patří sport, hlavně cyklistika. Rád si vyjíždím na kole, klidně i na celodenní výlety a koukám po krajině. Dále to může být turistika, cizí jazyky. Své zájmy mám opravdu rád a dost se jim věnuji. Jsem introvert, samotář a rád dělám věci převážně individuálně. Co se týče vzhledu, tak si myslím, že kdybych měl jinou povahu, tak bych mohl být docela atraktivní, ale moje atraktivita se vytratí, když promluvím.

Poslední dobou je mi dost smutno, hlavně teď, když všem začaly prázdniny. Je plno času, plno nápadu co kde dělat a plno mladých lidí v mém věku chodícíh venku. Jak jsem již psal, jsem samotář a introvert, to znamená, že rád trávím dost času sám. Nejsem ten typ člověka, který by chodil každý den někam za zábavou s partou rozdilných lidí. Rád si zajdu do parku, na louku a nebo občas i jen tak doma ležet. Přes tohle všechno mi chybí člověk aspon na občasné trávení času. Možná teď vyvracím to, co jsem napsal, ale i já bych si třeba jednou za týden nebo jednou za čtrnáct dnů s někým podobně smýšlejícím někam zašel. Chodit s někým 5x týdně by mě asi nebavilo, potřebuji svůj klid a svoji pohodu, ale to si mám vážně vybrat všechno nebo nic? Bud budu chodit s někým dennodenně ven a nebo sbohem? Asi to tak vypadá. Dříve, když jsem byl menší kolem 12 let, jsem také rád trávil čas sám ale 2 až 3 krát týdně jsem zašel s klukama ven. Později jsem ten styk chtěl omezit, protože mě nebavilo chodit 3x týdně ven a ani aktivity, které dělali se mi moc nelíbily. Nějak jsme se přestali bavit. Jednu dobu mě lidé také dost využívali, protože jsem rád každému pomohl a oni toho zneužívali a potom jsem byl takový šašek poslední rok na základce. To se asi trošku podepsalo i na mé psychice, přestal jsem si věřit, sebevědomí nula. Na střední byli jiní lidé, kteří mě sice brali, neubližovali, ale že bych s nimi někde zašel to také ne, jednak jsem měl nedůvěru k lidem po špatné zkušenosti ze zš a navíc s moc lidma si nemám co říct. Bude to znít trošku egoisticky, ale myslím, že vždycky jsem byl na vyšší mentální úrovní než vrstevníci v mém okolí. Raději si povídám se staršími lidmi a s málokterým člověkem stejně starým jako já si můžu normálně pokecat. Vlastně ani není moc o čem.

Příští rok jdu na VŠ (odmaturoval jsem, teď budu rok dělat něco, co zminovat nebudu, ale v kontaktu s lidmi moc nebudu a příští rok 2017 jdu na VŠ. Nechci řešit, proč si dávám rok pauzu a to, že se dostanu z rytmu učení apod. prosím nepište, prostě teď rok budu dělat něco jiného, kde sice lidé budou, ale moc se s nimi tam neseznámím)

Říkal jsem si, že se snad můžu na VŠ s někým jednou seznámit, ale na VŠ jdu až příští rok z osobních důvodů a do té doby co? Kamarády, jak už jste asi pochopili nemám a přítelkyni také ne. Kdybych chtěl nějaké kamarády nebo přítelkyni ani nevím, kde bych je hledal, asi už v 17 letech bylo pozdě a ne v 20 tohle řešit. Člověk potřebuje kamaráda, se kterým by probral věci. Také mám sexuální potřeby, které si dokáži sice nahradit sám, ale pocit, že se o vás někdo zajímá a má vás upřímně rád si nevyvoláte, nekoupíte.

Myslím, že tohle je zamotaný kruh. Když se mě učitelka na střední ve druháku ve španělštině ptala, co budu dělat o víkendu a já ji odpověděl, že půjdu do parku a na dotaz s kým jsem odpověděl, že sám ,protože mám rád samotu, tak jsem to nemyslel takhle doslova. Ve druháku to možná bylo stejné nebo spíše bylo to úplně stejné jenom mě to asi tolik nezajímalo a neničilo. Navíc teď jsou prázdniny. Své plány a různé akce, které chci podniknout o prázdninách mám a také se jich nevzdám, protože mě to baví, ale baví mě to čím jsem starší mnohem méně a méně. Mám plno zajímavých fotek z různých koutu ČR i Evropy, které nemám komu ukázat.

Dříve mi nedělalo problém chodit i na různé akce sám, slovem akce myslím kulturní akce nebo zoo, ale teď se mi ani tam moc nechce. Uvažoval jsem, že bych se šel podívat na výstavu Titanicu, dříve jsem na takové události jezdil sám běžně a dost často i s mamkou, ale čím jsem starší, tím víc bych si tam připadal divněji sám. Nakonec tam asi nepůjdu.

Jak se dostat z tohohle kruhu ven?