Nejste přihlášen/a.
Možná na správném místě. Je mi 70 a cítím se velmi osamělá, chybí mi kamarádka. Jsem několik let vdova, s manželem jsme bývali většinou na chalupě (tu už nemám) sami pro sebe, takže v Praze jsem ztratila většinu kontaktů. A dopisování se známými z bydliště chalupy, to není ono, to mi nestačí. Pokud jsem byla zdravá, chodila jsem na procházky apod. Teď už mi zdraví tak neslouží. Zkusila jsem seznamku,bohužel, většinou mi bylo nabízeno dopisování nebo se ozývaly příliš akční paní, na to už nestačím. Zkusila jsem seniory v místě bydliště, ale to, co tam nabízejí, to pro mě není - chodit s hůlkami nemohu, ruční práce mě nebaví a nemám na ně.Nemám si s kým povídat, někoho jen tak zastavit mi připadá hloupé. Je mi smutno, občas podlohám stresu, což nepomáhá zdraví. Kde najít kamarádku. Není na tom někdo v Praze podobně?
Dobrý den. Zkuste nějaký čas třeba pobýt zde, na poradně. Kromě toho, že můžete druhým poskytnout svoji radu, názor, zkušenost...můžete i zde narazit třeba na nějakého druhého rádce, který je na tom stejně jako Vy. A třeba se i zde skamarádíte. Nedávno zde probíhala diskuze na toto téma, mrkněte se:
Podle popisu jsem na tom velmi podobně až na jeden podstatný rozdíl - já se osamělá necítím. Jsem sama skoro dvacet let, kamarádi většinou už odešli do neznáma, chalupu už taky nemám, stejně i tam ale kamarádi vymizeli, téměř nevycházím z bytu a mým společníkem je mazlivý kocourek, počítač a zejména internet, dík kterému i pohodlně nakupuji. Hodně čtu, občas se podívám na TV, různě si vylepšuji byt, abych vyrovnala svá zdravotní omezení a hodně mne baví vymýšlet jídla pro single. Ono takové popovídání bývá většinou "mlácení prázdné slámy", mluví se jen aby se mluvilo. Když potřebuji s něčím poradit, obrátím se na zdejší rádce a většinou dostanu potřebné rady. Nemyslím, že by pomohlo najít kamarádku, je to přece jen závazek a tím i trochu nesvoboda, takhle je všechen čas můj ( a kocourkův )
To jste mě teda dost překvapila, dělám všechno to co Vy,ráda vařím, nevadí mi pro sebe, i ten byt si občas vylepším, taky hodně čtu, surfuju po internetu, mám pejska, ale to opravdu všechno nehrazuje lidskou společnost, myslím, že opravdu není dobré se uzavírat do sebe sama. A říci, že kamarádkaje závazek,nezlobte se, ale to mi připadá sobecké.
No to asi je, ale proč bych na stará kolena nemohla být trochu sobecká. Celý život jsem myslela víc na druhé než na sebe a dost často to bylo zneužíváno. Lidská společnost mi bohatě stačí virtuální a pomocnou ruku hledám na konci své paže
-patronka -
sobecká nejste, proč byste měla být? - mně taky nebaví se s někým pořád vybavovat a někomu se věnovat - zatím mi celkem stačí TV, internet, video a kočky. Partnera sice mám, ale i on má rád svůj klid, takže nám většinou stačí jenom vědomí přítomnosti toho druhého, aniž bychom si spolu museli pořád "povídat".
Ale uznávám, že je to přece jenom něco jiného, nežli žít na stará kolena úplně sám v bytě, nebo - nedejbože v baráku. Stáří je fakt na h... !
Čuldo, jsem nebo nejsem, stejně je to jedno. O čem si tak povídají naši vrstevníci - děti, vnoučata, nemoci, kdo zemřel, nebo knížky, filmy, TV programy, domácí zvířátka ... všechno nezajímavá témata. O svých nemám potřebu mluvit a cizí mne zas tak moc nezajímají. Žít sama v bytě je jen věc zvyku, co si kam dám, tam to taky najdu, co si uvařím, to si taky sním. Stáří má naopak celou řadu pozitiv, stačí se nad tím zamyslet. Já si tedy nestěžuji
Dobrý den, možná zkusit zajít do parku, přisednout si k nějaké paní na lavičku a dát se do řeči. Ta paní tam může hledat to samé nebo venčit pejska (či vnoučata). Také je poptávka po "profesionálních" babičkách, ale to vyžaduje zřejmě větší vitalitu a i dobrý zdravotní stav. Zdravím!
doplněno 10.04.16 20:34:Samota je zlá, když si to člověk moc připustí. Ovšem, samota je i svoboda a nezávislost.
