Nejste přihlášen/a.
Respektujte rozhodnutí vašeho přítele. Pokud s vámi nechce být, rozejděte se v klidu. Nějaké citové vydírání by jen zhoršilo situaci.
Pokud on vidí, že to teď neklape mezi vámi, pravděpodobně se to ani nezlepší, naopak by to bylo horší a horší. Vztah není jen o jednom, je to obou a je potřeba, aby byli oba štastní. Nutit přítele k tomu, aby s vámi byl, i přesto že nechce, není idelní řešení k dobrému vztahu...
Věřte že, nejste jediná, s kým se někdo rozešel. Vždycky to bolí, ale čas to vylečí...
Já se tedy postavím na jinou stranu barikády... je sice super mít pohodový, sluncem zalitý vztah. Ale tak to nebude napořád, v každém vztahu přijde krize, horší dny, nemoc, depka, starosti, stres... a partner by měl být ten, kdo podrží. Být druhému partnerem neznamená jen být s ním tehdy, když je všechno super, ale především tehdy, když má ten druhý nějaké potíže. Pak se ukáže pravá síla vztahu, aspoň to si myslím. Utéct, protože jsou na nějaký čas problémy, umí každej, to není umění.
Na druhou stranu, stokrát nic umořilo i vola. Je ty víš, jak a o čem jste se hádali. Není nic horšího, než hyterická, hádavá a vrtavá ženská, to neustojí zpravidla žádnej chlap. A s tou sebevraždou - nou koment, to je ubohost, na kterou jsme třeba já nikdy neslyšela. Je to jen bohapusté vydírání a snaha manipulovat s tím druhým skrze lítost a pocit viny.
Pokud už se přítel rozhodl, nenaděláte s tím nic. Nikoho nelze nutit do vztahu ve kterém nechce setrvávat. Když už se hádáte nyní a přítel to vidí jako důvod k rozchodu, pak to respektujte. Není ve vztahu s Vámi spokojený a s tím se budete muset vyrovnat. Holt nejste ta pravá pro něho. Pokud máte psychické problémy, obratte se na psychologa a začněte na sobě pracovat. Není to jediný chlap na světě a i když tomu nyní třeba nevěříte, potkáte jistě někoho s kým si budete lépe rozumět. Vztah, kde jsou hádky na denním pořádku, není dobrý ani pro Vás ani pro partnera.
Zkuste se na to podívat i ze strany partnera. Ne každý člověk dokáže žít s někým, kdo je psychicky nemocný a tím pádem i hodně náladový. Nemůžete za to, ale ani Váš partner nemůže za to, že Vám přestal důvěřovat a nechce ve vztahu s Vámi setrvávat.
Nestojí Vám to za to, abyste se doprošovala. Mějte svou hrdost.
Tvrdí, že Vás má pořád rád, ale bude lepší, když se rozejdete. Asi to nedokáže vyslovit naplno, ale je možné, že má nějakou jinou lasičku na obzoru. Proto Vám maže med kolem nosu.
Druhá možnost je ta, že už má vážně těch Vašich hádek až po krk. A chce si zachovat čistou hlavu a zdravý rozum. Asi si opravdu nesedíte a bude lepší, když se rozejdete. A nebuďte proto hysterická. Není to jediný chlap na světě.
Pokud si chcete sáhnout na život, je to jen Vaše věc. Kdo o tom mluví, neudělá to. Za sebe - vážím si slušných lidí, zdravých dětí, fungující rodiny, pěkné přírody a jakž takž i zdraví natolik, že si rovněž tak vážím i svého života. Beru ho jako dar. Je to ale i věcí výchovy. Jestli Vy si života nevážíte, je to Vaše věc a věc těch, kdo měl na starosti Vaši výchovu. Něco je tam špatně. Vydírání nikoho nešlechtí.
Začněte si sama sebe i lidí kolem sebe víc vážit, naslouchejte jim, snažte se je pochopit. Život není jen o hádkách. Jednou ustoupím já, jednou ty, ale kompromis se dá najít pokaždé.
Pokud se změníte, nebudete se pořád jen hádat, uvidíte, že najdete někoho, kdo Vás bude mít rád. Ale slepovat rozbitý vztah opravdu nemá cenu, je jen otázkou času, kdy to vypukne nanovo. Jaga.
Ono je hádání a "hádání". V lepším případě je to vyměnování zkušeností. Někdy je to i neznalost. A někdy úmysl, jak zakončit elegantně vztah. Mám příklad. Před měsícem jsem přijal kuchaře. Od začátku jsem věděl, že jsem šlápnul vedle. Ale nedostatek pracovníků udělal své. Prostě na to neměl. Nakonec to zaonačil tak, že jakoby naštvaný odešel. Jen já vím, že odešel proto, že na to neměl, a nechtěl se shodit. Chápu. V lásce je to asi stejné.
Do ničeho ho netlačte, vše mu řekněte a hlavně v klidu! I když to nedopadne podle vašich představ, dejte mu čas, třeba se situace v lepší obrátí..
..může věřit, že už žádné hádky nedopustím.
Ale píšete, že někdy začne on sám. Hádáte se i kvůli hlouposti. Fakt si myslíte, že je Váš partner takové terno? Nebo je již u zdi a hádky jsou jeho obrana, nebo volání o pomoc.
I když slíbíte, že hádku nevyvoláte, tak dlouhodobě nelze. Budete cítit nepohodu. Budete ustupovat, budete cítit v nějaké situaci příkoří, budete bublat, upozaďovat se, mírnit - krotit. Ale ta nespokojenost tam bude stále a bude pomaloučku narůstat.
Potom stačí nějaký malý popud, třeba z venčí, ze zaměstnání, stres ze svátků, dovolené a bouchnete jak papiňák - piliňák /?/.
Jinak, není již Váš vztah přechozelý a nikam se neposunuje. Dejte si svobodu.
Nemusíte napořád, můžete se domluvit o tříměsičním /např./ odloučení - odpočinku. Poté se sejít a promluvit o svých pocitech, o řešení, jestli ano, zůstat ve vztahu, nebo ne. Pokud přítel zjistí, že po tom odloučení je mu bez Vás lépe, nemůžete ho držet násilím, bohužel.
Přeji Vám, at dokážete ustát i nepříjemné rozhodnutí.
Prožívám momentálně opačný případ, také známost 10 let a vidím, že nemáme nic společného. Co nás spojovalo, to byl pes a ten nám odešel do psího ráje. Co nad tím přemýšlím, jsem velmi nespokojená a bojím se, že zůstávám pouze z lítosti. Bohužel máme již vyšší věk /60, 65/.
Slečno, vám se nelíbí, že lidé zde píší svůj názor na vás, resp. váš vztah. Ale vycházejí pouze z toho, co jste sama o sobě napsala. Takže je problém ve vás, v tom co jste napsala. Zřejmě budete mít větší problém sama se sebou, než si jste ochotna přiznat.
Chcete radu, jak příteli něco vysvětlit - přítel už možná nepotřebuje nic vysvětlovat nebo o to nestojí. On už možná pochopil, že si s vámi nerozumí a nechce si zničit život. Na tom přece nic není, že se lidé rozcházejí. On nemá žádnou povinnost s vámi být, není vaším majetkem. A je jedno, zda jste psychiatrický pacient nebo mistr světa. Váš přítel vás jistě bere jako jako člověka a ten člověk mu z nějakého důvodu nevyhovuje. Chcete se změnit, chápu to, ale je to těžké a téměř nemožné za situace, kdy máte psychické potíže. Tedy se příteli nedivte.
Třeba se hádáte že se k sobě zas tak moc nehodíte.Chce to zkusit také někoho jiného.Nemusí být chyba zrovna na Vaší straně,i když to on říká.Když je člověk mladej,nic mu nebrání si najít někoho,s kým si budu více rozumět.Není dobré se upnout hned k jednomu klukovi,když si s ním zase tak moc nerozumím.Může existovat i lepší než tenhle.Hlavní je si to připustit.O tom mládí také je,hledat,až najdu toho pravého.A maálokdy se to podaří hned.!
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.