Zkuste být pozitivnější ve svém myšlení a hledejte třeba v tom parku.
Řekla bych, že tento problém samoty se netýká jen seniorů. Já to například řeším pobytem zde na poradně.
Pro Balzerka: Tedy já mám ještě do důchodu hodně daleko, a právě proto jsem napsala, že samotou se mohou trápit i mladší ročníky, dokonce i mladá generace. Ostatně, však spousta zde na poradně o tom svědčí. Ale je fakt, že ta kavárna pro starší a pokročilé je dobrý nápad. Když může být taková pro matky s uřvanými dětmi, tak může být i pro starší generaci
O vztahy se musí pečovat a starat se o ně. Jako o květinky.
Vzpomeňte si na svoje spolužáky ze škol, bývalé spolupracovnice, vzdálené příbuzné. Nenajdete někoho mezi nimi?
Nejlépe si popovídáte s tím, s kým máte společné vzpomínky.
Jinak zkoušejte stále ty seznamky, nenechte se odradit, jednou to vyjde. Také se zaregistrujte na i60 a s ohledem na vaši nemoc se podívejte na klub seniorů, postižené občany a jejich kluby /Helpnet, Svaz českých křížovkářů/, optejte se na městské části, jestli není nějaká možnost seznámit se s podobnými občany ve Vašem obvodě.
Nejste sama. Já už si taky povídám s kytkama v květináči. Někdy v takových chvílích vlezu do cukrárny. A už jsem tam potkala podobné paní a s jednou jsme si stanovily pravidelný den a hodinu, kdy se tam budeme scházet. Druhá mne zas vyprovokovala k chození na bazén.Já bych pro nás singl seniory, kteří se ještě necítí na klub důchodců, zavedla takovou speciál cukrárnu. Už se tu jedna rýsovala, ale převálcovaly nás maminky s dětmi. Děti teda na vzduchu moc nepobyly ...a pro nás tam bylo dost hlučno..
Před pár lety jsem dala dohromady sraz ze základky. A teď se scházíme každoročně poslední víkend v září. To obšírné hledání pětašedesátiletých spolužáků, to byl jako můj koníček. Už proto, že dávno bydlím na jiném konci republiky.
Za velmi dobrou radu považuji doporučení Kapky, abyste se trochu zabavila tady na poradně. Někdy stačí jen číst a dozvíte se mnoho zajímavých věcí o životě druhých, o dění ve společnosti atd.
Pak bych doporučila, abyste zkusila navštívit nějaký blízký domov seniorů. Nežijí tam jen staroušci těsně před smrtí. Tyto domovy mají vlastní programy, často zvou veřejnost. A možná právě tam byste mohla najít spřízněnou duši. Paní, které to stále dobře myslí, ale třeba hůře chodí a také jí víc kontaktů s vnějším světem schází.
Velmi vám rozumím, že se chcete občas dostat mezi lidi, pěkně se na to připravit, pěkně se obléknout a těšit se. Toto si uchovejte. Jak se člověk zavře mezi čtyřmi stěnami, pak často přijde opravdové stáří.
Dobrý den, nevím, zda-li bydlíte v domku či v bytě, ale co nějací sousedé? S těmi třeba neprohodíte pár slov, když se potkáte? Že byste se mohli občas navštívit, pozvat se na kafe a tak To by třeba nešlo?
Samota není zlá.
Jsme asi stejně staré. Mně bude sedmdesát příští rok, od roku 2000 jsem vdova, žiji sama na malém městě.
Od roku 2000 prožívám nejštastnější období v životě, mohu si totiž dělat co chci. Je fakt, že se musím přizpůsobit své finanční situaci. V žádném případě se však nenudím a společnost lidí nevyhledávám, já ji totiž nepotřebuji. Mám dva kocourky, internet, knížky, zahrádku, fotografuji a upravuji si fotky na internetu. Neumím si představit, že bych čas, který mi zbývá trávila planým tlacháním v parku s někým, kdo na mě bude přenášet své prožité bolesti a zklamání. S osamělostí se musí vyrovnat každý sám, nikdo jiný Vám s tím nepomůže. Pohleďte na ni z jiné stránky a nebude už tak černá. Má totiž mnoho výhod, jen je objevit. A nebojte se být sobecká, pokud neomezíte svobodu ostatních.
Dobrý den, zde na těchto stránkách si nebudete připadat sama. Přečtu si celé vaše psaní večer, ted odcházím.Bude mi sedmdesát za čtyři roky a dělám vše pro to, abych se pak necítila osmocená.Přeji vám hezkou neděli J.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.